Neúčinnost a odporovatelnost právních úkonů v insolvenci Karlovy Vary 7. až 9. června 2012 JUDr. Zdeněk Krčmář, předseda senátu Nejvyšší soud ČR © Z. Krčmář

Motto: Jazyk je přesný jen díky tomu, že slova nemají přesný význam. G. Laub © Z. Krčmář

Formy neúčinnosti Neúčinnost na základě zákona (tato neúčinnost se zjišťuje, deklaruje). Neúčinnost na základě odporovatelnosti (zakládá se na soudním rozhodnutí, které má konstitutivní povahu).

Způsoby uplatnění neúčinnosti v konkursní úpravě (podle zákona č Způsoby uplatnění neúčinnosti v konkursní úpravě (podle zákona č. 328/1991 Sb.) 1/ Neúčinnost na základě zákona (zejména § 15 ZKV, ale též § 4a, § 9c a § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV) Správce konkursní podstaty sepisoval majetek, jenž takto ušel z konkursní podstaty dlužníka (nešlo-li o dlužníkovo peněžité plnění), zpět do konkursní podstaty a osoba, která byla na základě takového právního úkonu dlužníka vlastníkem sepsaného majetku, se proti posouzení tohoto úkonu jako neúčinného ze zákona mohla ubránit prostřednictvím vylučovací žaloby dle § 19 odst. 2 ZKV R 74/2007 (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia NS z 13. 6. 2007, Opjn 8/2006) 2/ Neúčinnost na základě odporovatelnosti (§ 16 ZKV se spojení s § 42a ObčZ) Uplatňovala se odpůrčí žalobou.

Východiska insolvenční úpravy neúčinnosti Zákon by měl upravovat neplatnost nebo zrušení předkonkursního podvodného nebo upřednostňujícího jednání uzavřeného v době, kdy podnik byl insolventní nebo vedoucího k insolvenci podniku. „Podezřelá“ doba před prohlášením konkursu, během níž jsou platby považovány za „upřednostňující“ a mohou být dány stranou, by měla být krátká, aby nedošlo k narušení běžných obchodních vztahů. Tato doba může být delší v případě darů nebo tam, kde osoba přijímající plnění je spřízněna s dlužníkem nebo jeho vlastníky. (World Bank Principles and Guidelines for Effective Insolvency and Creditor Rights Systems, Principle 15)

Obecný princip neúčinnosti právních úkonů dlužníka Neúčinnost právního úkonu nikdy není absolutní (erga omnes), nýbrž vždy působí jen ve prospěch určitého okruhu subjektů. Tam, kde zákon okruh subjektů, v jejichž prospěch se neúčinnost prosazuje, nepojmenovává výslovně, je nutno tyto subjekty určit (vymezit) podle povahy chráněného práva či vztahu (práva nebo vztahu, v jehož prospěch uplatněný odpůrčí nárok nebo zákonná neúčinnost působí). „Absolutní neúčinnost“ právního úkonu by ve skutečnosti byla jeho absolutní neplatností.

Principy insolvenční úpravy odpůrčích nároků 1/ Odpůrčí nárok se zásadně prosazuje odpůrčí žalobou. 2/ Odpůrčí nárok uplatňuje v insolvenčním řízení zásadně pouze insolvenční správce. 3/ Odpůrčí nárok se uplatňuje jen ve vztahu k „právním úkonům“ dlužníka. 4/ Výčet skutkových podstat (3 skutkové podstaty) v insolvenčním zákoně je taxativní. 5/ Odpůrčí žalobou lze uplatnit jak neúčinnost právního úkonu dlužníka, tak i požadavek na úhradu plnění, jež tím ušlo z majetkové podstaty dlužníka. 6/ Skutkové podstaty neúčinnosti vymezují okruh právních úkonů, jež na stejném základě nemohou být neplatné. 7/ Neplatnému právnímu úkonu nelze odporovat. 8/ Uplatněný avšak nespotřebovaný odpůrčí nárok může přetrvat konec insolvenčního řízení.

Právní úkony neúčinné ze zákona; způsob uplatnění neúčinnosti. Záměr a skutečnost č. 1. § 235/2 vládního návrhu IZ: Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá buď zákonem nebo rozhodnutím soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen „odpůrčí žaloba“). § 235/2 IZ: Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen „odpůrčí žaloba“).

Právní úkony neúčinné ze zákona; způsob uplatnění neúčinnosti. Záměr a skutečnost č. 2. § 239 vládního návrhu IZ Neúčinnost ze zákona (1) Nestanoví-li tento zákon jinak, jsou ke dni právní moci rozhodnutí o úpadku vůči věřitelům neúčinnými právní úkony dlužníka, provedené poté, co nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení, kterými dlužník překročí v insolvenčním řízení omezení v nakládání s majetkem, stanovené tímto zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu. (2) Ke dni prohlášení konkursu jsou vůči věřitelům neúčinné právní úkony, kterými dlužník za trvání moratoria peněžité závazky věřitelům, kteří podepsali prohlášení podle § 116 odst. 2; to neplatí, jde-li o plnění peněžitých závazků podle § 122 odst. 1. (3) Dlužníkovo plnění z úkonů, které jsou neúčinné ze zákona, zahrne insolvenční správce do soupisu; učinit tak může jen do 6 měsíců poté, co se o důvodu neúčinnosti dozvěděl nebo při náležité pečlivosti dozvědět měl. Osoby, které mají povinnost toto plnění odevzdat do majetkové podstaty, mohou ve lhůtě určené insolvenčním soudem podat vylučovací žalobu; v rozhodnutí o ní může být uloženo i odevzdání náhradního plnění.

Právní úkony neúčinné ze zákona; způsob uplatnění neúčinnosti. Odpůrčí žaloba nebo soupis? Varianty řešení: 1/ Pouze soupis 2/ Pouze odpůrčí žaloba 3/ Odpůrčí žaloba i soupis Limity řešení: Propadná lhůta k uplatnění odpůrčího nároku (§ 239/3 IZ) Popření pohledávky vzešlé z neúčinného právního úkonu

Právní úkony neúčinné ze zákona; další důsledky neúčinnosti: Vyloučení věřitele ze započtení (§ 140 odst. 3 písm. b/ IZ) Příslušnost majetku jiných osob k majetkové podstatě dlužníka (§ 205 odst. 4 IZ) Zákaz započtení na pohledávky z odpůrčích nároků uplatněné insolvenčním správcem (§ 238 IZ)

Právní úkony neúčinné ze zákona; způsob uplatnění neúčinnosti. Právní úkony neúčinné ze zákona mimo insolvenční zákon Právními úkony neúčinnými ze zákona mimo insolvenční zákon jsou ty, s nimiž takový účinek pojí jiný zákon (než insolvenční). Jde např. o: § 47 odst. 6 tr. řádu (Pokud trvá zajištění, jsou neúčinné veškeré právní úkony obviněného, které se týkají zajištěného majetku, s výjimkou úkonů směřujících k odvrácení bezprostředně hrozící škody.). Otázka: může insolvenční správce těžit ze zákonné neúčinnosti v jiných předpisech? Právní úkony neúčinné ze zákona v mezích insolvenčního zákona Právními úkony neúčinnými ze zákona v mezích insolvenčního zákona, jsou ty, s nimiž insolvenční zákon takový účinek pojí. Jde o právní úkony jdoucí proti omezením stanoveným účinky spojenými se zahájením insolvenčního řízení (§ 111 odst. 3 IZ). Omezení plynou především z § 111 IZ samotného.

Právní úkony neúčinné ze zákona; způsob uplatnění neúčinnosti. Otázka: Odkdy může insolvenční správce případně věřitel těžit ze zákonné neúčinnosti v mezích insolvenčního zákona? Lze se dovolat neúčinnosti právních úkonů dlužníka odporujících § 111 IZ před rozhodnutím o úpadku dlužníka? (usnesení NS z 29. 03. 2012, sen. zn. 29 NSČR 40/2009) Odpověď: Jde o obdobu situací upravených v § 4a a § 9c ZKV. rozsudek NS z 31. 05. 2007, sp. zn. 29 Odo 820/2005: „Právní úkon, jímž dlužník poruší zákaz formulovaný v ustanovení § 4a odst. 1 písm. a/ ZKV je vůči jeho věřitelům neúčinný; to platí za předpokladu, že na majetek takového dlužníka byl posléze prohlášen konkurs.“

Právní úkony neúčinné ze zákona; způsob uplatnění neúčinnosti. Bez zřetele k tomu, zda se spor o neúčinnost právního úkonu neúčinného ze zákona navenek projeví jako spor zahájený odpůrčí žalobou nebo jako spor zahájený vylučovací žalobou, jde o incidenční spor ve smyslu § 2 písm. d/ IZ, v rámci taxativního výčtu obsaženého v § 159 odst. 1 IZ identifikovaný pod písmenem b/ (spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty) respektive pod písmenem d/ (spory na základě odpůrčí žaloby – srov. i nadbytečné opakování téhož v § 239 odst. 1 větě první IZ). Příslušným k projednání takového sporu je insolvenční soud. V duchu závěrů obsažených v R 84/2012 (usnesení NS z 29. 02. 2012, sen. zn. 29 NSČR 3/2012) je tím zjednodušeně řečeno míněn jednoznačně soudce, který vede insolvenční řízení dlužníka. To platí též o „insolvenční“ odpůrčí žalobě a směřující proti žalovanému, který má statutární sídlo v jiném členském státě EU (s výjimkou Dánska). Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) z 12. 2. 2009 ve věci C-339/07.

Uplatnění neúčinnosti odpůrčí žalobou Aktivní věcná legitimace Aktivně věcně legitimovanou osobou je ve smyslu § 239 odst. 1 věty první IZ pouze insolvenční správce (oproti § 16 ZKV tuto možnost nemají sami věřitelé). Společný zájem věřitelů na podání odpůrčí žaloby však lze vnutit insolvenčnímu správci rozhodnutím věřitelského výboru (§ 239 odst. 2 IZ). Insolvenční správce je (zůstává) jedinou osobou aktivně věcně legitimovanou k podání odpůrčí žaloby i tam, kde v návaznosti na přijatý způsob řešení dlužníkova úpadku zůstane dlužník osobou s dispozičními oprávněními (při reorganizaci a při oddlužení). Dlužník tuto legitimaci logicky nemůže mít již proto, by ji neměl ani před zahájením insolvenčního řízení (není osobou legitimovanou k podání odpůrčí žaloby dle § 42a ObčZ) a nebude ji mít ani po skončení insolvenčního řízení. Potud insolvenční správce reprezentuje společný zájem věřitelů na obnovení stavu majetkové podstaty poškozené neúčinnými či odporovatelnými právními úkony dlužníka.

Uplatnění neúčinnosti odpůrčí žalobou Předmět odpůrčí žaloby Předmětem odpůrčí žaloby jsou pouze právní úkony dlužníka. § 235 odst. 1 IZ: Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Uplatnění neúčinnosti odpůrčí žalobou Předmět odpůrčí žaloby Předmětem odpůrčí žaloby jsou pouze právní úkony dlužníka vymezené taxativně ve 3 skutkových podstatách obsažených v § 240 až § 242 IZ. 1/ Právní úkony bez přiměřeného protiplnění (§ 240 IZ) 2/ Zvýhodňující právní úkony (§ 241 IZ) 3/ Úmyslně zkracující právní úkony (§ 242 IZ) Ustanovení § 235 odst. 1 IZ není obecnou skutkovou podstatou, z níž by bylo možné usuzovat na neúčinnost právních úkonů dlužníka, které nelze podřadit některé ze skutkových podstat vymezených v § 240 až § 242 IZ.

Uplatnění neúčinnosti odpůrčí žalobou Žalobní návrh (petit) Odpůrčí žalobou lze současně uplatnit jak neúčinnost právního úkonu dlužníka (určovací výrok), tak i požadavek na úhradu plnění (typově peněžité plnění), jež tím ušlo z majetkové podstaty dlužníka. V obou případech jde o nároky vzešlé z odpůrčího práva v insolvenci. Obdobně v konkursních poměrech: R 68/2011 (usnesení velkého senátu NS z 09. 02. 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009) Právní věta: Mohlo-li by odlišné právní posouzení téhož skutku vést k určení jiného věcně příslušného soudu, nezakládá to odlišnost věcí ve smyslu ustanovení § 83 o. s. ř. (jen proto nejde o odlišný předmět sporu).

Uplatnění neúčinnosti odpůrčí žalobou. Účinky podání a doručení žaloby. Převede-li žalovaný majetek získaný odporovatelným právním úkonem na další osobu poté, co proti němu byla podána odpůrčí žaloba, tedy zjevně v úmyslu zmařit účel odpůrčí žaloby, jde o právní úkon neplatný. Rozsudek NS z 27. 05. 2008 sp. zn. 29 Odo 732/2006 Rozsudek NS z 12. 04. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2281/2011 V literatuře: Drápal, L. in: Justiční praxe č. 5/2002, Zápis ze školení na téma „Odporovatelnost a konkursy - 1. část“, str. 244

Uplatnění neúčinnosti odpůrčí žalobou vztah k neplatnosti právních úkonů § 234 IZ Byla-li zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, který lze současně považovat za neúčinný, postupuje se podle § 233. Střet skutkových podstat: Neplatnost vs. neúčinnost. Přednost má postup týkající se neplatnosti. Otázka: Lze „zjistit“ neplatnost právního úkonu ve smyslu § 231 odst. 2 IZ v důvodech výroku, jímž insolvenční soud zamítá žalobu o určení neúčinnosti právního úkonu? Odpověď je NE a plyne z § 231 odst. 2 věty první IZ.

Uplatnění neúčinnosti odpůrčí žalobou vztah k neplatnosti právních úkonů Definice skutkových podstat odporovatelných právních úkonů dlužníka v insolvenci v § 240 až § 242 současně klade negativní mez úvahám o možné neplatnosti takových právních úkonů. Jinak řečeno, tím, že insolvenční zákon označuje (jsou-li splněny předpoklady hypotézy právní normy v těchto ustanoveních obsažené) příslušné právní úkony za neúčinné (odporovatelné), současně říká, že jen z toho, že došlo k naplnění těchto skutkových podstat, nelze usuzovat na neplatnost těchto úkonů. Srov. obdobně v konkursních souvislostech při střetu § 42a ObčZ na straně jedné, s ustanovením § 39 ObčZ na straně druhé, v R 40/2009 (rozsudek NS z 01. 07. 2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006).

Uplatnění neúčinnosti odpůrčí žalobou. Skončení insolvenčního řízení. Uplatněný avšak nespotřebovaný odpůrčí nárok může za určitých okolností úspěšně přetrvat konec insolvenčního řízení. Srov. v podrobnostech v konkursních poměrech R 74/2007 (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia NS z 13. 06. 2007, sp. zn. Opjn 8/2006). Nespotřebovaným odpůrčím nárokem se pro tyto účely rozumí: 1/ Majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka na základě pravomocného rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě, který nebyl zpeněžen do skončení insolvenčního řízení. 2/ Odpůrčí nárok uplatněný v neskončeném řízení o odpůrčí žalobě.

Uplatnění neúčinnosti odpůrčí žalobou. Skončení insolvenčního řízení. Nespotřebovaný odpůrčí nárok pravomocně přisouzený: Po skončení insolvenčního řízení jsou z takového titulu oprávněnými pro účely výkonu rozhodnutí nebo exekuce všichni, kdož v době skončení insolvenčního řízení byli „insolvenčními“ věřiteli.

Uplatnění neúčinnosti odpůrčí žalobou. Skončení insolvenčního řízení. Nespotřebovaný odpůrčí nárok v neukončeném řízení o odpůrčí žalobě: 1/ Žalovanou je osoba, jejíž pasívní věcná legitimace je dána jen ustanoveními insolvenčního zákona. Skončení insolvenčního řízení má v takovém případě za následek zastavení řízení o odpůrčí žalobce dle § 104 odst. 1 OSŘ. 2/ Žalovanou je osoba, jejíž pasívní věcná legitimace je dána i podle § 42a ObčZ. Skončení insolvenčního řízení má i v takovém případě za následek zastavení řízení o odpůrčí žalobce dle § 104 odst. 1 OSŘ.

Skutkové podstaty 1/ Právní úkony bez přiměřeného protiplnění (§ 240 IZ) 2/ Zvýhodňující právní úkony (§ 241 IZ) 3/ Úmyslně zkracující právní úkony (§ 242 IZ) Všechny tři skutkové podstaty mají společné, že neúčinnost dotčených právních úkonů lze vyslovit jen na základě odpůrčí žaloby podané insolvenčním správcem v propadné (prekluzivní) lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (§ 239 odst. 3 IZ). První dvě skutkové podstaty mají dále společné, že odpůrčí žalobu lze podat jen ohledně odporovatelných právních úkonů, které byly před zahájením insolvenčního řízení učiněny: 1/ v posledních 3 letech, jde-li o osoby dlužníku blízké nebo tvořící s ním koncern (§ 240 odst. 3, § 241 odst. 4 IZ) 2/ v době 1 roku, jde-li o jiné osoby (§ 240 odst. 3, § 241 odst. 4 IZ) U třetí skutkové podstaty lze podat odpůrčí žalobu ohledně odporovatelných právních úkonů, které byly před zahájením insolvenčního řízení učiněny v posledních 5 letech.

Časová působnost nové úpravy – odporovatelné úkony učiněné před 1 Časová působnost nové úpravy – odporovatelné úkony učiněné před 1. lednem 2008. Varianty řešení: 1/ Právním úkonům dlužníka učiněným před 1. lednem 2008 nelze odporovat vůbec. BEZ RETROAKTIVITY 2/ Právním úkonům dlužníka učiněným před 1. lednem 2008 lze odporovat, jen byly-li učiněny v době od publikace insolvenčního zákona ve Sbírce zákonů, tj. od 9. května 2006 (Richter, T.: Insolvenční právo, 1. vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 335). NEPRAVA RETROAKTIVITA 3/ Právním úkonům dlužníka učiněným před 1. lednem 2008 lze odporovat neomezeně způsobem uvedeným v insolvenčním zákoně. NEPRAVA RETROAKTIVITA 4/ Právním úkonům dlužníka učiněným před 1. lednem 2008 lze odporovat neomezeně způsobem uvedeným v insolvenčním zákoně, za předpokladu, že důvod odporovatelnosti trval i po účinnosti insolvenčního zákona. NEPRAVA RETROAKTIVITA

Právní úkony bez přiměřeného protiplnění § 240 odst. 1 IZ: „Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.“ § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV: „Jestliže byl prohlášen konkurs, jsou vůči věřitelům neúčinné právní úkony dlužníka, provedené v posledních šesti měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu anebo po podání tohoto návrhu do prohlášení konkursu, kterými (...) převádí věci, práva a jiné majetkové hodnoty ze svého majetku na jiné osoby bezplatně nebo za nápadně nevýhodných podmínek s výjimkou přiměřeného daru osobám blízkým k obvyklým příležitostem.“ Právní úkon bez přiměřeného protiplnění – charakteristika: Bezúplatné plnění . Za protiplnění podstatně nižší než obvyklá cena. Nejde o jen smluvenou bezúplatnost nebo nedostatečnost protiplnění.

Právní úkony bez přiměřeného protiplnění § 240 odst. 2 IZ: „Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.“ Právní úkon bez přiměřeného protiplnění – charakteristika: 1/ Právní úkon učiněný v době, kdy byl dlužník v úpadku. nebo 2/ Právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. 3/ Presumpce úpadku u osob blízkých a koncernových.

Právní úkony bez přiměřeného protiplnění § 240 odst. 3 IZ: „Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.“ Doba právního úkonu: 1/ 3 roky před zahájením insolvenčního řízení u osob blízkých a koncernových 2/ 1 rok před zahájením insolvenčního řízení u ostatních osob

Právní úkony bez přiměřeného protiplnění § 240 odst. 4 IZ: „Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.“

Zvýhodňující právní úkony § 241 odst. 1 IZ: Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. § 241 odst. 2 IZ: Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern22), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. § 241 odst. 3 IZ: Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník: a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné.

Zvýhodňující právní úkony § 241 odst. 4 IZ: Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Doba úkonu: 3 roky před zahájením insolvenčního řízení § 241 odst. 5 IZ: Zvýhodňujícím právním úkonem není: a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka. c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Úmyslně zkracující právní úkony § 242 odst. 1 IZ: „Odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.“ § 42a odst. 2 OZ: „Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, 117), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat.

Úmyslně zkracující právní úkony § 242 odst. 2 IZ: „Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám.“ § 42a odst. 2 ObčZ: „Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, 117), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat.“

Úmyslně zkracující právní úkony § 242 odst. 3 IZ: „Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.“ Doba úkonu: 5 let před zahájením insolvenčního řízení

Zkracující právní úkon – z judikatury O zkracující právní úkon ve smyslu ustanovení § 42a obč. zák. se nejedná tehdy, obdržel-li dlužník za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty od nabyvatele skutečně (reálně) jejich obvyklou cenu nebo mu za ně byla jinak poskytnuta přiměřená (rovnocenná) náhrada. R 30/2009 (Rozsudek NS z 12. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4333/2007)

Zkracující právní úkon – z judikatury Jestliže, dlužník, který nemá jiný majetek postačující k uspokojení svých věřitelů, poté, co jako prodávající uzavřel se svým věřitelem jako kupujícím kupní smlouvu o prodeji movitých věcí, uzavřel s kupujícím dohodu o započtení kupní ceny proti pohledávce kupujícího, byla kupní smlouva ve smyslu ustanovení § 42a obč. zák. právním úkonem zkracujícím dlužníkovy věřitele neboť v době účinnosti kupní smlouvy se dlužníku za prodaný majetek nedostalo žádného skutečného (reálného) protiplnění, z nějž by mohli dlužníkovi věřitelé uspokojit své pohledávky. (Rozsudek NS z 29. 04. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4886/2007)