PhDr. Mgr. et Mgr. Filip Dostál

 Symbol – jakýkoliv znak obdařený obecným, či abstraktním významem. Výsledek schopnosti člověka symbolizovat – rozlišovat a zevšeobecňovat  Díky tomu přisuzuje významy a hodnoty  Kulturní vzorec – souvislé vzorce významů a hodnot - soubor charakteristik označujících chování lidí specifické pro určitou kulturu  „Kultura je celek, který zahrnuje vědění, víru, umění, právo, morálku, zvyky a všechny ostatní schopnosti a obyčeje, jež si člověk osvojuje jako člen společnosti.“ (E. B. Taylor podle MONTOUSSÉ, REBOUARD, 2005)  „Kultura je celistvý systém významů, hodnot a společenských norem, kterými se řídí členové dané společnosti a které prostřednictvím enkulturace a socializace předávají dalším generacím.“ (MURPHY, 1998)

 Proces, jehož prostřednictvím si jedinec v průběhu života osvojuje kulturu dané společnosti.  Synonymum socializace  Enkulturace do křesťanských kulturních vzorců není výchova víry!  Podmínka relativně nutná, nikoliv postačující

 Princip autonomie - křesťanská víra se neidentifikuje s žádnou konkrétní kulturou a může se „vtělit“ do všech (GS čl. 58)  Princip vtělení víry do kultury - křesťanské poselství není myslitelné bez vazby na zprostředkování kulturou. „Víra, která se nestane kulturou, není vírou plně přijatou, celistvě pochopenou a věrně prožívanou.“ (Sv. Jan Pavel II.)  Princip pozitivního přijetí kultur - vtělením Ježíše Krista přijímá evangelium autentické hodnoty kultur, zúrodňuje je a proměňuje, proto církev „… svou prací působí, aby žádné dobré símě, které se najde zaseté v lidských srdcích a myslích nebo ve vlastních obřadech a kulturách národů, nejenom nezahynulo, nýbrž bylo ozdraveno, povzneseno a zdokonaleno k oslavě Boha, k zahanbení ďábla a k oslavě člověka.“ (LG čl. 57)  Princip prorocké kritičnosti - vůči kulturám je nutno přistupovat s kritickým rozlišováním, vedle přijímání a rozvíjení dobrého také odhalovat a odsuzovat každé zlo, ať v rovině individuální, tak společenské, jakož i každou formu útoku na důstojnost člověka, stvořeného k Božímu obrazu. „Církvi jde o to, aby silou evangelia přetvářela měřítka, podle nichž lidé posuzují; jejich stupnici hodnot, jejich zájmy, způsob myšlení, prameny, z nichž čerpají své podněty a vzory, jestliže jsou v rozporu s Božím slovem a s plánem spásy. (EN čl. 19)

 „Rozštěpení mezi evangeliem a kulturou je bezesporu drama naší doby. Ale bylo tomu tak již i dříve, v jiných obdobích. Proto je třeba vyvinout všemožné úsilí o velkodušnou evangelizaci kultury, anebo přesněji řečeno různých kultur. Je třeba je obrodit stykem s radostnou zvěstí. K tomuto vzájemnému setkání však nelze dospět, jestliže není hlásána radostná zvěst.“ (EN čl. 20)

 „Žijeme ve světě, kde je kulturní výzva prvořadá, nejvíce provokativní a plná následků, katolická škola si je vědomá závažných úkolů, kterým mám čelit.“ K ONGREGACE PRO KATOLICKOU VÝCHOVU : Vychovávat společně v katolické škole ( ) čl. 54 Integrace Uchování identity Přijetí majoritou AsimilaceMarginalizace Izolace

 Specifická kultura určité sociální skupiny

 Některé kulturní projevy jsou dobově podmíněné  Když děláme přesně totéž, co naši předkové, neděláme totéž!

 Výchova a socializace jsou dva zprostředkující nástroje mezi jedincem a společností (a její kulturou)  Výchova je záměrná, socializace méně  Socializací se z biologického tvora stává tvor společenský a kulturní  Společnost tím uplatňuje sociální kontrolu  Ale měla by dbát i začlenění spontaneity a individuality do sociálního kontextu  Cílem je zvnitřnění (interiorizace) sociálních norem  „Celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování, jednání, jazyk, kulturu a začleňuje se tak do společnosti.“

 Status je pozice člověka v sociální struktuře  Ke každému statutu je připsána sociální role  Sociální role je chování, která společnost od jedince zaujímající daný sociální status očekává.  Většina lidí zastává současně více sociálních rolí  Osvojování rolí je sociální zrání  Děje se procesem sociálního učení  Obrovskou roli v něm hraje nápodoba vzorů  Nebezpečí „vyprázdnění“ individuality člověka

 Pravidla, která řídí jednání jedinců ◦ Explicitní – zákony a další psaná pravidla ◦ Implicitní – „nepsaná“ – vynucovaná pocitem „co by tomu řekli lidé“ (tzv. zobecněný druhý)  Vycházejí z hodnot uznávaných danou společností – často je jich více

 „Náboženská socializace sleduje zapojení dítěte do světa zbožnosti, tak, jak je formován církví, do běžné náboženské praxe podle našeho katolického vyznání. Náboženskou socializací nedochází automaticky k první konverzi a ke vzniku osobního vztahu k Bohu.“ (DŘÍMAL)  Náboženská socializace není výchovou víry!  Podmínka (relativně) nutná, nikoliv postačující  Výsledkem pouhé náboženské socializace je pouze úspěšné „hraní sociální role katolíka“!

 Výchova víry není pouze etická výchova!  Náboženská výchova nutně obsahuje etickou výchovu  Náboženská výchova nutně obsahuje také prosociální výchovu ◦ K participaci na společenství církve ◦ K lásce ke společnosti zahrnující veškeré lidstvo „Lidská bytost jako osoba je jednotou duše a těla, která se uskutečňuje dynamicky skrze otevřenost člověka pro vztah s druhým. Pro osobu je utvářející být s druhým a být pro druhé, což se uskutečňuje v lásce. Právě láska vede osobu, aby postupně rozšiřovala škálu svých vztahů nad rámec soukromého života a rodinných citů, že získá ducha univerzality a alespoň ve své touze obejme celé lidstvo.“ K ONGREGACE PRO KATOLICKOU VÝCHOVU : Vychovávat společně v katolické škole ( ) čl. 44

 „Autentická víra, která nikdy není pohodlná ani individualistická, implikuje vždy hlubokou touhu po změně světa, po předávání hodnot a po tom, abychom po svém odchodu zanechali po sobě něco lepšího.“ (EG čl. 183)

 Bezprostřední návaznost na Piagetovu teorii  Podobně jako stádia kognitivního vývoje, předpokládá neměnnost jejich posloupnosti (relativizováno)  Stádia morálního vývoje jsou kulturně nezávislá (relativizováno)  Výrazně volnější vázanost morálního vývoje na věk, než u kognice

 Prekonvenční morálka – základ ve vnějších podnětech ◦ 1. stupeň – orientace na trest ◦ 2. stupeň – orientace na odměnu  Konvenční morálka – základ v normách ◦ 3. stupeň – orientace na konkrétní osobu ◦ 4. stupeň – orientace na řád a konvenční morálku  Postkonvenční morálka – základ v principech ◦ 5. stupeň – orientace na společenskou smlouvu ◦ 6. stupeň – orientace na transcendentní hodnoty

 ALBERICH SOTOMAYOR, Emilio a DŘÍMAL, Ludvík. Katechetika. Vyd. 1. Praha: Portál, s. ISBN  HAVLÍK, Radomír a KOŤA, Jaroslav. Sociologie výchovy a školy. Vyd. 1. Praha: Portál, s. ISBN  HEIDBRINK, Horst. Psychologie morálního vývoje. Vyd. 1. Praha: Portál, s. Studium; 2. ISBN  KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 4., rozš. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, s. Studijní texty; sv. 2. ISBN  MONTOUSSÉ, Marc a RENOUARD, Gilles. Přehled sociologie. Vyd. 1. Praha: Portál, s. ISBN  MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, s. Studijní texty; sv. 15. ISBN  PRŮCHA, Jan. Interkulturní psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, s. Psychologie. ISBN  PRŮCHA, Jan, MAREŠ, Jiří a WALTEROVÁ, Eliška. Pedagogický slovník. 3., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, s. ISBN  ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, Jitka et al. Přehled vývojové psychologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. ISBN  VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Vyd. 1. Praha: Portál, s. ISBN