Les obřích stromů Národní Park sekvojí v Kalifornii

(Na úvod si o něm přečti pár informací…) Národní park – Sequoia (Na úvod si o něm přečti pár informací…) Kalifornie je již několika miliónů let domovem obřích stromů – sekvojí. Sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens D. Don) a sekvojovec obrovský (Seqoiadendron giganteum) je stálezelený jehličnatý strom s úzce kuželovitou korunou dosahující výšky až 116 m a stáří až 2200 let. Průměr kmene dosahuje až 6,5 metru. Váha stromu se odhaduje na 1400 tun. Výška některých stromů poražených v 19. století byla odhadnuta na 144 m. Nejvyšším současným žijícím stromem na světě pojmenovaným „Hyperion“ je právě sekvoj vždyzelená s výškou 115,5 m. Jsou to jediné současné druhy stromů z rodu sekvojí (Sequoia). Oba druhy amerických sekvojí jsou monotypickým rodem rostoucím jen na tomto americkém kontinentě, avšak jejich předkové byly v druhohorách a třetihorách rozšířeni po celém světě. Američané odlišují sekvoji vždyzelenou od svého mohutného příbuzného zjednodušeným názvem redwood, podle výrazně načervenalého dřeva. Sekvoje vyžadují velmi vlhké klima s častými srážkami a mlhami. Z mlh také získávají až čtyřicet pět procent vláhy. Dokonce lze říci, že v suchých obdobích si sekvoje vytvářejí zadržováním vlhkosti vlastní mikroklima. Dokonce část vláhy, kterou sekvoje potřebují ke svému životu, zřejmě vstřebávají listy. V roce 1948 byl v Číně objeven a popsán druh Metasequoia glyptostroboides - metasekvoje čínská, stromu, o jehož existenci věděli vědci jen z fosilních nálezů. Její objevení bylo velkou senzací. Pokračování

Sekvoje jsou velice odolné stromy Sekvoje jsou velice odolné stromy. Produkují tanin, který se ukládá do kůry a chrání tak strom proti hmyzu. Borka (kůra) je červenohnědá, měkká a vláknitá, silně provzdušněná, prakticky bez pryskyřice, se širokými hřebeny a dosahuje tloušťky půl metru, což strom téměř dokonale chrání před ohněm a činí tyto stromy odolnými proti požárům. Přesto je oheň nepřítelem růstu sekvojí vždyzelených. Po požáru totiž stromy i pět let neplodí. Na druhé straně, podobně jako u jejich příbuzného sekvojovce obrovského, jsou požáry pro obnovu sekvojí vždyzelených potřebné a v současnosti jsou ochránci parku záměrně zakládány. Požár totiž zničí okolní konkurenční rostliny i půdní hrabanku a tímto popelem mineralizuje okolní půdu a navíc umožní průnik semen až k ní. Výzkumy ukazují, že sekvojový les může bez úhony přežít i tři silné požáry v jednom století. Sekvoj kvete od konce zimy do počátku jara. Plodem je sudovitá až kulovitá červenohnědá šiška s drobnými semeny, která zraje po dobu jednoho roku. Jehlice jsou čárkovité, až 20 cm dlouhé, na konci špičaté, na líci tmavozelené, na rubu se dvěma bílými pásy, roztroušené po obou stranách větévky. Hustý zápoj větví a tříletá obnova těchto plochých, ve dvou řadách protistojně rostoucích listů (jehliček) na větvičkách způsobuje též jev nazývaný „stromový půdní profil“, kdy spadané listí zachycené na větvích se mineralizuje, vytváří trsy organické hmoty a stává se tak domovem mnoha epifytů.

Zájem veřejnosti o oba druhy sekvojí je enormní a neustále vzrůstá Zájem veřejnosti o oba druhy sekvojí je enormní a neustále vzrůstá. Oblast sekvojových lesů na severním pobřeží Kalifornie navštíví ročně až dva miliony lidí, národní park Redwood asi čtyři sta tisíc návštěvníků ročně. Park je zapojen do sítě největších a národních parků USA a sekvoje se staly státním stromem státu Kalifornie.

Ne každý se dostane „za velkou louži“ a tak si lze sekvojovce prohlédnout i v Evropě a dokonce i u nás v ČR . Roste u nás v několika arboretech a i na jiných místech: