Základy ekonomických teorií Ing. Petr Bačík petr.bacik@upol.cz

Doporučená literatura Fuchs, Kamil - Lisý, Jan. Dějiny ekonomických teorií pro právníky. Brno MU 2002 Sojka, M.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, VŠE 1991

Seminární práce Výběr autora – ekonom, ministr financí… rozsah minimálně 5 stran 1 strana úvod – stručný životopis autora cca. 2 strany – čím přispěl autor ekonomii cca. 2 strany – rozbor ekonomického díla

Potřeby, zdroje a statky Potřeby jsou v ekonomii chápány jako pocity nedostatku, které mohou být odstraňovány spotřebou. Všechno to, co je schopno uspokojit potřebu, můžeme označit jako statek.

Vlastnosti potřeb Každá potřeba je subjektivní - co jeden jako potřebu pociťuje, jiný nemusí sdílet (např. chuť zakousnout se do párku v rohlíku nemusí pociťovat ten, kdo preferuje sojové boby). Potřeby se neustále vyvíjejí, jejich okruh se rozpíná. Nutnost uspokojování potřeb je silným motivujícím faktorem lidského konání.

Maslowova teorie potřeb

Základní fyziologické potřeby Základnou lidských potřeb jsou potřeby fyziologické. Každý člověk má-li přežít musí opakovaně uspokojovat potřebu kyslíku, tekutin, potravy, spánku a odpočinku apod. Konkrétní forma uspokojování těchto potřeb je však vázána na kulturní zvyklosti. Na úrovni organizace je základní korespondující možností uspokojování fyziologických potřeb pracovníků kromě činitelů fyzického pracovního prostředí především plat a mzdová politika podniku.

Potřeba ochrany, bezpečí a jistoty jsou v popředí především tehdy, je-li ohrožena existence člověka, případně jeho domov, pozice, povolání zajišťující příjmy apod. Může tedy jít o strádání nebo o ohrožení zdravotní, sociální i ekonomické. Na úrovni organizace jsou odpovídající možností uspokojování těchto potřeb sociální jistoty pracovníků (bezpečnost práce a ochrana zdraví při práci, nemocenské pojištění, sociální a důchodové zabezpečení).

Potřeby sounáležitosti a lásky zahrnují takové potřeby člověka jako jsou tyto: být kladně přijímán druhými lidmi, být milován, být sociálně zakotven, být členem určitých sociálních skupin atd. Na úrovni organizace je odpovídající možností uspokojování těchto potřeb podniková kultura (kvalitní sociální komunikace a informační toky, rozvíjení týmové práce, dobrá organizace práce apod.) .

Potřeby uznání jsou vyjádřením potřeby sebeúcty a úcty druhých lidí; člověk touží být obdivován, mít dobré společenské postavení‘ být úspěšný, mít prestiž.Na úrovni podniku jsou tyto potřeby syceny kvalitním hodnocením pracovníků a výsledků jejich práce a poskytováním věcné i osobní zpětné vazby. Patří sem podnikový systém hodnocení pracovníků a navazujících peněžních i nepeněžních pracovních odměn (včetně např. pochval apod.).

Potřeby osobního rozvoje jsou vyjádřením potřeb člověka realizovat sebe sama, smysl a poslání svého života, své individuální zájmy, záměry a cíle. Jde o naplnění osobnostních možností, o rozvoj osobnosti a jejího uplatnění. Na úrovni organizace se k těmto potřebám vztahují programy prohlubování a rozšiřování kvalifikace pracovníků, programy tréninku specifických dovedností, zpracovávání modelových pracovních kariér a řízení pracovní kariéry konkrétních pracovníků.Důležitá je pak jejich účast na rozhodování

Statky dělíme podle toho, zda jsou volně dostupné z přírody - statky volné, nebo zdajsou výsledkem hospodářské činnosti - statky hospodářské (ekonomické). Problém uspokojování potřeb je dán tím, že volných statků (voda ze studánky, houby v lese, ale také vzduch, atd.) je ve srovnání s potřebami velmi omezené množství, a proto je nezbytné statky vytvářet. Produkovat ekonomické statky je nutnou podmínkou existence společnosti. Společnost musí využívat zdroje.

Hospodářství je soustava tvořená zdroji a vzájemnými vztahy mezi nimi. Cílem je produkování statků umožňujících uspokojování potřeb Charakteristickou vlastností zdrojů je jejich omezenost (vzácnost), která také předurčuje omezenost výkonu hospodářství. Hospodářství disponuje pouze určitým rozsahem zdrojů. Efektivnost se vyjadřuje jako poměr tohoto, čeho je dosaženo (výstup), k tomu, co bylo použito (vstup). Odlišnost jednotlivých ukazatelů je dána tím, jak široce je chápán vstup a výstup. (např. veškeré vstupy, pouze energetické, materiálové, pracovní atd. Obdobně celý výstup, celková tržba, čistý zisk atd.)

Výrobní faktory Práce Půda Kapitál

Hranice výrobních možností

Velikost výstupu je závislá: Množství výrobních faktorů (nákup většího pole) Kvalitě výrobních faktorů (hnojení půdy) Technologií (geneticky upravené plodiny, zdokonalení zavlažování)

Efekt lepšího využití výrobních faktorů

Práce je omezený výrobní faktor, jeho rozsah je dán množstvím obyvatelstva v produktivním věku, jejich ochotou pracovat a hranicemi (omezeními) pracovní doby.

Produktivita práce je označení pro účinnost práce, měříme ji množstvím produkce za časovou jednotku. (10 kusů za hodinu) Roste-li produktivita práce, pak stejným množstvím vynaložené práce dosáhneme vyššího výkonu. Růst produktivity práce je založen především na: • využívání dokonalejší techniky • zlepšení organizace výroby • zavedení dokonalejší technologie (způsob spojení výrobních faktorů).

Výkonnost práce Výkonnost práce a výroby závisí rovněž na úrovni dělby práce a kooperace prací. Historie vývoje dělby práce má počátek v přirozené formě dělby práce (podle věku,pohlaví) u prvobytných pospolitostí. Přes vlny tzv. velké společenské dělby práce,v nichž došlo postupně k vydělení pastevectví (první velká společenská dělba práce),řemesla (druhá) a nakonec obchodu (třetí) jako samostatných činností se dělba práce prohlubovala a umožňovala růst výkonnosti. Přechod ke strojové výrobě pak posunul dělbu práce do nové fáze, ve které postupně výrobce vynakládá práci, která již není schopna vytvořit statek, ale pouze se spolupodílí na procesu jeho vzniku.

Efekt specializace

Ekonomie je vědou o hospodářství, ke kterému můžeme přistupovat ze dvou základních rovin zkoumání. To je základem rozlišení mezi mikroekonomií a makroekonomií.

Rozdělení ekonomie Mikroekonomie zkoumá chování jednotlivých subjektů v hospodářství,analyzuje motivaci změny chování. Hledá odpověď na otázku, kdy je subjekt (spotřebitel či výrobce) v rovnováze, tedy nemá důvod měnit své chování. Makroekonomie se zabývá ekonomikou jako celkem. Zkoumá zákonitosti jejího pohybu a rovnováhy. Ke klíčovým problémům patří výkon ekonomiky, cyklické kolísání výkonu, stabilita cenové hladiny, atd.

Hospodářství naturální a tržní Naturální hospodářství hospodářská soustava, ve které se uskutečňuje tzv. přímé rozdělování. Každý získává svůj podíl ve formě, která mu umožňuje uspokojovat potřeby. Neexistuje směna. Tržní hospodářství je hospodářskou soustavou založenou na směně. Po rozdělování,ve kterém jednotlivé subjekty získávají svůj podíl na tvorbě statků následuje výměna,ve které získají to, co bude sloužit k uspokojení jejich potřeb.

Srovnání naturálního a tržního hospodářství

Směna tržní transakce mezi dvěma subjekty, při které přímo nebo prostřednictvím peněz dochází k výměně. Vlastník statku usiluje o jeho výměnu za jiný statek, kterým je schopen lépe uspokojit vlastní potřeby

Etapy směny naturální směna, barter, je první vývojovou etapou. Složitost této fáze byla spojena s nutností navázat směnný vztah s tím, kdo nejen disponoval statkem, o který výrobce projevoval zájem, ale současně to musel být člověk ochotný přijmout ve směně statek, který výrobce nabízel. Tedy výrobce košíku, chtěl-li získat ve směně plátno, musel najít výrobce plátna, který měl současně zájem o košík. V opačném případě byla nutná řada zprostředkujících mezisměn. peněžní směna - druhá vývojová etapa. Je charakteristická existencí univerzálního směnného prostředku, který označujeme jako peníze. Tuto etapu můžeme rozdělit na tři dílčí fáze, podle charakteru směnného prostředku:

Peníze 1. komoditní peníze (zbožové) - v různých oblastech plnilo tuto funkci různé zboží, např. kožešiny, dobytek, koření, plátno atd. Pro všechny formy platila všeobecná ochota tento prostředek přijímat. 2. drahé kovy (zlato, stříbro) - jedná se sice stále o komoditní peníze, ale drahé kovy postupně převzaly funkci univerzálního směnného prostředku, neboť nejlépe ze směňovaných komodit splňovaly požadavky. 3. papírové peníze, které obíhají dnes, jsou označovány jako bankovky, ale jsou za zlato nesměnitelné.

Funkce peněz Prostředek směny, tzn. zprostředkovávají směnné transakce. Je to původní funkce peněz, ale ne jediná. Uchovatel hodnoty, je důležitou funkcí. Znamená, že za peněžní prostředky můžeme uskutečnit nákupy i v budoucnu. Je-li tato funkce narušena, lidé se snaží peněz zbavovat, což se stává příčinou narůstajících poruch v hospodářství (Funkci uchovatele hodnoty plní i některé jiné statky, např. zlato, starožitnosti,umělecká díla, nemovitosti atd.) Zúčtovací jednotka, prostředek oceňování. Peníze plní velmi užitečnou roli tím, že dávají všem statkům cenu a prostřednictvím cenového vyjádření umožňují srovnávat jednotlivé činnosti, produkci, měřit výkonnost atd.