Sociální politika v mezinárodním kontextu Jabok, ETF 2013 Michael Martinek

4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Prezident Miloš Zeman zahájil třídenní návštěvu Izraele. Při jednání se svým protějškem Šimonem Peresem zdůraznil nutnost boje s terorismem. Vrátil se také ke svému návrhu přesunout českou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma, který popudil řadu palestinských politiků. Prezident připomněl, že Česko nedávno nabídlo, aby jeho vojáci působili v rámci mise OSN na Golanech České ministerstvo obrany také vysílá dopravní letadlo CASA s posádkou na Sinajský poloostrov. Zeman vyzdvihl i fakt, že ČR v rámci Evropské unie podpořila zařazení vojenského křídla libanonského hnutí Hizballáh na evropský seznam teroristických organizací. Izrael tento unijní krok v červenci uvítal. 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Stěhování ambasád by přicházelo v úvahu až po skončení mírového procesu," reagoval prezident na dotaz zpravodaje iDNES.cz, zdali se stěhováním české ambasády do Jeruzaléma plánuje vyčkat na zrušení rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 478 (roku 1980 přinesla přesun drtivé většiny zastupitelských úřadů členských států z Jeruzaléma do Tel Avivu, pozn. red.). Zemanův výrok o stěhování české amabasády do Jeruzaléma popudil celou řadu organizací sdružujících arabské státy. Proti přesunu zastupitelského úřadu se ohradil například předseda arabského parlamentu, orgánu Ligy arabských států, Ahmad bin Muhammad Jarván. Naposledy se kriticky k Zemanovu výroku o přesunu české ambasády vyjádřila v pondělí také Organizace islámské spolupráce (OIC). Její generální tajemník Akmeleddin Ihsanoglu návrh českého prezidenta označil za nebezpečný, porušující mezinárodní právo a podkopávající nezadatelná práva palestinského lidu. Zemanův návrh může poškodit vztahy celé OIC s Českou republikou, citovala z Ihsanogluova prohlášení agentura Spojených arabských emirátů (WAM). 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

V Česku roste počet legálně držených zbraní, registrovaných jich je už 713 tisíc. Zbrojařský průmysl je jeden z mála, který prosperuje i navzdory ekonomické krizi. Například Česká zbrojovka zaznamenává poslední dobou největší tržby v historii. Boduje především na zahraničních trzích. 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

České firmy loni vyvezly zbraně za 7 miliard, třetina mířila do rizikových zemí Podle organizace se dosavadní jednání České republiky v oblasti obchodu s vojenským materiálem v praxi odklání od deklarovaných principů zahraniční politiky. AI proto vyzvala vládní úřady, aby připravily opatření pro zlepšení dohledu nad schvalovacím procesem licencí do problematických zemí.  České ministerstvo zahraničí podobné výtky odmítá. Za zcela neopodstatněné je považuje i prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek.  „Například v Jemenu je podle mého názoru naprosto důležité vyzbrojovat jemenské ozbrojené síly, aby dokázaly bojovat s jemenskou odnoží Al-Káidy a ochránit svoje obyvatelstvo. Kdybychom se k tomu postavili všichni tak, že tam přestaneme vyvážet, tak máme další problémovou zemi,“ podotkl Hynek.  4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

OSN schválila regulaci obchodu se zbraněmi OSN schválila regulaci obchodu se zbraněmi. Válečný materiál má být pod větší kontrolou vlád (2. dubna  2013) Podle přijatého dokumentu mají vlády kontrolovat vývozy konvenčních zbraní ze svých zemí a zabránit tomu, aby se zbraně dostávaly do rukou teroristů, pirátů a extremistů.  Obchod se zbraněmi patří mezi jedny z největších na světě. Nová smlouva bude regulovat trh o objemu 70 miliard dolarů.  Hlasovalo pro ni 154 zemí včetně největšího producenta zbraní, Spojených států. Další hlavní výrobci – Čína a Rusko se připojili ke Kubě, Venezuele a dalším zemím, které se zdržely hlasování.  Smlouva začne platit, až ji ratifikuje nejméně 50 států.   4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Ozbrojené konflikty Válka: ozbrojený konflikt s nejméně 1000 obětí; rozdělení podle účasti a statusu organizovaných složek: Dva nebo více států = mezistátní válka Vláda a opoziční aktér uvnitř státu = občanská válka Dvě či více zájmových skupin uvnitř státu bez účasti vlády = interkomunální konflikt Terorismus: nepředvídatelné násilné akty, obvykle zaměřené na civilisty, vedoucí k vytvoření atmosféry strachu za účelem dosažení politických cílů Genocida (lat. geno-cidium, vražda rodu): zločin proti lidskosti, spočívající ve vyvražďování určité skupiny lidí definované na základě jejich etnika či rasy Často je propojeno více typů konfliktů 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Mezistátní války Od roku 1945 nevedly mezi sebou žádnou válku státy sdružené v NATO. Hlavní válečné konflikty ve světě po roce 1945: Indie – Pákistán, Izrael – Egypt, USA – Vietnam, SSSR – Afghánistán Po skončení studené války ubývá mezistátních ozbrojených konfliktů, přibývá válek extrasystémových, občanských a interkomunálních vzniká nový fenomén: globální terorismus. Na území Evropy se od roku 1945 vedly války jen mezi nástupnickými státy bývalé Jugoslávie: Srbsko-chorvatská válka (1991 – 1995) Válka v Bosně a Hercegovině (1992 – 1995) Válka v Kosovu (1999) V posledních 20 letech vedly USA spolu se spojenci NATO tři války na Blízkém východě: 1991 operace Pouštní bouře (Kuvajt) 2001 operace Trvalá svoboda (Afghánistán) 2003 operace Irácká svoboda (Irák) 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Století smrti Ve 20. stol. bylo systematicky vyvražděno (etnická nebo politická genocida) asi 100 milionů lidí: Čína 30 mil. SSSR 20 mil. Německo (vč. Holokaustu) 11,5 mil. Japonsko 10 mil. Pákistán 3 mil. Súdán 3 mil. Nigérie 2 mil. Afghánistán 1,8 mil. Kambodža 1,7 mil. Turecko 1,5 mil. Indonésie 1,2 mil. Rwanda 1 mil. Indie 1 mil Ve válečných konfliktech zahynulo dalších asi 80 mil. lidí: První světová válka 10 mil. Druhá světová válka 50 mil. Ostatní války 20 mil. Asi 1 mil. lidí ročně spáchá sebevraždu (pokusů je asi 60 mil.). V EU zahyne ročně asi 30 tis. lidí při dopravních nehodách 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Války v 21. století OBČANSKÉ Občanská válka v Sierra Leone (1991 – 2002) Druhá občanská válka v Liberii (1999 – 2003) Druhá súdánská občanská válka (1983 – 2005) Nepálská občanská válka (1996 – 2006) Občanská válka v Pobřeží slonoviny (2003 – 2006) Druhá čečenská válka (1998 – 2009) Občanská válka na Šrí Lance (1983 – 2009) Konflikt v Dárfúru (2003 – 2009) Válka v Iráku (2003 – 2011) Občanská válka v Libyi (2011) Povstalci na Filipínách (30. léta – současnost) Občanská válka v Afghánistánu (1976 – současnost) Vnitřní konflikt v Peru (1980 – současnost) Občanská válka v Ugandě (1987 – současnost) Kašmírský konflikt (1989 – současnost) Občanská válka v Somálsku (1991 – současnost) Syrská revoluce (2011 - současnost) Občanská válka v Mali (2012 - současnost) Mexická drogová válka (2006 – současnost) MEZISTÁTNÍ od 2001 Operace Trvalá svoboda (Válka s terorismem) Válka v Afghánistánu (2001 – současnost) 2003–2010 Válka v Iráku 2003–2009 Konflikt v Dárfúru od 2004 Válka v severozápadním Pákistánu 2006 Druhá libanonská válka 2008 Válka v Jižní Osetii 2008−2009 Válka v Gaze 2011 Vojenská intervence v Libyi 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Válečné konflikty a globální sociální situace (2008) Země s největšími armádními výdaji (v mld. dolarů) Indie - 30,0 Česko – cca 3 Celkové armádní výdaje ve světě: USA - 607 Čína - 84,9 1,464 biliónu dolarů (téměř 30 biliónů korun) Francie - 65,74 V. Británie - 65,35 Od roku 1999 se vojenské výdaje zvedly o 45 %. Rusko - 58,6 Rozvojová pomoc: Německo - 46,87 Celkem asi 100 mld. USD Japonsko - 46,38 Z toho EU 56 % Itálie - 40,69 Saúdská Arábie - 38,2 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Příčiny ozbrojených konfliktů Psychologické: Vrozená agresivita – zvláště u mužů („války vznikají proto, že muži rádi bojují“; „jeli méně válek, je více domácího násilí, sportovní agresivity apod.“); teorie sociálního darwinismu. Relativní deprivace – pocity deprivace a frustrace nejsou vlastní pouze jedincům, ale i skupinám. Problém vůdcovství – největší konflikty vyvolaly psychopatologické osoby (Napoleon, Stalin, Hitler, Mao, Pol-Pot atd.) Kulturní (etnické a náboženské) – nejčastější: Snaha o národní či etnické sebeurčení (dekolonizační boje za samostatnost, vnitřní boje v multietnických státech) Náboženská neslučitelnost a z ní vyplývající agresivita Nejhlubší a nejdelší konflikty jsou při spojení obou prvků 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Příčiny ozbrojených konfliktů Ekonomické: Čím vyšší je úroveň majetkových a příjmových rozdílů, tím vyšší je riziko konfliktů (válka je pro chudé lidi zdroj obživy; bohatství a korupce mocných vzbuzuje nenávist chudých) Nerostné bohatství (zvláště ropa) je vysokým bezpečnostním rizikem Obchod se zbraněmi Politické: Autoritativní a represivní režimy generují odpor a jsou více náchylné ke konfliktům než režimy demokratické Zhroucené státy otevírají prostor pro interkomunální boje Geografické: válka, nepřátelské etnikum či náboženství v sousedním státě Demografické: rychlý populační růst, vysoký podíl nezaměstnaných (zvláště mladých mužů) 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Teorie spravedlivé války Hugo Grotius (1583 - 1645) vymezil čtyři důvody, které činí válku spravedlivou: (i) sebeobrana (ii) vynucení práva (iii) napravení újmy (iv) potrestání viníka zločinu Tyto zásady shrnuje doktrína spravedlivé války do 2 skupin právních principů: Jus ad bellum - právo k válce (oprávnění válku vyhlásit a vést) je naplněno, existuje-li a) spravedlivý důvod (morálně jednoznačný) b) spravedlivé oprávnění (legitimní autorita) c)  pokud byly vyčerpány všechny možnosti mírového vyřešení pře Jus in bello - právo ve válce (principy vedení války) je naplněno, jsou-li respektovány zásady a) užití spravedlivých prostředků (užití násilí musí být menším zlem než jeho případné zneužití) b) ochrany nebojovníků 6 Křesťanská sociální etika. M. Martinek. Jabok 2013

Postmoderní válka válka a ozbrojený konflikt se přesunuly z oblasti mezistátní do oblasti vnitrostátní v zemích zmítaných vnitřním konfliktem se hroutí státní monopol na organizované násilí, vedení války se vrací do soukromých, nestátních rukou v postmoderním konfliktu bojují vedle vládních vojsk nejrůznější nepravidelné paramilitární skupiny, definované kmenově, etnicky nebo nábožensky jejich vojenské aktivity jsou zpravidla propojeny s činností kriminálního charakteru (vydírání a únosy, pašování, obchod s drogami, rozkrádání a prodej humanitární pomoci) mohou ovládat rozsáhlá území, města či části, kde násilím uplatňují kvazivládní autoritu (včetně výběru daní) stát ztrácí nejen monopol na válku, ale také svou základní vnitřní funkci –monopol výkonu práva a pořádku na svém území válka není vedena zvláště k tomu vyškolenými a disciplinovanými profesionály ctícími normy válečného práva, nýbrž nedisciplinovanými civilisty 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Postmoderní válka směsice předmoderních postupů (zbraně, systematické znásilňování) a nejmodernějších zbraní a technologií rakety země-vzduch v rukou afghánských povstalců z hnutí Taliban vysoce výkonná komunikační síť somálských gangů na bázi mobilních telefonů využití internetu k propagaci indiánského povstání v mexickém státě Chiapas užití zbraně hromadného ničení náboženskými teroristy při útoku v tokijském metru postmoderní válka nečiní rozdílů mezi vojenskou a civilní sférou válka není oddělena od života občanské společnosti ozbrojený konflikt je v postmoderní válečné realitě běžnou součástí každodenního života válka bez lineárních front – válka rozptýlená v prostoru jak geografickém, tak společenském vraždění civilistů bývá často provázeno tzv. etnickým čištěním – není vedlejším produktem války, ale jedním z jejích základních nástrojů a zároveň cílů tuto skutečnost dokládá prudký nárůst počtu běženců 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

NATO North Atlantic Treaty Organization (Organizace Severoatlantické smlouvy) - NATO Hlavní vojensko-politické seskupení spojující státy Evropy a Severní Ameriky. Sídlo: Brusel (1959 – 1966: Paříž) Základním dokumentem Aliance je Severoatlantická (Washingtonská) smlouva, podepsaná 4. dubna 1949 ve Washingtonu. Vychází z Charty OSN (1945). Spojila deset evropských a dva severoamerické státy za účelem vzájemné spolupráce a obrany na základě dobrovolnosti. Od 1. 4. 2009 má NATO 28 členů. Podle článku 5 smluvní strany považují ozbrojený útok proti jedné nebo několika z nich za útok proti všem a zavazují se v takovém případě přispět na pomoc napadeným členům. Za ozbrojený útok se považuje ozbrojený zásah proti území členského států a proti ostrovům nebo lodím či letadlům kterékoliv smluvní strany v Atlantickém oceánu na sever od obratníku Raka. 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Vznik NATO Hlavní důvod vzniku: expanzionistická politika SSSR po 2. světové válce. Poté, co západoevropské vlády splnily svůj závazek, daný ještě za války, zredukovat svou výzbroj a demobilizovat vojska, sovětské vedení zachovávalo své vojenské síly v plném stavu. SSSR zároveň vnutil nedemokratické formy vlády a potlačil opozici a základní lidská a občanská práva a svobody v řadě zemí střední a východní Evropy i v jiných částech světa. V dubnu 1948 začala protiprávní blokáda Berlína Podpis Bruselské smlouvy v březnu 1948 byl projevem rozhodnutí pěti západoevropských států - Belgie, Francie, Lucemburska, Nizozemska a Spojeného království - vytvořit systém společné obrany a posílit vzájemné vztahy takovým způsobem, který by jim umožnil odolat ideologickému, politickému a vojenskému ohrožení jejich bezpečnosti. Na základě jednání s dalšími západoevropskými státy, s USA a Kanadou byla 4. dubna 1949 podepsána Severoatlantická smlouva. SSSR a další státy sovětského bloku reagovaly po vstupu západního Německa do NATO založením Varšavské smlouvy (14. 5. 1955): SSSR, Polsko, Československo, NDR, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Albánie (vystoupila 1968). 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Varšavská smlouva Fotografie ze sjezdu vůdců států Varšavské smlouvy v roce 1987 (zleva): Gustáv Husák, Todor Živkov, Erich Honecker, Michail Sergejevič Gorbačov, Nicolae Ceauşescu, Wojciech Jaruzelski a János Kádár. 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Státy Varšavské smlouvy a NATO (bez USA) v roce 1973, včetně počtu vojáků 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Členské státy NATO (od 1. dubna 2009: 28 členů) Belgie, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Spojené státy, Velká Británie (1949) Řecko, Turecko (1952), Spolková republika Německo (1955) Španělsko (1982) Česko, Maďarsko, Polsko (1999) Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko (2004) Albánie, Chorvatsko (2009) 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Rozšiřování NATO v Evropě 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

NATO po skončení studené války Po rozpadu komunistického bloku (1989) a rozpuštění Varšavské smlouvy (1. 7. 1991 v Praze) přijímá NATO novou strategickou koncepci: rozšíření zóny stability na kontinentu a navázání spolupráce s bývalými nepřáteli – členy Varšavské smlouvy. 1991: Severoatlantická rada pro spolupráci – politické konzultace v otázkách týkajících se bezpečnostních zájmů postkomunistických států, studijní pobyty vojenského personálu z těchto států v USA. 1994: Partnerství pro mír, rozšíření 1997 1997: Rada euroatlantického partnerství – nástupce Severoatlantické rady pro spolupráci Zároveň se Aliance postupně přetváří z nástroje na obranu území svých členských států v sílu napomáhající řešení krizových situací za tradičními hranicemi zemí NATO. 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Přehled operací a misí NATO 1. Sharp Guard: Bývalá Jugoslávie/Bosna a Hercegovina, 1992 - 1996 2.Deny Flight: Bývalá Jugoslávie/Bosna a Hercegovina, 1993 - 1995 3. IFOR: Bosna a Hercegovina, 1995 - 1996 4. SFOR: Bosna a Hercegovina, 1996 - 1998 5. SFOR II: Bosna a Hercegovina, 1998 - 2004 6. Allied Force: Kosovo/ SFR Jugoslávie, 1999 7. AFOR: Albánie, 1999 8. KFOR: Kosovo, 1999 - nyní 9. Essential Harvest: Makedonie, 2001 10. Amber Fox: Makedonie, 2001 - 2002 11. Allied Harmony: Makedonie, 2002 - 2003 12. Active Endeavour: Středomoří, 2001 - nyní 13. Display Deterrence: Turecko, 2003 14. ISAF: Afghánistán, 2003 - nyní 15. NTIM: Irák, 2004 16. NTM-I: Irák, 2004 - nyní 17. Podpora Africké unii: Súdán (Dárfúr), 2005 - 2007 18. Pomoc po hurikánu: Spojené státy americké, 2005 19. Operace Pákistán: Pákistán, 2005 - 2006 20. Allied Protector: Adenský záliv, 2009 - nyní 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Anders Fogh RASMUSSEN – generální tajemník NATO Dánský politik Anders Fogh Rasmussen se stal 1. srpna 2009 dvanáctým generálním tajemníkem Severoatlantické aliance. Narodil se v roce 1953. V roce 1978 dokončil studia ekonomie a v témže roce 1978 se stal poslancem dánského parlamentu za Liberální stranu. Rasmussen zastával různé pozice v dánské vládě i v opozici, vrcholem jeho domácí politické kariéry bylo křeslo premiéra, do něhož byl zvolen celkem třikrát. Šéfem dánské vlády byl až do rozhodnutí o tom, že se stane generálním tajemníkem NATO, které padlo v dubnu 2009. Doposud žádný politický šéf NATO nebyl v minulosti tak vysoko postaveným politikem. Poprvé se Rasmussen stal premiérem, když jeho Liberální strana zvítězila ve volbách v listopadu 2001 se slibem, že tvrdě zpřísní pravidla pro žadatele o azyl a sníží daně. Znovu byl zvolen v roce 2005. Vyhrál i volby v roce 2007 s příslibem, že zlepší veřejné služby. Anders Fogh Rasmussen je ženatý a má tři děti. Ve volném čase rád běhá, jezdí na kole či sjíždí řeky na kajaku. 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Partnerství pro mír (Partnership for Peace – PfP) Reakce na požadavek především České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska na rychlé přijetí do NATO, a tím na získání bezpečnostních záruk Aliance. Program schválen na vrcholné schůzce NATO v Bruselu v lednu 1994.  Plán předpokládá vojenskou spolupráci a možnost bezpečnostních konzultací s těmi zeměmi bývalého komunistického bloku, které o partnerství projeví zájem. Neznamená však poskytnutí bezpečnostních záruk NATO ani nárok na automatické členství v Alianci v budoucnosti. Státy, které mají o partnerství zájem, podepíší deklaraci se závazkem přistoupení k programu a zaváží se respektovat nedotknutelnost existujících hranic. Poté každý partnerský stát vypracuje zprávu, v níž oznámí, jaké zdroje, zařízení a jednotky hodlá v rámci spolupráce poskytnout do jaké míry se hodlá podílet na společných akcích (společné vojenské plánování, výcvik, vojenská cvičení, záchranné akce, společné mírové operace či řešení krizí) co hodlá udělat pro dosažení civilní kontroly nad svou armádou a pro zprůhlednění obranného rozpočtu a obranné politiky. Vedení NATO vypracuje na základě těchto zpráv konkrétní program spolupráce s jednotlivými zeměmi a předloží jim jej ke schválení. Stupeň spolupráce s NATO může tedy být pro různé partnery různý. 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Členství ČR v NATO Smlouva o konvenčních bezpečnostních silách v  Evropě 19. listopadu 1990 V Paříži ji podepsali zástupci 16 členských států NATO a šesti členských států Varšavské smlouvy. Obě vojenské aliance vydaly prohlášení o tom, že se již nepovažují za protivníky, čímž byla de facto ukončena studená válka. Dohoda o statutu ozbrojený sil 19. června 1995  V  Bruselu byla přijata Dohoda mezi členskými státy NATO a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil a Dodatkový protokol k Dohodě (Sbírka zákonů 297/1996). Listopad 1995 Česká republika formálně přistoupila k Dohodě o statutu ozbrojených sil, která mezi členskými státy NATO platí od roku 1951. Dohoda umožňuje rozmísťování vojsk signatářských států na jejich území pro účely cvičení a další aktivity. Washingtonská smlouva  12. března 1999 Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě, sjednané ve Washingtonu 4. dubna 1949: smlouvu schválila Poslanecká sněmovna 15. dubna 1998, Senát 30. dubna 1998, listinu o přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě podepsal prezident Václav Havel 26. února 1999. 12. března 1999 předal ministr zahraničí Jan Kavan listinu o přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě v Independence americké ministryni zahraničí Madeleine Albrightové 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Stálá delegace ČR při NATO Celkem asi 50 pracovníků, druhá největší diplomatická mise ČR v zahraničí (po Stálém zastoupení ČR při EU). Jiří Šedivý, M.A., PhD. Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky Civilní sekce Mgr. Petr Chalupecký Zástupce velvyslance Vedoucí sekce Vojenská sekce genmaj. Jiří Baloun Vojenský představitel ČR ve Vojenském výboru NATO Vedoucí sekce Organizačně je podřízen vedoucímu delegace. Věcně je řízen náčelníkem generálního štábu AČR. Politický úsek Ing. Magdaléna Jánešová Vedoucí úseku Obranný úsek Ing. Petr Čech Vedoucí úseku 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Organizační struktura NATO: 1 Organizační struktura NATO: 1. Hlavní politické a rozhodovací instituce NATO  Severoatlantická rada (North Atlantic Council - NAC)  NAC je nejvyšší rozhodovací a konzultační orgán aliance, fórum pro demokratickou diskusi a vzájemné konzultace, ve kterém jsou zastoupeni všichni členové NATO. Usiluje o plnění základního cíle NATO: zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti členských zemí. Schází se na několika úrovních: ministerská zasedání se konají dvakrát ročně, příležitostně rada zasedá i na úrovni šéfů států a vlád. Na úrovni stálých zástupců (velvyslanců) členských států se schází alespoň jednou týdně. Se zástupcem Ruska jako 28+1 alespoň jednou měsíčně. Předsedou Rady NATO je z titulu své funkce generální tajemník Aliance. Výbor pro obranné plánování  (Defence Planning Committee - DPC)  DPC se zabývá se záležitostmi specificky spojenými s obranou (kromě jaderných zbraní), odpovídá za vypracování obranné politiky paktu; schází se pravidelně na úrovni velvyslanců a minimálně dvakrát ročně na úrovni ministrů obrany. Byl vytvořen roku 1963. Skupina pro jaderné plánování  (Nuclear Planning Group - NPG) NPG má stejnou pravomoc jako Výbor pro plánování obrany v oblasti jaderných zbraní.    Generální tajemník (Secretary General) Je z titulu své funkce předsedou Severoatlantické rady a odpovídá za její řízení. Je předsedou Výboru pro obranné plánování a Skupiny pro jaderné plánování. Je zodpovědný za činnost Mezinárodního sekretariátu. Je nejvýše postaveným civilistou v NATO a reprezentuje Alianci pouze navenek, nemá však skutečnou rozhodovací pravomoc, v případě neshod může sloužit jako prostředník.  4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Organizační struktura NATO: 2. Vojenská struktura NATO Vojenský výbor (Millitary Committee - MC) Nejvyšší vojenský orgán NATO, předkládá návrhy a doporučení Severoatlantické radě, Výboru pro obranné plánování a Skupině pro jaderné plánování. Na úrovni stálých vojenských zástupců členských států se schází alespoň jednou týdně.  Pod vojenský výbor spadají dvě strategická vojenská velitelství NATO (NATO Strategic Commands - SC). Velitelství spojeneckých sil pro operace (Allied Command Operations - ACO) Velitelství sídlí ve městě Mons. Vrchním velitelem sil NATO v Evropě je od roku 2003 americký generál James L. Jones, který je zároveň velitelem amerických ozbrojených sil v Evropě.   Velitelství spojeneckých sil pro transformaci (Allied Command Transformation – ACT) Velitelství sídlí v americkém Norfolku.  4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Další vojenské pakty Rijský pakt představuje dohodu ratifikovanou většinou států amerického kontinentu 2. září 1947 v brazilském Rio de Janeiro. Jádrem dohody je závazek vzájemné pomoci při napadení jednoho ze signatářů. Tento pakt je také znám jako tzv. "obranná doktrína západní hemisféry". 2012 čtyři státy odstoupily z Rijské dohody, říkají, že regionální obranná dohoda je iniciativou USA, a že jim členství nijak nepomáhá (Bolívie, Venezuela, Ekvádor, Nikaragua). ANZUS - mezinárodní vojenská organizace jejímiž členy je Austrálie, Nový Zéland a Spojené státy americké. Vznikla podpisem Tichomořské bezpečnostní smlouvy 1. září 1951. SEATO - Anglicky South East Asia Treaty Organization – byla vojenskou organizací v oblasti Tichého oceánu (1954); zanikla v roce 1977. OSKB - Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti – je mezinárodní vojenskou organizací, zahrnující sedm zemí bývalého SSSR. Členy jsou: Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán. 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Síly armády ČR vyčleněné pro NATO Ozbrojené síly České republiky plní úkoly, které vyplývají z členství v Severoatlantické alianci a z dalších z mezinárodních smluvních závazků ČR o společné obraně proti napadení a rozvíjejí k tomu své schopnosti zahrnující i výstavbu jednotek zařazených do Sil rychlé reakce NATO (NRF – NATO Response Force). Trvale zabezpečují aktivní účast v integrovaném sytému protivzdušné obrany NATO (NATINEADS – NATO Integrated Extended Air Defence System) a schopnost přijmout v případě potřeby alianční síly na vlastním území. V současné době také působí čeští vojáci ve dvou zahraničních misích, které jsou pod velením NATO. Kosovo (KFOR): mise ukončena 2011 Afghánistán (ISAF): 640 vojáků Mali V rámci podílu ČR na rozvoji Evropské bezpečnostní a obranné politiky EU (ESDP – European Security Defence Policy) jsou ozbrojené síly ČR zapojeny do přípravy vojenských kapacit EU včetně sil rychlé reakce (RRF – Rapid Response Forces), které jsou budovány jako kompatibilní a komplementární se silami NATO. Česká republika se podílí 0,8829 % na celkových rozpočtech Severoatlantické aliance, což činí cca 400 mil. Kč ročně. 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Afghánistán Cílem operace ISAF (International Security Assistance Force) pod vedením NATO je pomoci afghánské vládě při zajišťování bezpečnosti a stability tak, aby byl Afghánistán suverénní a samostatný stát pevně kontrolující své vlastní území. Mandát ISAF je vymezen rezolucí Rady bezpečnosti (RB) OSN č. 1386 z roku 2001, která síly ISAF zmocnila pomáhat afghánským orgánům při zajišťování bezpečnosti. Armáda ČR má v operaci ISAF v současné době do 640 vojáků, což je maximální počet stanovený mandátem pro rok 2012. Podle návrhu zahraničních misí na léta 2013 a 2014, který tento týden schválila vláda, se v příštím roce počet příslušníků AČR v Afghánistánu sníží na 539 osob. O rok později pak číslo dále klesne na 340 na začátku roku 2014, na jeho konci bude dosahovat cca 150 osob. Česká republika se v Afghánistánu angažuje od roku 2002, kdy v zemi působila polní nemocnice. Kromě ní a chirurgického týmu se zde postupně vystřídali armádní chemici, vrtulníková jednotka, pozemní jednotky v rámci provinčního rekonstrukčního týmu, výcvikové a poradní týmy a také speciální jednotky – nejen v rámci operace ISAF, ale i operace Trvalá svoboda. Vrcholem českého angažmá byl loňský rok, kdy v Afghánistánu působilo do 720 osob, celkem se už v zemi vystřídalo téměř 6 tisíc českých vojáků. Pozice České republiky je v souladu se směrem, který vytýčily na summitu schválené dokumenty. Česko svoji vojenskou přítomnost v zemi postupně utlumuje a svoji pozornost – tak, jak zní požadavek Aliance – přesouvá k výcvikovým aktivitám tamních bezpečnostních sil. Ty v současné době čítají celkem 334 tisíc osob, 190 tisíc z toho jsou příslušníci Afghánské národní armády. Právě ty Češi cvičí v rámci svého výcvikového a poradního týmu, který působí v provincii Wardak, nebo v rámci výcviku pilotů v Kábulu. 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Střídání českých vojáků v Mali ukončeno Střídání českých vojáků v Mali ukončeno. Do ČR se vrátili poslední chrudimští vojáci 15.9.2013 • V sobotu 14. září 2013 krátce po 22.00 hodině večer přistál na vojenském letišti v Praze - Kbelích po šestihodinovém letu z afrického Mali vojenský letoun AIRBUS s posledními 17 vojáky z celkem 34členné první jednotky AČR, kteří od poloviny března tohoto roku střežili velitelství výcvikové mise EU TM v hlavním městě Mali Bamaku. Tímto letem bylo ukončeno střídání českých vojáků ve výcvikové misi Evropské unie EU TM v Mali. 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

„Odjeli jsme ze země, která se pomalu začíná stabilizovat „Odjeli jsme ze země, která se pomalu začíná stabilizovat. Prošla prvními prezidentskými volbami. Je vidět, že situace se obrací k lepšímu. Odjeli jsme tedy ze stabilnější země, než do které jsme přijeli,“ konstatoval po příletu velitel jednotky nadporučík Marek Štěpánek. „Tato mise byla naprosto jiná. Nebylo zde sice to každodenní bezprostřední ohrožení jako v Afghánistánu, kdy dopadaly na základnu každý den rakety, ale i tak byla vzhledem ke klimatickým podmínkám velmi náročná,“ uvedl velitel. „Museli jsme být neustále k dispozici, být připraveni 24 hodin denně, sedm dní v týdnu k plnění úkolů. Kluci odvedli perfektní práci a bez sebemenšího zaškobrtnutí,“ ocenil své podřízené nadporučík Štěpánek. V průběhu mise se čeští vojáci potýkali i s malárií. „To byly vypjaté chvíle. Onemocněli nám dva vojáci. Nemoc má ošklivý průběh, je doprovázená vysokými horečkami,“ vzpomenul velitel na těžké chvilky. A co ho nejvíce překvapilo? „Překvapili nás zejména místní obyvatelé, kteří byli velmi vstřícní a přátelští. Nebrali nás jako vetřelce, ale jako lidi, kteří přišli jejich zemi pomoci,“ uvedl velitel jednotky a s úsměvem dodal, že v Mali zanechali i českou stopu: „Někteří po našem působení umí i slušně česky“. 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Další summit NATO bude v roce 2014 v Londýně. Jednání států NATO na nejvyšší úrovni se konalo 20. a 21. května 2012 v americkém Chicagu a za Českou republiku se ho zúčastnila delegace vedená prezidentem republiky Václavem Klausem; dále v ní byli předseda vlády Petr Nečas, ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, ministr obrany Alexandr Vondra a náčelník Generálního štábu AČR arm. gen. Vlastimil Picek. Summit NATO v Chicagu schválil v rámci alianční iniciativy ke sdílení schopností takzvané Smart Defence také projekt na vytvoření Mnohonárodního centra pro letecký výcvik (Multinational Aviation Training Centre – MATC), jenž předložila Česká republika, která jej bude také v roli vedoucí země v nejbližších letech dále rozvíjet. Prioritním tématem druhého dne summitu NATO v Chicagu byl Afghánistán. Otázku působení v této zemi do a po roce 2014 projednávali za účasti afghánského prezidenta státníci z 50 zemí účastnících se alianční mise ISAF, sousedních zemí Afghánistánu, včetně prezidenta Pákistánu, a představitelé mezinárodních organizací včetně GT OSN nebo činovníků Evropské Unie. Další summit NATO bude v roce 2014 v Londýně. 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek

Ministerstvo obrany ČR Ministerstvo obrany je ústředním orgánem státní správy pro zabezpečování obrany České republiky, řídí Armádu České republiky a spravuje vojenské újezdy. Jako orgán pro zabezpečování obrany se podílí na zpracování návrhu vojenské obranné politiky státu, připravuje koncepci operační přípravy státního území, navrhuje potřebná opatření k zajištění obrany státu vládě České republiky, Bezpečnostní radě České republiky a prezidentu České republiky. Kromě dalších povinností souvisejících s obranou státu povolává občany České republiky k plnění branné povinnosti. V rámci evropských bezpečnostních struktur organizuje součinnost s armádami jiných států. (Působnost Ministerstva obrany definuje zákon č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústř. orgánů státní správy ČR, §16, ve znění pozdějších předpisů.) 4 Sociální politika v mezinárodním konetextu. Jabok / ETF, 2013. Michael Martinek