Komín v běhu času Ing Jan Mareček

Pravěk Doba kamenná vyznává pro lidská obydlí otevřená ohniště ale brzy se pravěký člověk naučil vypalovat první keramické nádoby v pecích, kde již docházelo k určitému řízení spalování dřeva, používání komínového tahu pro docílení odpovídající teploty pro vypálení keramiky a roztavení kovů .

Keramická pec

Starověk Dovedl k dokonalosti vytápění pomocí otevřených krbů. Vitruvius uvádí, že na začátku vytápění se nechá oheň vzplanout a kouř je odveden v otvoru ve střeše a jak přestane kouřit klapka ve střeše se uzavře aby mohl oheň žhnout a tak vytvářet příjemné prostředí pro rozpravy shromážděné společnosti.

Starověk rozvíjel i jiné formy vytápění Římské lázně 1 Římané si osvojili odkaz starších civilizací při vysoušení kamenných staveb, znali působení omamných kouřových clon při věštbách v Delfách a poznali dobrodiní teplých lázní. Pro tak schopný národ nebyl problém použít těchto znalostí při výstavbě dokonalých lázní ve svých kamenných palácích s bohatými mozaikovými podlahami.

Dispozice Caracalových lázní

Pohled na současný stav

Dispozice Diokleciánových lázní

Pohled na komplex Diokleciánových lázní

Pompeje – dispozice Malých lázní

Pohled na nádvoří lázní

Interiér teplých lázní s bazénem

Technické zázemí „kotelna“

Římské lázně 2 Římské lázně měly dvojitou podlahu, dvojité stěny a klenbu s prostorem pro přívod a odvod vlhkosti a teplého vzduchu . Je důvodné podezření, že přes teplé dny využívali k ohřívání kamenných stěn teplého vzduchu nahřátého nad střechou ochozů a ve večerní čas udržovali teplotu vytápěním pod podlahou lázní.

„Vytápěný“ prostor pod podlahou

Obklad stěn s mezerou pro odvod teplého vzduchu

Sběrný kanálek v tělese klenby

Římské lázně 3. Římské lázně měly studené, teplé a horké lázně, které byly propojeny a protékala v nich voda. Tak bychom mohli uvést, že se jednalo o první kondenzační topný systém. Spaliny z dřevěného paliva i v těchto dobách měly vysoký obsah vody, a nádoby na ohřívání vody z kovových plátů byly z jedné strany ochlazovány přitékající vodou a z druhé strany docházelo k jejich ohřívání teplými spalinami a vývojem skupenského tepla při přeměně páry ve vodu.

Schema topného systému podle archeologů

Simulace topného systému Pokud bychom chtěli dnes využít všech možností předkládaného sytému Hypokaustus rozdělili bychom celou pochod na 4 faáze. 1. FÁZE – VYSOUŠENÍ 2. FÁZE – OHŘÍVÁNÍ VENKOVNÍM TEPLÝM VZDUCHEM 3. FÁZE ZATÁPĚNÍ – „VYSUŠOVÁNÍ DŘEVA“ 4. FÁZE VYTÁPĚNÍ – „ DŘEVĚNÝM PLYNEM“

Příčný řez horkými lázněmi

Vysoušení

Ohřívání teplým vzduchem z exteriéru

Zatápění

Vytápění lázní plynem z dřeva

Římské lázně 4 Přes tak dokonalé systémy jsme nenašli naše známé komíny. Bylo to asi tím, že uvedené systémy byly především založeny na akumulační schopnosti kamenných stěn, které byly vyhřívány pomocí kanálků přivádějící teplý vzduch z osluněné jižní a západní strany a odvádějící vlhký vzduch na neosluněnou stranu. Přitápění dřevem pak bylo jen pomocným článkem pro večerní hodiny a chladné dny.

Rodinné lázně z provincie

Římské lázně 5 Komínky jak je známe by byly v teplých dnech rozžhaveny jižním sluncem a jejich základní funkce, odvádění teplých spalin do chladnějších prostor,mohla být v podmínkách středomoří pochybná. Navíc by takové konstrukce nezapadaly do architektury paláců. Takový odvod spalin na chladnou neosluněnou stranu budovy (ne jak se traduje pod střechu paláce) vítězí po celou dobu starověku a bohatě je využíván i v další historické době středověku. Princip odvádění spalin se zachovává v náznacích do dnešních dnů. Větší část italských okrasných komínků má tvar malé stříšky pod níž se přivádí spaliny.