Aktivizující prvky při výuce F na ZŠ Jiří Tesař
Motivační prvky Spojení školy se životem (praxí) = aktualizace obsahu učiva (časová x místní): výsledky sportovních přenosů a místních utkání, dění v obci, městě, v okolí školy (doprava), událost ve včerejších televizních novinách, aktuální oblečení podle módy a počasí, zajímavé stavby, ….
Další aktivizující prvky Rozvoj intelektuálních schopností: přiměřenost učiva k věku a schopnostem žáků, důslednost v kontrole zadaných úkolů, zajímavé náměty aplikace učiva. Užití výpočetní (audiovizuální techniky): modelování jevů – změna parametrů, simulace (applety), vyhledávání na internetu ...
Aktivizace a struktura hodiny Dialog, diferencovaný přístup, pracovní listy, nonverbální úlohy, frontální experiment, domácí experiment, projektové vyučování, skupinové vyučování, problém. vyučování, program. vyučování, laboratorní práce, exkurze.
Dialog heuristický, kontrolní, závěrečný, vždy je na rozdíl od monologu aktivizující!!! vyžaduje pozornost a soustředění, musí být veden s určitým záměrem. (teoretický rozbor – viz přednáška v ZS).
Diferencovaný přístup k žákům naplňuje individuální přiměřenost nároků na žáka a tím i jeho aktivitu, při skupinové práci, při řešení úloh, při frontálním experimentu, při laboratorní práci, při počítačovém modelování,…
Domácí experiment spojení školy s rodinou, často se zapojuje celá rodina, rodiče jsou informováni o výuce fyziky, pouze z věcí běžně doma dostupných (kuchyně…), poznamenat si výsledky do sešitu, někdy je dobré přinést ukázat do školy.
Skupinové vyučování Práce v týmu – koordinace činnosti, projeví se vůdčí osobnosti nebo neochota spolupracovat, uplatní se i méně nadaní žáci, většinou řeší problémovou úlohu nebo frontální experiment, skupiny po 2-4 žácích (možno 2 lavice dohromady – otočit se) můžeme zadávat různě obtížné úkoly podle složení skupin.
Laboratorní práce RVP je nepředpisuje - je to škoda!!! kvantitativní ověření teorie, ověření porozumění a praktické dovednosti, spojení teorie s praxí, získávání návyků – kontrola aparatury, bezpečnost práce, pořádku na pracovišti, vztah k měřicím přístrojům, zápis naměřených hodnot,… nezapomenout na přípravu a vyhodnocení.
Exkurze tématické (zaměřené na konkrétní jev) komplexní (zahrnují širokou problematiku) organizace – bezpečnost, doprovod,… délka trvání – pro ZŠ max. 60 minut nezapomenout závěrečné shrnutí, vyhodnocení,…nesmí vyjít „na prázdno“ výroba, doprava, výzkumný ústav, podniková laboratoř, do přírody, výstavy, muzea, staveniště, autoopravna,….
Problémové vyučování Problém: má teoretickou nebo praktickou povahu, vyžaduje nový neznámý způsob řešení (pro žáka) problémová situace – problém není vymezen, analýza problémové situace è formulace problému è řešení problémové situace
Problémové vyučování navození problémové situace, analýza problémové situace, formulace problému (=stěžejní část), hypotézy řešení (=návrhy, nápady,…), určení dílčích problémů, postupné řešení dílčích problémů, integrace dílčích výsledků, formulace komplexního řešení.
Problémové vyučování Problém můžeme řešit: individuálně, ve skupinách, frontálně. Problém může mít charakter: kvalitativní, kvantitativní, kombinovaný.
Problémové vyučování Ukázka: Kašpar, E. a kol.: Problémové úlohy str. 227/67, 69, 70, 71, 72, 78 str. 230/88, 91