Marie Terezie

„ Matka dvou císařů“ (13.5.1717 – 29.11.1780) Marie Terezie známá zpravidla jako „císařovna Marie Terezie“ byla královnou uherskou a českou v letech 1740 - 1745 a manželkou Františka I. Štěpána Lotrinského, který byl 13. září 1745 zvolen římským císařem. Nejstarší dcera císaře Karla VI a Alžběty Kristýny Brunšvické a v důsledku Pragmatické sankce z roku 1713 byla předpokládanou dědičkou habsburských zemí

Boj o udržení habsburské monarchie Krátce po jejím nastoupení na trůn vypukly tzv. války o rakouské dědictví zahájená pruskou agresí do Slezska v prosinci 1740. V následujícím období se utvořily dvě koalice — Rakousko, Velká Británie a Nizozemsko proti Prusku a Francii se Španělskem a Bavorskem byli hlavními aktéry politických i vojenských dějů té doby. Kurfiřt Karel VII. Bavorský (pozdější císař v letech 1742 - 1745) neuznal Pragmatickou sankci Karla VI. a postavil se proti Marii Terezii. S francouzskou pomocí uchvátil vojensky část rakouského dědictví Habsburků a Království české, kde se v prosinci 1741 nechal provolat králem pod jménem Karel III. Po vojenských úspěších armád Marie Terezie však ztratil moc v zemích habsburské monarchie a musel uprchnout i z Bavorska, které bylo Rakušany dobyto v roce 1744. Války byly nakonec ukončeny tzv. druhým Cášským mírem v říjnu 1748.

Královna uherská i česká Od roku 1741 je Marie Terezie uherskou (korunována 25. června roku 1741 v Prešpurku) a od roku 1743 (korunována 12. května roku 1743 v pražském chrámu sv. Víta) českou královnou. Její manžel František I. Štěpán Lotrinský je pak v roce 1745 zvolen římským císařem. V padesátých létech 18. století vede Marie Terezie další válku - poté, co se jí podaří, prostřednictvím hlavního rádce v zahraničněpolitické oblasti knížete Kounice-Rietberga, uzavřít s Francií protipruskou koalici, probíhá v letech 1756-63 tzv. sedmiletá válka, v níž Prusko uhájí své slezské državy i své velmocenské postavení v Evropě.

Vnitřní záležitosti Habsburské monarchie Co se týče vnitřních záležitostí habsburské monarchie, císařovna Marie Terezie, přinucena neutěšeným hospodářským stavem habsburských zemí a zároveň ovlivněna novými myšlenkovými proudy (osvícenstvím), začíná ve druhé polovině čtyřicátých let 18. století s postupným zaváděním osvícenských reforem - po sedmileté válce pak tyto reformy zasáhnou habsburskou monarchii ještě mnohem šířeji - habsburská říše je centralizována a byrokratizována, jsou zaváděny reformy soudnictví (politická správa je oddělena od správy soudní), stavy jsou zbaveny svého vlivu na zemské úřady, je zavedena jednotná měna v celé monarchii, jsou vytvořeny tereziánské katastry, vydán robotní patent a velká změna se děje i ve školství, kde je zavedena povinná školní docházka. Ke znatelným změnám dochází i v hospodářské oblasti.

Rodinný život Marie Terezie Co se týče života rodinného, s Františkem I. Štěpánem má Marie Terezie šestnáct dětí, které stojí na počátku habsbursko-lotrinské dynastie. Jsou to Marie Alžběta, Marie Anna, Marie Karolina, Josef II., Marie Kristýna, Marie Alžběta, Karel Josef, Marie Amálie, Leopold II., Marie Karolina, Johanna, Marie Josefa, Marie Karolina, Ferdinand, Marie Antoinetta a Maxmilián František.

Dukáty Marie Terezie

Marie Terezie umírá 29. listopadu roku 1780, její osobou vymírá habsburská monarchie i po přeslici - pochována je Marie Terezie v kapucínské kryptě ve Vídni.

Vypracovala: Eliška Uhrová, IV.B