Milé děti, díváte se dobře kolem sebe? Všímáte si, co se děje v přírodě?

Je duben. Probudili se zimní spáči, jako jsou například ještěrky a žáby. Už jste letos, děti, nějaké viděly? Ptáci nyní zpívají nejkrásnější písničky a vracejí se k nám ti, co byli přes zimu v teplých krajích. Začínají kvést ovocné stromy. Roste vám nějaký ovocný strom na zahradě nebo u domu? A zkusily jste už, jak překrásně voní? Slyšely jste, jak v jeho koruně bzučí včely? Jestli ne, tak to napravte, stojí to opravdu za to. Také se pozorně dívejte, jaké právě kvetou květiny. Jistě všichni dobře znáte narcisy a tulipány a umíte je i nakreslit. Ale co rostliny ve volné přírodě? Jsou to také vaši dobří známí? Jestli ne, seznamte se:

Dobrý den, jsem orsej jarní. Moje květy jsou jako malá sluníčka. Rostu v lese, na loukách nebo i na trávnících. Jsem jen nizoučká, umím však udělat nádherný žluto-zelený koberec. Těším se, že se někde venku uvidíme. Pohladíte mne? Jen si mne nespleťte s blatouchem, ten je větší a má květy na vyšších stokách. Podobné květy jako já má i pryskyřník, ale ten v dubnu ještě nekvete.

Já jsem plicník lékařský. To mám, děti, léčivé jméno, že? Ale pravdivé, maminka vám z mých květů může uvařit čaj proti kašli. Také si všimněte, že mám dvě barvy: poupata mám růžová, ale když rozkvetou a včelky je opylují, dostanou modrofialovou barvu. Co říkáte, že spolu ta růžová a modravá barva vypadají moc pěkně? Tak se s nimi venku potěšte.

Pěkně vás děti zdravím, moje jméno je sasanka hajní – hajní proto, že ráda rostu v hájích. Mám tak křehké květy, že kdybyste si je utrhly a chtěly vzít domů do vázy, cestou by vám uvadly, tak mne prosím netrhejte a jen se dívejte, jak bíle a něžně zářím.

Mně děti znáte? Mám takové křivé jméno: křivatec žlutý. Žlutý jsem a moc krásně, ale křivý? Mé listy jsou úzké a dlouhé, někdy se trošku pozohýbají, ale že by byly křivé? Jen si mě, děti, venku najděte a řekněte: jsem křivý nebo ne?

Jmenuji se dymnivka dutá. Dutá podle toho, že mám na koříncích malé duté bobulky, říká se jim hlízy. Jsem jen malá, nenápadná, a když rostu sama, snadno mě přehlédnete. Mám neobvyklé květy, ale neřeknu vám, co je na nich zvláštního. Na to, děti, přijdete samy, až si mě venku prohlédnete, ale také do vázy si mne také nedávejte, utržená rychle vadnu. Už se na vás těším.

... Než se, děti, vypravíte své nové známé hledat venku, pokuste poznat je na obrázcích. Kdo je kdo? ...