Karel Čapek Život a dílo

Narodil se 9. 1. 1890 v Malých Svatoňovicích jako nejmladší dítě lékaře Antonína Čapka a Boženy Čapkové. Bratr Josef vynikl jako malíř a spisovatel. Sestra Helena je kromě několika próz autorkou vzpomínkové knihy Moji milí bratři. Karel studoval gymnázium v Hradci Králové, Brně a Praze. Studium na Filozofické fakultě KU doplnil studijním pobytem v Berlíně a v Paříži. Studia dokončil doktorátem, krátkou dobu byl vychovatelem v hraběcí rodině Lažanských, poté knihovníkem v knihovně Národního muzea.

Od roku 1917 až do roku 1938 pracoval jako redaktor v Národních listech a Lidových novinách. V letech 1921 – 23 byl dramaturgem Vinohradského divadla a příležitostně působil i jako režisér. Během života podnikl řadu cest do zahraničí, z nichž získal podněty pro své cestopisné prózy a fejetony. Svými díly uspěl v zahraničí. Měl četné kontakty se zahraničními spisovateli a mysliteli. Byl zvolen prvním předsedou Československého PEN – klubu.

Ve vinohradské vile organizoval přátelské páteční besedy, kterých se zúčastňoval i prezident T. G. Masaryk. V roce 1935 se po dlouhé známosti oženil s herečkou Olgou Scheinpflugovou. Na podzim roku 1938 byl francouzskými spisovateli navržen za kandidáta na Nobelovu cenu. Zemřel 25. 12. 1938 na zápal plic v Praze, je pohřben na Vyšehradě.

Zajímavosti z Čapkova života Všichni sourozenci měli kladný vztah k literatuře a malířství. Říkali si přezdívkami z dětství: Josef – Peča, Karel – Ičínek. Se svou budoucí manželkou Olgou se poprvé setkali v roce 1920. Když se Karel ženil, bylo mu 45 let, Olze 33, svatbu tajili, toužili se vyhnout publicitě. Manželce říkal Olásek nebo Střapec.

Jako svatební dar dostali od Václava Palivce k doživotnímu užívání Strž, dům pod hrází starohuťského rybníka u Dobříše. Strž se podařilo zachovat jako Čapkův památník až do současnosti. Potomci Václava Palivce přispívají na údržbu domu. V objektu je stálá expozice věnovaná novináři Ferdinandu Peroutkovi.

Lásky Karla Čapka První láskou Karla Čapka byla Anna Nepeřená, do které se zamiloval na gymnáziu v Hradci Králové. Spolužáci ji nazvali Anielka podle románové hrdinky. Svého ctitele přežila o desítky let. Karlovy dopisy si schovala, protože byly jiné než od ostatních ctitelů. V Praze, když studoval na Akademickém gymnáziu, okouzlila budoucího spisovatele Hermína Bergerová, které se říkalo Minka a s níž chodil Čapek do tanečních. Zobrazil ji jako Mimi v Loupežníkovi. S další láskou Libuší Solperovou se seznámil o prázdninách roku 1909 v Lázních sv. Kateřiny u Počátek. Korespondence jim vydržela dva roky, byl to vztah platonický.

A pak přišlo okouzlení Hrůzovou a Scheinpflugovou A pak přišlo okouzlení Hrůzovou a Scheinpflugovou. Obě ženy poznal přibližně ve stejné době. Olgu S. Čapek vyhledal kvůli tomu, aby hrála Mimi v Loupežníkovi. Denně si psali, dávali si drobné dárky. Nazýval ji Olinkou, pro ni byl zase Kačenka nebo Čáča. Vadou na lásce byla nechuť Čapkovy rodiny k Olze. Čapkova matka prohlásila, že Karel si může sice vzít koho chce, ale „ne cikánku nebo herečku“.

Důvodem, proč se Čapek do ženění nehrnul, byl jednak jeho zdravotní stav (nemocná páteř) a paralelní vztah k další ženě Bohuvěře (Věře) Hrůzové, studentce Obchodní akademie v Praze. Věra se zcela odlišovala od subtilní Olgy. Byla vysoká, tmavovlasá, sportovně založená. Čapek do té doby neměl příliš zkušeností se ženami, nebyl typ svůdníka a opačné pohlaví spíš „upisoval a ukecával“. Oběma psal dopisy, ale značně rozdílné a rozporuplné, jako byl jeho vztah k ženám vůbec. Dopisy pro Olgu byly něžné, bez sexu, u Věry tomu bylo naopak. Věru Čapkův zájem těšil, ale stejně jako Olga pomýšlela na sňatek. Po jednom z Čapkových dopisů pochopila jeho nerozhodnost a zařídila se podle toho. V roce 1923 se provdala, Čapek žárlil, ale dopisování trvalo až do roku 1931.

I Olgu Čapkovo citové rozpoložení unavovalo a věc vyřešila po svém – zařídila si svůj vlastní svět. Cestovala, obklopila se přáteli (novinář - Ferdinand Peroutka, gynekolog – Karel Steinbach, …). Muži kolem Olgy Čapka rozčilovali, definitivně ho popudilo, když Olga dostala nabídku k sňatku, a proto ji na dovolené v Rakousku požádal o ruku. Až do Čapkovy smrti v roce 1938 ani jeden z nich svazku nelitoval. Olga se až do své smrti v roce 1968 už nikdy neprovdala.

Dílo – srovnáno chronologicky Zářivé hlubiny a jiné prózy (spolu s bratrem Josefem) – 1916 Boží muka - 1917 Krakonošova zahrada (spolu s bratrem Josefem) – 1918 Pragmatismus čili Filozofie praktického života – 1918 Pásmo G. Apollinaira - 1919 R.U.R. (spolu s bratrem Josefem) – 1920 Loupežník – 1920 Francouzská poezie nové doby - 1920

Ze života hmyzu (spolu s bratrem Josefem) – 1921 Trapné povíky – 1921 Věc Makropulos - 1922 Italské listy – 1923 Anglické listy – 1924 Krakatit – 1924 O nejbližších věcech - 1925 Povídky z jedné kapsy – 1929 Povídky z druhé kapsy - 1929 Výlet do Španěl – 1930 Marsyas čili Na okraj literatury – 1931 Obrázky z Holandska – 1932 Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek – 1932 Dášeňka čili Život štěněte - 1933

Hordubal – 1933 Povětroň – 1934 Obyčejný život – 1934 Válka s mloky - 1936 Cesta na sever – 1936 Hovory s T. G. Masarykem – tři díly souhrnně 1936 Bílá nemoc – 1937 První parta – 1937 Matka – 1938 Jak se co dělá – 1938 Vyšlo posmrtně: Život a dílo skladatele Foltýna (nedokončené dílo)- 1939 O lidech – 1940 Bajky a podpovídky – 1946 Sloupkový ambit – 1957 aj.

Použité odkazy www.wikipedia.cz www.obrazky.cz