Chemie mořského akvaristy Makroprvky Stopové prvky Toxické látky

Makroprvky Hořčík (Magnesium) Mg Vápník (Calcium) Ca Bór (Borom) B Stroncium (Stroncium) Sr

Stopové prvky Jód (Iodum) I Železo (Ferrum) Fe Molybden (Molybdenum) Mo Mangan (Manganum) Mn

Toxické látky Zinek a jeho sloučeniny Olovo a jeho sloučeniny Měď a její sloučeniny Aromatické uhlovodíky a persistentní látky (benzen, nitrosaminy, PCB) Amoniakální dusík (amonium, čpavek, dusitany, dusičnany) Sloučeniny fosforu (hydrogenfosforečnany)

Hořčík Průměrný obsah v mořské vodě – 1350 mg/l Významný stabilizátor prostředí Využíván korálnatci , řasami a stromatolickými cyanobakteriemi (sinicemi) jako stavební prvek Obsah zjišťujeme kolorimetrickými testy Doplňování pomocí vodného roztoku síranu hořečnatého nebo komplexonu chelaton (II, III) - hořčík K doplnění mnohdy postačí pravidelná výměna vody

Vápník Průměrný obsah v mořské vodě – 400 mg/l Významný stabilizátor prostředí Využíván korálnatci , řasami a stromatolickými cyanobakteriemi (sinicemi) ve velkém množství jako stavební prvek Obsah zjišťujeme kolorimetrickými testy Doplňování pomocí vápenných reaktorů rozpouštěním vápenců pomocí oxidu uhličitého, pomocí roztoku chloridu hořečnatého nebo pomocí uhličitanu vápenatého rozpouštěného ve vodě sycené oxidem uhličitým

Bór Průměrný obsah v mořské vodě – 4,6 mg/l Vliv na stabilizaci uloženého vápníku v madreporách nebo skleritech korálnatců Nedostatek způsobuje vystoupení skleritů mimo tělo kožnatých korálnatců (S. dura)

Stroncium Průměrný obsah v mořské vodě – 8,1 mg/l Funguje jako katalyzátor ukládání vápníku (a následně hořčíku) v madreporách nebo skleritech Obsah zjišťujeme speciálními kolorimetrickými testy (fy. Salifert – NL) Doplňování pomocí vodného roztoku chloridu strontnatého nebo komplexonu chelaton (II, III)- stroncium

Jód Průměrný obsah v mořské vodě – 0,06 mg/l Nepostradatelný při chovu Gorgonií, Xenií atd., zlepšuje průběh svlékání u korýšů Velmi snadno odstranitelný odpěňovačem nebo prostřednictvím solných škraloupů - sublimace Obsah zjišťujeme speciálními kolorimetrickými testy (fy. Salifert – NL) Doplňujeme pomocí roztoku jodidu draselného nebo Lugolsova roztoku (roztok jodidu draselného obohaceného jódem)

Železo Průměrný obsah mořské vodě – 0,01 mg/l Působí jako katalyzátor v rostlinné látkové výměně (symbiotické řasy, makrořasy) V případě vyšších koncentrací hydrogenfosforečnanů (nad 0,1 mg/l) dochází k vájemné reakci Doplňujeme pomocí kyselého vodného roztoku síranu nebo chloridu železitého

Molybden Průměrný obsah v mořské vodě – 0,01 mg/l Vliv na soudržnost mezogley na madrepoře nebo se sklerity, zabraňuje vybělování korálnatců Podporuje rozvoj cyanobacterií (sinic) Doplňování pomocí roztoku molybdenanu sodného nebo amonného, případně heptamolybdenanu hexasodného nebo hexaamonného

Mangan Průměrný obsah mořské vodě – 0,002 mg/l Působí podpůrně na tvorbu a dělení buněk

Jak připravit roztoky? Hydrogenuhličitanový s vápníkem Stroncium, jód, molybden + (rybka) 21 g chloridu strontnatého hexahydrátu 1 g jodidu draselného 0,25 g molybdenanu amonného tetrahydrátu rozpustit v 1 litru vody, denní dávka 1 ml na 100 litrů vody Železo, mangan + (majo) 5 g síranu železitého heptahydrátu 0,57 g síranu manganatého monohydrátu rozpustit v 10 g kyseliny askorbové, doplnit vodou na 1000 ml denní dávka 1 ml na 100 litrů vody

Jak dávkovat roztoky Dávkovat lze přímo až na výjimky Po dávkování jódu z roztoku jodidu draselného na cca 4 hodiny vypnout odpěňovač „BIO“ preparáty dávkovat do vody pro doplnění odparu, do nádrže přidávat až po 3 dnech – po hydrolýze nosiče EDTA (kyselina etylendiaminotetraoctová nebo její dvojsodná sůl) v případě používání odpěňovače

Kontinuální „BALLING“ dávkování I – dávkování vápníku II – dávkování hořčíku III – dávkování hydrogenuhličitanu a stopových prvků (barium, stroncium, kobalt, mangan, měď, zinek, chrom, železo) Pro nastavení dávkování je nutné analytické stanovení obsahu jednotlivých prků ve vodě 1x týdně po dobu několika týdnů a občasné následné stanovení

Zinek Vysoce toxický pro vodní organismy Uvolňuje se z konstrukcí vodovodních řadů, nejvíce při odstraňování poruch (snížení tlaku + působení oxidu uhličitého = stukturální koroze – Zn -> Fe) Možnost odstranění z mořské vody jedině její výměnou, preparáty pro sladkou vodu nelze použít Nutný v procesu fotosyntézy

Olovo Vysoce toxický pro vodní organismy Uvolňuje se z konstrukcí vodovodních řadů, nejvíce při odstraňování poruch (snížení tlaku + působení oxidu uhličitého = stukturální koroze) Velmi dobrým sorbentem je klinoptilolit (zeolit), v absorbční řadě je olovo hned za cesiem

Měď Mikroprvek s průměrným obsahem v mořské vodě – 0,0003 mg/l Toxická pro vodní organismy Uvolňuje se z konstrukcí vodovodních řadů - armatury, nejvíce při odstraňování poruch (snížení tlaku + působení oxidu uhličitého = stukturální koroze) Možnost odstranění z mořské vody jedině její výměnou, preparáty pro sladkou vodu nelze použít Použití sorbčních materiálů je diskutabilní

„Ropné“ látky Snížení (nikoliv úplné odstranění) obsahu těchto látek je možné používáním vody upravené reversní osmózou, případně iontoměniči Problémy jsou patrné opožděně, cca po 2 letech provozu mořské nádrže díky kumulaci těchto látek Možnost odstranění z mořské vody jedině její výměnou, nárazové použití aktivního uhlí je možné – naváže však na sebe i většinu iontů stopových prvků

Amoniakální dusík Biologické odbourávání

Sloučeniny fosforu Odstranění pomocí chemicky upravených zeolitů (PhosEx, AntiPhos), tuhých železitých srážedel (PhosEx Ultra) a kapalných železitých srážedel Vodné roztoky síranu nebo chloridu železitého s přídavkem kyseliny askorbové (vitamín C) Nelze používat „železité vaty“ a „drátěnky“ z důvodu obsahu příměsí, nejčastěji zinku a mědi