Ekologie člověka

EKOLOGIE ≠ OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Ekologie Ekologie je věda zabývající se vztahem živých soustav k prostředí v nejširším slova smyslu Obecná ekologie Ekologie mikroorganizmů Ekologie živočichů Ekologie rostlin Ekologie ČLOVĚKA

Ekologie člověka Zkoumá souhrn všech životních složek prostředí, které působí jak na jedince tak na celou populaci. Cíl: ochrana budoucích populací a ekosystémů.

Jedinec, populace, ekosystém - vztahy Synekologie – popisuje vztahy mezi ekosystémy Demekologie – populační ekologie, vztahy v populaci Autekologie – ekologie jedince, působení prostředí na jedince určitého druhu

Důležité populační pojmy Natalita – porodnost počet narozených na 1000 obyvatel Mortalita – úmrtnost počet zemřelých na 1000 obyvatel - Populace progresivní, regresivní, stacionární - Populační problematika současného světa Populační exploze zemí třetího světa X vymírání Evropa, ale také Čína!!!

Mechanizmy působení prostředí Faktory působící na člověka - PŘÍRODNÍ - CIVILIZAČNÍ

Přírodní faktory Klima Geografická poloha Nadmořská výška Složení půdy Přítomnost vodních zdrojů

Civilizační vlivy Sociální Materiální

Vliv teploty a vlhkosti vzduchu Mechanizmy výměny tepla mezi povrchem těla a okolím: - kondukce a konvekce - radiace - evaporace

Přehřátí – změny krevního oběhu, rozšíření kapilár, zvýšení průtoku kůží – červenání, evaporace Ochlazování povrchu těla – vazokonstrikce kapilár v kůži, zvýšení svalového tonu, svalový třes

Tloušťka podkožního tuku – vojáci ve druhé světové válce Bergmannovo pravidlo – nejmenší formy jednoho druhu nacházíme v chladných oblastech Allenovo pravidlo – v chladných oblastech jsou tělesné výrůstky menší Glogerovo pravidlo – tmavá barva kůže – teplé a vlhké oblasti , světlá barva chladné suché

Vliv složení vzduchu Troposféra – vrstva atmosféry, ve které je život - 1 % ostatní plyny Do atmosféry se dostává celá řada ostatních látek – pevných, kapalných a plynných

Rozdělení škodlivin v ovzduší Exhaláty – vlastní škodliviny vyloučené do atmosféry, plynné, kapalné, pevné Emise – látky vyloučené jedním zdrojem v časové jednotce, jejich pohyb – transmise Imise – škodlivé látky vyloučené z atmosféry, negativně se podílející na biosféře

Exhalační plyny Oxid siřičitý (SO2) - koncentrace nesmí překročit 0,1 mg/m3. Zvýšená koncentrace (nad 1,5 mg/m3 ) vyvolává pocit dušnosti a tlaku za hrudní kostí, ve vyšších koncentracích dráždí dýchací cesty. Oxidací vzniká SO3 v mlze aerosol H2SO3 a H2SO4 = kyselé deště Oxid uhelnatý (CO) – nedokonalé spalování. Je silně toxický, ireverzibilní vazba na hemoglobin. Zvýšená koncentrace HbCO u městskéh obyvatelstva a kuřáků. Koncentrace 70% HbCO v krvi je smrtelná. Rizikový u dopravních policistů

Exhalační plyny Oxid uhličitý (CO2) – vznik při spalování, dýchání, kvašení atd. je těžší než vzduch – hromadí se ve sklepech, jeskyních, dolech. V koncentracích 5-8% narušuje dýchací funkce, závratě. 9% - přímé nebezpečí ochrnutí dýchacích center, 15-18 % smrt. Koncentrace ve vzduchu neustále roste- předpokládaná hodnota v roce 2020 – 0,066% - v současné době cca 0,032%. CO2 pohlcuje UV záření – zvyšování teploty - globální oteplování klimatu

Exhalační plyny Oxidy dusíku (Nox) – vznik při topení a provozu automobilů. Denní dávka by neměla překročit 0,1 mg/m3. Nárazová krátkodobá dávka 0,3 mg/m3. Koncentrace 0,5 mg/m3 způsobuje spasmus bronchů a bronchiolů. Ozon (O3) - ve výškách okolo 20-30km tvoří ozonovou vrstvu – ochrana před UV zářením. Koncentrace ozonu se vyjadřuje v Dobsonových jednotkách. - ozonová vrstva je ničená přírodními vlivy, především sopečnými plyny - exhalacemi – freony - koncentrace nad antarktidou je 50% - ozonová díra

Vliv záření Zářením rozumíme šíření energie, která není vázána na prostředí, kterým prochází Z hlediska ekologie člověka rozlišujeme následující záření: - elekromagnetické - ionizující - UV - infračervené

Elektromagnetické Biologické účinky závisí na vlnové délce, energetickém kvantu fotonů a hustotě proudu fotonů

Ionizující záření Schopnost měnit atomy látky, kterou prochází na ionty. Destruuje chemické procesy v buňce. Nejnebezpečnější je záření gama. Stejné vlastnosti má RTG. Vliv na DNA – vznik mutací, nebezpečí vzniku rakovin

Ultrafialové záření -Velká část je pohlcována ozonovou vrstvou -Působí na kůži a oči. V silných dávkách popáleniny a puchýře -Podíl na tvorbě vitamínu D -Při opalování dochází k tvorbě melaninu – jeho migrace k povrchu – zvyšování pohlcování UV. Množství záleží na intenzitě UV. Největší pigmentace obyvatelé Súdánu. Ve středních šířkách je vysoká pigmentace nevýhodná.

Infračervené Zvyšuje kinetickou energii molekul a teplotu tkání. Sluneční záření obsahuje cca 60%. Nebezpečí vzniku úžehu.

Zemní záření Různý původ - radioaktivní zdroje – smolinec - tektonické poruchy – geopatogenní zóny - podzemní prameny – geopatogenní zóny Geopatogenní zóny jsou pásy táhnoucí se podél geologických zlomů nebo podél podzemní vody.

Atmosférická elektřina Zásadní vliv na zdravotní stav člověka Mezi ionosférou a povrchem země vzniká elektrické pole – průměrná intenzita 8 V/m V budovách v jejichž stěnách je značný podíl kovu je toto el. pole rušeno Ionty v atmosféře – kladné a záporné Poměr – 750+ / 650- na m3 Čím je poměr unipolárnější, tím jsou projevy na lidský organizmus horší Větrání, vodopády

Vliv hluku Hluk je definován jako zvuky, které člověku přicházejí nevhod a ruší jeho pohodu. Citlivost sluchového aparátu – 1000 -5000 Hz Práh bolestivosti 120 dB Nespecifické účinky, při vysokých intenzitách zvracení, závratě

Vliv hluku 0-30 db – intenzita hluku v normálních zdravých podmínkách – pohyb, déšť, hovor (vyjma konverzace dvou a více pedagogů) 30-65 dB – relativní hluk – práce v otevřených provozech – továrny 65- 95 dB – uzavřené výrobní haly, může vyvolat neurotické poruchy 95-135 dB – absolutní hluk – poškození sluchového ústrojí, práh bolestivosti

Reakce organizmu na změnu prostředí Reakce člověka na změny prostředí jsou: - reakce - adaptace - deformace

Reakce Rychlá fyziologická změna, odehrává se v řádech vteřin až minut Trvá-li podnět dostatečně dlouho může dojít na základě zpětnovazebných informací k adaptaci

Adaptace Biologicky výhodné změny vedoucí k zachování homeostázy Mohou probíhat na všech úrovních – molekulární až ekosystémové Čas adaptace je různý Schopnost aklimatizace je jednou z nejdůležitějších vlastností člověka Aklimatizace se projeví změnou životních limitů Rezistentní adaptace – rozšiřující hranice přežití Kapacitní – zachování schopnosti rozmnožování

Adaptace fylogenetické Změna genetického kódu Vede ke vzniku druhů - speciace Reprodukční bariéry Konvergentní X divergentní vývoj konvergence – stejný znak u různých druhů divergence - adaptivní radiace – stejný druh, různé znaky

Fylogenetické adaptace Genetické důkazy antropogeneze Přestavby v karyotypu Gibbon 2n = 44 Člověk 2n = 46 Šimpanz, gorila, orangutan 2n= 48 Chromozom – DNA – veškerá informace - chromatidy, centromera - metacentrický, submetacentrický, aktrocentrický Vývojová linie vedoucí k člověku – sloučení dvou akrocentrických chromozomů do jednoho metacetrického = reprodukční bariéra

Ontogenetické adaptace Dochází k nim ve fázích růstu a vývoje individua Organizmus je schopen dosáhnout nových, vhodných vlastností Vývojová homeostáza, plasticita

Fyziologické adaptace Pracují na základě feedbacku Při nedostatečném množství podnětů klesá adaptační schopnost organizmu Imunitní mechanizmy Uskutečňují se pouze v rámci genotypu jedince Projevují se realizací fenotypu – konkrétní formy genu Adaptabilita je dána bohatostí genetického potenciálu a schopností jeho vyžití

Fyziologické adaptace Mechanizmus vzniku adaptace stres – poplachová reakce (rezervy)-adaptace - přesáhne–li stres adaptační možnosti individua, dochází k deformaci – maladaptaci Sportovní trénink není nic jiného než neustálý cyklus stresu a adaptace Přetrénování nastává ve chvíli, kdy tréninkové zatížení přesáhne adaptační možnosti sportovce

Fyziologické adaptace Mechanizmus stresové reakce je zakódován v genetickém programu jedince V průběhu evoluce se změnil jen nepatrně Stresová reakce je spojena především s tvorbou rezerv Současné stresory především sociálně psychologické

Kulturní adaptace Na změny prostředí reaguje člověk změnou svého chování Kultura zahrnuje vše co člověk v průběhu existence vytvořil Kulturní adaptace není vlastní jedinci, nýbrž celé populaci Na kulturu člověka můžeme pohlížet globálně, či lokálně – různé domorodé kultury, Neexistuje nadřazená resp. podřazená kultura, lepší či horší Interakce kultur, difúze kultur, Zrychlování kulturního vývoje – adaptace na technosféru, podstatou rekreace je návratem k činnostem, kterým byl člověk miliony let adaptován

Habituální bipedie Ranní hominidé pravděpodobně využívali všech forem lokomoce souvislost s potravním oportunismem – schopnosti využívat všechny možnosti obstarání potravy

Teorie přechodu k bipedii Hypotéza ekologického vývoje: bipedie souvisí s lepší schopností orientace v novém prostředí stepí a savan. Přechod k bipedii je dán přechodem k terestrálnímu způsobu života. Ovšem!!! – žádný známý živočich nepřešel při změně ekosystému k bipedii. Hypotéza kulturního vývoje: V souvislosti využívání nástrojů stoupá nutnost na uvolnění horních končetin.

Teorie přechodu k bipedii Přechod se neodehrál najednou Proběhl postupně v několika stádiích Polární a silně polární kvadrupedie, brachiace, semibrachiace, bipedie

Příklady adaptací k bipedii

POROVNÁNÍ KOSTRY ŠIMPANZE A ČLOVĚKA Velká a klenutá mozkovna Hlava je držena v rovnováze, lebka je zakloubena kolmo na první obratel páteře Horní (proximální ) kloubní hlavice kosti stehenní je zvětšená, zesílená a zakloubená v jamce kyčelního kloubu, krček nesoucí kulovitou kloubní hlavici svírá s podélnou osou těla kosti stehenní úhel přibližně 120° Ruce mají prodloužený palec, konečky prstů charakterizuje zvýšená citlivost, jednotlivé články prstů jsou rovné, nezakřivené Kost stehenní je prodloužená a zesílená Kloubní plochy kolenního kloubu jsou zvětšené Noha tvoří sklenutou strukturu s neoponovatelným palcem, zbývající Prsty nohy jsou malé, krátké a rovné Řezáky jsou zmenšené, špičáky malé, stoličky a zuby třenové velké a pokryté tlustou sklovinou Předloktí je zkrácené Pánev je krátká a široká Kostra šimpanze, přizpůsobená ke kotníkové chůzi kostra člověka, nesoucí četná přizpůsobení k naučené chůzi po dvou (habituální bipedie)

Formování částí kostry v průběhu fylogeneze Dědictví anatomie 0,1 40 25 35 Formování částí kostry v průběhu fylogeneze (čas v milionech let): Různé části naší kostry byly tvarovány v rozdílných údobích našich evolučních dějin. Klenutá mozkovna je naším nejranějším výdobytkem - zakulatila se do dnešní podoby asi před 10000 lety, zato uzavřená očnice od spánkové jámy (vzniklá před 40 miliony let)a základní zubní vzorec (35 milionů let starý) patří zřejmě k nejstarším. Zbývající kosterní struktury se tvořily v tomto velkém časovém rozsahu v pořadí patrném na obrázku. 15 3,5 25 ?10 1,5 1,8

velký a střední sval hýžďový malý sval hýžďový svaly a šlach zadní strany stehna (hamstrings) čtyřhlavý sval stehenní trojhlavý sval lýtkový

Další adaptace k bipedii Bederní lordóza Kyfóza os sacrum Kolodiafizární úhel Torzní úhel Pravý úhel nohy a kostí bérce Silný neoponující palec v rovnovážném, postavení Zvětšená pata Klenby nožní Oploštělý hrudník Zkrácená horní končetina Posun foramen magnum

Bipedie – velmi efektivní a energeticky nenáročná

Postura - pohyb Posturou začíná každý pohyb – fixační funkce Funkce postrurálních svalů Kvalita držení těla je dána postavením páteře v rovině vertikální ve vztahu k rovinám sagitální, horizontální a frontální Ke globálním změnám držení těla dochází v průběhu prvního roku života. Základní tělesné schéma se ukončuje v 6. měsíci –páteř napřímena sagitálně. V dalších měsících vývoj ke zkříženému motorickému vzoru

Ideální tělesné schéma ve 3. měsíci Ideální tělesné schéma ve 3. měsíci. Základna je tvořena třemi vrcholy: symfýza, med. epikondyly humeru. Neideální postura se projevuje: reklinací hlavy, chybné křivky páteře, kraniálně směřující klíční kosti, vnitřní rotace ramen, ventrální flexe ramen, plantovalgozita hlezna, zborcené klenby nožní

Funkční rozdělení pohybové soustavy Základní životní funkce – respirační systém, nutrice Antigravitační systém- posturální svaly Změna polohy těla – lokomoční funkce Změna zevního prostředí – člověk se nejen přizpůsobuje, ale také záměrně mění své životní prostředí Přenos informací – řeč, nonverbální komunikace

Faktory ovlivňující vývoj motoriky Genetické Intrauterinní – gravidita, porod Průběh motorické ontogeneze – způsob životního režimu Vlivy zevního prostředí – psychika, nemocnost

Z hlediska vývoje motoriky Intrauterinní – vodní prostředí, nízký vliv gravitace, generace bazálních rámcových pohybů – geneticky fixovaných Extrauterinní – po porodu – gravitace – informace z proprioreceptorů - pohybové chování získané učením na základě geneticky fixovaných vzorů

Proces vzniku motorického chování Zkoušení při navazování kontaktů mezi vlastním tělem a zevním prostředím Napodobování rodičů a jedinců v okolí Cvičení, opakování, trénink

Proces vzniku motorického chování Vývoj posturální motoriky spojený s úchopovou funkcí, fixace „zajímavých“ objektů, pokusy o uchopení, vnímání okolního prostoru, tendence dosažení objektu určitou lokomocí. Řízeno aktivitou limbického systému. Opření o končetinu, otáčení, plazení, lezení, vertikalizace, lokomoce s oporou i bez do 1. roku. Vývoj bipedální lokomoce ukončen kolem 3. roku – stoj na jedné noze. !! Potlačení zvídavosti a pohybová deprivace vede nedokonalému pohybovému projevu v dospělosti!!!

Proces vzniku motorického chování Vývoj jemné motoriky ukončen v 6. letech – dokončeno zrání cerebella – nutné pro rozvoj nejvyššího stupně svalové koordinace – psaní Hypokinéza v průběhu ontogeneze vede k psychofyzické nerovnováze – příznačné pro současnou dobu – HOMO SEDENTARIUS

Pohyb člověka - životně důležitý ekologický faktor z hlediska autekologického, demekologického i synekologického Současný moderní člověk = Homo sapiens sedentarius č zkrácení určitých svalových skupin

Růstové křivky některých systémů organizmu

Senzitivní období pro rozvoj motorických schopností

Schéma vývoje motorických schopností

Společné působení jednotlivých motorických schopností na výkonnost celého těla

Lidská noha a její adaptační systémy

Vývoj pánevního komplexu a kostry nohy

Schéma zatížení nohy A B SATICKÝ TROJÚHELNÍK: A – rozložení zatížení na plosce nohy B – zatížení nohy ve stoji

Mechanismy udržující klenbu nohy 1 2 KLENBY NOŽNÍ: A – vnitřní a zevní část klenby B – příčná klenba v úrovni Lisfrankova kloubu C – vnitřní (1) a zevní (2) oblouk klenby (1) A B C Mechanismy udržující klenbu nohy A – působí zatížení nohy B – výslednice tahů svalů bérce C – ligamenta nohy pomáhající udržovat klenby 1–5 směry tahů svalů

TYP NOHOU A1, A2 obvyklé typy řecké nohy A3 řecký typ s neobvykle dlouhými prsty B1, B2 obvyklé typy egyptské nohy B3 hypertrofie palce u egyptské nohy C1, C2 obvyklé typy kvadratické nohy C3 kvadratická noha s hypertrofií malých prstů D1 metatarzofalangeální převaha u řerkého typu nohy D2 krátký I. metatarz u egyptského typu D3 metatarzofalangeální převaha u egyptského typu

1 2 3 1 2 3 4 5 Otlaky u kladívkovitých prstů 1 – dorzální otlak (cavus) nad PIP kloubem 2 – otlak na bříšku prstu 3 – plantární otlak pod hlavičkou metatarzu Otisky nohou při různém stupni vytvoření nebo poškození klenby nožní 1 2 3 4 5 1 – vysoce klenutá noha (pes cavus), za hranicí normálu 2 – zvýšené klenutí nohy 3 – noha normálně klenutá 4 – plochá noha (pes planus) 5 – těžký stupeň ploché nohy vnitřním okrajem k podložce (pes planovalgus)

D A B C A B C STAV KLENBY NOŽNÍ: Pohled z mediální roviny A – noha normálně klenutá B – noha plochá C – statický trojúhelník D – zobrazení nohy normálně klenuté s kostrou nohy A B C TYP NOHY A – egyptská B – široká C – antická

Pohyby nohou kolem podélné a svislé osy A – supinace a addukce B – pronace a abdukce A B dorsální flexe plantární flexe 30° 50° B A

Svaly bérce

Krátké svaly nohy

Hallux valgus na dospělé noze b µ A B Podélná klenba nožní A – Stanovení podle Chippauxe pomocí indexu a . 100/b (a – nejužší úsek klenby nožní, b – nejširší úsek klenby nožní) B – Stanovení klenby podle Schwarze a Clarka. Úhel je mezi tečnou vnitřního okraje chodidla a místem maximálního vykrojení klenby

Klenba nožní – metody vyšetření

A B C D TYPY CHŮZE A – špičkami přímo dopředu B – špičkami od sebe C – indiánská chůze D – chůze špičkami k sobě

Evoluce člověka z hlediska potravní strategie

Evoluce života Vznik života datován 3,5 mld. BP Teorie samoorganizace Samoorganizace molekul – voda, lipidy Vznik membrán Teorie biofotonů – komunikace molekul Prokaryota, endosymbiózy, semiautonomní organely, eukaryta

Evoluce života na zemi ČÁST I.

Evoluce života na zemi ČÁST II.

Evoluce člověka - života Buňka – 2 mld. BP Mnohobuněční živočichové vznikali z bičíkovců, datace – proterizoikum První primáti 70 mil. BP Purgatorius ceratops

„Starší“ teorie vzniku člověka Sumerská báje – uhněten z hlíny Staroegypťané – bůh Chanúm na hrnčířském kruhu Podle křesťanské nauky je člověk stvořen z prachu jemuž byl vdechnut život Podle Polynézanů byl člověk tvořen z hlíny smíchané s krví. Charakter člověka závisí na použité krvi.

Evoluce člověka

Homo computerus

Evoluce člověka První primáti se vyvinuli na severní polokouli ve vlhkém prostředí tropických lesů, postupně migrovali do Afriky a Ameriky – Eurasie byla spojena s Amerikou v oblasti Beringovi úžiny, s Afrikou v oblasti Suezu. Po přerušení spojení mezi světadíly došlo k izolaci a zniku dvou větví: Amerika Platyrrhiny Afrika Catarrhiny

Evoluce člověka Floresiensis

Vývoj lebky

Vývoj potravních strategií

Australopithecus - vegetarián Frugivorní, důkaz na základě charakteru zubních plošek Označovaní jako homodontní linie – veliké stoličky

Masožravost a její důsledky Homo habilis 2,2-1,6 mil. BP Přechod k masožravosti postupný Nálezy po nástrojích na kostech Oblázková kultura Využívání nástrojů – jednorázových později trvalých Killing sites , nástroje zahodil Dělba práce a sociální hierarchie

Masožravost a její důsledky Homo erectus (1,9-0,4 BP) Více energie, možnost expanze Vynález ohně Zvýšení energetického zisku z potravy Vytápění obydlí – možnost osídlení chladných oblastí

Neolitická revoluce Počátky zemědělství 15000 -9000 tis. BP Chování zvířat i pěstování rostlin Sociální změny Vznik nadbytku potravin Změna postoje k přírodě k životnímu prostředí Vazba na lokalitu

Neolitická revoluce - důsledky Změna složení potravy „Lovecký“ jídelníček – 400g proteinů, 150g lipidů, 50g sacharidů Člověk buď hladověl nebo se přejídal Člověk má velkou adaptivní kapacitu s různou hormonální regulací Pokles pestrosti Absence některých látek – nemoci beri – beri (B1), pelarga (kys. nikotinová) OBEZITA – produkce potravin do zásoby

Metabolické adaptace Kosmopolitní rozšíření člověka Různá dostupnost potravinových zdrojů Eskymáci pojídají syrové maso a olej, vegetariáni nahrazují nedostatek bílkovin a tuků konzumací sójových produktů Adaptační tolerance má hranice !!! Ročně umírá 40-50 mil. lidí na nedostatečnou výživu – nedostatek aminokyselin a esenciálních aminokyselin

Cesta člověka na vrchol trofické pyramidy Velmi široká ekologická nika Zasahování do ekologických nik jiných živočichů Po vymření velkých savců – hlad, zemědělství Snaha přizpůsobit okolí svým potřebám Decimování celých živočišných druhů Rezidua a jejich kumulace na různých etážích trofických pyramid – dusičňany, Cd, Pb, Hg, As,

Potrava, zdraví Nové zdroje Racionální výživa Potravinové doplňky Vycházet z evolučních hledisek

Ekologie pedagogického procesu

Ekologické faktory ovlivňující kvalitu pedagogického procesu Délka vyučovací hodiny - biorytmy, růst únavy v průběhu vyučování - délka přestávek - kolísání pracovní výkonnosti v závislosti na počtu hodin Zevní faktory - mikroklima třídy - hluk - statická námaha - osvětlení

Délka vyučovací hodiny 45 min., ke konci dochází k prudkému poklesu výkonnosti Udržení pozornosti závisí na věku - 7-10 let cca 20min. - 10-12 let cca 25 min - 12-15 let cca 30 min Záleží na metodách, formách, náročnosti učiva, schopnostech učitele, Vyučovací hodina má dvouvrcholovou křivku Vyučovací procesy jsou energeticky velmi náročné

Zevní faktory Teplota – 19-20 °C, (18-22°C při 50% relativní vlkosti), tělocvična 16°C, Záleží na množství CO2 , ionizaci a znečištění vzduchu Záporné ionty – baloelektrický jev, množství klesá a se znečištěním, kouřením… Kladné ionty: snižování produkce serotoninu, migrény, deprese – vazba serotoninu na presynaptické membráně Agonisté serotininu LSD, psilocybin – psilocybe selimanceta (p. bohemica)

Zevní faktory Hluk Přípustná hladina 49-45dB 60dB působí negativně na autonomní systém 90 dB poškozuje sluch Víc jak 120 dB poškozuje sluch Statická námaha Dlouhodobé sezení, udržování polohy Ortopedické vady Lavice neodpovídají proporcím Únava způsobuje motorický neklid

Zevní faktory Osvětlení Intenzita osvětlení by nemela klesnout pod 150 Lx Kreslírny a laboratoře 250 Lx Vzdálenost zraku při čtení a psaní 25-40 cm – ohnisková vzdálenost oka Špinavá okna snižují intenzitu osvětlení až o 60% Barvy: červená – vitalita a sexuální energie, oranžová a žlutá – trávení, zelená - uklidňuje emoce, modrá – ovlivňuje dýchání

Biorytmy Pomáhají udržet homeostázu Jsou zakořeněny v podstatě organizmu Křivka výkonnosti – cirkadiánní rytmus Střídání aktivity a útlumu je charakteristické pro většinu denních obratlovců U člověka má křivka pro různé věky stejný tvar, ale různou amplitudou

Kolísání výkonnosti v průběhu dne Faktory: kvalita a délka spánku, režim dne Optimální aktivita mezi 8-11 hodinou ranní, nejhlubší pokles mezi 13-15 hodinou, mírý vzestup 15-17 hod. potom trvalý pokles s minimem ve 3 hod Nejobtížnější předměty by měly být zařazovány na období nejvyšší výkonnosti Počty hodin: první třída 4, vyšší třídy 5, efektivnost 6.a 7. hodiny bez předchozí delší přestávky je diskutabilní

Přestávky Délka přestávek určena experimentálně 1903 prodloužena přestávka z 5 na 10 min. Důležitá je náplň přestávek – aktivní odpočinek Zvýšit intenzitu fyziologických funkcí Pobyt na čerstvém vzduchu

Pracovní týden „Nejvýkonnější“ den v týdnu je úterý, ve středu by nemělo být odpolední vyučování Ve čtvrtek stoupá výkonnost Odpolední vyučování by mělo být řazeno na úterý a čtvrtek, ale ne delší než 15-17 hodin. V průběhu roku – maximum v březnu, pokles po zimě – nejvyšší nemocnost