Státní občanství

Ústava Francie z r. 1791 a později Code Napoleon obnovují zásadu ius sanguinis, když zavádí pojem občanství místo poddanství (termín poddanství nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se občanské společnosti a osvícenských myšlenek)

Vnitrostátní a mezinárodní rozměr Státní občanství má rozměr nejen vnitrostátní, ale i mezinárodní. Z hlediska právního zakotvení lze říci, že patří do práva veřejného, a v jeho rámci zejména do práva: Ústavního - základy vztahu jedince a státu, vztahy navenek Trestního - stíhání za porušení věrnosti státu, vlastizrada, válečná zrada atd. Správního - evidence obyvatel, státoobčanské řízení, doklady Finančního - poplatky při nabývání, pozbývání a osvědčování SO Mezinárodního veřejného - smlouvy s jinými státy o dvojím občanství, právo na diplomatickou ochranu Mezinárodního soukromého - SO funguje jako hraniční ukazatel Vnitrostátní a mezinárodní rozměr

tři typy fyzických osob ve státě Státní občan - má specifický státoobčanský poměr ke státu Cizinec - má tentýž poměr jako státní občan, avšak k jinému státu, platí pro něj cizinecký režim, řídí se cizineckým právem Bezdomovec - je bez státoobčanského poměru k jakémukoli státu (apatridé) tři typy fyzických osob ve státě

Bipolité - osoby s dvojím státním občanstvím Apatridé - osoby bez státního občanství (bezdomovci) Dítě získá dvojí státní občanství např. proto, že se narodilo rodičům, kteří jsou státními občany státu, jehož právní normy upravující občanství vycházejí z principu ius sanguinis, ale narodí se na území jiného státu, který svojí právní úpravu staví na principu ius soli - narozené dítě tak získává státní občanství státu, jehož občany jsou rodiče, a zároveň občanství státu, na jehož území se narodilo Za dvojí občanství v mezinárodním významu nelze považovat dvojí občanství ve federacích, kdy občan je zpravidla občanem federace i jejího členského státu. Nový rozměr dvojímu občanství dal vznik všech nadstátních útvarů, např. EU, jejíž státní občanství vzniklo podle Maastrichtské smlouvy roku 1992, která byla doplněna smlouvou z Amsterodamu v roce 1997 Apatridy se například stávají děti apatridů narozené na území státu, který svojí právní úpravu státního občanství staví výlučně na principu ius sanguinis a děti tak nezískají občanství podle práva žádného státu Nad apatridy není vykonávána diplomatická ochrana, mohou být vyhoštěni, nebo jim nemusí být povolen vstup na území státu Oba tyto jevy se považují za nežádoucí

Právní úprava státního občanství v ČR

Principy právní úpravy státního občanství v ČR Princip individuálního nabývání a pozbývání státního občanství Princip rovnosti občanů bez ohledu na způsob a čas nabytí státního občanství Princip nepřípustnosti apatrismu Princip vyloučení bipolitismu Princip jednotného státního občanství rodiny Princip výlučnosti státního občanství ČR Principy právní úpravy státního občanství v ČR

Státní občanství - vymezení časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či status) fyzické osoby a daného státu (Nález Ústavního soudu z 13. září 1994) Státní občanství - vymezení

Ústava ČR „Nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon.“ Preambule + Hlava I. čl. 12 „Nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon.“ „Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.“ Ústava ČR

Způsoby vzniku státního občanství Narozením Naturalizací  Opcí Udělením (naturalizace) Prohlášením ius sanguinis  ius soli  narozením  osvojením  určením otcovství  nalezením na území ČR (filiace) Způsoby vzniku státního občanství

Doklady o státním občanství Občanský průkaz Cestovní doklad Osvědčení, popřípadě potvrzení o státním občanství ČR Vysvědčením o právní způsobilosti k uzavření manželství, je-li v něm údaj o státním občanství ČR uveden Doklady o státním občanství

Způsoby zániku státního občanství Prohlášením Nabytím cizího státního občanství Způsoby zániku státního občanství

Evidenci osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství ČR, vede příslušný úřad dle trvalého bydliště Ústřední evidenci FO, které nabyly nebo pozbyly státní občanství ČR, vede Ministerstvo vnitra ČR Evidence

Mezinárodní smlouvy vztahující se k úpravě státního občanství Evropská úmluva o státním občanství č. 76/2004 Sb.m.s. Úmluva o státním občanství vdaných žen č. 72/1962 Sb. Úmluva o omezení případů bezdomovectví č. 43/2002 Sb. Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti Mezinárodní smlouvy vztahující se k úpravě státního občanství