Sociální struktura a dynamika Sociální diferenciace, vertikální sociální diferenciace Horizontální sociální diferenciace, sociální skupina Sociální mobilita

Sociální difrerenciace Sociální diferenciace je součástí problematiky sociální struktury. Znamená vydělování a rozlišování jednotlivých částí společnosti podle významných rozdílů. Tyto rozdíly i samotná diferenciace mají povahu sociální instituce a jsou symbolicky vyjádřeny.

Funkce sociální diferenciace Funkce znamená, jaký význam sociální diferenciace pro společnost má, důvod, proč se diferenciace reprodukuje. Funkce poznávací – vychází z možnosti zobrazení velkých sociálních systémů prostřednictvím struktury. S. d. dále umožňuje snížit počet jednotek, ke kterým se vztahují rozhodnutí, když počet jedinců je příliš vysoký. Funkce motivační - je spojena s možností odlišení, vyniknutí a přijetí uznání ve skupině, kterou právě nemá jako jedinec. Nerovnoměrná distribuce zdrojů pro naplňování potřeb vytváří sociální diferenciaci. Jedinec je motivován snahou získat nejlepší pozici při využívání zdrojů.

Definice vertikální diferenciace Jednotlivé části sociální diferenciace jsou ve vzájemných vztazích nadřazenosti a podřazenosti. Vertikální diferenciace představuje řád sociálního celku, a to ve způsobu uspořádání částí.

Vlastní faktory vertikální diferenciace Podle znaků se ve vertikální diferenciaci odlišují části, faktory naplňují význam diferenciace. Moc - znamená schopnost prosadit záměr jednoho subjektu u jiného subjektu. Bohatství – znamená dispozici s prostředky naplňování potřeb v objemu přesahujícím spotřebu jedince v situaci, kdy jsou prostředky vzácné. Prestiž – ocenění, veřejné vyjádření uznání, vzor jednání.

Třídní diferenciace Pojetí třídy a třídní diferenciace není v sociologii ustáleno. Je pouze převažující trend a zde je prezentován jako model. T. d. používá jeden dominantní faktor a ostatní jsou odvozeny. Třída je část celku charakterizovaná specifickým zájmem. Třídní struktura je jednoduchá – polární. Mezi třídami je konfliktní vztah.

Stratifikace Stratifikace je prezentována nejčastěji jako model strukturně funkcionální (Davis, Moore). Na rozdělení se podílí kombinace faktorů. Rozdělení na vrstvy, které jsou charakterizovány způsobem života. Je běžně vnímána. Počet vrstev se odvíjí od základního rozdělení na tři části. Diferenciace je nekonfliktní. Je reálným prostorem pro sociální vzestup (i sestup). Hranice mezi vrstvami nejsou zřetelné. Zařazení do vrstvy je vyjadřováno symbolicky.

Definice horizontální diferenciace Jednotlivé části vydělené v sociální diferenciaci jsou relativně nezávislé. Každá je definována sama o sobě. V horizontální diferenciaci jsou samostatné sociální celky, jen menší než je společnost.

Sociální skupina Sociální skupina je specifickým sociálním útvarem, vytvářený různým počtem jedinců a vždy určitým způsobem tak, že jedinci k sobě patří nebo jsou přiřazováni. S. s. je souborem jedinců, kteří se odlišují podle nějakého znaku od jiných.

Charakteristika sociální skupiny S. s. je jednotkou horizontální diferenciace. Pojem se objevuje po francouzské revoluci k označeni jiného než stavovského (tj. vertikálního) členění. Označuje se jím soubor jedinců, kteří jsou propojeni osobními nebo neosobními/ institucionálními vazbami ve vyšším celku (Z. Bauman). Označuje se jím také jakékoli množství lidí, mezi nimiž jsou takové vztahy, že musí být posuzováni společně (A. W. Small) Rozlišuje se s. s. v širším smyslu a užším smyslu.

Široký význam pojmu Kategorie, kohorta - dochází k rozlišení podle společného znaku. Ten se může prosazovat v jednání lidí, ale soubor utvořený podle příslušného znaku není subjektem. Užívá se pro označení výzkumného a statistického členění. Agregát vyjadřuje prostorové soustředění osob (v domě, obci, v organizaci), kteří nevstupují do vzájemných interakcí nebo jen minimálních. Další typy seskupení - komunita, veřejnost, dav.

Úzký význam pojmu S. s. umožňuje dosahovat nějaký cíl a má pro členy určitý význam. Skupina je důležitá pro uspokojování potřeb sounáležitosti a sebeprosazení. S. s. znamená existenci reálných vztahů mezi konkrétními jedinci. S. S. je představována strukturou pozic a rolí. Každá skupina má vlastní vzory chování, hodnoty a normy, tj. specifický výraz většinové kultury. Vystupuje jako subjekt.

Typy sociálních skupin podle utváření vztahů Formální skupina - definovaný cíl, určené vazby, účelové chování. Neformální skupina – spontánní, významná je osobnost členů. podle velikosti Malá skupina –interpersonální vazby, vztahy mezi všemi členy. Velká skupina – vztahy zprostředkované, zdůraznění pozic a rolí.

Typy sociálních skupin podle významu vztahů Primární skupina – vztahy jsou pro členy hodnotou, výrazně motivují chování a změnu chování. Sekundární skupina – význam má skupina nikoli vztahy mezi členy. podle zařazení a orientace členů Členská skupina – skupina, k níž jedinec reálně přísluší. Opakem je skupina nečlenská. Referenční skupina – skupina, jejíž hodnoty a normy jedinec přijímá a respektuje její vzory chování. Je to ta skupina, se kterou se identifikuje především.

Typy sociálních skupin podle trvání Skupina dočasná – skupina vytvářená jen na určitý čas (např. pracovní tým). Skupina stálá – skupina, u které ukončení činnosti není aktuální problém (např. pracovní skupina) Skupina trvalá– je vytvářena bez záměru jejího ukončení (např. rodina).

Typy sociálních skupin podle zařazování a uvolňování Skupina otevřená – neklade překážky přijímání nových členů a uvolňování stávajících. Skupina s podmíněným přístupem – Jsou stanoveny podmínky členství a členové jsou vybíráni. Uvolňování není samozřejmé, ale ne nemožné. Skupina uzavřená – Skupina se brání přijímání nových členů a brání se uvolňovat stávající.

Skupinový konformismus S. k. znamená, že jedinec podléhá tlaku skupiny v jednání i myšlení. S. k. je ve skupinách, se kterými se člověk identifikuje. Konformita jedinců je vyšší při posuzování složitých jevů kde odklon od většinového mínění má větší pravděpodobnost. Míra konformity je závislá na osobnosti. Mimo dosah skupiny se míra konformity oslabuje.

Sociometrická skupinová struktura Platí pro malé skupiny. Sociometrie je metoda pro určení vazeb v malých s. s. Hierarchická mocenská: vůdcové, pomocníci, souputníci, pasivní, periferní členové. Hierarchická prestižní: populární, oblíbené, akceptované, trpěné, mimo stojící osoby.

Struktura podle grafického zobrazení Kruh - malá rychlost a přesnost komunikace, nestabilní organizace, vysoké uspokojení členů Řetěz - vcelku velká rychlost a přesnost komunikace, organizace stabilní, malé uspokojení členů Hvězda - velká rychlost a přesnost komunikace, organizace velice stabilní, malé uspokojení členů

Sociální mobilita Sociální mobilita je pohyb sociálních subjektů (jednotlivých osob) v sociálním prostoru tvořeném soustavou sociálních pozic. P. Sorokin (1889 - 1968)

Sociální mobilita a struktura Sociální mobilita probíhá v rámci existující struktury společnosti (nebo jiné sociální struktury) a tuto strukturu nemění. Základní jednotkou sociální struktury je sociální pozice. Sociální pozice je uzlovým bodem ve vztazích. Vztahy směřují „k“ těmto a „od“ těchto bodů – pozic. Pozice jsou představovány činnostmi, normami, právy a povinnostmi.

Sociální mobilita a vývoj Rozlišování dynamických procesů podle důsledků pro společnost (nebo jiný sociální systém). Sociální mobilita je dynamikou uvnitř společnosti (nebo jiného sociálního systému). Nedochází ke změně celku. Mobilita celek upevňuje, protože existující struktura pozic je pro jedince (nebo jiné subjekty) motivující. Vývoj přestavuje dynamiku společnosti (nebo jiného sociálního systému) při které dochází k jejím (jeho) kvalitativním proměnám. Projevují se změnou struktury a funkcí i změnou jednání.

Sociální distance Vnímání sociální mobility je závislé na existenci sociální distance (odstupu). Mírou sociální mobility je překonání určité velikosti sociální distance. Projevuje se ve vnějších znacích podle činností, způsobu života a užívaných prostředků. symbolech. Je prožívaná, je to pocit vnitřního vzdálení se od pozic a lidí na těchto pozicích (např. jako nedosažitelnost, izolace, pohrdání, soucit).

Mobilita vertikální a laterální Jedinec (nebo jiný sociální subjekt) obsazuje vyšší nebo nižší pozice, než byly předchozí. Je motivována vzestupem na žebříčcích moci, bohatství a prestiže. Mobilita laterální (=horizontální) Jedinec (nebo jiný sociální subjekt) mění dosavadní pozici za jinou, která je na stejné úrovni. Může být skrytě podmíněna vzestupem nebo ohrožením sestupem.

Mobilita inter- a intragenerační Mobilita intergenerační Je změnou pozice dětí proti pozici rodičů. Používá se jako měřítko otevřenosti společnosti. Otevřenost je dána velikostí a početností změn. Nebo jak silně závisí pozice dětí na pozici rodičů. (K. R. Popper) Mobilita intragenerační Je změnou pozic uvnitř generací. Kariéra představuje změny u jedince. M. intragenerační je agregovaná veličina. Je měřítkem příležitostí: Čím vyšší vzestupná mobilita, tím lepší příležitosti.