Makroekonomické agregátní veličiny Ing. Vojtěch Jindra

Makroekonomie Makroekonomie se zabývá fungováním ekonomiky jako celku a předvídáním budoucího ekonomického vývoje. Hlavní ekonomické subjekty: podniky, domácnosti, stát Ekonomické veličiny mohou vyjadřovat: „stav“ (zásobu), tj. množství existující na určitém místě v určitém okamžiku „tok“ (pohyb) určitých veličin za jednotku času

Makroekonomický produkt a důchod Makroekonomická analýza se zaměřuje na tvorbu, rozdělování a spotřebu vyrobeného produktu na ekonomickou rovnováhu a růst K popisu jsou využívány makroekonomické agregátní veličiny, které jsou založeny na teorii užitečnosti a teorii výrobních faktorů. za zdroj hodnoty považována práce, půda a kapitál – tyto výrobní faktory přinášejí majiteli důchod Za produktivní je považována každá činnost, která vytváří důchod.

Hrubý produkt ( důchod ) Hlavní makroekonomickou veličinou v tržní ekonomice je hrubý produkt ( důchod ), k jehož zjišťování mohou být využity tyto metody produktová (výrobní, odvětvová) postihující oblast tvorby HDP důchodová (příjmová, nákladová) zachycující proces rozdělování výdajová (spotřební) představující proces užití daného produktu

Hrubý produkt - metody zjišťování I. 1. produktová metoda hrubý produkt představuje celkovou hodnotu finální produkce zboží a služeb vyrobených v určité zemi za rok tuto hodnotu můžeme vyjádřit jako součet hodnoty přidané zpracováním (vlastní činností) ve všech organizacích a institucích státu za rok hodnota přidaná zpracováním je vyjádřena náklady na využívání výrobních faktorů a zahrnuje mzdu, zisk, úrok, rentu a amortizaci (odpisy) odpisy - peněžní vyjádření míry opotřebení fixního kapitálu za rok hrubý produkt je vykazován z hlediska původu svého vzniku hrubý domácí produkt (HDP) – vytvořen na území určitého státu hrubý národní produkt (HNP) – vytvořen příslušníky daného státu makroekonomický koloběh mezi firmami a domácnostmi

Hrubý produkt - metody zjišťování II. 2. důchodová metoda důchod je souhrnem příjmů z výrobních činitelů (před zdaněním) vystupujících současně jako náklad na výrobní faktory HDP = w + i + z + r + o + a w – hrubé mzdy včetně pojištění i – čisté úroky z – hrubé zisky r – renta o – ostatní příjmy a – amortizace

Hrubý produkt - metody zjišťování III. 3. výdajová metoda souhrn skutečných výdajů na nákup finálních statků v ekonomice za rok, které mají podobu spotřebních, investičních a exportovaných statků HDP = C + I + G + NX C – spotřeba obyvatelstva I – hrubé investice podniků na obnovu i rozšíření fixního kapitálu G – vládní výdaje (státní nákupy zboží a služeb bez transferových plateb) NX – čistý export (celkový export – import)

Druhy HDP Nominální HDP Reálný HDP Potenciální HDP měřený v běžných cenách roste vlivem objemu produkce a v důsledku růstu cen Reálný HDP produkt v jednotlivých letech vyjadřujeme ve stálých cenách Potenciální HDP maximální, dlouhodobě udržitelná úroveň HDP dosažená při využití všech vstupů a dané technologie Tempo růstu HDP = ( HDPt / HDPt-1 ) * 100 Mezinárodní srovnání HDP obvykle v přepočtu na 1 obyvatele (za rok) srovnání ztíženo rozdíly v metodice

Mezinárodní srovnávání ekonomické úrovně Ukazatel HDP na 1 obyvatele za rok přibližně vyjadřuje ekonomickou úroveň určitého státu i jeho postavení ve světové ekonomice. Srovnávání HDP je ztíženo rozdíly v metodice výpočtu v jednotlivých zemích a nepřesností vzájemného převodu národních měnových jednotek. Největší rozdíly jsou způsobeny použitým směnným kurzem.

Čistý ekonomický blahobyt, důchody další skutečnosti, které nejsou zahrnuty do HDP a) přínosy stínové ekonomiky b) hodnota volného času c) změny v kvalitě zboží a služeb Osobní důchod skutečně přijaté celkové příjmy domácností v podobě výdělku i ve formě transferových plateb Disponibilní důchod od osobního důchodu odečteme zaplacené osobní daně vynaložen na spotřebu a čisté osobní úspory

Rovnovážný produkt dvousektorový model => C + I = C + S  I = S čtyřsektorový model => IT = ST celkové hrubé národní investice (hrubé domácí investice a čisté zahraniční investice) = celkové hrubé úspory (čisté osobní úspory, hrubé úspory firem a čistý vládní přebytek)

Agregátní trh Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně zboží a služeb mezi jednotlivými ekonomickými subjekty Z hlediska územního rozlišujeme trh na : místní národní Z hlediska předmětu směny na trh : zboží a služeb peněz výrobních faktorů Podle množství a druhů směňovaného zboží na trh dílčí (trh určitého druhu zboží) agregátní (trh jako celek)

Agregátní poptávka (AD) Souhrn všech zamýšlených nákupů, jejichž rozsah je omezen zdroji (tzv. efektivní koupěschopná poptávka) AD má čtyři výdajové složky: C – spotřeba I – hrubé soukromé domácí investice G – vládní výdaje na zboží a služby NX – čistý vývoz

Agregátní nabídka (AS) Souhrn veškeré produkce, kterou jsou výrobci při daných cenách ochotni vyrábět a dodávat na trh => celkový předpokládaný prodej. Keynesiánský přístup k AS předpokládá, že se ekonomika nachází pod úrovní potenciálního produktu (nezaměstnanost a nevyužité kapacity). Křivka AS v krátkém období ( SR ) je horizontální a v dlouhém období ( LR ) vertikální.

Tržní rovnováha I. Nastává v případě, kdy AD = AS Posun křivek AS, AD vede k porušení rovnováhy a směřuje k dosažení nové Změna poptávky – posun křivky AD příčiny: a)     růst bohatství domácností b)     zvýšení objemu vládních výdajů c)     zvýšení peněžní zásoby a pokles úrokové sazby d)     snížení míry zdanění e)     optimistické očekávání budoucího vývoje f)      růst exportu g)     růst populace h)     změna preferencí spotřebitelů i)      očekávaná inflace apod.

Tržní rovnováha II. Změna nabídky – posun křivky AS příčiny: a) růst nákladů na některý výrobní faktor (např. zvýšení cen surovin, paliv, energie, růst cen) b) růst míry zdanění c) snížení produktivity a rozsahu výrobních faktorů (např. zhoršení klimatických podmínek, úbytek obyvatelstva)