Doc. Ing. Karel Skokan, Ph.D. VŠB-Technická univerzita Ostrava Inovativní koncepty a přístupy v socioekonomickém rozvoji územních jednotek Ostrava, 25. 5. 2005 Regionální inovační systémy a klastry Doc. Ing. Karel Skokan, Ph.D. VŠB-Technická univerzita Ostrava Ekonomická fakulta

Teoretický přístup k systémům inovací Es ist nichts mehr praktischeres als eine Gute Theorie ! Není nic praktičtějšího než dobrá teorie !

Současné zaměření strategií rozvoje regionů Hlavní témata Konkurenceschopnost území Průmyslové / regionální klastry Systémy inovací a regionální inovační strategie Společnost založená na znalostech Učící se regiony Sociální kapitál a partnerství

Čtyři základní pilíře znalostní ekonomiky Four pillars of Knowledge based economy “Znalostní společnost využívá efektivně znalosti pro svůj ekonomický a sociální rozvoj“ Čtyři kritické předpoklady pro zapojení každé země do ekonomiky založené na znalostech (World bank) : Vzdělávání & školení Informační infrastruktura Economický a institucionální rámec Systémy inovací

Inovace v regionálním rozvoji Inovace jako hlavní zdroj růstu produktivity a konkurenceschopnosti Definice …..Umístění nových výrobků a služeb, případně prostředků, které je vytvářejí NA TRH ….První zavedení nových produktů nebo procesů na trh, ale také proces od invence k jejímu komerčnímu zavedení.. Kritérium inovací – podmínky poptávky

Modely inovačních procesů

Systémy inovací – předpoklady Východiska: interaktivní model inovací – inovace vznikají v interakci různých subjektů Schopnost ekonomiky (národní, regionální) generovat inovace nezávisí v současné době na výkonnosti jednotlivých subjektů (firem, univerzit, výzkumných institucí, atd.), ale na tom, jak jsou schopny vzájemně reagovat a působit jako části systémů.

Systémy inovací Systémy inovací představují soubor institucí a účastníků ovlivňujících inovační procesy ve státě. Systém inovací zahrnuje, ekonomické, sociální, politické, organizační a institucionální prvky, které ovlivňují vývoj a difúzi inovací. Různé definice Národní systém inovací (NIS) je „síť institucí ve veřejném a soukromém sektoru, jejichž aktivity a interakce iniciují, importují, modifikují a šíří nové technologie, NIS je soubor institucí, jehož interakce determinují inovační výkonnost národních firem“.

Sítě s ostatními firmami Systémy inovací Firmy a výrobní systém Sítě s ostatními firmami a dalšími institucemi Systém politik pro zlepšení prostředí, ve kterém se provádějí vědecko-výzkumné a technické aktivity

Prvky systémů inovací Elements of innovation systems Privátní firmy, zejména s vlastním V&V Vědecký systém – infrastruktura V&V, veřejné i soukromé výzkumné instituce, agentury pro transfer technolgií Státní programy podpory V&V Sítě, které usnadňují transfer technologií a znalostí a zahrnují podnikatelský systém Systém vzdělávání a školení včetně lokálních trhů práce a vzdělávacích institucí Finanční systém – podpora financování technologií

Systémy inovací Innovation systems Makroekonomický a regulační kontext Vzdělávání a školení Komunikace Globální inovační sítě Generace, difúze a užití znalostí Schopnosti firem a sítí Odvětvové klastry Regionální inovační systémy Ostatní instituce Vědecký systém Podporující instituce Národní inovační systém Výrobek a faktory tržních podmínek Správa společnosti a financování Národní inovační kapacita Výkonnost státu Růst, konkurenceschopnost, tvorba pracovních míst Wolfe 2001

Dynamika systémů inovací Dynamics of innovation systems Inovační výkonnost spočívá v ochotě firem a institucí vzájemně reagovat, sdílet a vyměňovat si znalosti Existuje interakce různých trhů (trh práce, trh kapitálu, trh produktů), které ovlivňují inovační procesy Toky znalostí probíhají v interakci tržních a netržních mechanismů. Roste význam klastrů (tržní mechanismy) a partnerství v aktivitách V&V

Typy systémů inovací Národní systémy inovací (NIS) – zaměřené na národní hranice a omezení a spíše nepodnikatelské organizace a instituce Regionální systémy inovací (RIS) omezené na funkční region Sektorové systémy inovací (SIS) tvořené znalostmi a technologiemi, subjekty a sítěmi a institucemi přináležejícími odpovídajícímu odvětví. Paralelním modelem je model Triple Helix (trojitá šroubovice)

Triple Helix of Innovation Trojšroubovice inovací Stát Univerzity Průmysl

Národní systém inovací - NIS Z pohledu procesu učení do NIS patří: síť institucí, které iniciují, dovážejí a šíří nové technologie, politika vlády, podnikový výzkum a vývoj, výchovný a vzdělávací systém a struktura průmyslu, modely interakcí mezi firmami jako procesy kolektivního učení pro získávání a použití nových znalostí a s přihlédnutím k  interní organizaci firem, sítím mezifiremních vztahů, k úloze veřejného sektoru, ke stupni intenzity vědy a výzkumu (V a V) a k vyspělosti výzkumných organizací.

Národní systém inovací - NIS National Innovation System Rámcové podmínky Politický systém Vláda Způsob vládnutí Politika V&V Politika podpory podnikání Finanční prostředí Zdanění a pobídky Sklon k inovacím a k podnikání Mobilita lidí a firem Všeobecná vzdělanost, důvěra Poptávka Zákazníci (finální poptávka) Výrobci (poptávka po meziproduktech) Firemní systém Velké firmy Zralé MSP Nové technologické firmy Systém vzdělání a výzkumu Profesní vzdělávání a školení Střední a vysoké školy Univerzitní a státní výzkum Zprostředkovatelé Konzultační firmy Firemní výzkum Infrastruktura Banky, rizikový kapitál Informační systémy Průmyslové vlastnictví Podpora inovací a podnikání Standardy a normy

Regionální systémy inovací Regionální systém inovací (regionální inovační systém – RIS) je souborem ekonomických, politických a institucionálních vztahů, které se vyskytují v dané geografické oblasti (regionu) a které generují kolektivní procesy učení vedoucí k rychlému šíření znalostí a nejlepších zkušeností z praxe“ Kritickou položkou inovačního systému regionu je infrastruktura vědeckých a výzkumných institucí umístěných v  regionu s vnitřními i vnějšími sítěmi vztahů mezi veřejnými institucemi a privátními partnery (Triple helix framework)

Průmyslové klastry Klastry jsou tvořeny skupinou firem stejného nebo příbuzného odvětví, které jsou umístěny ve stejné lokalitě (regionu). V každém klastru můžeme najít společný trh práce, společný trh pro stupy firem a také přenos informací a technologií mezi firmami Klastry jsou základem regionálních systémů inovací, které tvoří firmy regionálního klastru Institucionální infrastruktura

Definice klastru podle M. Portera „ Klastry jsou geografická soustředění vzájemně provázaných odvětví, specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb, firem v příbuzných oborech a přidružených institucí, například univerzit, agentur,  obchodních asociací různých směrů apod. , které spolu soutěží, ale také spolupracují“.

Základní sdílené charakteristiky klastru Prostorová blízkost firem Pozitivní přelévání znalostí Sdílení zdrojů Blízkost Kritická míra Klastr Společný cíl Sdílený účastníky a přinášející společný profit Dostatečný počet účastníků interakcí s významným dopadem na ostatní členy Interakce Obchodní a neobchodní vztahy mezi členy

Příklad struktury klastru

Průniky klastrů Potravinářský klastr Vinařský klastr Turistický klastr

Klastry a RIS Klastry – koncentrace provázaných firem ve stejném nebo v příbuzných odvětvích v relativně malé geografické oblasti Regionální systém inovací zahrnují několik odvětví regionální ekonomiky, ve které spolupracují firmy a znalostní organizace. Klastry a RIS ko-existují ve stejném území, RIS může zahrnovat několik různých klastrů Klastr se stává podmnožinou RIS

Systémy inovací a klastry Systems of innovations and clusters Specializace a koncentrace firem a kompetencí Podpůrné organizace Zákazníci Zdroje KLASTR Systém inovací Formální pravidla Fyzická infrastruktura Technologická infrastruktura Znalostní infrastruktura Rizikový kapitál Veřejná finanční podpora Konvence Sociální kapitál Faclitátoři Errikson, 2000 Sítě

Typy RIS Institucionální RIS (IRIS – Institutional RIS) Typické pro německé a severské regiony Dynamika odvozená ze systémových vztahů mezi výrobními, znalostními a v regionu za podpory institucionálního rámce na národní úrovni vládními strukturami Podnikatelské RIS (ERIS-Entrepreneurial RIS) Typické pro US, UK – anglo-americké ekonomiky Dynamika odvozená od lokálního rizikového kapitálu, podnikatelů, vědců, tržní poptávky, inkubátorů.

Příklady RIS ve světě Silicon Valley (US) – koncentrace malých firem v oblasti ICT Emillia Romagna (I) – podpora malých firem v oblasti řemesel s historií (keramika, kůže, nýbytek, obuv, oděvy) Baden-Würtenberg (D) – globálně konkurující velké firmy (Daimler Benz, Bosch,.. a úzké zaměření SMEs – interakce s univerzitami a výzkumem

Regionální inovační paradox Primární není nedostatek fondů pro podporu inovací, ale fragmentace RIS Firmy v zaostávajících regionech vykazují malou poptávku po R&D a dalších inovačních vstupech, chybí jim tradice ve spolupráci a vzájemná důvěra mezi sebou i ve vztahu k univerzitám. Firmy nepožadují inovační vstupy a služby. Současně regionální výzkum a technologická infrastruktura není zasazena do regionální ekonomiky, dodavatelé inovačních služeb (technologie, vzdělávání, rizikový kapitál) nejsou schopni identifikovat inovační potřeby firem v regionální ekonomice Je nedostatečná rovnováha mezi regionální nabídkou (inovačních služeb) a poptávkou po nich

Fragmentace RIS nedostatek kooperace a integrace

Společné klíčové faktory rozvoje RIS Hlavním faktorem úspěšnosti RIS při prosazování inovačního prostředí a podnikání je úloha vedení (leadership) a vize, které jsou klíčem k úspěchu. Navazujícím faktorem je vysoká míra občanského uvědomění, druh občanské kultury pro vytváření společné vize a cílů v regionu a podpora spolupráce, která vede k vytváření „neobchodních vztahů a vzájemných provázaností“. Tato kultura přispívá k růstu tzv. sociálního kapitálu, který tvoří základ, na kterém se uskutečňuje spolupráce a interakce firem ve jménu budoucích inovací.

Společné klíčové faktory rozvoje RIS Kritickou roli sehrává v regionu vědecká a technická infrastruktura (instituce vzdělání, výzkumu, atd.). Nejde jen o její přítomnost, ale i o schopnost vytvářet vztahy s průmyslem v regionu a podporovat kulturu inovací a podnikání, např. mezi absolventy škol. Neméně významným faktorem je dostupnost lokálních finančních zdrojů pro podporu lokálních nebo regionálních inovačních firem. Jedná se nejen o bankovní systém, ale i jiné formy, jako je např. rizikový kapitál apod. Posledním faktorem je úloha vlády a veřejného sektoru. Myslí se tím nejen centrální vláda, ale i vlády nebo výkonné orgány na regionální úrovni, které mohou mít rozhodující úlohu při vytvoření a realizaci nového rozvojového modelu regionální ekonomiky.

Zaměření regionální inovační politiky pro podporu regionálních systémů inovací Rozvoj regionálních institucí poskytujících znalosti Přitažlivost regionů pro kvalifikovanou pracovní sílu a její vzdělávání Rozvoj institucí pro průzkum trhu a technologií pro regionálně významné klastry Podpora interakce a spolupráce mezi firmami, znalostními institucemi a správou (Triple helix) Zajištění nabídky rizikového kapitíálu pro financování inovací.

Klastry a regionální systémy inovací Inovace jako zdroj konkurenceschopnosti a růstu se stále více stávají společenským procesem, který zahrnuje interakce mezi firmami a dalšími institucemi. Prostorová blízkost usnadňuje šíření znalostí a zvyšuje kapacitu pro lokalizované učení firem, které vedou k inovacím. Firmy soustředěné v regionu sdílejí společnou regionální kulturu a institucionální rámec, které usnadňují toto učení a podporují inovace Podpora klastrů a RIS je předpokladem růstu konkurenceschopnosti regionů a měla by být formalizována v regionálních inovačních strategiích.

Determinanty regionální konkurenceschopnosti ve vyspělých ekonomikách Základem regionální prosperity je zdravé obecné podnikatelské prostředí a dostatečná inovační kapacita. Konkurenceschopnost a inovační kapacita v regionech se specializují kolem klastrů resp. v rámci RIS. Růst regionální ekonomiky závisí na schopnosti vytvářet a rozvíjet klastry a podporovat inovace. Je paradoxní, že nejtrvalejší konkurenční výhoda v globální ekonomice bývá často lokální.