HUMANISTICKÁ a BAROKNÍ LATINA dvousemestrální kurs věnovaný vývoji humanistické a barokní latiny a latinské literatury období renesance a baroka část první HUMANISTICKÁ LATINA

Humanistická latina v kontextu vývoje latinského jazyka

Jazykové prvky humanistické latiny nejsou vázány výhradně na období humanismu, setkáváme se s nimi i v určitých jazykových útvarech a literárních žánrech latiny křesťanské a středověké (karolinská literatura ve Franské říši, v českém prostředí potom Kosmas, Petr Žitavský, literatura doby Karlovy).

Antická tradice a návraty k ní v kulturních dějinách Evropy V evropských kulturních dějinách rozeznáváme hned několik „renesancí“. Jejich určujícím rysem je vztah ke klasické latině a antickému kulturnímu dědictví, inkorporovanému do kontextu křesťanské kultury. Francouzský historik Jacques Le Goff v této souvislosti píše: „ … sami středověcí lidé od 8. století až po století šestnácté budou pociťovat potřebu vracet se k Římu, jelikož cítí, že ho opustili.“

R Karolinská renesance – obnova spisovné E latiny jako administrativního a literárního N jazyka E Otonská renesance – šíření latinské kultury S do oblasti Svaté říše římské národa A německého a střední Evropy N Renesance 12. století – impulsy z východu C (arabský svět), rozvoj univerzit E Renesanční humanismus – 14. – 16. stol.

Karel Veliký r. 800 korunován římským císařem, klíčová idea jeho vlády – translatio imperii

Karolinská renesance jako předobraz renesančního humanismu Epistula de litteris colendis – impuls k reformě vzdělanosti a obnově jednotné latiny Dalekosáhlé důsledky: obnova spisovné latiny, latina se stává mezinárodním kulturním jazykem Západu opisování a komentování textů antických autorů, obnova vzdělanosti postavené na antické tradici karolinská minuskule zakládání škol, klášterů, knihoven

karolinská minuskule

Počátky humanismu v Itálii H předpoklady – vyspělá městská kultura vytvářená U vzdělanou střední vrstvou, společnost otevřená M kontaktům s jinými kulturami A průběh – zpočátku spíše národní hnutí, usilující o N sjednocení Itálie v návaznosti na tradici římské I říše (Francesco Petrarca, Cola di Rienzo), později S celoevropské nadnárodní hnutí M impulsy – objevování, vydávání, komentování a U překládání zapomenutých děl římské literatury S (Francesco Petrarca, Giovanni Boccaccio)

Humanistická latina a její základní lingvistické charakteristiky napodobování klasické latiny, kritika středověké kultury a středověké latiny – media aetas, medium aevum) přísná imitace ciceronské latiny – syntaktické vazby, periody poezie – odmítání středověkých útvarů a rýmu, návrat k antickým metrickým formám a časoměrné prozódii vztah k řečtině – zpočátku izolace, postupně působením řeckých učenců, kteří emigrovali z Byzance, roste zájem o řecká studia (platónská Akademie ve Florencii) – druhá fáze humanismu se označuje jako řecký humanismus

Francesco Petrarca Giovanni Boccaccio

Humanismus a reformace Salonní výlučnost humanistické latiny spolu s odmítáním latiny jako liturgického a administrativního jazyka ze strany reformovaných církví vedou k postupnému ústupu latiny z veřejného prostoru. Na druhé straně humanisty i reformovanými teology sdílená zásada ad fontes vede k rozvoji zájmu o studia původních dokumentů a přináší následující důsledky:

rozvoj překladatelských metod rozvíjení moderních didaktických metod ve vztahu k výuce jazyků rozvoj klasické filologie jako vědy Paralelně s rozvojem knihtisku dochází k rozvoji měšťanské kultury a demokratizaci vzdělání, humanistické a reformační ideje zasahují široké vrstvy tehdejší společnosti.

Český humanismus a jeho latinský směr poezie drama základní proudy humanismu v českých zemích ŽÁNRY cestopisy ČESKÝ LATINSKÝ odborná literatura epistolografie

Hlavní představitelé humanismu v českých zemích: Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Jan z Rabštejna, Viktorin Kornel ze Všehrd, Řehoř Hrubý z Jelení, Jan Dubravius, Tadeáš Hájek z Hájku, Jan Campanus Vodňanský, Václav Písecký, Matouš Collinus, Jan Blahoslav, Jan Amos Komenský, Karel Starší ze Žerotína

Jan Amos Komenský (1592 – 1670) renesanční osobnost zasahující do většiny oborů lidské činnosti

Komenský v kontextu evropského latinského písemnictví literární tvorba v latině (odborná a teologická literatura, díla adresovaná mezinárodnímu publiku) i češtině (krásná literatura, díla určená pro širší lidové vrstvy doma) latinu vnímal jako jeden z potenciálních mezinárodních jazyků do doby, než bude vytvořen skutečně světový jednotný jazyk Díla určená k výuce latiny: Učebnice (Orbis sensualium pictus) Gramatiky Didaktické školní hry (Abrahamus Patriarcha, Cynicus Diogenes)

Humanistické hnutí a antická tradice „Středověká jednota nebyla trvalá, protože byla založena na spojení církve se severními národy a promíšena orientálními vlivy. Nevydržela, ale její konec neznamenal konec evropské jednoty. Naopak, západní kultura se stala více autonomní, více soběstačnou a více okcidentální než kdy předtím. Ztráta duchovní jednoty však neznamenala rozdělení Západu na dvě výlučné a cizí kulturní části, jak by tomu určitě bylo, kdyby tato jednota zanikla o čtyři nebo pět století dříve. I přes své náboženské rozdělení si Evropa uchovala kulturní jednotu, ale ta se nyní opírala spíše o společnou intelektuální tradici a společnou věrnost klasické tradici než o společnou víru. Latinská gramatika nahradila jako pouto jednoty latinskou liturgii a místo mnicha a rytíře zaujal učenec a gentleman jako reprezentativní postavy západní kultury. Po čtyřech staletích severního katolictví a východního vlivu následovala čtyři století humanismu a okcidentální autonomie.“ Christopher Dawson

Epigrafické památky latinského humanismu Charakteristické znaky epigrafických památek období humanismu: většinou psány v klasicizující formě humanistické latiny latinizace vlastních jmen datace a zkratky přejaté z antiky využívání antických metrických forem

Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu FRVŠ č. 1744/2008 „Inovace kursu humanistické a barokní latiny“