TECHNICKÁ PŘÍPRAVA Michal Lehnert

OSNOVA PŘEDNÁŠKY Technická příprava, technika. Sportovní dovednosti - vytváření, typy. Fáze technické přípravy - metodické aspekty, vč. intenzity zatížení, zpětné vazby a transferu. Doporučení pro zefektivnění tréninku techniky, specifika u dětí.

TECHNICKÁ PŘÍPRAVA (TEP) V tréninku techniky jde především o opakované provádění učeného pohybu - dochází k opravování, zpřesňování a stabilizování jeho průběhu. Proces zaměřený na osvojování a zdokonalování sportovních dovedností, jimiž sportovec projevuje svůj výkonnostní potenciál v podmínkách soutěží.

TECHNICKÁ PŘÍPRAVA (TEP) složka obsahu sportovního tréninku základem je motorické učení úzké vazby na ostatní obsahové složky v některých sportovních odvětvích dochází ke spojení s taktickou přípravou v technicko - taktickou přípravu

TECHNICKÁ PŘÍPRAVA TRENÉR SPORTOVEC PEDAGOGICKÝ PROCES UČENÍ PODMÍNKY Ucelená koncepce technické přípravy: TRENÉR PEDAGOGICKÝ PROCES SPORTOVEC UČENÍ PODMÍNKY

TECHNIKA Způsob řešení pohybového úkolu v souladu s pravidly, biomechanickými zákonitostmi a pohybovými možnostmi sportovce. Způsob provedení dovednosti (vnější projev). Specifická posloupnost pohybů při řešení pohybových úkolů v soutěžních situacích.

Úkoly TEP Osvojování a zdokonalování pohybových a sportovních dovedností v souvislosti s rozvojem koordinačních schopností. Vytváření předpokladů pro optimální realizaci sportovních techniky v podmínkách soutěží.

TECHNIKA Hledá se individuálně optimální pohybové řešení = styl. Styl – osobité provedení pohybu ovlivněné individuálními zvláštnostmi. Trénink techniky: v souladu s požadavky SV + v biomechanickém optimu (shoda v uzlových bodech), ale respektovat specifika anatomická, fyziologická, koordinační, kondiční.

Dynamický vztah techniky a: TECHNIKA Dynamický vztah techniky a: pohybových a psychických předpokladů vývoje disciplín věku sportovce (rozdíl v kvalitě provedení a efektivitě techniky)

ASPEKTY TECHNIKY Sportovní disciplíny - odlišný podíl motorických schopností na technice a jejím formování. Rozhodující význam koordinačních schopností – usnadňují vytváření kinematických a dynamických charakteristik pohybových struktur, ovlivňují rozvoj kinesteze (vliv na přesnost, plynulost, přizpůsobení pohybu apod.).

TECHNIKA A SPORTOVNÍ VÝKON (SV) Důležitým faktorem SV. Odlišné uplatnění ve SV především vzhledem k: Obtížnosti pohybového průběhu významu pro daný druh SV počtu uplatňovaných dovedností a jejich typu vnějším podmínkám soutěží (stálé x vysoce proměnlivé) apod.

SPORTOVNÍ DOVEDNOSTI (SD) Učením získané předpoklady sportovce řešit (účelně, účinně a úsporně) specifické pohybové úkoly, které jsou v souladu s možnostmi sportovce. Specifika SD: -vymezení pohybového úkolu pravidly -vysoká výkonová motivace

SPORTOVNÍ DOVEDNOSTI (SD) SD = základ pro specifické jednání v soutěži vytvořený v procesu motorického učení (dochází k zdokonalování řízení a regulace pohybu na základě vnitřních procesů). SD se vytváří v návaznosti na elementární dovednosti (běh, skok, hod…), vrcholí specifičností a maximalizací pohybových parametrů, optimalizací výdeje energie.

SPORTOVNÍ DOVEDNOSTI (SD) Rozlišuje se: 1. Fázová struktura (časoprostorová, kinematická) 2. Dynamicko–časová struktura.

SPORTOVNÍ DOVEDNOSTI (SD) Fázová (časoprostorová, kinematická) struktura smečovaného podání

TYPY SPORTOVNÍCH DOVEDNOSTÍ Sportovní dovednosti Uzavřené Otevřené Realizované ve stálém, předvídatelném rostředí bez větších zásahů vnějších vlivů (gymnastika na nářadí, skoky do vody, běhy…) Realizované v proměnlivém prostředí vyžadující variabilitu (terén, aktivní činnost soupeřů, divoká voda…)

SD OTEVŘENÉ

SD OTEVŘENÉ Vysoká míra plasticity (přizpůsobení kinematické a dynamicko-časové struktury). Automatizace a současně variabilita neurofyziologických struktur, vzorců a programů řízení jsou důležitými faktory techniky. Při uplatňování jsou kladeny vysoké nároky na řízení a regulaci pohybu.

SD UZAVŘENÉ Vysoká míra automatičnosti. Realizují se v relativně stálém prostředí, mají standardní techniku (bez větších změn kinematické a dynamicko-časové struktury).

SD UZAVŘENÉ Nejčastější varianty ve sportovní praxi: SD se stabilní strukturou pohybu (cyklická - běh nebo acyklická - hod) a vysoce standardní podmínky. Jednotlivé SD jsou kombinovány a realizovány ve standardních podmínkách (sportovní gymnastika).

Proces vytváření sportovních dovedností Etapovitý průběh procesu osvojování techniky: Osvojování základů techniky Dokonalé zvládnutí techniky Zdokonalování techniky Důsledné respektování specifiky techniky sportovních specializací. Obsah technické přípravy se s věkem a výkonností sportovce mění.

Vytváření SD otevřených V nácviku a zdokonalování vycházet ze soutěžních podmínek (herní úkoly). Variabilita tréninku při respektování uzlových bodů SD (automatizace struktury pohybových vzorců a jejich variant). Další precizace a modifikace uzlových bodů vzhledem k typickým soutěžním situacím - rozšiřování plastičnosti a přizpůsobivosti SD. Stabilizace SD v soutěžních podmínkách a podmínkách jím blízkých - zatěžování v diskomfortu.

Vytváření SD otevřených - trendy Pohyby (např. úder) chápat jako celek a tak je i učit - zahrnout celé tělo se všemi kondičními, koordinačními, anatomickými funkčními a fyziologickými faktory. Sportovec se musí naučit jednat→učit se situacím, do nichž je příslušná technika vložena. Technika = prostředek zlepšení kompetence v jednání, proto musí být zahrnuta do situačního řešení soutěžních situací, jehož kvalita je rozhodující → variabilita v nácviku.

Vytváření SD otevřených - trendy Učební postup: zvládat jednoduché, ale rozmanité situace a do nich vkládat techniku situace systematicky rozšiřovat, ztěžovat a tím techniku přizpůsobovat.

Vytváření SD otevřených - trendy TIMING (TI) = schopnost být ve správnou dobu na správném místě při optimálním nasazení síly a rychlosti. TI vyjadřuje včasnost, přesnost, odhad. TI = ústřední pojem motorické kompetence k jednání u koordinačně náročných pohybů.

Vytváření SD otevřených - trendy Moderní teorie: TI = optimální (sebe) organizace všech faktorů podílejících se na SV→komplexnost každé akce →technický drill odtrženě od situací je špatnou cestou. TI = komplex faktorů kondičních, koordinačních, taktických, technických, psychických→v tréninku usilovat o jejich komplexnost. Trénink techniky musí zahrnovat komplexnost situačních řešení→cílem rozvoje v rámci motorického učení = TI

Vytváření SD otevřených - trendy Trénink kondičních schopností provádět s orientací na techniku→jejich optimální koordinace→rozvoj schopnosti dávkovat kondiční schopnosti podle potřeb situace = TI. TI jako předpoklad vysoké přesnosti pohybu: projevem TI je rychlost a rytmus pohybu – ty jsou základem přesnosti. Dlouhodobý horizont: rozvíjí se optimální situačně podmíněná řešení.

Vytváření SD otevřených - trendy

Vytváření SD uzavřených Nácvik a zdokonalování směřuje k postupné automatizaci připouštějící jen v minimální šíři variabilitu pohybové struktury. Zaměření na přesnost, stabilitu (maximální automatizaci pohybových vzorců ). Postupné zatěžování respektuje požadavky energetického zabezpečení a event. vnější rušivé vlivy.

TRENÉR A VYTVÁŘENÍ SPORTOVNÍCH DOVEDNOSTÍ Trenér: využít řídící schopnosti využít teoretické znalosti a zkušenosti promyslet obsahovou, metodickou a organizační stránku v delším časovém horizontu (metody, postupy, formy) využít zákonitostí procesu motorického učení a specifik osobností sportovců a zajistit jejich připravenost a aktivitu… předávat efektivní zpětnovazebné informace

Fáze technické přípravy STABILIZACE ZDOKONA-LOVÁNÍ NÁCVIK Plynule na sebe navazují, mají své specifické úkoly, své zaměření, průběh, přístup

1. Nácvik základů techniky SD Cíl: Zvládnout pohybovou strukturu v hrubé formě. Realizace nácviku: Sportovci-začátečníci, děti do puberty. Stanovení cíle, motivace, přijetí cíle a pochopení sportovcem. Seznámení s úkolem (výklad, ukázka, vysvětlení) → vytvoření prvotní hrubé představy (nejasná) o nacvičované dovednosti.

1. Nácvik základů techniky SD Realizace nácviku (pokračování): Nácvik ve zjednodušených podmínkách. Systematické opakování pohybu → hrubá představa se opakováním zpřesňuje, vytvoření hrubé pohybové struktury dovednosti. Znalost průběhu a výsledku pohybu na základě zpětnovazebných informací (ZVI) umožňuje stanovení nových úkolů se snahou provést pohyb dokonaleji.

1. Nácvik základů techniky SD Další aspekty nácviku: Výběr vhodných cvičení - především průpravných cvičení, didaktických postupů (nácvik vcelku i po částech), dalších ukázek…

Aspekty nácviku ZVI poskytuje trenér se zaměřením na uzlové body techniky - vnější zpětná vazba, ale i sportovec na základě vlastního vnímání pohybu (zrakové, z proprioceptivních analyzátorů) - vnitřní zpětná vazba. Vliv výchozí úrovně motorických schopností a jejich další rozvoj. Značné požadavky na pozornost, udržení zájmu (v případě zdlouhavého nácviku)… Nebezpečí únavy CNS (centrální nervové soustavy) → zhoršení řízení pohybu.

Nácvik – činnost trenéra a sportovce ukazuje radí pozoruje vysvětluje Sportovec pozoruje naslouchá opakuje zkouší učí se

2. Zdokonalování techniky Cíl: Zpevnit a stabilizovat techniku - dosáhnout biomechanického optima standardního provedení techniky (dokonalost pohybu, rytmičnost, konzistence …). Realizace zdokonalování: Další opakování (především v podmínkách praktické realizace) zaměřené na celkové provedení i detaily → zdokonalování kinematických a dynamických parametrů pohybových struktur + dále se zpřesňuje představa o pohybu směřující k automatizaci pohybu.

2. Zdokonalování techniky SD Realizace zdokonalování (pokračování): Zvyšuje se podíl pohybového vnímání, zlepšuje se efektivita využívání ZVI o průběhu a výsledku pohybu. Rozdílný průběh zdokonalování vzhledem k typu techniky a funkci ve sportovním výkonu. Propojování techniky s kondičním základem a energetickým zajištěním pohybu řízeným zatěžováním, event. uplatňování postupně zdokonalované techniky v soutěži.

Zdokonalování – činnost trenéra a sportovce upřesňuje sleduje hledá chyby opravuje povzbuzuje-motivuje Sportovec opakuje zkouší znovu zdokonaluje ptá se vyjadřuje pocity

3. Stabilizace techniky SD Cíl: Stabilizovat techniku v souladu se soutěžními požadavky a specifiky (aby nedocházelo k jejímu narušení ve změněných vnějších nebo vnitřních podmínkách). - Podstatou je automatizace a nezbytná míra variability.

3. Stabilizace techniky SD Realizace stabilizace: Opakování SD se zaměřením na detaily techniky. Vnímání se stává komplexní (uplatňování typických vzorců). Další prohlubování propojení techniky s kondicí, taktikou, psychikou (především cvičení komplexního charakteru).

3. Stabilizace techniky SD Realizace stabilizace (pokračování): Zvýšení podílu tréninku v podmínkách blížících se soutěžím - uplatňování komplexů sportovních dovedností jako celků. Trénink v diskomfortu, navození extrémních situací, experimentování...

3. Stabilizace – činnost trenéra a sportovce pozoruje radí diskutuje vysvětluje Sportovec provádí SD automaticky zaměřuje se na detaily vyrovnává se se zvýšenými nároky upevňuje sebevědomí

„Potom, až se to naučíte, poznáte, co všechno je důležité.“ (John Wooden)

METODICKÉ ASPEKTY TRÉNINKU TECHNIKY Metody: 1) Metody seznamování s pohybovou činností: názorné (ukázky) slovní (vysvětlování, rozhovoru).

METODICKÉ ASPEKTY TRÉNINKU TECHNIKY 2) Metody vlastního nácviku, zdokonalování a stabilizace: opakování pasivního pohybu kontrastu soutěžení ideomotorická (předpokládá jasnou představu o pohybu) metody názorné a slovní (viz bod 1).

METODICKÉ ASPEKTY TRÉNINKU TECHNIKY Další metody: a) členění z hlediska uplatnění počtu trénovaných činností (a jejich variant)

METODICKÉ ASPEKTY TRÉNINKU TECHNIKY Metoda blokové praxe Opakování jedné sportovní dovednosti, avšak s možností určité variace např. v síle, směru, rychlosti, výšce apod. Vhodné spíše v časném stádiu učení nebo za účelem dosažení krátkodobého zlepšení spojeného se zvýšením jistoty sportovců před soutěží.

METODICKÉ ASPEKTY TRÉNINKU TECHNIKY Metoda rozptýlené praxe Opakování několik dovedností v náhodném pořadí (např. v tenise forehandu, backhandu a zkráceného úderu). Doporučuje se ve všech ostatních případech, především při stabilizaci sportovních dovedností a upřednostňuje se pro efektivnější přenos do sportovního výkonu v soutěži, lepší zapamatování a rychlejší znovu vyvolání.

METODICKÉ ASPEKTY TRÉNINKU TECHNIKY 3. Další metody: b) členění z hlediska uplatnění trénované činnosti v čase

METODICKÉ ASPEKTY TRÉNINKU TECHNIKY Metoda koncentrace Realizace jedné trénované činnosti v delším časovém úseku bez zařazení jiného obsahu. Metoda disperze Realizace trénované činnosti je přerušována tréninkovou činností s jiným obsahem.

METODICKÉ ASPEKTY TRÉNINKU TECHNIKY Intenzita zatížení v tréninku techniky: SNÍŽENÁ - bez plného nasazení síly s důrazem na přesnost provedení POŽADOVANÁ - s plným silovým nasazením ZVÝŠENÁ - překračuje soutěžní stres, neumožňuje uvědomění si pohybu Uvedené stupně jsou spojeny s určitým počtem opakování pohybu (je třeba posoudit především intenzitu, složitost a dobu trvání pohybu). Zvyšování uplatnění síly, rychlosti a vytrvalosti by nemělo narušit techniku.

METODICKÉ ASPEKTY TRÉNINKU TECHNIKY Zpětná vazba (ZV) - umožní sportovci zhodnotit realizovaný pokus a na tomto základě vytvořit „záměr“ pro pokus následující. ZV vnější (poskytuje trenér) ZV vnitřní (sportovec) Pro začátečníky má hlavně význam konkrétní informace týkající se způsobu provedení pohybu, ne výsledku!

METODICKÉ ASPEKTY TRÉNINKU TECHNIKY Zpětná vazba: 1) Pozitivní – lépe motivuje a vytváří smysl pro kontrolu (x negativní „děláš to pořád úplně špatně“) 2) Hodnotící – specifická (co dělá a změní-li pohyb co nastane) nebo obecná (hodnocení provedení bez konkretizace) 3) Informativní – jak zlepšit provedení pohybu

METODICKÉ ASPEKTY TRÉNINKU TECHNIKY Transfer 1) Široký transfer – např. hráči se učí řadě dovedností s míčem (rozvíjí tak koordinační schopnosti –„cit pro míč“), čehož je v budoucnu využito pro rychlejší učení HČJ a jejich zvládnutí na vyšší úrovni. 2) Úzký transfer – např. ve volejbale se zvládnutí bagru projeví v kvalitě přihrávky, nebo zařazování cvičení pro smečované podání se projeví zlepšením při smeči.

METODICKÉ ASPEKTY TRÉNINKU TECHNIKY Hodnocení techniky Subjektivní posuzování Exaktní metody (kinematická analýza) Hodnotit trvalé efekty

Doporučení pro zefektivnění tréninku techniky Stanovte a demonstrujte cíl (ukázka dovednosti). V průběhu učení, před vlastním cvičením, využívejte vizuální informace (videozáznam apod.). To je vhodné zejména, když pohyb začíná být zautomatizovaným. Zajistěte aktivní přístup sportovců (cíle trenéra jsou i cíli sportovců, musí vědět proč se učí + vidět souvislosti s výkonem).

Doporučení pro zefektivnění tréninku techniky Vytvořte podmínky pro prožívání úspěchu. Rozhodující význam má vytvoření správné pohybové představy → při demonstraci zdůrazňujte uzlové body. V jednom okamžiku se zaměřujte na jeden aspekt techniky (např. kontakt ruky s míčem). Činnost ve skupinách uspořádejte tak, aby mohli být lepší sledováni slabšími.

Doporučení pro zefektivnění tréninku techniky Nezapomeňte, že většina informací, které učící se přijímá, je vizuálního charakteru (80%) Při přeučování volte provádění pohybů takovou rychlostí, aby sportovec vnímal sekvenci pohybů. Omezujte množství informací na minimum – zvláště u začátečníků (zaměření na uzlové body).

Doporučení pro zefektivnění tréninku techniky Využívejte klíčových slov (např. „FOTO“ pro odbití obouruč vrchem). Chyby jsou přirozenou součástí učebního procesu (jinak obavy z neúspěchu) – musí však postupně docházet k jejich minimalizaci. Snažte se chybu rozpoznat, interpretovat (vznik, znaky) a poskytnout návod na odstranění.

Doporučení pro zefektivnění tréninku techniky Využívejte metody (principu) kontrastu. Např. zlehčení-ztížení (vnějších podmínek, soutěžních situací, psychického tlaku), provedení pomalu-rychle, u otevřených dovedností dalších obměn (např. ve volejbale: zahájení pohybu dříve nebo později, úderu více před nebo za sebou…). U zautomatizovaných dovednosti trénink přerušte pokud musí sportovec vlivem únavy opět zapojit vědomou kontrolu a soustředit se na správnost provedení.

Doporučení pro zefektivnění tréninku techniky Vyspělé sportovce „nešetřete“ - vytvářejte postupně stresové podmínky a pověřujte je náročnými úkoly (např. servis, útok…). Zatížení zvyšujte stupňováním nároků na přesnost provedení, rychlost, obtížnějšími podmínkami (únava, soutěžní tlak, obtížnější varanty provedení apod.). Nezapomeňte, že očekávání příliš dlouhého tréninku techniky vede k snížení úsilí.

Doporučení pro trénink techniky u dětí Zvažte, které základní pohybové dovednosti osvojovat jako předpoklad optimální techniky v následujících etapách tréninku. Přizpůsobujte obsah dětem, vycházejte nejen z toho, co děti potřebují, ale i co je baví. Zjednodušujte taktiku, pravidla... Redukujte počet hráčů, hrací prostor (umožní lépe realizovat hru, využívat dovedností). Měňte nářadí a náčiní (např. velikost a hmotnost míče).

KONTROLNÍ OTÁZKY 1) Charakterizujte technickou přípravu a její základní úkoly? 2) Co je to technika a jaký má vztah k sportovnímu výkonu a dovednostem? 3) Popište 3 základní fáze technické přípravy. Jaké metody jsou v jejím průběhu využívány? 4) Objasněte pojem „zpětná vazba“ a „transfer“. Jaké typy lze v tréninkové praxi využít? 5) Čím je dána efektivita tréninku techniky?