Úloha konfliktu v komunikaci Proces mezilidské komunikace Úloha konfliktu v komunikaci 1. Část - Zákonitosti lidské komunikace, komunikační strategie a interpersonální vztahy

Organizace zimního semestru Metoda hodnocení: zápočet (3 kredity) Podmínkou udělení zápočtu je zpracování seminární práce v rozsahu 4-5 str., která prokáže schopnost aplikovat získané poznatky při řešení konkrétní konfliktní situace.

Organizace zimního semestru Témata seminárních prací - Délka: max. 5 stran Genderový pohled na řešení konfliktu (rozdíl mužského a ženského přístupu) Nebezpečí vyhýbání se konfliktu a výhody řešení konfliktů Konflikt mezi kulturami Konflikty mezi rodiči a dětmi a jejich řešení Vliv etnického původu na řešení konfliktu Použití humoru při řešení konfliktů Užití moci při řešení konfliktu Výhody a nevýhody jednotlivých způsobů řešení konfliktů Vliv osobnosti na řešení konfliktu Analýza konkrétního konfliktu ve škole, v práci, v partnerském – přátelském vztahu, v rodině, konfliktu intrapersonálního apod. Popis konfliktu/ů – role jednotlivých účastníků, důvody konfliktu - postoje, záměry, hodnoty apod. Známky hrozícího konfliktu, možnosti předejít konfliktu a možnosti řešení konfliktu – včetně skutečně provedeného konfliktu

Organizace zimního semestru Podklady ke studiu

Organizace zimního semestru Podklady ke studiu

Proces lidské komunikace Co je komunikace? SDÍLENÍ (z lat. communicare = činit něco společným, něco společně sdílet). Nejen sdělování obsahů, ale také společný podíl a účast na něčem. VÝMĚNA INFORMACÍ Zúžený význam – sdělování obsahů, předávání zpráv. Tři obecné komunikační zákony 1 . Nelze nekomunikovat – i když nemluvíme, přesto komunikujeme – neverbální komunikace. 2 . Nelze neovlivňovat – každé naše slovo i gesto ovlivní prožívání a jednání druhého. 3 . Nelze nejednat – neustále komunikujeme činem, každé naše chování má svůj vlastní účel.

Proces lidské komunikace Obsah myšlenky, fakta, záměry, fráze… Sdělující - mluvčí Příjemce - komunikant Kanál (cesta, po níž je informace sdělována) Verbální, neverbální, ústní, písemný, telefonický, elektronický Záměr, efekt, motivace, aktuální psychosomatický stav, smysl sdělení Zpětná vazba

Proces lidské komunikace Komunikační prostředí Ovlivňuje význam, zřetelnost i zvolené formy komunikace (společenské i kulturní okolnosti, fyzikální faktory – hluk apod.) Kontext komunikace (s kým, kde, kdy, o čem, jak a proč a s jakým účinkem) Vnitřní kontext – všechny podněty, pocházející z minulosti i přítomnosti, které nám zprostředkovávají naše informace o světě Partner není „tabula rasa“, komunikace s lidmi (zná/nezná, rád/nerad) Vnější kontext Obsahové a věcné souvislosti, vnější psychologické, sociální, kulturní i přírodní okolnosti Čas a prostor Vzájemné vztahy účastníků komunikačního procesu Jejich vlastnosti, které dlouhodobě ovlivňují emoční reakce (temperament, kognitivní styl) Aktuální emocionální naladění Motivace (potřeby, zájmy, hodnoty) Věk, předchozí zážitky, zkušenost, vzdělání, inteligence, adaptabilita, odolnost…) Aktuální psychosomatický stav i dlouhodobé záměry účastníka

Proces lidské komunikace Motivy komunikace Kognitivní: Cílem je předávání poznatků na základě potřeby sdělit něco druhému, něco, co víme, co známe, co si myslíme Sdružovací: Vychází z potřeby kontaktu, sounáležitosti, potřeby někam patřit, nebýt osamělý. Obsah nebývá příliš podstatný, spíše jde o navázání kontaktů, udržování a rozvíjení vztahu… Sebepotvrzovací: Cílem je potvrzení vlastní identity, obrazu sebe sama. V komunikaci jde o poznání sebe sama, vytvoření mínění o sobě. Adaptační: V komunikaci signalizujeme a potvrzujeme své role – přijímání odpovídající stereotypy dané role, dáváme tím najevo přizpůsobení se okolí, integrování do společnosti. Nebo naznačujeme, že danou roli nepřijímáme nebo se nepodřídíme skupině Silová: Vychází z potřeby vzbudit pozornost, získat obdiv, respekt, moc, vyniknout, prosadit své zájmy… Existencionální: Komunikace slouží k překonání pocitů nudy, marnosti… pomáhá strukturovat a naplňovat čas, předcházet depresím… Požitkářská: Komunikace přináší zábavu, rozptýlení, odpočinek, únik od starostí, navázání nezávazných kontaktů apod. Další: udělat někomu radost, rozptýlit podezření, odvést pozornost, mást, zahladit stopy, obvinit někoho…

Proces lidské komunikace Účel komunikace Informační – oznámení, sdělení, předání nebo doplnění informace Instrukční - poskytnutí návodu, vysvětlení, snaha něco naučit Přesvědčovací – snaha někoho ovlivnit, získat něco Pobavení – cílem je rozptýlit se, pobavit se, vyplnit čas Exhibice - upoutání pozornosti, vzbuzení zájmu, předvedení se apod.

Proces lidské komunikace Nejčastější znakový systém – JAZYK, nejdokonalejší dorozumívací prostředek mezi lidmi, ale nikoliv jediný Další komunikační prostředky: dopravní značky, Morseova abeceda

Proces lidské komunikace Způsob komunikace Tři základní polarity způsobů komunikace Digitální nebo analogová (verbální – lze zapsat x neverbální, postojem, činem) – jak komunikujeme více? Komplementární nebo symetrická (vzájemné doplnění např. mluvení- naslouchání, x oba partneři se chovají stejně (oba chtějí mluvit najednou) – jak vypadá zdravá komunikace? O obsazích nebo o vztazích (přenos věcných informací (fce informativní, instruktážní) x takto vidím tebe/sebe/nás dva… ( za takového hlupáka mě má? Je tak namyšlený… Myslí si, že musí pořád poučovat???) Komunikace synchronní Komunikace asynchronní

Proces lidské komunikace Kódování „Every decoding is another incoding“ Kód = systém znaků a pravidel pro zprostředkování přenosu informací obsažených ve sdělení. Kódování = převedení určitého smyslu do znakových jednotek. Dekódování = zpětná interpretace smyslu a významu Jen výjimečně lze usuzovat, že příjemce rozumí všemu tak, jak to sdělující osoba myslela. Spíše je tomu tak, že příjemce má dojem, že „více méně rozuměl“.

Proces lidské komunikace Komunikační kompetence Souhrn dispozic umožňujících jedinci v určitém prostředí komunikaci s dalšími osobami Expresivní – schopnost sdělovat obsahy srozumitelně Receptivní – schopnost přijímat sdělované informace a pochopit je v odpovídajícím smyslu a kontextu Kompetence ve smyslu oprávnění k poskytování informací Překážky • Neúmyslné, bez záměru (nedostatečné komunikační kompetence – jazyková bariéra, kulturní bariéra, jazykové vady apod.) • Úmyslné (omezené oprávnění poskytovat důležité informace, momentální neochota komunikovat kvůli nezájmu, únavě, přesycení některého z účastníků)

Proces lidské komunikace

Proces lidské komunikace Komunikace v situační roli Dyadická komunikace v soukromí Jednostranně řízená dyadická komunikace na veřejnosti (rozhovor, výslech) Komunikace v malé, primární skupině (rodina) Komunikace člověka na veřejném prostranství (chráněn anonymitou davu) Komunikace člověka na veřejném prostranství – před zraky veřejnosti Komunikace v organizaci Komunikace při obchodování Komunikace prostřednictvím masmédia Aranžovaná komunikace Interkulturální komunikace

Proces lidské komunikace Typy komunikace Verbální x neverbální Záměrná x nezáměrná Vědomá x nevědomá Racionální x iracionální Logická x afektivní Interpersonální x intrapersonální Komunikace činem (smysl svému chování přičítáme my sami nebo jej přičítají jiní) – generalizace důvodů Zdroj: M. Mikuláštík: Komunikační dovednosti v praxi, Praha, Grada 2003 J. Křivohlavý: Jak si navzájem lépe porozumíme, Praha, Svoboda 1988

Proces lidské komunikace Verbální komunikace -Komunikace zprostředkovaná slovy Verbální projevy mohou být: Zvukové (jazykový projev mluvený, ústní) Grafické (jazykový projev psaný nebo tištěný) Kombinované, zvukově-grafické (mluvený projev je doprovázen psaním nebo psaný projev je doprovázen zvukovým komentářem) Obsahová stránka Vzdělanost, všeobecný přehled, zájmová a hodnotová orientace mluvčího (o čem hovoří, čemu dává přednost), aktuální potřeby apod. Formální stránka Paraverbální charakteristiky – související s jazykovým vyjádřením Zvukové charakteristiky hlasu ( síla a výška, intonace, barva) Množství a délka promluv Rytmus Rychlost mluvení

Proces lidské komunikace Neverbální komunikace -Komunikace zprostředkovaná nejazykovými prostředky (extralingvistické prostředky) Neverbální komunikační projevy: Mimické - výraz obličeje a jeho změny Kinezické - četnost a rozsah tělesných pohybů Gestikulační – pohyby (nejčastěji rukou) vyjadřující určitý význam Posturologické – poloha těla Dotykové - bezprostřední tělesné kontakty Proxemické - fyzická prostorová vzdálenost mezi lidmi Vizické – zrakový kontakt, činnost očí v komunikaci Pokud jsou verbální signály v protikladu s neverbálními, jsou pro posluchače nevěrohodné. Podobně jako začnou být nevěrohodné verbální a neverbální projevy, které nejsou v souladu s komunikačním činem. Smyslem efektivní komunikace je vytvořit srozumitelný výklad a soulad mezi neverbální komunikaci, verbální komunikaci a komunikaci činem. Zdroj: V. Smékal: Pozvání do psychologie osobnosti, Brno, Barrister and Principal, 2002

Proces lidské komunikace Neverbální komunikace 1) Nátlaková a) Můj nátlak – oblečením, gesty b) Nátlak druhých – jak připraví prostor, jak mě časově omezí 2) Symbiotická Nechceme soutěžit ani demonstrovat své ego, ale chceme se naladit na druhého. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169534357-komunikace-je-hra/208572231010012-rec-tela/ 11:20

Proces lidské komunikace Verbální - 7 % Intonace – 38 % Neverbální – 55 % Zdroj: M. Argyle: Bodily Communication, London, Methuen 1975

Proces lidské komunikace Ochota komunikovat Extroverze x introverze

Proces lidské komunikace Znají hodně lidí Přemýšlejí a pracují raději ve skupině Přemýšlejí nahlas Raději mluví než poslouchají Vyzařuje z nich sebedůvěra, jsou uvolnění Rychle a snadno se seznamují Nejdřív konají, pak přemýšlejí Okolí je snadno „přečte“ Jdou spíše do šířky – široký záběr Pobyt mezi lidmi jim dodává energii Mají málo přátel, ale velice blízkých Přemýšlení a pracují raději o samotě Dopředu si v duchu zkouší, co řeknou Jsou výborní posluchači V neznámé společnosti jsou tiší, neprojevují se Nad vším hodně přemýšlejí Pro okolí jsou dlouho velkou neznámou Jdou spíše do hloubky Pobyt mezi lidmi je vyčerpává, musí si dobít baterky o samotě Společné čtení novin

Proces lidské komunikace Efektivní komunikace – základní podmínky Ke komunikaci musíme získat druhou stranu, tzn. přijít se zajímavým tématem. Komunikace by měla být vyvážená, tzn. nechat prostor i druhé straně se vyjádřit. Musí být vyvážen poměr mezi sdělením a nasloucháním. Naslouchání Ušima (odmalička, učíme se rozumět slyšenému slovu, porozumění více různým významům jednoho slova) Očima (vnímáme vše, co nepostihneme ušima. Jde o tzv. protipól nonverbálního vyjadřování – vnímáme výraz obličeje, pohled, postoj) Srdcem (umění uvědomit si širší souvislosti, schopnost číst mezi řádky) Filtrace – politické projevy http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169534357-komunikace-je-hra/208572231010004-umeni-naslouchat/ 4:45

Proces lidské komunikace Efektivní komunikace „Za efektivní komunikaci je považována komunikace, při níž za vzájemného respektování partnerů dochází k účelné výměně informací mezi subjekty, které jsou schopny tyto informace věcně a správně kódovat a dekódovat a dokážou si rovněž poskytovat (a akceptovat) odpovídající zpětnou vazbu. Má-li být komunikace dostatečně efektivní, měla by umožňovat také vzájemné ovlivňování. Cílem mezilidské komunikace zpravidla není jen výměna informací sama o sobě, ale výměna informací s cílem ovlivnit další jednání a činnost partnera.“

Proces lidské komunikace Bariéry efektivní komunikace Manipulace - více či méně transparentní i méně regulérní působení zaměřené nejen na vědomou a racionální mysl, ale i na další stránky lidské bytosti. Společným znakem jeho různých projevů je určitá záludnost, více méně skryté porušování přijatých zásad a pravidel. Manipulace často apelují na city, morálku, odpovědnost a další uznávané hodnoty ovšem v nepoctivém úmyslu jich zneužít v něčí prospěch. Typy manipulativního chování: diktátor, chudáček, počtář (důvody, proč něco nejde),břečťan, drsňák, obětavec, poslední spravedlivý, paternalista(sám ví, co je nejlepší pro všechny), mafián (protislužby), zneužívání moci a kritiky. Hrozba - druh manipulativního nátlaku, který má druhou stranu zastrašit a omezit prostor pro její vlastní rozhodování. Používá se, když se nedaří docílit změny jiným způsobem (či pokud minule hrozba přinesla úspěch).

Proces lidské komunikace 1) Diktátor: Obvykle se odvolává na autority, k tradici či odkaz na předků. Díky vhodně voleným citacím a důkazům prosazuje vždy svou. 2) Chudáček: Zdůrazňuje své handicapy, prezentuje se jako člověk, jehož pocity méněcennosti nejsou zdaleka neoprávněné. Nepříjemné úkoly raději „zapomene“. Žena tohoto typu prohlašuje, že na většinu životních úkolů se svým slepičím mozkem nestačí. 3) Počtář: Rychle, snadno a úspěšně si spočítá, co je pro něj v dané situaci nejvýhodnější. 4) Břečťan: Manipuluje druhými lidmi svou předstíranou naprostou závislostí na nich. Jde o typ hypochondra-zdůrazňuje vlastní potíže. 5) Drsňák: Manipuluje hrubostí a jistotou. Lidé mu ustoupí především proto, že je jim trapné přihlížet jeho řádění. 6) Obětavec, nejhodnější a nejlaskavější: Proklamuje, že nechce nic pro sebe, jedná jen pro dobro druhých. Tento typ je poměrně často zastoupen v manipulacích v rodině. Nikdy nestaví na první místo váš názor, ale vždycky jen svůj. 7) Poslední spravedlivý: Základní formou manipulace je neustálá kontrola, kritika a vyvolávání pocitů nedostatečnosti. Považuje se za člověka bez chyb. 8) Paternalista/Táta-máma: Ty, které si vyvolil, chrání před jakýmikoliv vlivy běžného života. Sám ví, co je nejlepší, a to také udělá – pro sebe i pro své blízké okolí. Že by se mohl mýlit, to nepřipustí. 9) Mafián: Jeho manipulativní východiska s jistou nadsázkou připomínají bájí o Faustovi a ďáblu nebo postavení nomenklaturních členů komunistické strany v nedávných dobách.

Proces lidské komunikace Bariéry efektivní komunikace Komunikační triky Komplikování (je to strašně komplikované), tvrzení, odbočování od tématu (od věci k osobě), kladení otázek (Kdo přišel na takovou blbost?), zneužívání paralingvistiky a extralingvistiky (síla hlasu, mimika, gesta), vyjádření typu ano, ale, odmítání rozhodnout, zneužívání rozdílného chápání stejných slov (my o voze…) Logické chyby (generalizace, nesprávný úsudek, záměna existenční a většinové situace (zločinec), zneužití statistiky, zneužívání vazeb (kdo tohle tvrdí, je blb – každý slušný člověk musí….), záměrné zkreslení, větší pozitiva nebo negativa (já když jsem začínal, měl jsem ještě menší plat), nehorázná a vědomá lež …) D. Gruber: Řečnické triky. 1.vydání. Ostrava, Gruber TDP 1994.