Památky a historie města Olomouce Petr Mareček Milan Dostál

Arcibiskupský palác Arcibiskupská rezidence byla vystavěna v letech 1665-1685 Peterem Schüllerem podle plánů císařského architekta F. Luchesena na základě renesančního paláce biskupů. Interiéry jsou vyzdobeny nástěnnými malbami od mistrů I. Montiho a C. Tencally. V reprezentačních místnostech arcibiskupského paláce jsou také umístěny umělecké sbírky, upomínkové předměty a drahý nábytek. 2

Caesarova kašna Caesarova kašna je dílo sochaře J. J. Schaubergera, učně Václava Rendera a pochází z roku 1725. Představuje G.I.Caesara, bájného zakladatele města, jak olomoučané věřili. Předlohou plastiky se pravděpodobně stala jezdecká socha římského císaře Konstantina Velikého.

Chrám sv. Václava Kostel sv. Václava, který byl založen knížetem Svatoplukem někdy v letech 1104-1107. Kostel byl za celou svou existenci několikrát přestavěn, takže se na něm podepsalo hned několik výtvarných slohů. Po požáru v roce 1265 a v polovině 14. století to byla přestvba ve slohu gotickém, ke konci 16. století přistavění prostřední věže. Razantní přestavba v novogotickém slohu potom v letech 1883-1892. Při této změně byl renovován interiér kostela a zvenčí přibyla stometrová věž na jižní straně a přímo nad průčelím potom dvě menší jako nadstavba na původní románské. Přilehlý Přemyslovský palác je původně románská stavba, která je spojena se severní stranou kostela a byla postavena někdy ve 30. letech 12. století. V polovině 14. století byl postaven gotický ambit, který byl o půl století později vyzdoben malbami. Z ambitu je možné navštívit gotickou kapli sv. Jana Křtitele, která byla dokončena roku 1414. Ze západní strany kostela byla roku 1617 přistavěna kaple sv. Anny, která vznikla na základě starší stavby ze 14.století.

Herkulova kašna Herkulova kašna pochází z roku 1688 a byla vytvořena sochařem M. Mandlíkem, nádrž pochází od V. Schüllera. Původně stála kašna na místě Nejsvětější Trojice, roku 1716 musela uvolnit místo tomuto monumentálnímu morovému sloupu. 5

Klášterní hradisko Barokní čtyřhranný klášter Hradisko je postaven na základech starého kláštera, který pravděpodobně pamatuje již první náznaky vzniku města Olomouce. Autorem barokního projektu je G. P. Tencalla. Uvnitř kláštera můžeme nalézt nástěnné malby, fresky, štuky a obrazy autorů P. Trogera, D. G. Torreho, J. K. Handkeho a dalších.

Svatý kopeček Poutní chrám Navštívení Panny Marie je monumentální barokní stavba postavená v letech 1669- 1679 podle návrhu G. P. Tencally. V první čtvrtině 18. století byla dobudována kaple P. Marie. Výzdoba interiérů byla svěřena řadě renomovaných malířů, za všechny jmenujme J. K. Handkeho, j. Stegera a J. Spillenberga. Na sochařské výzdobě se podíleli mistři J. Winterhalter, J. A. Heinz a M. Zirn. Stavba je velice dobře umístěna do krajiny a při pohledu od Olomouce působí jako jasná dominanta sv. Kopečka.

Kostel sv. Michala Kostel sv. Michala je barokní stavba, jejíž tři zelené kopule hrají významnou roli v panoramatu města. Původní kaple někdy z 12. století byla ve století 13. přestavěna v gotickém slohu a následně ke konci 17. století ve slohu barokním. Na barokních úpravách se podíleli pánové G.P. Tencalla a D. Martinelli. Touto přestavbou nebyla dotčena gotická věž a sakristie s originální křížovou klenbou. Průčelí kostela je ozdobeno sochami O. Zahnera, které sem byly přemístěny od kostela P. Marie.

Morový sloup Morový sloup postavený Václavem Renderem, pochází z roku 1723 a byl postaven jako památka na poslední mor, který v Olomouci zuřil roku 1715. O sochařskou výzdobu se postarali pánové Jan Sturmer a Tobiáš Schütz.

Chrám sv. Mořice Chrám sv. Mořice je gotický trojlodní kostel, jehož výstavba tr započala na přelomu 14. a 15. století a s přestávkou způsobenou husitskými válkami trvala až do poloviny 16. století. Ačkoli samotný interiér chrámu je v barokním slohu, je možné zde vidět také kaple v gotickém a renesančním slohu. V chrámu sv. Mořice si můžete (když máte štěstí :) poslechnout dokonce "královnu moravských varhan" - varhany mistra Michaela Englera z roku 1745.

Vlastivědné muzeum Krajské vlastivědné muzeum je původně z barokní budovy kláštera a kostela sv. Kláry postavené v roce 1773 stavitelem Matyášem Kniebadlem. Dříve objekt sloužil jako dělostřelecká kasárna spojená se studijní knihovnou. Zvláštní kombinace... Na začátku 20. století sem bylo umístěno Přírodovědné muzeum, které se po sloučení s dalšími muzei transformovalo v Krajské vlastivědné muzeum.

Radniční orloj Orloj, jako nedílná součást radniční budovy, vznikl někdy v 15. století. Větší úpravy probíhaly koncem 16. století, během dalších let se orloj postupně měnil,přibližně každého půl století, snad jen ve století 19. si na jeho podobu olomoučtí stačili trošku zvyknout. Na konci 2. světové války byl orloj silně poškozen a teprve v roce 1955 mohla uvědomnělá ruka Karla Svolinského vysázet z mozaiky dělníka s kladivem a destilujícího chemika, kteří dodnes z orloje shlíží na olomoucké Horní náměstí.

Radnice Radnice je stavba v gotickém slohu, sestávající se původně ze dvou budov. Roku 1378 byla stavba radnice povolena markrabím Joštem, o třicet let později již existuje prvotní náznak radice, která byla zcela dokončena až roku 1443. V 15. století probíhaly další dostavby v pozdně gotickém slohu a bylo přistavěno druhé patro. Pozdější renesanční úpravy probíhaly během 17. století. V radnici je možno nalézt kapli sv. Jeronýma z 15. století s nádhernou freskovou výzdobou.

Terezská brána Barokní brána vznikla v roce 1752 při budování pevnostního opevnění. Pojmenování Terezská dostala o dva roky později na počest Marie Terezie při příležitosti její návštěvy Olomouce.

Kašna Tritónů Kašna Tritónů byla roku 1709 vytvořena neznámým sochařem, nádrž a architekturu provedl Václav Render a na své dnešní místo byla přestěhována v roce 1890 z křižovatky ulic Ostružnické a Ztracené. Vzorem pro její ztvárnění byla pravděpodobně římská kašna od autora G. L. Berniniho.

Nejsvětější Trojice Monumentální barokní sousoší sousoší Nejsvětější Trojice pochází z roku 1716 a jako největší barokní sousoší v českých zemích bylo postaveno autorem Václavem Renderem. Na sochařské výzdobě se podíleli F. Sattler, O. Zahner a J. M. Sherhauf. Autorem pozlaceného sousoší ze špičky monumentu je S. Forstner. Vysvěcení sousoší proběhlo za osobní účasti Marie Terezie v roce 1754, dvacet let po smrti Václava Rendera.