Jediný žijící předek zdomácnělého koně… Kůň Převalského Jediný žijící předek zdomácnělého koně…

Kůň Převalského je jediným žijícím předkem našeho zdomácnělého koně Kůň Převalského je jediným žijícím předkem našeho zdomácnělého koně. Dnes už se s ním nesetkáme téměř nikde než v ZOO. Před několika lety bylo několik zvířat vypuštěno do volné přírody v Mongolsku, původní oblasti rozšíření koní Převalského.

Až do poloviny 19.století o tomto divokém koni věděli jen mongolští kočovníci, kteří putovávali po okraji pouště Gobi. Jeho objevením pro světovou vědeckou veřejnost začal dobrodružný lov, který koně Převalského přivedl na pokraj vyhubení.

Roku 1879 propátrával Nikolaj Przewalski, plukovník a kartograf carské ruské armády okolí hor Tachin Schyck. Několikrát přitom zahlédl celá stáda divokých koní, která ale nedokázal identifikovat. Vzpomínky na vzhled těchto koní se nedokázal zbavit, a tak se na ně začal vyptávat místních obyvatel. Jeden lovec mu nakonec přenechal kůži uloveného koně. Przewalski ji odvezl do Moskvy a ukázal ji přírodovědci Poljakoffovi. Ten ji prozkoumal, popsal a zaznamenal znaky divokého koně a pojmenoval ho po jeho objeviteli Przewalském. Roku 1889 přiměli ruští přírodovědci kyrgyzské lovce k tomu, aby několik těchto (z velké části ještě neznámých) koní chytili. Lov měl úspěch a do Ruska se podařilo přivézt 4 koně. O rok později byli na Ukrajinu ještě přivezeni dva další hřebci a 4 klisny. Současně také obchodníci se zvířaty na jedné expedici s pomocí kočovných lovců chytili 15 klisen a 17 hříbat. Tyto fanatické štvanice sloužily především k uspokojení zvědavosti přírodovědců. Několik těchto neobyčejných zvířat se ale také dostalo do evropských a amerických zoologických zahrad, kde se předváděly zvědavým návštěvníkům. Také v pražské ZOO mohou návštěvníci vidět několik koní Převalského.

Od poloviny 20.století nebyl v Mongolsku spatřen ani jeden kůň Převalského. Kdyby několik exemplářů nežilo v zajetí, patřilo by toto plemeno dnes již k vyhynulým. V 80. letech 20.století žili potomci divokých koní, chycených před více než sty lety, ve 120 různých ZOO po celém světě. Celkem jich ale bylo jen asi 1000 a ani dnes jich není o mnoho více. I když se tito koně narodili a vyrostli v zajetí, neztratili svou divokou povahu. I teď jsou nezkrotní a nikoho si nepustí k tělu.

Kolem roku 1990 přijal WWF (WorldWide Fund for Nature – Celosvětový fond pro přírodu) plán znovu koně usídlit v jejich původní domovině, z které se mezitím stal mongolský národní park. Koně ovšem byli zvyklí na usnadněné životní podmínky, jaké s sebou přinášel život v zajetí, a nebylo možné je ze dne na den jednoduše vypustit do volné přírody. Proto byla vytvořena malá stáda a na různých místech vypuštěna do obrovských ohrazených oblastí. Údaje z plemenné knihy byly navíc převedeny do elektronické podoby, aby se zpět do volné přírody dostali skutečně jen ti nejvhodnější koně. Nakonec bylo několik nesmírně pečlivě vybraných zvířat převezeno do své původní vlasti, kde znovu dostali svobodu. Roku 1999 žilo ve stepích pouště Gobi 30 koní Převalského. A už brzy na to přivedli na svět první hříbata!

Všeobecně se má za to, že KP je přímým předchůdcem dnešního zdomácnělého koně a osla, se kterými má několik společných rysů. Jsou ale i vědci, kteří zastávají názor, že jeden s druhým nemá nic společného. KP má totiž 66 chromozómů, zdomácnělý kůň ale jen 64 chromozómů (Ch.obsahují genetické info živočicha se všemi jeho znaky). Kůň Převalského je divoký kůň tělem i duší. Nikdy se nepodařilo ho zkrotit. I v ZOO, kde byl chován během programu přípravy na opětovné vypuštění do volné přírody, všechny pokusy o zkrocení selhaly. Kůň zůstal agresivní a nevypočitatelný.

2006 © Kristýna Znamenáčková http://www. j-h 2006 © Kristýna Znamenáčková http://www.j-h.cz/konikove foto: Kristýna Znamenáčková – http://www.znamanackova.com Text: Nakladatelství Atlas