Právní aspekty související s provozováním video služeb Internet Video Forum 2007 Josef Aujezdský, advokát

Případná právní rizika související s provozování on-line video služeb se primárně odvíjejí od charakteru obsahu, který je prostřednictvím internetu sdělován. Zvukově obrazový záznam (video) může obsahovat celou řadu předmětů chráněných autorským právem či jiných informací zasahujících do práv třetích osob.

Příklad: Video výběr nejlepších scén z celovečerního filmu –autorské právo režiséra k audiovizuálnímu dílu; –autorské právo scénáristy; –autorské právo k výtvarným dílům (pokud jsou obsaženy); –práva výkonných umělců k jejich uměleckému výkonu (herci); –právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu (výrobce filmu). Film obsahuje zvukové nahrávky třetích osob: –autorské právo k textu; –autorské právo k hudbě; –práva výkonných umělců k jejich uměleckému výkonu (hudební skupina); –právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu.

Podnikání v oblasti video služeb lze z právního pohledu rozdělit na dvě základní kategorie: a)Podnikání s vlastním obsahem b)Podnikání s cizím obsahem Vlastním obsahem pro naše účely rozumíme zvukově obrazový záznam, který: –neobsahuje předměty chráněné autorským právem jiných osob než provozovatele služby či uživatele; –obsahuje předměty chráněné autorským právem jiných osob na základě platných smluvních ujednání; –nezasahujte do práv na ochranu osobnosti či do jiných práv třetích osob (např. nekalá soutěž);

Cizím obsahem pro naše účely rozumíme veškerý ostatní obsah, který nespadá do výše uváděného vymezení vlastního obsahu, Podnikatelé provozující cizí obsah volí v praxi různé přístupy: 1) předběžné kontrolují obsah ukládaný uživateli; 2) obsah přímo nehostují a pouze odkazují na obsah uložený u jiného provozovatele; 3) právní otázky vůbec neřeší.

Podnikání s cizím obsahem (případy, kdy cizí obsah tvoří podstatnou část): je z právního pohledu vysoce rizikové; je v současnosti umožněno tím, že nositelé práv k obsahu svá oprávnění zatím fakticky nevymáhají, nejčastější případem porušením práva je neoprávněné užití autorského díla či jiného předmětu chráněného autorským právem, zásahem do autorského práva jsou ty případy, kdy nějaký subjekt na svůj nebo jiný web umístím cizí obsah (znamená vznik právní odpovědnosti),

Problematika odpovědnosti: Smluvní řešení otázek odpovědnosti mezi poskytovatelem a uživatelem nemá právní význam. Rozlišovat: 1) odpovědnost uživatele, který neoprávněně zpřístupnil video zasahující do práv třetích osob – jedná se o „běžnou“ odpovědnost, jež není nijak modifikována (např. v případě autorského práva se jedná o odpovědnost objektivní ); 2) odpovědnost poskytovatele služby (který neoprávněně zpřístupňuje video zasahující do práv třetích osob) - je v určitých případech modifikovaná zákonnými ustanoveními.

Omezení odpovědnosti poskytovatele služby za ukládání obsahu informací poskytovaných uživatelem podle ustanovení § 5 a § 6 zákona č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti; Náležitá interpretace těchto ustanovení – jedná se o výjimečné omezení odpovědnosti poskytovatele služeb; Dva protichůdné principy ochrana autorského práva vs. omezená odpovědnost provozovatele; Viz zahraniční případ Viacom, Inc. vs. Google Inc. – zásah do autorských práv vs. Digital Millennium Copyright Act (DMCA).

Omezení odpovědnosti dle § 5 odst. 1 zákona o některých službách informační společnosti Poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele, jen a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací.

§ 5 odst. 2 zákona o některých službách informační společnosti Poskytovatel služby odpovídá vždy za obsah uložených informací v případě, že vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na činnost uživatele. § 6 zákona o některých službách informační společnosti Poskytovatelé služeb nejsou povinni a) dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací, b) aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace.

Proč je podnikání s cizím obsahem právně rizikové? každé podnikání založené na masovém porušování zákona je rizikové; jde o protiprávní jednání v oblasti autorského práva (v současné době dochází k hypertrofii ochrany autorským právem včetně rozsahu nároků nositelů autorských práv).

Nositel práv, do jehož autorských práv bylo zasaženo má mimo jiné nárok na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení. § 40 odst. 4 autorského zákona stanoví: … Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.

Relevantní předpisy: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“); Zákon č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů; Právní úprava odpovědnostních otázek v občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů).