Druhy řečnických projevů

Druhy řečnických projevů Veřejné řečnické projevy rozdělujeme do dvou slohově odlišných typů: V rámci prvního druhu působíme na rozumové schopnosti posluchačů, snažíme se je přesvědčit fakty a logickou argumentací, zaměřujeme se na obsahovou stránku řeči, naším cílem je sdělení poznatků. V projevech převládá věcná, informativní složka. Druhý typ mluvených projevů se zaměřuje na formální, výrazovou stránku projevu. Působíme na emocionální stránku posluchačů a využíváme k tomu jazykové prostředky z umělecké slohové tvorby (např. zvolání, stupňování výrazů atd.).

REFERÁT Podává podrobnou informaci o aktuální kulturní, politické nebo hospodářské situaci. V pracovním prostředí přednesení referátu patří k běžným povinnostem vedoucího pracovníka (jde o referáty spojené s řízením, hodnocením a usměrňováním práce organizace, kterou vede). Obsahem referátu je podrobná informace o plánech, činnostech, výsledcích a úkolech, např. v oblasti hospodaření podniku, sociálních opatřeních, atd. Referát je mluvenou podobou toho čemu se v písemné podobě říká hodnotící zpráva. Protože se přednáší formou přímé řeči k lidem, nemá být strohý (na rozdíl od hodnotící zprávy) a neměl by se číst, mluvčí pak působí nedůvěryhodně.

Referát se pak přednáší v souvislých větách, přirozenou plynulou řečí. Referát jako věcný podklad k diskuzi a k řešení úkolů vyžaduje určitost a přesnost, vyhýbáme se frázím a klišé. Pokud potřebujeme přednést řadu informací, které jsou obsažné a členité, náš referát by měl mít promyšlenou osnovu: Stručná zpráva (nejzákladnější informace o předmětu jednání). Celkový výčet a hodnocení úseků činnosti tvořících předmět jednání. Přehled hlavních problémů. Zhodnocení stavu řešení, dosažených výsledků, stanovení výhledů do budoucna. Motivující závěr, popř. výzva.

PŘEDNÁŠKA   Základním klasickým útvarem veřejného vystoupení, které poskytuje posluchačům odborné poučení, vysvětluje zákonitosti vztahů a popularizuje nové poznatky. Mluvčí pak působí v roli vzdělavatele, školitele. Přednáška je slovní výklad určitého tématu, podaného mluvčímu v logickém sledu v omezené časové struktuře (nejvýše 50 minut). Členění výstavby tohoto mluveného projevu je stejné od dob římské rétoriky: Úvod. Stať. Závěr.

V přednášce sledujeme logičnost, srozumitelnost výkladu – postupujeme od jednoduchého ke složitějšímu – od základních jevů k podružnějším, od celku k částem. Neužíváme příliš složitých vět, vsuvek; pozornost posluchačů udržujeme příklady, které znají z vlastní zkušenosti. Vlastní typ – rozhlasová přednáška.

DISKUZNÍ PŘÍSPĚVEK Dialogická forma veřejných mluvených projevů. Jeho cílem je posoudit určitý problém z různých hledisek a pokusit se dojít k řešení. Patří na pořad schůzí, porad a zasedání uvedených referátem. Na rozdíl od hlavního referátu jde v diskuzním příspěvku pouze o dílčí problémy. Ale i krátký příspěvek vyžaduje dobrou osnovu: 1. Stručné nastínění věci. 2. Bližší rozbor otázky. 3. Zhodnocení stavu řešení. 4. Návrh, motivující závěr. Používáme spisovný jazyk, snažíme se vyhnout frázím typu: odsouhlasit něco, říci si něco na rovinu, najet na normy.

SLAVNOSTNÍ PROSLOVY Oslavný, smuteční, přípitek Smyslem projevu je vyjádřit účast na životní události blízkého člověka, či spolupracovníka. ŘEČ POLITICKÁ a ŘEČ SLAVNOSTNÍ „Řeč“ jako forma vytříbeného mluveného projevu se využívá při velkých sociálních a politických událostech, při státnických akcích, apelujících na občany, při významných agitačních kampaních nebo při soudních procesech.

Řeč politická – má především získat lidi pro určitou akci, vytyčit její program a dát jí směr. Řeč slavnostní – dotváří slavnostní atmosféru zvláštního společenského významu. Řeč soudní – má podobu žaloby (závěrečné řeči státního zástupce) nebo obhajoby (závěrečné řeči obhájce).

VEŘEJNÁ INFORMACE, INTERVIEW, TISKOVÁ KONFERENCE Při podávání veřejné informace je opět nutné referát logicky a srozumitelně uspořádat. Vynecháváme ale informace, které lidem mimo profesi a organizace jsou nesrozumitelné a vzdálené.

Interview – vystoupení v rozhlase, televizi, novinách Osloví-li nás novinář, postupujeme v komunikaci s ním dle následujícího doporučení: Zjistíme si jméno novináře, pro které noviny pracuje, pro jaký typ článku potřebuje informace, kdy je plánováno jeho uveřejnění. Vždy můžeme požádat o zaslání otázek písemně, s tím, že písemně můžeme i odpovědět. Pokud se dohodneme na osobním interview, požádáme o okruhy témat, o kterých s námi chce novinář hovořit.

Po dojednání rozhovoru pevně stanovíme čas, který novináři věnujeme. Zjistíme si, zda přijde sám, anebo v doprovodu nějakého redakčního fotografa. Požádáme novináře o zaslání textu k autorizaci. K rozhovoru zvolíme vhodnou místnost ve firmě, ne vlastní kancelář. Připravíme si v bodech hlavní sdělení

Literatura: BUCHTOVÁ, B. Rétorika. Praha: Grada, 2006.