Fakulta životního prostředí ČZU v Praze Ochrana ovzduší v ČR Marek Vach Fakulta životního prostředí ČZU v Praze http://knc.czu.cz/~vachm/ovzdusi/

Ochrana ovzduší a klimatu z hlediska platné legislativy ČR (stav 2009) Zákony 86/2002 Sb., Úplné znění zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) ve znění pozdějších předpisů 483/2008 Sb., Zákon, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů 695/2004 Sb., Zákon o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.

Ochrana ovzduší a klimatu z hlediska platné legislativy ČR (stav 2009) Nařízení vlády 112/2004 Sb., Nařízení vlády o Národním programu snižování emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku ze stávajících zvláště velkých spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší 117/2005 Sb., Nařízení vlády o některých opatřeních zabezpečujících ochranu ozonové vrstvy 146/2007 Sb., Nařízení vlády o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší 206/2006 Sb., Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu 351/2002 Sb., Nařízení vlády, kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí, ve znění nařízení vlády č. 417/2003 Sb. 352/2002 Sb., Nařízení vlády, kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší 354/2002 Sb., Nařízení vlády, kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu, ve znění nařízení vlády č. 206/2006 Sb. 417/2003 Sb., Návrh nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí 597/2006 Sb., Nařízení vlády o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší 615/2006 Sb., Nařízení vlády o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší 315/2005 Sb., Nařízení vlády o Národním alokačním plánu pro obchodovací období roků 2008 – 2012.

Ochrana ovzduší a klimatu z hlediska platné legislativy ČR (stav 2009) Vyhlášky 355/2002 Sb., Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu 356/2002 Sb., Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování, ve znění vyhlášky 363/2006 Sb. a vyhlášky č. 570/2006 Sb. 357/2002 Sb., Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší 362/2006 Sb., Vyhláška o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování 363/2006 Sb., Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování 455/2006 Sb., Vyhláška o stanovení požadavků na kvalitu paliv používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany ovzduší 509/2005 Sb., Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu. 553/2002 Sb., Vyhláška, kterou se stanoví hodnoty zvláštních imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdorjů podléhajících regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských a místních regulačních řádů a způsob a rozsah zpřístupňování informací o úrovni znečištění ovzduší veřejnosti 570/2006 Sb., Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování 12/2009 Sb., Vyhláška o stanovení postupu zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a formuláře žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů

Ochrana ovzduší a klimatu z hlediska legislativy EU Směrnice Je schvalována Radou společně s Parlamentem nebo samotnou Komisí a je adresována členským státům. Jejím hlavním cílem je aproximace jednotlivých právních systému. Směrnice předepisuje členským státům jen výsledek, jehož má být dosaženo, zatímco formy a metody dosažení komunitárních cílů zůstávají na vůli jejich vnitřních právních řádů. Pokud není Směrnice zapracována do právních řádů členských států nebo pokud je zapracována jen částečně nebo se zpožděním, mohou se fyzické i právnické osoby na dotyčnou směrnici přímo odvolat k národním soudům. Rozhodnutí Je schvalováno Radou, Radou společně s Evropským parlamentem anebo Komisí. Rozhodnutí je právní akt, jehož prostřednictvím komunitární instituce rozhodují o jednotlivých případech. Pomocí rozhodnutí mohou instituce požadovat po členském státu nebo po příslušníku Unie, který nejedná nebo se zdržuje jednání v souladu s rozhodnutím, udělení pokut nebo povinnost jednat v souladu s tímto rozhodnutím. Rozhodnutí je uplatňováno pro jednotlivé případy a jeho adresáti musí být jednotlivě určeni, což ho odlišuje od nařízení a je závazné jako celek. Nařízení Je schvalováno Radou společně s Parlamentem nebo samotnou Komisí a je obecně závazným pravidlem na všech úrovních. Na rozdíl od směrnic, které jsou adresovány členským státům, a rozhodnutí, která mají přesně určené subjekty, jímž je adresováno, je nařízení závazné pro všechny. Je přímo účinné, tzn., tvoří takové právo, které uplatňuje přímou účinnost ve všech členských státech stejně jako národní právo, a to bez jakékoliv další intervence ze strany státní moci členských států.

Ochrana ovzduší a klimatu z hlediska legislativy EU

Systém ochrany ovzduší v ČR

Zdroje znečišťování ovzduší Kategorizace a zařazování zdrojů Mobilní zdroje znečišťování ovzduší dopravní prostředky (silniční a drážní vozidla, plavidla, letadla) - nesilniční mobilní stroje (stavební stroje ap.) Stacionární zdroje znečišťování ovzduší - zařízení spalovacích nebo jiných technologických procesů znečišťující ovzduší - šachty, lomy a jiné plochy s možností zapaření, hoření nebo úletu zneč. látek - plochy, na kterých jsou prováděny práce nebo činnosti způsobující zneč. ovzduší (stavby ap.) - sklady a skládky paliv, surovin, produktů, odpadů ap. Kategorizace stacionárních zdrojů dle míry vlivu na kvalitu ovzduší, resp. dle tepelného příkonu nebo výkonu: Zvláště velké – spalovací zdroje o jmenovitém tepelném příkonu ≥ 50 MW bez ohledu na výkon, - spalovny nebezpečného odpadu s kapacitou ≥ 10 t odstraňovaného odpadu /den, - spalovny komunálního odpadu s kapacitou ≥ 3 t /hod - spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu s kapacitou ≥ 50 t /den Velké - spalovací zdroje o jmenovitém tepelném výkonu > 5 do 50 MW a příkonu < 50 MW - ostatní spalovny odpadů Střední - spalovací zdroje o jmenovitém tepelném výkonu ≥ 0,2 a ≤ 5 MW Malé - spalovací zdroje o jmenovitém tepelném výkonu < 0,2 MW Kategorizace dle typů Bodové zdroje – komíny, výduchy (energetika, průmysl, zemědělství) Plošné zdroje - plochy s možností úletu zneč. látek, zapaření, hoření (lomy, staveniště, cementárny apod.) - skládky odpadů, sklady paliv, surovin, produktů - frekventovaná parkoviště, křižovatky - lokální topeniště v zástavbě (soubor komínů je brán jako plošný zdroj) Liniové zdroje - dálnice, silnice, pásové dopravníky prašných látek (v lomech apod.)

Zdroje znečišťování ovzduší Základní povinnosti provozovatelů zdrojů znečišťování ovzduší Povinnosti provozovatelů zvláště velkých, velkých a středních zdrojů (vybrané) - provozovat zdroje v souladu s podmínkami ochrany ovzduší uvedenými ve stanoviscích a povoleních dle zákona o ochraně ovzduší - plnit emisní limity, vést provozní evidenci zdroje - zajistit technické prostředky pro kontinuální měření emisí - vypracovat a plnit schválený souhrn technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření - součást provozních předpisů Povinnosti provozovatelů malých zdrojů (vybrané) - provozovat zdroje v souladu s podmínkami pro provoz těchto zdrojů (nedodržení je přestupkem dle příslušného zákona) - dodržovat přípustnou tmavost kouře a pachové číslo, je-li stanoveno, neobtěžovat kouřem a zápachem okolí (nedodržení je přestupkem dle příslušného zákona) U malých zdrojů používaných výhradně pro podnikání: - umožnit osobám pověřeným obcí a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu a předkládat jim k tomu potřebné podklady. - jedenkrát za 2 roky zajišťovat měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu stavu spalinových cest (vztahuje se na zdroje spalující tuhá paliva s tep. výkonem ≥ 15kW, resp 11 kW pro zdroje spalující plynná a kapalná paliva) Povinnosti právnických a fyzických osob (vybrané) - Každý je povinen omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství jím vypouštěných znečišťujících látek stanovených podle zákona o ochr. ovzduší a prováděcích právních předpisů. - Veškerá paliva lze vyrábět, skladovat, dovážet, prodávat a používat jen v souladu se zvláštními právními předpisy a se zákonem o ochr. ovzduší a v souladu s požadavky na kvalitu ve lhůtách stanovených prováděcím právním předpisem. Jako palivo nelze použít odpad podle zákona o odpadech. - Spalování látek ve zdrojích znečišťování ovzduší, které nejsou palivy určenými výrobci jejich zařízení, popřípadě látkami uvedenými v souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu zdrojů znečišťování ovzduší, je zakázáno. - V otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených zařízeních lze spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit podmínky pro spalování rostlinných materiálů nebo jejich spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jejich odstranění.

Zdroje znečišťování ovzduší Poplatky za znečišťování ovzduší Provozovatelé zvláště velkých, velkých, středních a malých stacionárních zdrojů platí roční poplatky za znečišťování ovzduší, o jejichž výši rozhoduje krajský úřad (zvláště velké a velké zdroje), obecní úřad obce s rozšířenou působností (střední zdroje) nebo obecní úřad (malé zdroje). Evidence zdrojů znečišťování Údaje o zdrojích znečišťování a jejich emisích jsou zajišťovány orgány ochrany ovzduší a vedeny MŽP, příp. jím zřízenou právnickou osobou v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší REZZO. Katalog REZZO je tvořen čtyřmi dílčími databázemi archivujícími údaje pro jednotlivé kategorie zdrojů znečišťování: - Zvláště velké a velké zdroje znečišťování - REZZO 1 - Střední zdroje znečišťování - REZZO 2 - Malé zdroje znečišťování - REZZO 3 - Mobilní zdroje znečišťování - REZZO 4 Velké a střední zdroje znečišťování (REZZO 1, 2) jsou evidovány jako bodové zdroje jednotlivě. Malé zdroje (REZZO 3) jsou v databázi zaneseny plošně - formou souhrnných dat pro jednotlivé oblasti s členěním na úrovni obcí. Mobilní zdroje jsou evidovány liniově - jako jednotlivé úseky komunikací zahrnutých do sčítání dopravy (dálnice, rychlostní silnice, další silnice I. a II. třídy) a plošně - souhrnné údaje pro emise z dopravy na komunikacích nižších tříd (III., IV) pro jednotlivé okresy. Databáze REZZO 1-4, které slouží k systematické archivaci a prezentaci údajů o zdrojích znečišťování ovzduší, tvoří součást Informačního systému kvality ovzduší (ISKO) provozovaného ČHMÚ jako jeden ze základních článků soustavy nástrojů pro sledování a hodnocení kvality ovzduší ČR.

Emise znečišťujících látek, přípustná úroveň znečišťování ovzduší Specifické emisní limity – jsou stanoveny u jmenovitě uvedených (specifikovaných) stacionárních zdrojů, spaloven odpadu, spoluspalovacích zařízení a ostatních stacionárních zdrojů emitujících VOC. Jsou vyjádřeny jako hodnoty limitních hmotnostních koncentrací znečišťujících látek v nosném (odcházejícím) plynu v mg.m-3. Obecné emisní limity – jsou uplatňovány, není-li pro daný stacionární zdroj stanoven specifický emisní limit (Specifické emisní limity jsou stanoveny pro prakticky všechny předpokládané typy zdrojů – obecné emisní limity se uplatňují u malého procenta zdrojů). Obecné emisní limity jsou stanoveny pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich skupiny jako hmotnostní koncentrace vztažené k hodnotám hmotnostních toků emitovaných látek (g.h-1). Přípustná tmavost kouře - nejčastěji vyhodnocována dle Ringelmannovy 5-stupňové škály. Pachové číslo Přípustná míra obtěžování zápachem Emisní stropy a redukční cíle včetně lhůt k dosažení - jsou stanoveny v národních programech snižování emisí, za účelem dodržení přípustné úrovně znečištění ovzduší:pro vybrané látky nebo skupiny látek - jde o SO2, NOx, těkavé organické látky VOC a NH3 pro vymezená území - tj. národní emisní stropy (kT na celou ČR /rok) a krajské emisní stropy (kT na kraj /rok) pro skupiny nebo jednotlivé stacionární zdroje. Systém povolenek přidělovaných provozovatelům zdrojů v limitovaném množství. Povolenky se vztahují pouze na emise skleníkových plynů plyny (CO2, CH4, N2O, částečně nebo zcela fluorovaný uhlovodík nebo SF6). Povolenka = majetková hodnota odpovídající právu provozovatele zařízení vypustit do ovzduší v daném kalendářním roce ekvivalent tuny CO2.

Zjišťování emisí znečišťujících látek Měření – provádí se v místě, za kterým již nedochází ke změnám složení vypouštěných odpadních plynů do vnějšího ovzduší. Měření pro účely prokázání dodržování emisních limitů u zvláště velkých, velkých a středních zdrojů provádí autorizovaná osoba, případně provozovatel. Vždy je měřena emisní koncentrace zn. látky a objemový tok odcházejícího plynu (m3.h-1), hmotnostní tok látky je obdržen jako součin těchto parametrů. Měření je prováděno: Kontinuálně - u zvláště velkých zdrojů o jmenovitém tepelném výkonu ≥ 150 MW pro tuhé látky (mimo zdrojů spalujících výhradně zemní plyn), SO2, NOx, CO, u spaloven odpadu pro NOx, CO, tuhé látky (TZL), celkový organický uhlík (TOC), anorganické sloučeniny chloru v plynné fázi vyjádřené jako HCl, anorganické sloučeniny fluoru v plynné fázi vyjádřené jako HF. Jednorázově v předepsaných termínech pro stanovený rozsah znečišťujících látek, u spaloven odpadu pro těžké kovy a dioxiny a furany. Výpočet – provádí se na základě emisních faktorů stanovených pro jednotlivé specifické typy zdrojů a údajů o množství spáleného paliva za jednotku času, příp. o intenzitě dopravy. Zjišťování emisí výpočtem se provádí: Pro emise tuhých látek při spalování výlučně zemního plynu a dále pro emise SO2, pokud je spalováno plynné nebo kapalné palivo a jeho dodavatel zaručuje obsah síry vyhovující z hlediska emisního limitu při spalování u velkých a středních zdrojů, pokud nemají stanoveny emisní limity pro SO2 nebo organické látky u zdrojů neumožňujících měření (liniové, plošné) Při posuzování vlivů navrhovaných zdrojů na ŽP (nové dálnice, silnice ap.) nebo vlivů navrhovaných technologických změn stávajících zdrojů (plynofikace, odsíření ap.)Pozn.: Vždy je počítán hmotnostní tok (množství emisí za jednotku času)

Členění znečišťujících látek 1. Základní znečišťující látky tuhé znečišťující látky TZL, dle velikosti částic pak PM 10 (<10 µm) a PM 2,5 (<2.5 µm), oxid siřičitý SO2, oxid siřičitý a sírový (oxidy síry) SOx, oxid dusnatý NO a oxid dusičitý vyjádřené jako oxid dusičitý NO2 (oxidy dusíku NOx), oxid uhelnatý CO, organické látky OC vyjádřené jako celkový organický uhlík TOC, těkavé organické látky celkem VOC vyjádřené jako celkový organický uhlík TOC, organická rozpouštědla vyjádřená celkovou hmotností jejich roční spotřeby dle bilance, uhlovodíky vyjádřené jako celkový organický uhlík TOC, amoniak NH3, amoniak a soli amonné vyjádřené jako amoniak NH3, methan CH4 2. Azbest a těžké kovy a jejich anorganické sloučeniny vyjádřené jako kov 3. Persistentní organické látky POP polychlorované dibenzodioxiny PCDD a dibenzofurany PCDF celkem, vykazované v ekvivalentech toxicity (I-TEQ) 2,3,7,8 – TCDD, polychlorované dibenzodioxiny PCDD, polychlorované dibenzofurany PCDF, polycyklické aromatické uhlovodíky PAH celkem, fluoranten, pyren, chrysen, polychlorované bifenyly (PCB) celkem, hexachlorcyklohexan, hexachlorbenzen a další. 4. Organické sloučeniny klasifikované jako karcinogeny, mutageny nebo jedy pro reprodukční proces neuvedené ad 1 a 3 1,2-dichlorethan (ethylendichlorid), 1,3-butadien, 2-naftylamin, akrylonitryl (vinylkyanid), benzen, hydrazin, trichlormethan (chloroform), vinylchlorid a další. 5. Organické sloučeniny halogenované neuvedené v předchozích bodech látky typu benzylchlorid, dichlormethan*, chlorethan*, 1,1-dichlorethylen, 6. Těkavé organické látky neuvedené v předchozích bodech 7. Organické látky a jejich stanovené skupiny neuvedené v předchozích bodech 8. Anorganické látky a jejich stanovené skupiny neuvedené v předchozích bodech antimonovodík (stibin), arsenovodík (arsan), fosforovodík (fosfan), fosgen, chlorkyan, fluoridy vyjádřené jako F, kyanidy vyjádřené jako CN, kyanovodík, sirovodík (sulfan), silné anorganické kyseliny vyjádřené jako H kromě HCl chlor, fluor, brom a další 9. Pachové látky

Metody snižování emisí Snižování partikulárních emisí - tj. tuhých příměsí tvořících s plynnou fází heterogenní směs (popílek, prach) nebo aerosolů, které mohou být vedle jemných tuhých částic tvořeny i kapičkami - kapalnými částicemi. Metody, resp. principy:

Metody snižování emisí Snižování plynných emisí – tj. zejména oxidu siřičitého SO2, oxidů dusíku NOx, oxidu uhelnatého CO, chlorovodíku HCl, fluorovodíku HF, uhlovodíků CmHn, pachových látek ap. Snižování emisí oxidu siřičitého realizováno buď zachycováním SO2 přímo ve spalovacím prostoru přidáváním vhodného aditiva nebo odsířením spalin. Odsíření spalin může být v principu realizováno jako suchý, polosuchý nebo mokrý proces. U tepelných elektráren v ČR je nejčastěji používána mokrá vápencová metoda (resp.mokrá vápencová vypírka), která je založena na následujících chemických reakcích: SO2 + H2O → H+ + HSO3- (absorpce SO2 v odsiřovací suspenzi - hydrolýza) H+ + HSO3- + 1/2 O2 → 2H+ + SO42- (oxidace) CaCO3 + 2H+ + SO42- + H2O → CaSO4 * 2 H2O + CO2 (neutralizace) Metoda je neregenerativní, produktem je suspenze sádry, která je po odvodnění cennou surovinou pro stavební výrobu. Snižování emisí z automobilové dopravy. U automobilů se zážehovým motorem je snižování emisí realizováno katalytickým procesem. Spaliny vedeny přes tzv. třícestný katalyzátor, kde dochází k souběžné eliminaci tří hlavních znečišťujících látek CO, CmHn a NOx. Princip chemických reakcí probíhajících při katalytickém čištění lze velmi stručně shrnout takto: CO a nespálené CmHn jsou oxidovány přítomným kyslíkem a oxidem dusnatým -NO na CO2 a H2O. NO je samozřejmě tím pádem redukován na dusík - N2. Pro zajištění efektivního průběhu tohoto procesu je nutno ke katalyzátoru přivádět spaliny s optimalizovaným obsahem kyslíku. K tomuto účelu je složení spalin před katalyzátorem vyhodnocováno pomocí tzv. λ-sondy. Na základě zjištěného stavu je zpětně upravován režim spalování (dochází k úpravě množství spalovacího vzduchu). Účinnost katalyzátoru je přibližně 90 %, vedle uvedených hlavních škodlivin jsou eliminovány i další toxické složky - aldehydy, benzol, kyanidy ap.

Přípustná úroveň znečištění ovzduší (imisí) - imisní limity Koncentrační imisní limity - jsou vyjádřeny jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky ve volném ovzduší (g.m-3) se specifikací přípustné roční četnosti překročení. Jsou vymezeny jako: - aritmetický průměr / 1 h - aritmetický průměr / 24 h - aritmetický průměr / kalendářní rok - aritmetický průměr / zimní období - maximální denní osmihodinový klouzavý průměr (jen u CO) Mez tolerance – charakterizuje míru překročení imisního limitu, kterou lze v rámci omezeného časového období tolerovat (specifikováno období průběžného snižování s termínem dosažení nulové hodnoty) Přípustná četnost překročení pro jednotlivé znečišťující látky Hodnoty cílových imisních limitů pro troposférický ozón a dlouhodobé imisní cíle pro troposférický ozón - vyjádřeny v g.m-3 se specifikací přípustné četnosti překročení. Depoziční limit (pro prašný spad) - vyjádřen v g.m-2 Je definován jako : - úhrnné množství / 1 měsíc Uvedené limitní charakteristiky jsou (pro soubor znečišťujících látek - včetně PAU) stanoveny diferencovaně - pro účel ochrany zdraví lidí a pro účel ochrany ekosystémů, včetně specifikací termínů, do kterých musí být splněny

Zjišťování imisních koncentrací - zjišťování úrovně znečištění ovzduší (sledování kvality ovzduší na území ČR zajišťuje MŽP, resp. jím zřízená právnická osoba) Měření – je prováděno orgány ochrany ovzduší, příp. autorizovanými osobami. Na území celé ČR je realizováno kontinuální měření (automatický imisní monitoring) doplněné měřeními manuálními (zajišťuje ČHMÚ - právnická osoba pověřená MŽP). K hodnocení kvality ovzduší jsou využívány také výsledky měření prováděného jinými autorizovanými subjekty (hygienická služba apod.). - Kontinuálně jsou měřeny převážně základní znečišťující látky (1. skupina) se stanoveným imisním limitem (PM10, SO2 , NO2, NOx, CO, benzen aj.), na některých stanicích dále např. těžké kovy (Pb, Cd ap.), PAU v prachu ap. (prach zachycovaný kontinuálně z definovaného objemu nasávaného vzduchu je následně analyzován v laboratoři) Měřená data jsou integrována do podoby průměrných charakteristik porovnávaných s limity, dále jsou zaznamenávány maximální naměřené hodnoty za den, měsíc, rok a další statistické parametry. - Jednorázová měření - např. několikadenní chody koncentrací specifických znečišťujících látek v souvislosti s provozem nového zdroje ap. Naměřené imisní koncentrace vždy reprezentují souhrnný vliv většího množství různě vzdálených zdrojů, identifikace podílů jednotlivých zdrojů na celkovém znečištění je na základě měření v zásadě nemožná Modelové výpočty znečištění ovzduší – rozptylové studie s příslušnými závěry. Výpočet musí být prováděn autorizovanými osobami podle referenčních metod: - SYMOS 97 – závazná metoda dle zákona o ochraně ovzduší (model vhodný převážně pro volnou krajinu a venkovské oblasti) - ATEM (model pro městské - AEOLIUS (pro městské oblasti v uličních kaňonech)

Evidence kvality ovzduší v ČR Programy snižování emisí – nástroj pro zajištění přípustné úrovně znečištění ovzduší Národní programy snižování emisí - jsou vypracovávány MŽP ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady. Jsou vydávány vládním nařízením a aktualizovány po 5-ti letech. Krajské programy snižování emisí – jsou vypracovávány orgánem kraje a musí být v souladu s národními programy. Jsou výchozím podkladem při výkonu veřejné správy na krajské a místní úrovni. Místní programy snižování emisí - mohou být vypracovány orgánem obce a musí být v souladu s krajskými a národními programy. Jsou výchozím podkladem při výkonu veřejné správy na místní úrovni. Evidence kvality ovzduší v ČR Provozovatelé staničních sítí sledování kvality venkovního ovzduší poskytují naměřená data k zanesení do imisní databáze Informačního systému kvality ovzduší České republiky (ISKO). Data shromažďovaná a tříděná v databázích ISKO jsou každoročně vydávána ve formě souhrnného ročního tabelárního přehledu ”Znečištění ovzduší a atmosférická depozice v datech, Česká republika” a ročenky ”Znečištění ovzduší na území České republiky”. Informační systém kvality ovzduší je základním nástrojem sledování a hodnocení úrovně znečištění ovzduší v ČR.

Zvláštní ochrana ovzduší, smogová situace Zvláštní ochrana ovzduší - se týká oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší - vymezená část území nebo sídelní seskupení (vymezuje MŽP 1 x ročně) s překročením jednoho nebo více imisních limitů (příp. zvýšených o příslušné meze tolerance) nebo cílového imisního limitu pro ozon. Pro jmenované oblasti jsou orgány kraje a orgány obce povinny vypracovat: - programy ke zlepšení kvality ovzduší - integrované programy ke zlepšení kvality ovzduší - v případě překračování imisních limitů a mezí tolerance u více než jedné znečišťující látky Smogová situace - stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy je překročen zvláštní imisní limit (hrozí riziko poškození zdraví nebo ekosystému). Vznik a ukončení smogové situace vyhlašuje MŽP nebo jím zřízená právnická osoba neprodleně. Po vyhlášení může orgán ochrany ovzduší: - nařídit provozovatelům stacionárních zdrojů omezení nebo zastavení provozu zdroje - nařídit provozovatelům mobilních zdrojů omezení provozu nebo zákaz tyto zdroje používat Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší: - je stanoven smogový varovný a regulační systém (ústřední regulační řád) - krajské úřady vydají krajský regulační řád upravující vyhlašování a odvolávání regulačních opatření na území kraje (k stacionárním a mobilním zdrojům v územní působnosti kraje) - obdobně orgány obce vydají místní regulační řád

Výkon správní činnosti na úseku ochrany ovzduší, ozónové vrstvy a klimatického systému Země Správní činnost na úseku ochrany ovzduší, ozónové vrstvy a klimatického systému Země v ČR vykonávají: - Ministerstvo životního prostředí - Ministerstvo zdravotnictví - Česká inspekce životního prostředí - Česká obchodní inspekce - celní úřady - Kraje - obecní úřady obcí s rozšířenou působností - obce

Výpočty znečištění ovzduší dle metodiky Symos 97 – rozptylové studie Podstatou je stacionární gaussovký model kouřové vlečky – vzorec pro výpočet imisního koncentračního pole ve směru unášejícího proudění. Tento postup výpočtu znečištění ovzduší je od roku 1998 zaveden jako "Metodický pokyn odboru ochrany ovzduší MŽP výpočtu znečištění ovzduší z bodových a mobilních zdrojů 'SYMOS 97'". Samotný název je zkratkou pro "Systém modelování stacionárních zdrojů". Je závaznou metodou pro výpočet rozptylu znečišťujících látek v ČR ve smyslu Zákona o ochraně ovzduší a je závazná také pro výpočet výšky komínu. Modelování dle metodiky SYMOS 97 se významně uplatňuje v procesu EIA (posuzování vlivů na životní prostředí), kdy je tímto způsobem vyhodnocován předpokládaný vliv navrhovaných zdrojů (bodových, plošných, liniových - dopravních komunikací) na úroveň znečištění ovzduší v oblasti jejich možného dosahu. V neposlední řadě je modelování používáno při odhadování pravděpodobných podílů konkrétních zdrojů na znečištění ovzduší, resp. přímo na imisních škodách ve vybraných oblastech (zjm. lesní porosty ap.).

Vstupní data do výpočtu znečištění ovzduší dle metodiky Symos 97 Výpočet imisních charakteristik gaussovským rozptylovým modelem ve verzi dle metodiky SYMOS 97 vyžaduje zadání tří typů vstupních dat: Data o zdrojích - emisní data U navrhovaných zdrojů (posuzovaných v rámci EIA) jsou tyto údaje součástí projektové dokumentace dodané investorem, resp. dodavatelem technologie. U již provozovaných zdrojů se emisní data zpravidla převezmou z registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší REZZO. Pro každý zdroj je nutno zadat : - Přesnou polohu ve zvolených souřadnicích (zpravidla JTSK) - Hmotnostní tok emise počítané zneč. látky (mg.s-1) - Stavební výšku komína, výduchu apod. - Tepelnou vydatnost (MW), resp. teplotu spalin (oC) a jejich objemový tok (m3.s-1) - Plochu (m2), případně délku, šířku a orientaci (úhel  s osou sever-jih) plošného (nebo elementu liniového) zdroje Orografické údaje Tj. digitální model terénu - je určující pro vertikální profily přenosových drah (od zdroje k referenčnímu bodu), při modelovém výpočtu imisních charakteristik oblasti se složitější orografií má zásadní význam. Meteorologické a klimatické údaje Větrná růžice s úhlovým krokem směru proudění 45o (tj. 8 směrů proudění) rozčleněná pro jednotlivé třídy stability atmosféry (celkem 5 tříd) a rychlostní třídy (celkem 3) proudění. Tj. data specifikující dlouhodobě průměrné četnosti výskytu většího počtu různých klimatických situací (celkem 88 - pro některé stabilitní třídy je počet tříd rychlosti redukován) v oblasti platnosti růžice (viz tabulka 6.5). Tyto údaje jsou poskytovány ČHMÚ, včetně vymezení konkrétní oblasti platnosti. Metodika SYMOS 97 je deklarována jako platná - použitelná pro výpočty znečištění ovzduší do vzdálenosti max. 100 km do zdroje. Větrné růžice figurují při výpočtu statisticky definovaných charakteristik - průměrné roční koncentrace, průměrného podílu skupiny zdrojů na znečištění, průměrné doby trvání možného překročení zvolené mezní hodnoty (např. imisního limitu) pro krátkodobá imisní maxima.

Výstupní data - výsledky výpočtu znečištění ovzduší dle metodiky Symos 97 Výstupem rozptylové studie jsou následující imisní charakteristiky vypočítané zpravidla pro přízemní dýchací vrstvu v síti zvolených referenčních bodů v zájmové oblasti: Aritmetický průměr / kalendářní rok (průměrná roční imisní koncentrace) Vypovídá o rozložení dlouhodobě průměrné úrovně znečištění ovzduší (z hlediska meteorologických situací vyskytujících se v průběhu roku) ze započítávaných zdrojů. Výsledná hodnota obdržená v každém referenčním bodě je tedy součtem příspěvků odpovídajících hodnotám koncentrací pro jednotlivé typizované meteorologické situace vynásobeným průměrnou četností výskytu těchto situací. Vypočítané hodnoty jsou přímo porovnatelné s platnými imisními limity pro tuto charakteristiku. Při tomto porovnávání je však nutno vzít do úvahy, že průměrná roční koncentrace je počítána na základě konstantního hmotnostního toku emise ME pro každý zahrnovaný zdroj. Tyto dosazované hmotnostní toky jsou odvozeny zprůměrováním křivky výkyvů výkonu (v rozmezí provoz na jmenovitý výkon - odstávka) a tedy i emisí v průběhu roku. Tento přístup, který je fakticky vynucen charakterem dosazovaných meteorologických dat, jež jsou standardně v podobě dlouhodobých průměrů vztahujících se k období celého roku, znamená, že je ve výpočtu opomenut možný častější průměrný souběh nepříznivých rozptylových situací a období, kdy započítávané zdroje mohou být provozovány na nadprůměrný výkon (prakticky nastává v zimě, kdy jsou horší rozptylové podmínky a větší potřeba energie). V tomto případě může tedy z modelového výpočtu vyjít průměrná roční koncentrace jako do jisté míry podhodnocená. Teoreticky možná je samozřejmě i situace právě opačná. Míra tohoto podhodnocení, resp. nadhodnocení však většinou nebývá zásadní, zjm. v porovnání s chybami plynoucími z nedodržení principiálních omezení gaussovského výpočetního modelu.

Výstupní data - výsledky výpočtu znečištění ovzduší dle metodiky Symos 97 Maximální krátkodobé imisní koncentrace Nejde o statisticky definovaný parametr, tj. nejedná se o průměry jako u ostatních imisních charakteristik, ale o maximální teoreticky možné hodnoty, jakých může imisní koncentrace v tom kterém místě modelově dosáhnout. Výsledná imisní mapa tedy odpovídá maximálně nepříznivým rozptylovým podmínkám a směrům proudění znamenajícím maximální míru přenosu znečišťujících příměsí od dominantního zdroje (nebo zdrojů) k jednotlivým referenčním bodům. Hodnota maximální krátkodobé imisní koncentrace v každém bodě v zájmovém území prakticky reprezentuje jiný směr proudění - jinou situaci. Výsledné rozložení hodnot max. krátkodobých koncentrací v tomto území je tedy souhrnem všech (z hlediska každého jednotlivého referenčního bodu) maximálně nepříznivých meteorologických situací. Hodnoty vypočítaných maximálních krátkodobých koncentrací jsou při vyhodnocování výsledků rozptylových studií porovnávány s imisními limity pro aritmetický průměr / 1 h (lépe odpovídající limit není k dispozici). Při tomto porovnávání je však nutno vzít do úvahy směrové a rychlostní fluktuace reálného proudění v průběhu časového úseku 1 h, ke kterému je limit vztahován. Tj. hodinový průměr reálné imisní koncentrace, pro který je k dispozici limit, je vždy nižší než počítané teoretické maximum, které může být v tom kterém referenčním bodě reálně dosaženo pouze jako okamžitá hodnota. Resp. porovnávání maximální teoreticky možné imisní koncentrace s imisním limitem pro průměrnou hodinovou koncentraci automaticky předpokládá pro případ reálného dosažení modelově predikovaného imisního maxima neměnnou situaci hodinového trvání výše charakterizovaných rozptylových podmínek a směru proudění bez směrových a rychlostních fluktuací. Z hlediska dosazovaných emisních toků je porovnávání vypočítaných hodnot imisních maxim s imisním limitem pro průměrnou hodinovou koncentraci zpravidla odpovídající. Např. při výpočtu znečištění ovzduší z automobilové dopravy (z liniového zdroje) jsou dosazovány "kontinuální" toky odvozené zprůměrováním výchylek spojených s reálnou časovou prodlevou mezi jednotlivými průjezdy vozidel. Jako výchozí intenzita dopravy se většinou bere "hodinová špička".

Výstupní data - výsledky výpočtu znečištění ovzduší dle metodiky Symos 97 Průměrná doba trvání (h/rok) možného překročení zvolené mezní hodnoty Zpravidla jde o imisní limit pro aritmetický průměr / h. Tento typ výpočtu podobně jako u průměrné roční koncentrace vychází ze statistických charakteristik. Princip spočívá v postupném načítání četností výskytu v každém referenčním bodě pro ty situace, při kterých jsou obdrženy hodnoty imisní koncentrace převyšující danou mez. I při výpočtu této imisní charakteristiky se setkáváme s typem chyby již diskutovaným v rámci komentáře k průměrné roční koncentraci. Za účelem eliminace možného podhodnocení je však při praktických výpočtech doby trvání překročení mezní hodnoty u všech zahrnovaných zdrojů dosazován hmotnostní tok emisí odpovídající jmenovitému výkonu - tj. max. emise. V případě liniových zdrojů - dopravních komunikací je pak často vycházeno z špičkové intenzity dopravy. Výsledky modelových výpočtů tedy bývají pro tuto imisní charakteristiku téměř vždy do jisté míry (nikoli významně) nadhodnoceny. Průměrná doba trvání možného překročení imisního limitu pro hodinový průměr není parametrem přímo porovnatelným s platnými limity, kde je vymezen pouze přípustný počet případů překročení limitu pro hodinový průměr za rok, nikoli celková doba trvání tohoto překročení. Průměrný podíl vybraného zdroje nebo skupiny zdrojů na celkovém znečištění ovzduší danou znečišťující látkou. V každém referenčním bodě jde tedy o podíl hodnoty průměrné roční koncentrace obdržené pro tento vybraný zdroj k celkové koncentraci odpovídající všem zahrnovaným zdrojům. Byť jde o velmi přibližný modelovaný odhad, je tento parametr relativně významný např. při zjišťování původců imisních škod na lesních porostech, což prakticky nelze určit měřením.