Jedenáctá přednáška letního semestru ©Mgr. Petr Dostalík, Ph.D. Dědění ze závěti Jedenáctá přednáška letního semestru ©Mgr. Petr Dostalík, Ph.D.

Historický vývoj testamentu Jednostranný právní úkon mortis causa před Zákonem XII desek rozličujeme familia a pecunia Familia založen na přirozeném dědickém právu synů – již za života se podílejí na rodinném majetku;

Historický vývoj testamentu jejich vlastnictví je spící - Paulus je označuje jako „quodam modo domini“ jakoby vlastníci; po smrti patera familias nabývají úplné dispozice s rodinným majetkem;

Historický vývoj testamentu Nastupují na místo patera familias dědí pohledávky i závazky; dědí povinnost vykonávat rodinný kult; povinnosti z proxenie; krevní mstu apod.

Historický vývoj testamentu Pouze není – li heres suus, může ustavit jiného římského občana; před lidovým shromážděním; postup podobný jako při adopci; tento testament se ruší narozením vlastního dědice; Mimořádná forma – v šiku před bitvou, snad jenom o zbroji;

Testament Pecunia osobní majetek otcův, nespadá do familia; volná dispozice mortis causa; převedením majetku na přítele spolu s prohlášením, aby jeho jednotlivé části po smrti zůstavitele převedl na dědice; kupec rodinného jmění se stane vlastníkem a po smrti zůstavitele realizuje jeho přání;

Historický vývoj testamentu Po vydání Zákona XII desek splynula familia a pecunia; PF je výlučným vlastníkem a může libovolně disponovat svým vlastnictvím mortis causa; Testamentum per aes et libram převedení majetku na kupce pomocí mancipace;

Historický vývoj testamentu kupec majetku se již nestává vlastníkem; k mancipaci připojeno prohlášení o tom, kdo bude dědicem; dědic nabude to, co bylo mancipováno po smrti zůstavitele; možnost připojit i další pokyny; možnost rozdělit majetek podle přání zůstavitele;

Historický vývoj testamentu O mancipaci se prováděl písemný záznam zůstavitel sepsal listinu, kde označil svého dědice; listinu ukázal sedmi svědkům, označil ji za projev své vůle; převázal ji tak, aby ji nebylo možno otevřít; svědkové k ní připojili své pečeti;

Historický vývoj testamentu praetor začal uvádět do držby dědictví toho, kdo se prokázal neporušenou listinou otevřenou po smrti zůstavitele; žadatel v ní byl označen jako dědic; jestliže by příbuzný chtěl zpochybnit testament, musel by žalovat na vydání dědictví a prokázat neplatnost takové ustanovení; vznik písemné formy testamentu

Historický vývoj testamentu Justinián sloučil předklasický a klasický testament písemná nebo ústní forma; současná přítomnost zůstavitele a sedmi svědků; ústní – prohlášení před svědky, kteří dosvědčí po smrti obsah testamentu;

Historický vývoj testamentu písemná – svědkové dosvědčí, že listina obsahuje poslední vůli zůstavitele; nemusí znát její obsah; hollografní – zůstavitel sepíšu listinu sám; allografní – zůstavitel se musí podepsat; Testament veřejný projev vůle učiněný do protokolu před soudem

Historický vývoj testamentu listina, která obsahuje poslední vůli byla zaslána císaři

Privilegované testamenty Vojenský testament podoba se ustálila za časů Traiana; není třeba žádné formy; platí do 1 roku po propuštění ze služby; Venkovský testament namísto podpisu přísaha – svědci neumí psát;

Privilegované testamenty Testament psaný v době moru svědkové nemusí být přítomni současně; Testament ve prospěch dětí není třeba svědků; Testament slepcův je třeba navíc osmý svědek;

Zůstavitel Pro platnost testamentu pouze římští občané a Latinové; vyloučeni jsou nedospělci, šílenci (kromě světlých okamžiků), marnotratníci, ženy (pouze se souhlasem poručníka), kleštěnci, němí a hluší (do Justiniana) Způsobilost musí mít od okamžiku zřízení závěti do smrti kromě šílenství, hluchoty, němoty a prohlášení za marnotratníka

Dědic Dědicem mohl být kdokoliv způsobilý v okamžiku sepsání testamentu v okamžiku smrti zůstavitele v okamžiku, kdy se mu dědictví nabízí nauka o tria tempora Dědic musí v době smrti existovat alespoň jako nasciturus může být i vlastní otrok

Dědic Dědit nemohou personae incertae neurčité osoby; zůstavitel si nemůže vybavit jejich tvář kdo přijde jako první na můj pohřeb; kdo z mých pokrevních příbuzných přijde na můj pohřeb; postumus – narodí se po zřízení závěti nebo po smrti zůstavitele

Dědic Osoby právnické Narození postuma ruší testament pokud se narodí po smrti zůstavitele, je možno přizvat je závětí k dědění; Osoby právnické nemohou dědit ze závěti; výjimky římský stát a městské obce nadace;

Dědic Překážky dědictví Incapacitas i cizí otrok – majetek pak připadá jeho pánu; Překážky dědictví Incapacitas nemohou dědit osoby, které vyloučily Augustovy zákony svobodní – pokud se do 100 dní neožení; bezdětní – pouze polovinu pozůstalosti; dědí jejich dědicové;

Dědic Indignitas kdo zavraždil zůstavitele, nepečoval o něj v nemoci, nevykoupil jej z otroctví, nepronásledoval jeho vraha; kdo porušil nebo padělal závěť Těmto osobám bude jejich dědictví odňato a připadá státu;

Dědic – neopomenutelní dědicové Synové měli pouze právo na zmínku v závěti - formální práva Pokud nebyli dědicové, museli být jmenovitě vyděděni nebylo třeba uvádět důvod; Otázka, co je to jmenovitě? Ostatní osoby mohly být vyděděny „mezi ostatními

Obsah testamentu Ustanovení dědice Základní obsahová náležitost Rozkazovací způsob Nepochybná shoda s vůlí zůstavitele Chci ustanovit Petra a ustanovím Pavla Dědicem nebude ani jeden Je možno připojit odkládací podmínku dědicem se stane až se podmínka splní;

Ustanovení dědice Dědice musí jmenovat sám zůstavitel nesmí být přeneseno na třetí osobu; to, co je psáno před ustanovením dědice, je neplatné;

Spoludědicové Nejsou-li určeny podíly, dědí rovným dílem nevyčerpají-li podíly celou pozůstalost, dochází k akrescenci – přirůstání dědických podílů jinak v dnešním právu- je možno dědit jak ze zákona, tak ze závěti;

Spoludědicové Heres ad re certa nebylo možno ustanovit v závěti dědice pouze k jedné věci; odporuje zásadě univerzální sukcese; republikánská věda jej činila spoludědicem; klasické římské právo vykládalo takové ustanovení jako fideikomis;

Obsah testamentu Dědická substituce Ustanovení náhradního dědice pro případ, že první jmenovaný dědic nebude moci nebo chtít dědit; Obecná – pokud dědic zemře před nabytím dědictví nebo pozbude dědické způsobilosti je-li první dědic neplatně ustanoven, pak nedědí jeho substitut, ale závěť je neplatná;

Obsah testamentu pupilární – substitut je stanoven nedospělci pro případ, že nedospělec přežije otce, ale zemře dříve než dosáhne dospělosti pak bude dědit otcem stanovený substitut; causa Curiana; testament otce musí nabýt platnosti nedospělec může být dokonce v testamentu vyděděn, ale pak musí dědic přijmout dědictví;

Obsah testamentu quasi-pupilární - podle práva justiniánského otec ustanoví substituta pro případ, že by jeho šílený potomek zemřel, aniž by nabyl duševní zdraví; potomku musí být zanechán povinný díl; potomek musí být descendentem šíleného nebo descendentem zůstavitele (otce);

Obsah testamentu Odkazy, fideikomissy ; Manumisse otroků; Ustanovení poručníka dětem nebo manželce;

Změna testamentu Závěť je možno kdykoli odvolat do posledního okamžiku života; není možná společná závěť; není možné sjednat pokutu dědicem pro případ změny závěti; následná ztráta schopnosti platně učinit závěť působí neplatnost závěti;

Zrušení testamentu ne pouhým zničením „hmotného nosiče“- listiny nebo destiček; Sestavením nové závěti se všemi obsahovými náležitostmi Pokud by zůstavitel zničil závěť starou a nesepsal novou, formálně by nepřestal dědic být dědicem Praetor by ale do držby dědictví uvedl intestátního dědice;

Nabytí dědictví Bonorum possessio faktický výkon obsahu závěti prováděl praetor; uvedení do držby; secundum tabulas uvedena osoba, která je dědicem ze závěti sine tabulas uvede osobu, která je dědicem ze zákona;

Nabytí dědictvé Contra tabulas praetor uvede do držby dědictví někoho, kdo nemůže být dědicem podle ius civile a chrání jej proti civilnímu dědici; praetor prolamuje zásadu agnátského příbuzenství ve prospěch kognátského emancipovaný syn;