BAREVNÉ LEDOPÁDY PULČINSKÝCH SKAL Ruční posun

Barevné ledopády Pulčínských skal se staly hádankou i pro vědce Pulčínské skály, ležící v samém srdci valašského kraje, skrývají v zimě ledový poklad. Pod převisy a puklinami zasněžených skal září několikametrové ledopády a rampouchy s unikátním oranžovým zbarvením. Vědci až nedávno zjistili, že přírodní útvar je i botanickou raritou. Unikátní ledopády Přírodní rezervace Pulčínské skály - Hradisko (zkráceně Pulčiny, nebo humorně místně "půl Číny") se rozkládá na ploše necelých 73 hektarů v jihozápadní části pohoří Javorníky na pomezí Moravy a Slovenska. Ve středověku tu dokonce stával skalní hrad. Ten tu dnes už nenajdeme, zato v zimě se na tomhle místě dějí zázračné věci. Od ledna do března, když se střídají mrazy s oblevami, se ve skalních puklinách a na převisech na jižním svahu kopce Hradisko, v místě zvaném Propadlý hrad, vytvářejí mohutné ledopády a rampouchy. Podobnými útvary se pyšní leckteré skalní město u nás, tenhle přírodní útvar je ale výjimečný. Má totiž zvláštní hnědé, místy až jasně oranžové zbarvení. Ještě donedávna se místní lidé i geologové domnívali, že oranžové tóny způsobuje voda prostupující puklinami v pískovcích. Na své cestě prý promývá jílovitou vrstvičku, bohatou na oxidy železa. Mikroskopické částečky sloučenin železa, unášené vodou, pak zamrzají v ledu a způsobují ono zbarvení. Na Pulčínské skály Svoje neopakovatelné kouzlo ale v zimě mají i Pulčínské skály, kam turisté můžou. Výchozím místem k nim je Pulčín, místní část Francovy Lhoty a zároveň nejvýše položená obec na Vsetínsku (680 m n.m.). Po červené značce se asi po kilometru dostanete k rozcestí a pokračovat budete další dva kilometry až k vrcholu Hradisko.

Oranžově zbarvené ledopády

Ledopády obarvuje sněžná řasa Stávající teorii ale v roce 2008 vyvrátili vědci z brněnského Botanického ústavu. Zjistili totiž, že zbarvení způsobuje mikroskopická řasa žijící ve sněhu a ledu. Ta patří mezi tzv. kryofilní organismy, tedy takové, jimž vyhovuje právě život ve sněhu nebo ledu. Proto se jim také často říká sněžné řasy. V současné době probíhá intenzivní studium jejich životních cyklů a laboratorní kultivace v brněnském Botanickém ústavu Akademie věd. V Česku můžete tyto pozoruhodné organismy pozorovat v Krkonoších nebo na Šumavě. Poznáte je podle toho, že na sněhu vytvářejí krvavě i cihlově červená, zelená nebo žlutá místa. Vědci je zkoumají v Čechách už od konce 70. let, poprvé byly objeveny ve Vysokých Tatrách v roce 1947. Pulčínské skály se teď staly novou lokalitou pro studium těchto unikátních organismů, což je o důvod víc toto místo pečlivě chránit. Řasy totiž produkují karotenoidy, oleje a další významné biologické látky, a proto se mohou využít v biotechnologiích, např. při výrobě farmak, biopesticidů či biopaliv. Pulčínské ledopády se obvykle začínají vytvářet počátkem nového roku, během několika týdnů svůj objem mnohonásobně zvětší a za optimálních klimatických podmínek dosahují maxima na přelomu února a března. Pulčínské ledopády se nacházejí v Národní přírodní rezervaci Pulčínské skály v rámci CHKO Beskydy. Je to území, které má statut nejpřísnější ochrany a je zakázáno v něm chodit mimo povolené stezky. Zatímco skály jsou turistům volně přístupné, ledopády už leží mimo značené stezky, kam se nesmí. Barevnými ledovými skvosty se tak můžete potěšit alespoň na našich snímcích, které jsme mohli nafotit po dohodě na povolení.

Sněžná řasa - detail

Výlet na Pulčínské skály: Kobzova lípa ve Francově Lhotě

Kobzova lípa

Nejmohutnější strom v Beskydech a výhledy až na Fatru Výlet na Pulčiny určitě spojte s návštěvou Francovy Lhoty. Na první pohled je to valašská víska jako každá jiná, v jejím katastru však najdete hned několik zajímavostí. Stojí tu kupříkladu Kobzova lípa zasazena údajně už na počátku 16. století. Svým sedmimetrovým obvodem je nejmohutnějším listnatým stromem v celé Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Lípa je už zcela dutá a prý za to mohou turkotatarská vojska. Podle legendy totiž vznikla dutina v druhé polovině 17. století právě při jednom nájezdu nepřátel. Lidé se prý ukrývali v koruně a Turci strom podpálili, aby je z něj dostali dolů. I když by se z jeho větví jistě nabízel krásný výhled do kraje, spíše než šplhat na strom doporučujeme vystoupat na nedaleký vrchol Čubova kopce. Od Kobzovy lípy je to po modré značce asi 1,5 kilometru. Dřevěná rozhledna na vrcholu byla postavena ve tvaru tradičního valašského klobouku, tzv. lepáku, a bude-li vám přát počasí, dohlédnete nejen na slovenskou Malou Fatru, ale opačným směrem uvidíte, jak místní s úsměvem tvrdí - dokonce "půl Číny". Místo s jedinečným rozhledem uchvátilo i tvůrce originální naučné stezky Javornický hřeben (též Javorníky). Ojedinělý projekt spojuje místa po obou stranách hranice a stezka tak patří k nejdelším v Evropě. Výjimečná je i svým značením. Klasické informační tabule tu totiž nenajdete. Autoři stezky nechtěli kazit krásné výhledy tabulemi a tak je nahradili kameny. Na každém z nich je reliéf se znakem zastávky a kovová tabulka s kratičkou informací o místě a o tom, která obec kámen věnovala. V katastru Francovy Lhoty najdete dva - u zmiňované chráněné Kobzovy lípy a druhou právě u rozhledny na Čubově kopci.

Rozhledna na Čubově kopci

Pohled z rozhledny

... a ještě jednou

Pulčínské skály

Pulčínské skály

Pulčínské skály

Nashledanou