Psychologie II Historie zkoumání komunikace v antice Přednáška 2

Historie zkoumání komunikace v antice Z názorů starořeckých filozofů do dnes vychází mnoho současných tvůrců teorie komunikace. Sofistika Rétorika Ve starověkém Řecku Ve starověkém Římě Kritika řečnictví

Sofistika Řecko 5. st. př. Kr. – potulní sofisté Sofista = mudrc Za peníze informují, vykládají, přednášejí argumentaci a formou diskuse vyučují řečové dovednosti - umění pohotově a přesvědčivě mluvit Jejich žáci – ti, kdo se připravují na funkce v obci – v politice, u soudu aj.

Umění vést pře Eristika – umění vést pře Umět se s nepřáteli odvážně přít bylo znakem kultivovaného Řecka. Potěšení z vítězství v debatě, usvědčení protivníka z řečové „nezdatnosti“. Pře podle pravidel „fair play“. (špatný případ: argumentace „ad hominem“)

Význam sofistiky Sofisté byli často velmi vlivní učitelé politiků. Celá politika Atén je někdy viděna jako umění zacházet s jazykem a vítězit dovednou rozpravou před shromážděním lidu (v kontrastu s okolním „barbarským“ světem). „Sofistikovaný“ projev – důraz na formulace, konstrukci, zdobnost, nejednoznačnost myšlenkových závěrů. angl. „sophisticated“ - intelektuálně na výši, náročný, s kultivovaným vkusem, velmi složitý“

Kritika sofistiky Sokrates (asi 470-399 př. Kr.) Kritizuje praktiky dobového řečnictví. Staví proti sobě filozofii (směřuje k moudrosti) a pouhou dovednost mluvit. Aristoteles (384-322 př. Kr.) „Sofista předstírá, že rozumí tomu, co nezná.““ Zdání moudrosti. Hlavní poznatek: Zkušený mluvčí dovede obhájit jakýkoli názor.

Rétorika Rhesis (řecky) = řeč Rétorika Výmluvnost a krásná mluva. Učení o tom, jak působivě formulovat. myšlenky a získávat posluchače na svou stranu. Posun od toho, co řečník říká k tomu, jak to říká. Forma proslovu může ovlivňovat jeho přesvědčivost (psychologie komunikace).

Struktura projevu: Platon, dialog Faidros Řeč se má skládat z: úvodu vypravování či svědectví důkazů pravděpodobností a dotvrzování či vyvracení Řečnické taktiky: Nepřímá hana či chvála, zdvojování, různé slohy (průpovědní, obrazný, lítostivý, vzrušující)

Nauka o rétorice Řečnické žánry: Veřejný projev Soudní monolog (žaloba, obhajoba) Soudní dialog (výslech) Oslavný projev Existovaly vzory řečí v jednotlivých žánrech, vyučovalo se zdvořilostním či „skromnostním“ výrazům. Frazeologická spojení – některá přetrvala až dodnes: házet perly sviním, mluvit do větru, kolo štěstěny, neztrácej hlavu, buď dobré mysli! …

Aristoteles, Rétorika Trojice řečnických úkonů: ethos, pathos, logos Logos (logická a racionální stránka řečnického projevu): invence (nutná k shromáždění materiálů) organizace (úvod, vlastní stať, závěr) styl zapamatování přednes

Marcus Tullius Cicero (105/106 - 143) „Bohatý obsah rodí i bohatou formu“ Úkoly řečníka: 1. Dokázat pravdu (být přesvědčivý, mluvit k věci) 2. Získat si sympatie (uspokojit naslouchající) 3. Pohnout k jednání (mluvit ku prospěchu druhých) Řečníkovi má jít: o přesvědčování, získávání pro vyslovené a šíření pravdivého (Aristoteles: ethos a logos); o to, aby upoutal, strhl pozornost, nadchl (Aristoteles: pathos); o to, aby jeho výzev následovali druzí.

Shrnutí Úvahy antických myslitelů se staly základem pro novodobé teoretické uvažování o komunikaci. Daly základ praktickým oborům – veřejné komunikaci, rétorice Důraz na etiku komunikace

Rétorika: řečnické figury Řečnický postup, který je založen na odchylce ve struktuře řeči. Změny běžného slovosledu Značná část figur využívá opakování slov. Funkce opakování spočívá v ozvláštnění textu. Posluchač očekává střídání slov - nečekaný návrat stejného prvku.

Typy rétorických figur (1) Sugestivní řečnické prostředky (2) Emfatické řečnické prostředky (3) Názorné specifické řečnické prostředky (4) Dramatické specifické prostředky (5) Ozdobné specifické řečnické prostředky

(1) Sugestivní řečnické prostředky Umocňují, stimulují a podněcují posluchačovu pozornost. Nejvíce jsou zde zastoupeny opakovací řečnické figury. Tyto prostředky tvoří nejpočetnější a nejpestřejší skupinu.

Sugestivní řečnické prostředky Anadiploze - opakování slova na začátku věty, které se vyskytlo v koncových pozicích věty předcházející, Vzpomínám na ten nádherný den, den, který utkvěl navždy v mé paměti. Anafora - opakování stejných slov na začátku sousedních vět Měl rád své nejbližší, měl rád své sousedy, měl všechny své spoluobčany.

Sugestivní řečnické prostředky Enumerace Výčet věcí, vlastností nebo dějů za sebou následujících. Má rovněž dramatizující funkci. Usilujme vždy o projev vlastní, kultivovaný, inteligentní a sugestivní.

Sugestivní řečnické prostředky Epanalepse Opakování stejného slova na začátku věty. O rodinu, o rodinu vždy vzorně pečoval.

Sugestivní řečnické prostředky Epizeuxis Opakování stejných slov v jedné větě několikrát za sebou (bezprostředně nebo po vložení slova) Budeme ještě potřebovat hodně, hodně síly. Tautologie Opakování slova v jeho gramatické obměně. Těžce, přetěžce musel své názory probojovávat.

Sugestivní řečnické prostředky Pleonasmus Seskupení významově si blízkých slov k označení jedné skutečnosti, opakované pojmenování věcí z různých hledisek. Víme, že problémy vaší firmy chcete řešit promyšleně, uvážlivě, seriosně. Dnes frekventovaná figura, jistý druh mnohomluvnosti.

(2) Emfatické řečnické prostředky Emfáze - citové vzrušení, které v procesu komunikace zasahuje jak posluchače, tak samotného řečníka. Mají navodit dojem spontánnosti. Emfatické řečnické prostředky jsou založeny na symbióze gramatických i modulačních prvků řeči.

Emfatické řečnické prostředky Exklamace - zvolání, které formou zvolací věty vyjadřuje emocionální vztah mluvčího k obsahu výpovědi. Již dost bylo planých řečí, teď je čas činů!

Emfatické řečnické prostředky Řečnická otázka - formální, zdánlivá otázka, na kterou se nežádá odpověď. Kdo z vás by nechtěl žít lépe? Řečnická odpověď - je spojena s řečnickou otázkou, v níž se předběžně formuje problém a pak se uvádí odpověď jako vlastní sdělení, které problém teprve řeší. Co máme dělat, abychom se vyhrabali z této bídy? Pracovat, pracovat a zase jen pracovat!

Emfatické řečnické prostředky Apostrofa - oslovení nepřítomné osoby nebo neživé věci, je to jistý způsob odvrácení se od posluchače. Příteli, loučíme se s tebou naposledy, tvé dílo však navždy v naší paměti. Apoziopéze - nedopovědění započaté věty z citových důvodů.

(3) Názorné specifické řečnické prostředky Uplatňují se hlavně v projevech naučného a agitačního charakteru (výklad, přednáška, sdělení, politický projev) Realizují princip názornosti.

Názorné specifické řečnické prostředky Přirovnání. Přirovnává něco k něčemu. Metafora Nepřirovnává něco k něčemu, ale nahrazuje slovní obrat slovem jiného druhu, z jiné smyslové oblasti, z jiné sféry věcí, jevů a představ. Státník – sloup společnosti, otec – opěrný sloup rodiny, stáří – podzim života

Názorné specifické řečnické prostředky Hyperbola Nadsázka, zveličení určitého rysu. Umocňuje realitu, vytrhuje jevy z jejich banálních souvislostí. Může vyústit až do demagogie Budeme-li takto řídit dopravu, můžeme čekat sto let, a ještě se jejího zlepšení nedočkáme.

(4) Dramatické specifické prostředky Vzbuzují a udržují dramatické napětí projevu, přispívají ke zvýšení jeho přitažlivost. Především prostřednictvím textové výstavby. Rovněž prostřednictvím zvukových a vizuálních prostředků. Nebo kombinací obou těchto prostředků.

Dramatické specifické prostředky Gradace Hromadění druhově stejnorodých slov ve funkci nějakého větného členu. Klimax – postupné zesilování Jako velitel si zajistil nadšenou, obětavou, vpravdě hrdinskou podporu svých podřízených. Antiklimax – postupné zeslabování Skupina obránců řídla, postupně se zmenšovala a postupně slábla.

Dramatické specifické prostředky Návěstí Do řečnického textu je záměrně vsunuta replika, kterou se aktivizuje zvídavost a vzbuzuje pozornost posluchačů A teď všichni velmi dobře poslouchejte, co vám chci říci. Antifráze Věc nebo její vlastnost se pojmenuje (zpravidla ironicky) protikladným slovem. Ano, to jsou opravdu jen maličkosti.

(5) Ozdobné specifické řečnické prostředky Patetizují projev, zvětšují jeho estetické působení. Současná rétorika zpravidla nežádá, aby každý projev obsahoval ozdobné řečnické prostředky. V odborných projevech zni rušivě.

Ozdobné specifické řečnické prostředky Epiteton Hodnotící přívlastek, který zpravidla nemění význam podstatného jména zdůrazňuje určitou vlastnost Vlažný přístup oživuje, konkretizuje představy Rozbouřený život Staré časy: Mohutný, nepřemožitelný, drtivý, neochvějný, nehynoucí, neutuchající

Ozdobné specifické řečnické prostředky Oxymóron Spojení slov, která si významově odporují Veřejné tajemství, živá mrtvola, zdravý nemocný. Eufemismus Nahrazení výrazu drsného nebo budícího nepříjemné představy výrazem, který zjemňuje, zastírá nepříjemné významy. Zemřít – navždy odejít, navždy spát

Tvrzení s logickými chybami a falešnými argumenty Argumentum ad hominem (místo o věci hovoříme o osobě). Podívejme se na to, co je to za lidi, kteří to říkají? Jaké jsou skutečně jejich úmysly? Argumentum ad populum (odvolání na mínění lidu). Všichni slušní, poctiví lidé vědí, myslí si, že….. Argumentum ad baculum (argument klackem, argumentace využívající vyhrožování). Kdo nejde s námi, jde proti nám. Sofizma (falešný argument). Veřejně se volilo za komunistické totality. Pokud dnes budeme volit prezidenta veřejnou volbou, vracíme se před listopad ´89, blížíme se Kubě a KLDR.

Argumentace falešnou autoritou – Odkaz na názory slavných osobnosti, které nejsou odborníky v daném oboru (herci, sportovci…) u nás: „ Pačes říká, že se bez jádra neobejdeme.“(„Pačesova“ energetická komise). Argumentace v kruhu Tajná volba prezidenta je nedůstojná, protože se tím snižuje důstojnost prezidentského úřadu. Volné asociace V roce 1984 byl Jan Švejnar konzultantem Světové banky, Washington D. C., která tlačila přes MMF na fixní kurz koruny u nás, což vedlo v roce 1997 k měnové krizi. Argumentace falešnou analogií V USA se volí prezident tajnou volbou, tudíž i u nás by se měl volit tajně.