Trvale udržitelný rozvoj RNDr. Sylva Rödlová, Ph.D E2E, 2014 3. LF UK

Trvale udržitelný rozvoj – služby a statky biogeosféry – klíčově důležité pro ekonomickou činnost Ochrana před slunečním UV zářením a jinými škodlivými kosmickými vlivy Čistý vzduch a samočistící služby ovzduší Zdroje vody a samočistící služby vodních těles Podmínky povětrnostní, vodních toků, stability zemské kůry, vulkanické činnosti Služby klimatického a hydrologického systému Prostor pro veškeré lidské aktivity Služby poskytované půdou Pozemky a půda pro výstavbu Biogeochemické mechanismy cyklů chemických prvků a látek Absorpce a zneškodňování odpadů Zdroje materiálů Zdroje energie Služby biologických činitelů (opylování, biodegradace, detoxikace,….) Zachování diverzity Duchovní inspirace, estetické hodnoty

Trvale udržitelný rozvoj - definice ..je takový, který naplňuje potřeby stávajících generací, aniž by ohrozil možnosti generací budoucích uspokojovat jejich vlastní potřeby. (Světová komise pro životní prostředí a rozvoj „Naše společná budoucnost“ komise Bruntlandtové, 1987) .. Takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. (zákon č. 17/1992 Sb. O životním prostředí, §6)

Trvale udržitelný rozvoj - historie T.R.Malthus (1766 – 1834) An Essay on the Principle of Population (1878) – exponenciální růst lidské populace vytváří tlak na konečné množství zdrojů, ekonomická setrvalost J.S. Mill (1806 – 1873) Principles of Political Economy (1848) – má-li se uchovat lidský blahobyt, musí být příroda a prostředí chráněny před nespoutaným růstem Rachel Carson – Silent Spring (1962) - DDT Meadowsová, Meadows, Randers, Behrens – Meze růstu (1972) – rozpor mezi hospodářským rozvojem a ochranou ŽP Skutečná mezinárodní diskuse na toto téma až na konci 20. století

Trvale udržitelný rozvoj Sustainable development – sustainability (únosnost) Předpoklad: Nutno rozšířit prostorový a časový obzor společnosti - vzdělání Solidarita a altruismus na globální úrovni 3 Pilíře udržitelnosti: Ekonomický – založen na pojmu přírodního kapitálu (Ekonomický růst, Inflace, Zadluženost, Zaměstnanost, Doprava, Energetika, Turistika, Zahraniční obchod,…) Ekologický – vztah lidí a přírody (Změna klimatu, Voda, Znečištění ovzduší, Půda, Odpady, Krajina, Příroda, Les, Výdaje na ochranu ŽP, …) Sociální – směřuje k rozvoji jednotlivce i společnosti (politický a sociální, Populace, Zdraví, Chudoba, Domácnosti, Vzdělání a výzkum, Společenské hodnoty a životní styl, Kriminalita a korupce, Gender,…)

Trvale udržitelný rozvoj - Instituce Důležitý rozvoj společenských institucí Právní dokumenty – účast veřejnosti (EIA) Ekologické nevládní organizace – akce typu „Den Země“ (1970) heslo „Mysli globálně, jednej lokálně“ „Think globally, Act locally, Change individually) Mezinárodní orgány OSN UNEP (United Nation Environmental Programme) – slabá (malý rozpočet, sídlo v Nairobi) Komise pro udržitelný rozvoj (1x ročně v New Yorku, pokrok při naplňování Agendy 21) FAO – food and agriculture organization of the UN WB – world bank (projekty „environmentálně udržitelného rozvoje)

Trvale udržitelný rozvoj - konference 1972 – Konference OSN o lidském životním prostředí (Stockholm) 1982 (Nairobi) 1992 – Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (Summit Země) (Rio de Janeiro) – 178 států 1.Deklarace z Ria de Janeira o životním prostředí a rozvoji 2.Agenda 21 (spotřeba a výroba, ochrana zdrojů) 3.Zásady obhospodařování lesů 4.Úmluva o změně klimatu 5.Úmluva o ochraně biologické různorodosti 2002 – Světový summit o udržitelném rozvoji (Johannesburg)

Trvale udržitelný rozvoj - konference 2002 – Světový summit o udržitelném rozvoji (Johannesburg) – 191 států, 21 tis. delegátů., 8 dní, hledání cest, jak plnit závazky z Ria 1. Johannesburská deklarace o udržitelném rozvoji 2. Implementační plán – 170 bodů Úvod (1-6 b.) Vymýcení chudoby (7-13 b.) Změna neudržitelných vzorců spotřeby a výroby (14 – 23 b.) Ochrana a řízení základny přírodních zdrojů pro hospodářský a sociální rozvoj (24 – 46 b.) Udržitelný rozvoj v globalizujícím světě (24- 52 b.) Zdraví a udržitelný rozvoj (53-57 b.) Udržitelný rozvoj malých ostrovních států (58-61 b.) Udržitelný rozvoj Afriky (62-71 b.) Další regionální iniciativy (63-80 b.) Prostředky implementace (81-136 b.) Institucionální rámec pro udržitelný rozvoj (137-170 b.). http://www.johannesburgsummit.org/

Trvale udržitelný rozvoj Světová komise pro životní prostředí a rozvoj (World commission on environment and development) Vznik 1983 Valným shromážděním OSN, komise měla: 1. navrhnout dlouhodobé ekologické strategie zajišťující udržitelný rozvoj do roku 2000 a dále, 2. doporučit takové způsoby péče o životní prostředí, které se mohou stát předmětem významné spolupráce mezi rozvojovými zeměmi a zeměmi na různých stupních hospodářského a společenského rozvoje a které povedou ke společným, mnohostranně přínosným cílům respektujícím vzájemné vztahy mezi lidmi, zdroji, prostředím a rozvojem, 3. posoudit způsoby a prostředky, jejichž prostřednictvím může mezinárodní společenství účinněji pečovat o životní prostředí, 4. formulovat společné představy o dlouhodobých otázkách životního prostředí a příslušných krocích potřebných k úspěšné realizaci programů k jeho ochraně a zlepšování, o dlouhodobém programu činnosti v příštím desetiletí a o cílech, k nimž by mělo směřovat lidské společenství.

Trvale udržitelný rozvoj Vedením této Komise pověřilo OSN Gro Harlem Brundtlandovou (norská premiérka). Komise měla ještě dalších 23 členů, kteří byli vybráni z nejrůznějších zemí. Komise pořádala veřejná slyšení po celém světě a v roce 1987 ukončila svoji činnost a výsledky zveřejnila v tzv. Tokijské deklaraci. Mezi jiným je zde formulován pojem trvale udržitelný rozvoj , jako základní princip, který musí společnost akceptovat, jestliže se má pozitivně rozvíjet. Práce Komise je detailně popsaná v publikaci: Our common future (Naše společná budoucnost). Literatura: Světová komise pro životní prostředí a rozvoj: Naše společná budoucnost, Academia Praha 1991 Dr. Gro Harlem Brundtland Director-General of the World Health Organization 1998-2003 UN Special Envoy on Climate Change 2007-2010

Trvale udržitelný rozvoj - ČR Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky Dne 11. ledna 2010 schválila vláda ČR svým usnesením č. 37 Strategický rámec udržitelného rozvoje (SRUR) České republiky, který určuje dlouhodobé cíle pro tři základní oblasti rozvoje moderní společnosti – ekonomickou, sociální a environmentální. Dokument je strukturován do 5 prioritních os: Společnost, člověk a zdraví; Ekonomika a inovace; Rozvoj území; Krajina, ekosystémy a biodiverzita; Stabilní a bezpečná společnost.

Trvale udržitelný rozvoj - ČR Rada vlády pro udržitelný rozvoj Rada vlády pro udržitelný rozvoj byla zřízena usnesením vlády č. 778 ze dne 30. července 2003 jako stálý poradní, iniciační a koordinační orgán vlády České republiky pro oblast udržitelného rozvoje a strategického řízení. Předsedou Rady je dle nového statutu předseda vlády, výkonným místopředsedou ministr životního prostředí, místopředsedy jsou ministr průmyslu a obchodu a ministr práce a sociálních věcí, a to z titulu svých funkcí. Členy Rady jsou zástupci ústředních orgánů státní správy, územní samosprávy, sociálních partnerů, akademické obce a neziskového sektoru. Rada ve své činnosti iniciuje, koncipuje, koordinuje, sleduje, vyhodnocuje a podporuje strategické dimenze v řízení státu. Navrhuje opatření ke sladění dlouhodobých záměrů a cílů se střednědobými a krátkodobými cíli a programy v souladu s principy udržitelného rozvoje. Sleduje a vyhodnocuje globální jevy a rozvojové příležitosti a navrhuje včasné a odpovídající reakce státu na ně. Rada rozpracovává, koordinuje a sleduje uplatnění principů udržitelného rozvoje při dosažení dynamické rovnováhy jeho složky ekonomické, sociální a environmentální. Činnost Rady se zaměřuje především na: zpracování Strategie udržitelného rozvoje ČR a její aktualizaci, zpracování situačních zpráv s vyhodnoceným souborem indikátorů udržitelného rozvoje, metodickou koordinaci koncepčních dokumentů.

Trvale udržitelný rozvoj - EU Evropa je kontinentem, který je v čele světového úsilí za ochranu prostředí, ale ani tady se nepodařilo zvrátit situaci, v ostatním světě podmínky ještě nepříznivější. Za nejdůležitější elementy udržitelného rozvoje lze v kontextu evropské politiky považovat tyto: 1. Prvním základním předpokladem je přísné dodržování veškerých norem, limitů a jiných předpisů, které jsou obsaženy v tak zvaném environmental acquis, to znamená v souboru evropského zákonodárství věnovaného životnímu prostředí. Tento soubor je velmi rozsáhlý, obsahuje stovky jednotlivých směrnic a jiných zákonných předpisů. Jsou podrobně upraveny prakticky všechny složky životního prostředí. 2. Přístup k ochraně životního prostředí se v rámci Evropské unie postupně vyvíjí, postupně se přestávají zdůrazňovat opatření vedoucí ke koncovým technologiím a naopak se uplatňují preventivní postupy. Charakteristickým přístupem je uplatnění postupů v rámci tzv. procesu „EIA“ (environmental impact assessment).

Trvale udržitelný rozvoj - EU 3. Dalším důležitým stupněm jsou opatření založená na moderních technologiích nenáročných na suroviny, energii a minimalizujících škodlivé emise. Typickou směrnicí v tomto směru je směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC), která je založena na koncepci nejlepší dostupné techniky. 4. Velmi důležitou součástí účinné politiky je zabezpečení dostatečných informací v mnoha směrech, to znamená informace o stavu prostředí, o prováděných opatřeních, o rozvojových záměrech a podobně. Klíčový význam mají informace o zátěži prostředí z výrobních postupů jako je například registr emisí a zdrojů znečištění. 5. Účast veřejnosti a elementů občanské společnosti je v této souvislosti naprosto nutnou podmínkou. Předpokládá to jednak zájem a angažovanost široké veřejnosti i jednotlivých společenských skupin jako jsou zejména výrobci, jednak dostatečnou úroveň informovanosti a vzdělanosti celé veřejnosti i jednotlivých specifických skupin.

Trvale udržitelný rozvoj - EU 6. Součástí celé politiky je transparentní stanovení cílů, které by měly být kvantifikovány. To souvisí s potřebou uplatnění souboru kvantitativních informací ve formě jasně specifikovaných indikátorů udržitelného rozvoje 7. Vůbec nejdůležitějším nástrojem účinné politiky ochrany prostředí je integrace environmentálních zřetelů do hospodářských a jiných aktivit v souladu s článkem 6 Amsterodamské smlouvy. Této integrace lze dosáhnout uplatněním řady nástrojů. 8. Důležitou kategorií nástrojů jsou nástroje ekonomické, které směřují k tomu, aby byly odstraněny nepříznivé ekologické externality ekonomické činnosti. Znamená to především co možná jednoznačné řešení otázky vlastnických práv a plné uplatnění principu „znečišťovatel platí“ s cílem, aby „ceny vypovídaly ekologickou pravdu“. Jednotlivé ekonomické nástroje mají nejrůznější podobu jako jsou různé poplatkové systémy a v poslední době stále více zdůrazňovaná ekologická daňová reforma. Rovněž se postupně uplatňují tržně kompatibilní nástroje například obchodovatelná povolení. Jednoznačným požadavkem je v této souvislosti zrušení ekologicky škodlivých dotací, které stále ještě existují prakticky ve všech státech v oblasti energetiky a dopravy.

Trvale udržitelný rozvoj - EU 9. Mezi významné nástroje patří dobrovolné aktivity průmyslu, charakterizované celou řadou iniciativ jako je EMAS, normy řady ISO 14000, ekoefektivita, ekodesign. Důležité místo mají dobrovolné dohody mezi vládou a průmyslem a systémy značení ekologicky šetrných výrobků. 10. Konečným klíčem k přechodu na trajektorii udržitelného rozvoje je celková změna vzorců spotřeby a výroby. Týká se to tedy nejen produkčních metod, což je především záležitost průmyslu, ale zejména a v hlavní míře také domácností, to znamená všech kategorií spotřebitelů. Nelze vystačit pouze s moderními technologiemi byť by byly jakkoliv ekoefektivní. Především spotřebitelé sami si musí uvědomit, že prakticky každá spotřeba kterýchkoliv výrobků či služeb sebou do určité míry nese zátěž prostředí a že tuto zátěž je třeba minimalizovat spotřebou rozumnou a uvědoměle skromnou.

Trvale udržitelný rozvoj - EMAS Systém environmentálního managementu (environmental management system) nebo také „environmentální manažerský systém, zkratka EMS“, je v podstatě systém řízení ochrany životního prostředí, který si příslušná organizace jakékoliv velikosti, zaměření i charakteru vlastnictví, sama vytvoří, udržuje a zlepšuje. Jestliže organizace chce získat potvrzení o zavedení systému, musí se podrobit auditu EMS , který provádí třetí nezávislá strana, mající pro tuto činnost akreditaci. Oficiální definice EMS podle normy ČSN EN ISO 14001 zní: „systém environmentálního managementu je ta součást celkového systému managementu, která zahrnuje organizační strukturu, plánovací činnosti, odpovědnosti, praktiky, postupy, procesy a zdroje k vyvíjení, zavádění, dosahování, přezkoumávání a udržování environmentální politiky.“ Z hlediska environmentální politiky patří systém environmentálního managementu mezi tzv. dobrovolné nástroje. Podnik k jeho tvorbě není nucen žádným zákonem, ale na druhé straně státní správa může různými způsoby zavádění EMS podporovat.

Globální ekologické problémy Globalizace podporuje růst komunikace rychlou výměnu informací (i negativní jevy se hůře utajují) Podpora konkurence a tím i vyšší efektivity práce, ekonomické zdatnosti a růstu světového obchodu (vede naopak k velké energetické náročnosti a zátěži prostředí) Rychlý růst dopravy všeho druhu produkuje zátěž Snaha po účelném využívání přírodních zdrojů Současné pojetí globálních ekologických problémů se týká kosmopolitní činnosti člověka, který přiměřeně svým možnostem provádí devastace prostředí systémem pokus – omyl od neolitu až doposud

Globální ekologické problémy dle 200 vědců z 50 zemí

Global problems by 200 researchers from 50 countries

Globální ekologické problémy některé negativní trendy 90 Globální ekologické problémy některé negativní trendy 90. let minulého století  850 milionů lidí je podvyživených  1,3 mld lidí má míně než 1 USD denně  340 miliónů žen se nedožije věku 40 let  160 milionů dětí je podvyživených Více než 1,5 mld lidí se nedožije 60 let, 880 mil lidí nemá dostatečnou zdravotní péči, 2,6 mld osob nemá základní hygienické podmínky, počet nakažených HIV/AIDS se více než zdvojnásobil na téměř 35 milionů

Globální ekologické problémy trendy 90. let minulého století  Každoročně umírají 3 miliony lidí kvůli znečištěnému ovzduší 5 milionů lidí umírá na infekce působené kontaminovanou vodou Obecně lze konstatovat, že se životní podmínky lidí zlepšují: Pijí méně kontaminovanou vodu, dýchají kvalitnější vzduch, konzumují kvalitnější potraviny, což vše spěje k prodlužování věku Průměrná teplota Země stoupá, přibývá přírodních katastrof: povodně, požáry, ozonová vrstva se redukuje, znečištění oceánů stoupá – nenávratně se ničí unikátní ekosystémy, např. korálové útesy, a ubývá ryb k obživě a ekonomice lidí na této komoditě závislých

Globální ekologické problémy Likvidují se zbytky přirozených lesů mírného pásma, tropické lesy se nestačí po intenzivní těžbě obnovovat – negativní vliv na klima Moderní technika rybolovu způsobila, že řada komerčních druhů ryb je na pokraji vyhubení Zemědělská půda ubývá erozí i zástavbou Růst lidské populace současným tempem brzy přesáhne únosnou mez Globalizace podporuje rychlý růst světového obchodu, vyžadujícího obrovský objem dopravy všech druhů, spotřebu pohonných hmot, budování komunikací a letišť (jogurt může urazit na cestě ke spotřebiteli 9000 km !

Udržitelný rozvoj – Sustainable development Otázky týkající se: Přírodních zdrojů Růstu populace Potravinové situace Ochrany biodiversity a ekosystémů Spotřebou energií Odpadové problematiky Globálních sociálních problémů ........... Může být rozvoj nepřerušen?

Ecological footprint - Sustainability The ecological footprint is a concept that calculates the area of land and water needed to sustain a defined human poulation, based on the population’s use of energy, food, water, building material and other consumables. In 1961 humanity was globally using about half of the Earth’s capacity to renew its natural resources. Now this capacity is exceeded, and overuse is still growing

National Footprint www.footprintnetwork.org/atlas Czech Republic Portugal Greece Norway

Trvale udržitelný rozvoj – Fair Trade Spravedlivý obchod - Fair Trade je obchodní partnerství, jehož cílem je přímá a účinná podpora znevýhodněných výrobců z rozvojových zemí. Toho se snaží docílit především poskytováním "férových" obchodních podmínek pro zapojené výrobce, důrazem na dodržování základních norem pracovního práva a ochrany životního prostředí a zvyšováním informovanosti spotřebitelů o situaci malých zemědělců a řemeslníků v rozvojových zemích. Fair Trade hnutí si klade 6 cílů: 1. Zlepšit životní podmínky znevýhodněných výrobců zlepšením jejich přístupu na trh, posílením organizací výrobců, poskytnutím spravedlivých cen za výrobky a zajištěním kontinuity obchodních vztahů. 2. Rozvíjet příležitosti pro znevýhodněné výrobce, zvláště ženy a domorodé obyvatele, a chránit děti před zneužíváním v procesu výroby. 3. Zvyšovat informovanost spotřebitelů o negativním vlivu mezinárodního obchodu na výrobce tak, aby svou kupní sílu mohli využívat pozitivním způsobem. 4. Dávat příklad obchodního partnerství skrze vzájemný dialog, respekt a transparentnost. 5. Přispívat ke kampaním za změnu pravidel konvenčního mezinárodního obchodu. 6. Chránit lidská práva podporou rozvoje sociální spravedlnosti, environmentálně přijatelného chování a ekonomického zabezpečení

Greenwashing vs. Green Marketing Greenwashing - snaha výrobců poukazovat na šetrnost výrobku k životnímu prostředí – někdy zavádějící, jindy i zcela falešné. Greenmarketing – poukazování na kladný (nebo minimálně záporný) vliv výrobku (služby) na ŽP. (biopotraviny) Společenská odpovědnost organizací

Děkuji za pozornost