4. Za doprovodu lyry Dejte mi Homérovu lyru beze strun války... Anakreón
Kolem chladné studánky šumí vítr šelestící v haluzích jabloňových, a jak čeří listovím, splývá s něho tichounký spánek - Zvučící zpěv vylévá cvrček zpod křidélek svých a sluneční žár, rozlitý po plochách niv, jím okouzluje - SAPFÓ ( př. n. l.) Neúplný soubor Básně, do něhož byly zařazeny zlomky dochované lyriky, vypovídá o nevšední citové hloubce, bezprostřednosti a upřímnosti, s níž dávala Sapfó najevo náklonnost k členkám dívčího kroužku.
ANAKREÓN ( žil v 6. stol. př. n. l.) V ubohý cár halil se dřív, jak u vos v pase zdrhlý háv, kousíčky dřev na uších měl a lysá kůže hovězí se mu po bocích houpala, špinavý kryt na bídný štít! Baby, jež prodávají chléb, nevěstky, to jeho byl svět! Ničema bídný Artemon! Jen lstí a podvodem byl živ. Ejhle, a teď skvělý má vůz a zlato nosí na uších ten Kyčin syn, slunečník má, zdobený kostí slonovou, již tak jsa roven ženštinám! Humorem, sebeironií i lehkou a uhlazenou formou bavil básník společnost rozmařilých chlebodárců, dokázal však ostrou satirou poukázat také na hloupost a povýšenost nových mocných:
Spí vrcholky hor i propasti, úbočí i úžlabiny, lezoucí tvorstvo, kolik ho živí černá zem, šelmy horské a včelí rod i obludy v hlubinách třpytného moře; spí i kmeny ptáků, rozpínajících peruti - ALKMÁN (7. stol. př. n. l.)