Archeologická naleziště v Egyptě

Sakkára - stupňovitá pyramida krále Džosera Pyramidový komplex v Sakkáře má hned dvě prvenství. Je vůbec nejrozsáhlejším archeologickým nalezištěm v Egyptě, který je vlastně sám o sobě jedno velké archeologické naleziště. Nejvýznamnější dominantou vévodící celému areálu je stupňovitá pyramida krále Džosera, nejstarší pyramida na světě. Sakkára leží asi 21 km od komplexu v Gíze a zhruba 32 km od Káhiry. Je ze všech stran obklopena pískem. V dobách, kdy se faraóni nechávali pohřbívat v Sakkáře, byl hlavním městem říše Memfis. Dnes je z něj jen menší vesnice a slavné časy připomíná jen muzeum. Sakkára sloužila jako pohřebiště memfiských vládců a příslušníků urozených rodů v období Staré říše. Za Nové říše tuto roli převzala nekropole v Thébách.

Údolí králů Špatně přístupné Údolí králů sloužilo jako pohřebiště faraonům z 18. dynastie a později i 20. dynastie. Nachází se na západním břehu Nilu nedaleko starobylého města Théby. Největším objevem v Údolí králů byla jediná nevykradená hrobka krále Tutanchamona. Objev vyvolal obrovský zájem o starověký Egypt a egyptologům pomohl rozluštit některé do té doby utajené skutečnosti. Místo se tak proslavilo a do Egypta stále láká tisíce dobrodruhů a zvědavců.

Jak vypadá Údolí králů Arabové nazývají Údolí králů jako Biban El-Muluk - Brány králů. Proto by většina z nás očekávala, monumentální vstupy do skalních hrobek, ale opak je pravdou. Hrobky se snaží co nejvíce skrýt před vykradači a dalšími zvědavci, kteří by rušili klidný odpočinek zesnulých faraonů. Někdy se nalézají až 100 m pod povrchem ve skalách. Dominantou Údolí králů je Velká pyramidová hora nazývaná El-Quorn, která rozděluje celé údolí na západní a východní část. Pouze jeden hrob v západní části je přístupný pro veřejnost - hrobka faraona Aje II., následníka krále Tutanchamona a předposledního faraona 18. dynastie.

Jaké hrobky byly v Údolí králů nalezeny V současné době je nám známo celkem 62 hrobek, které se na území Údolí králů nachází. Všechny však nejsou hrobkami králů, celých 38 hrobů je nekrálovských. Většina hrobek byla vyloupena již ve starověku a proto kněžští králové z 20. dynastie ukryli mnoho královských mumií do tajné skrýše v Del el-Bahrí, které byly v minulém století objeveny a přesunuty do Egyptského muzea, aby byly zachráněny.

EL AMARNA El Amarna je dnešní název lokality ve středním Egyptě, která je významným archeologickým nalezištěm. Za vlády faraona 18. dynastie Amenhotepa IV. zde sídlil panovník a jeho dvůr. Město se tehdy jmenovalo Achetaton. Přesídlení dvora do tohoto města bylo součástí velké politické a náboženské reformy. Po Achnatonově smrti se situace stává zmatenou a pro nás zcela zamlženou a nejasnou. Jisté je, že za Tutanchamona se kult i politika Egypta vrátily do starých kolejí a Achnatonova reforma byla zapomenuta. Panovník i dvůr přesídlili opět do Théb a Achetaton (dnešní El Amarna) byl opuštěn. Přesto zde byla znechána velká část vládní korespondence, která se dochovala až dodnes. Jedná se o korespondenci panovníků Amenhotepa III. a IV.

El-amarnské tabulky Tabulky v El Amarně byly objeveny v roce 1887. Jejich celkový počet je 382 a obsahují archív korespondence egyptského dvora jak s egyptskými vazaly a správci, tak se vzdálenými zeměmi jako Babylonií, Chetity, Mari a všemožnými kenaánskými státy z 14. století př. Kr. Jejich jazykem je akkadština (tehdy mezinárodní diplomatický jazyk), avšak odlišná od té, kterou známe z Mezopotámie. Zvláště v případě tabulek pocházejících z Kenaánu je značně ovlivněna tamními dialekty. Jelikož je akkadské písmo slabičné, představují v mnoha případech cenný pramen pro studium některých kenaánských jazyků. Po obsahové stránce ilustrují el-amarnské dopisy složitou situaci na Předním východě, vazalské vztahy, platby tributů, vzpoury, smlouvy a pod.

LUXOR Archeologické nálezy naznačují, že lokalita je osídlena již více jak šest tisíc let. Je ovšem pravda, že o prvopočátcích města mnoho nevíme. Luxor se stává významným v období střední říše, kdy se faraónovi Montuhotepovi II. podařilo opětovně sjednotit říši. Hlavní město se postupně přesouvá ze severního Heracleopolisu do Luxoru. Osídlení tehdy zdaleka neneslo tento název. Pro Egypťany to byl Veset, v pozdějším období v antickém Řecku známý jako Théby.

Chrám v Luxoru Zasvěcen bohu Amonovi,najdeme jej v jižní části Théb Pylon byl vyzdoben motivem bitvy u Kadeše, kde vojska faraóna Ramesse II. „remizovala“ s chetitskou armádou. Přes nerozhodný výsledek bitvy byl tento závěr důležitý, protože dvě velmoci tehdy uzavřely mírovou smlouvu a mohly se věnovat bohulibějším činnostem – například stavbě chrámů. Před pylonem stojí několik obřích soch Ramesse II. a jeden ze dvou obelisků z červené žuly. Chrám má dvě nádvoří spojená úzkou a bohatě zdobenou kolonádou. Uvnitř je síň, jejíž stěny vyprávějí příběh zrození Amenhotepa III. Další část chrámu sloužila od roku 300 n.l.jako svatyně římských císařů a o tisíc let později byla na nádvoří Ramesse II. postavena mešita, ve které se muslimští věřící dodnes modlí. Jinak byl chrám zčásti zavátý pískem a částečně poskytoval přístřeší vesničanům.

Chrám v Karnaku Chrám v Karnaku je obrovská množina svatyň, domů, pylonů, soch, katedrál a obelisků. Všechny stavby jsou zasvěceny Thebským bohům a egyptským panovníkům zejména ze Střední a Nové říše. Monumentární komlex, jaký nemá obdoby nikde na světě. Nebyl vystavěn jako jednoznačná stavba, ale byl budován a dotvářen po dobu více než dva tisíce let, po dobu téměř celé dlouhé historie Egypta. centrem celého Amonova kultu.Město bohů. Dnes je jeho největší část v troskách Hradba chrání celkem tři svaté části - první je zasvěcena bohu Montovi, druhý Amonovi a třetí jeho manželce Mút.

Chrám pochází pravděpodobně z doby třetí říše, ale největšího rozvoje se dočkal až za vlády nejslavnější dynastie egyptských faraonů, osmnácté. Poslední král z 30. dynastie Nechtnebef dal chrámu podobu, jakou známe dnes. Ohradní zeď ohraničuje prostor zhruba 650 m krát 550 m. Uvnitř se nachází celkem deset pylonů, ve Velké sloupové síni stojí 134 kolosálních sloupů, z nichž prostředních dvanáct dosahuje výšky 23 metrů a ostatní měří kolem 13 m. V celém komplexu je stovky místností a desítky gigantických soch. Jeho nádvoří zdobí nepřeberné množství nádherných sfing, bazén Svatého jezera má rozměry jako fotbalového hřiště. Hieroglifycké nápisy na zdech obsahují přes čtvrt miliónu umělecky vytesaných znaky. Mnohé si dokonce zachovaly své originální zbarvení.

Memnonovy kolosy Memnonovy kolosy na západním nilském břehu v Thébách. Sedící postavy představují faraona Amenhotepa III., který jimi ozdobil vstup do svého zádušního chrámu. Svatyně zanikla a její zdivo bylo rozebráno již ve starověku. Řekové spojovali tyto osamělé obrovské sochy a mýtem o Memnonovi, který při zpáteční cestě z Tróje do Řecka zbloudil do Egypta. Než se jim začalo říkat Memnonovy kolosy, nazývaly se "Zpívající" sochy. Působením koroze docházelo při povětrnostních změnách k vydávání pískavých zvuků. Jsou to nejstarší dochované egyptské kolosy, které se staly vzorem k obdobným výtvorům z doby Ramessovců. Měří i s podstavcem téměř 18 metrů a jsou dnes jedinými pozůstatky zádušního chrámu Amenhotepa III.

Čeští egyptologové Česká egyptologie je datována od roku 1878, kdy se naším prvním egyptologem stal Jan Kminek-Szedlo (12. 4. 1828 - 24. 11.1896), který přednášel na Boloňské univerzitě. Dalším ze známých českých egyptologů byl František Lexa (1876 - 1960), který roku 1905 publikoval první české překlady staroegyptských textů. V roce 1919 se stal mimořádným profesorem na UK a na Filosofické fakultě prováděl první přednášky z egyptologie. Jako řádný seminář byla egyptologie ustanovena roku 1925 a dva roky poté se František Lexa stal řádným profesorem.

Profesor PhDr. Miroslav Verner DrSc. Prof. Verner se narodil 31.10.1941 v Brně, vystudoval egyptologii a prehistorii na UK a v Egyptologickém ústavu pracuje od r. 1966. Jako hostující profesor působil opakovaně ve Vídni, v Hamburku a na Americké universitě v Káhiře. Přednášek na jiných zahraničních univerzitách a vědeckých pracovištích však uspořádal bezpočet. Napsal asi tucet vědeckých monografií, přibližně sto vědeckých článků pro zahraniční časopisy a spoustu populárně-vědeckých článků. Spolupracoval také na desítkách populárně-vědeckých filmů a pořadů. Je členem vědecké rady FF UK, vědecké rady UK, Národního muzea, vedení Mezinárodní asociace egyptologů aj.

František Lexa František Lexa (*1876 - 1960) je zakladatelem české egyptologie. Působil také jako profesor egyptologie na Karlově univerzitě.

Miroslav Bárta Egyptolog a archeolog se účastní expedic do Egypta od roku 1991, od r. 1993 je členem Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy a od r. 2000 zástupcem ředitele Českého národního egyptologického centra. V r. 2003-2004 Fulbrightův profesor egyptologie na University of Pennsylvania. Autor několika monografií, poslední z nichž je z r. 2003 a nese název Sinuhet, Bible a Patriarchové (v angličtině). Od r. 2003 je vedoucím "Expedice UNIS do Západní pouště". V současné době připravuje pro českou veřejnost knižní projekt s pracovním názvem: Život a smrt ve stínu pyramid, vývoj staroegyptské hrobky a náboženských představ v Egyptě doby stavitelů pyramid.

Zbyněk Žába Lexův žák. Profesor Karlovy univerzity, dosáhl mezinárodního uznání prací o astronomické orientaci pyramid a archeologickými výzkumu v Núbii. Pouze smrt mu znemožnila dokončit vykopávky v hrobce velmože Ptahšepsese (nejvyššího hodnostáře jednoho nebo dvou králů 5. dynastie), jež je svými 42 - 44 místnostmi největší nekrálovskou hrobku v Egyptě.