Aralské moře obr. r. 1985 Můj Aral, moje budoucnost, můj osud, bez něj není pro mě radosti. Můj Aral, můj život, moje štěstí, moje nezapomenutelné dětství. Aral, moje překrásné mládí, moře, na jehož břehu jsem si hrál... (Amanbaj Bajbarysov 1993)

Původní Aral v číslech rozloha 66 458 km2, největší délka 428 km, šířka 284km průměrná hloubka 20-25m, maximální 68m. úhrn srážekkolem 100 mm za rok a výpar za stejné období byl 1000 mm. teplota vody při hladině 26-27° C (v létě) slanost 10-11 g/l. V zimě zamrzala jen severní část jezera. úroveň vodní hladiny 52 m n. m. Amudarja -1404 km, povodí 462tis. km2, průtok 4500m3/s Syrdarja měřila 3078 km, 445 tis. km2, průtok 430 m3/s Jeho rozloha se udávala 66 458 čtverečních kilometrů, největší délka 428 kilometrů a šířka 284 kilometrů. Průměrná hloubka dosahovala 20-25 metrů, maximální 68 metrů. V zimě zamrzala jen severní část jezera. Úroveň vodní hladiny dosahovala 52 m n. m.

1960 - 2000 Počátkem 50. let se začala realizovat představa o zavlažování pouští v okolí Amudarji a Syrdarji, které se měly stát jedním z hlavních světových center produkce bavlny. V roce 1954 začala první ze soustavy nových zavodňovacích kanálů odvádět vodu z řek místo do jezera na nové rozsáhlé bavlníkové plantáže. Nápad se to zdál být dobrý, ale následky výstavby předimenzovaných soustav zavlažovacích kanálů na sebe nenechaly dlouho čekat. Ještě kolem roku 1960 zásobily obě řeky odhadem 50tis km2, aniž by se Aralské jezero výrazně změnilo. Mezi lety 1960 - 1980 vzrostlo zavlažované území o 20%, spotřeba vody se při tom zdvojnásobila z 45km3 na 90. Závlahy v horkém podnebí vedly k zasolování půdy, aby se koncentrace solí snížila, musely se závlahy stále zvyšovat. Nadměrnému zasolení se však nakonec stejně nepodařilo zabránit, a výnosy bavlny proto klesají.

Řeka Syrdarja na dolním toku zcela vyschla a v období let 1966 až 1993 poklesla hladina Aralského jezera o 16 metrů. V 80‘ letech byl průměrný přítok menší než 1/10 přítoku v letech 50‘. Pobřeží ustoupilo v průměru o 80 kilometrů, někde však také až o 150 km. Rybářské přístavy zůstaly na suchu. Díky zvýšené salinitě vody vymřely ryby. Kolem jezera vznikla bílá planina pokrytá solí smíchanou s průmyslovými jedy - zbytky hnojiv používaných při produkci bavlny. O zdroj obživy přišlo na 80 000 lidí.

Nejvýraznějším krajinotvorným a všeovlivňujícím procesem je postupné obnažování dna Aralského jezera a rodící se poušť. Při vysychání jezera vznikají ve sníženinách izolovaná jezírka s roztoky solí a toxických chemikálií používaných k hnojení zavlažovaných polí. Terén mezi nimi vyplňují rozsáhlé solné pláně. To, že Aralské jezero leží jakoby sevřeno mezi pouštěmi Kyzylkum a Karakum, jen urychluje proces formování nové pouště, probíhající dnes na rozloze 3,4 milionu hektarů. Prachové bouře nad bývalým mořem a přilehlými oblastmi, vyvolané převažujícími severovýchodními větry, pokrývají celý region solemi a pesticidy, které sem obě řeky kdysi uložily. V roce 1993 spadlo na přilehlé oblasti 75 milionů kubíků prachu a solí. Sůl z Aralského jezera se dokonce několikrát dostala až do Běloruska (přes 2500 km severozápadně). Zemědělci v 60. letech zcela běžně uvažovali: Když Aral ustoupí, nemůže nám to vadit. Naopak, bude víc místa pro bavlnu. Nikdo nevěnoval pozornost skutečnosti, že Aral plní funkci jakéhosi solného sejfu obou řek. Každoročně se s celkovým přítokem dostávalo do Aralu 29-33 milionů tun solí. V tom období jich obsahovaly vody obou řek asi 0,3-0,7 g/l. Potom se ale jejich podíl začal zřetelně zvětšovat. V některých případech dnes už dosahuje hodnoty 3 g/litr. Příčinou je rychlý odtok všech zavlažovacích vod do řek. Až 25 % vody v obou řekách tvoří ta, která prošla zavlažovacími systémy. Místo aby sůl zmizela v Aralském jezeře, začala se koncentrovat v zavlažovaných půdách. Takto zasolených půd je v současnosti v Uzbekistánu 60 % a v Turkmenistánu dokonce 80 %. V nížinných oblastech Amudarji a Syrdarji už nezasolené půdy vůbec neexistují.

Dříve byl Mujnak prosperujícím přístavem na pobřeží Aralského moře Dříve byl Mujnak prosperujícím přístavem na pobřeží Aralského moře. "Moře jsem nikdy neviděl," přiznává 25letý Mural Najimov „Vytvářejí mokřiny a my se měníme v poušť. Je toto fér?“ stěžuje si Sergej Lipatovič. 67letý bývalý kapitán. Před třiceti lety přesahovala hladina vody dva metry, nyní je pobřeží o 200 km dál. V regionu se šíří nemoci známé z 19. století. “Zaznamenáváme formy TBC, o nichž jsme si mysleli, že vymizely před lety, například tuberkulózu kostí," potvrzuje Natalija Vdovinová z lékařského ústavu v Karakalpaku. "Chci opustit toto město, ale nevím, kam mám jít. Vím jen, že bych chtěl tam, kde je voda,“ sděluje své pocity dvaadvacetiletý Asimbaj Siregijev Ekologická katastrofa měla vliv i na zdravotní situaci obyvatel. Děti se dnes v celé oblasti rodí předčasně a jejich úmrtnost dosahuje nejvyšších hodnot ze všech zemí bývalé-ho SSSR. Ve sledovaných oblastech zaznamenala za posledních 15 let třicetinásobný nárůst rakovina. Úmrtí na selhání srdeční činnosti šedesátinásobný a bronchitida třicetinásobný. Přes 20 % dívek ve věku 13-19 let má nemocné ledviny. Přes 23 % má problémy se štítnou žlázou. Mnoho z nich má vysoké procento obsahu olova, zinku a stroncia v krvi. Prakticky všechny ženy trpí příznaky anémie (snížený počet červených krvinek). Úmrtnost matek při porodu činí 120 na 100 000 živě narozených dětí. Dětská úmrtnost - 60 dětí na tisíc porodů. Slané mlhy a deště způsobily, že se tuberkulóza stala běžnou nemocí. RYBOLOV V roce 1957 zaznamenali mujnačtí rybáři poslední rekordní rok. Úlovek 26tis tun ryb činil víc než polovinu úlovku z celého Aralu. Tentýž rok vyprodukovaly tamní farmy 1,1 milionu kožek ondatry pižmové. Pak začal postupný, zpočátku neviditelný, ale ke konci zoufalý zápas rybářů o existenci. Skončil v roce 1982, kdy mujnacké rybářství oficiálně, po pětileté agonii, zaniklo. Do roku 1960 žilo v jezeře 29 druhů ryb. Na konci roku 1980 už jen 9. Nyní je Aral prakticky bez ryb. Také ondatrám definitivně přestala chutnat slaná "pitná voda". Dnešní rybáři: Zpracování ryb mělo v oblasti Aralu dávnou tradici. První rybářské závody se objevily v ústí Amudarji kolem roku 1890. V roce 1927 vznikl centrální munjacký kombinát. Za druhé světové války měla velká část rybích konzerv v batozích sovětských vojáků původ právě zde. Konzervárna zůstala, ale pravé rybářství zmizelo. Co zůstalo, je lov ryb v umělých nádržích a kanálech.

Klima Bylo ovlivněno i podnebí. Aralské mořev zimě oteplovalo studené sibiřské větry a v létě fungovalo jako obrovská klimatizační jednotka. Po ústupu svou roli modelačního činitele ztratilo. Klima kolem jezera začalo mít mnohem kontinentálnější rysy (kratší, teplejší a deštivější léto a delší, chladnější zimy s větší sněhovou pokrývkou). Podle údajů z 30 klimatických stanic se v letech 1960-1990 místy zvedly průměrné teploty v létě až o 4° C. Ubylo vegetačních dnů - dnes jich je asi 171. Bavlna jich ale potřebuje ke zdárnému růstu okolo 200.

Plán záchrany Světové banky spočívá v revitalizaci oblasti Malého jezera, zatímco jezero na jihu se ponechá svému osudu. Práce na projektu téměř 13 kilometrů dlouhé hráze začaly letos v červenci. Podle stavbyvedoucího Jurije Ponomareva, zástupce hlavního dodavatele z Moskvy, bude 4,8 kilometrů hráze hotovo do konce prosince a zbytek se dostaví během příštího roku. stav 2003

Plán záchrany Přestavba vodních děl na řece Syrdarja Revitalizace oblasti Malého jezera. Práce na projektu - 13 km dlouhá hráz - začaly letos v červenci, 4.8km bude hotovo do konce roku 2003, zbytek příští rok. Voda z řeky nepůjde do Velkého jezera, kde by se odpařila. Vrchol hráze zůstane 3m nad budoucí hladinou Malého jezera. Předpokládá se zvýšení hladiny téměř o čtyři 4m, voda opětovně zalije až 600 km2 bývalého dna. Koncentrace soli se tak sníží o 50-90 %, do vody by se mohlo vrátit 24 druhů ryb, kterých se dříve vylovilo každoročně 50 000 tun. Potom se přebytečná voda nechá proudit do velkého Aralského jezera. Stavební firma tvrdí, že nová hráz bude provedena důkladně. Sklon stěny na jezerní straně bude muset být pozvolnější a pískové jádro bude kryté lasturami a kameny, aby odolalo vlnobití. Podle odborníků by vrchol hráze měl zůstat tři metry nad budoucí hladinou Malého jezera. Voda z řeky se tak nebude moci dále vlévat do Velkého jezera, kde by prohrála svůj boj s odpařováním. Když bude přitékat jen do menšího severního jezera, konstruktéři předpokládají zvýšení hladiny téměř o čtyři metry a voda opětovně zalije až 600 kilometrů čtverečních bývalého dna. Teprve potom se otevřou jezy a přebytečná voda se nechá proudit do velkého Aralského jezera. Projekt Světové banky, včetně přestavby vodních děl na řece Syrdarja, podstatně zvýší množství vody přitékající do jezera. Odborníci se domnívají, že díky tomu se sníží koncentrace soli o 50-90 % a do vody by se mohlo vrátit 24 druhů ryb, kterých se dříve vylovilo každoročně 50 000 tun.

15.10. 2003 http://www.ekolist.cz/ (C) Infoservis společnosti Člověk v tísni při České televizi, o.p.s. Hynek Adámek; Magazín Koktejl - Duben 1999 http://hackman.yachting.cz/The Aral Sea\Blue Seaplanet -Aralské zmizele more.htm http://www.inex.cz/referaty/moje_referaty.asp http://www.sci.muni.cz/~dobro/www.geology.sdsu.edu/ John King, John Noble, Andrew Humphreys: Central Asia