Databázové systémy Přednáška č. 2 Proces návrhu databáze

Definice parametrů systému Stanovení cílů (nejen systému, ale i projektu jako celku) Sestavení kritérií návrhu systému, na jejichž základě budeme posuzovat kompromisy (pomocí nichž budeme hodnotit úspěch či selhání systému) Určení záběru systému – o co se budeme snažit a co v systému dělat nebudeme

Stanovení cílů systému někdy jednoduché, jindy komplikovaný proces, který spojuje analytické postupy a kompromisy při návrhu (někdy i diplomacii) dokud nevíme (nepochopíme), čeho chceme dosáhnout, nedá se provádět žádné informované rozhodnutí

Stanovení cílů systému pojem cíl – zadání na začátku můžeme mít jednoduché zadání problému (automatizujte systém pořizování objednávek) cíl – zadání má mnoho různých cílů: Proč se snažíme systém automatizovat? Máme proces urychlit, zpřesnit, snížit náklady...?

Stanovení cílů systému je třeba stanovit, co jsou cíle vyjádřené pojmy „zlepšit“, „zredukovat“,... je třeba zjistit, proč se má daného zlepšení (tj. cíle) dosáhnout klienti vědí, co chtějí, ale neumí to vyjádřit řečí počítačového systému – z toho plyne, že vždy musíte být připraveni cíle systému v pozdějších fázích projektu znovu přehodnotit

Sestavení kritérií návrhu kritéria se ideálně sestavují po pochopení cílů systému (v praxi často souběžně se stanovením cílů) každé kritérium by mělo podporovat jeden nebo více z definovaných cílů systému (pokud najdeme kritérium, které zdánlivě žádnému cíli neodpovídá, znamená to, že seznam cílů není úplný) pokud jsou všechna kritéria splněna, je projekt ukončen

Sestavení kritérií návrhu 1. Kritéria prostředí (pracovat ve stávající lokální síti) 2. Obecné strategie návrhu (poskytovat uživatelům kontextově závislou nápovědu) 3. Přímo měřitelné požadavky (vytisknou odloženou sestavu za méně než dvě hodiny)

Určení záběru systému určení, které funkce spadají do „záběru“ systému a které už ne cílem je zvýšení efektivity procesu zpracování objednávek – tisk faktur tento cíl přímo podporuje, sestavení katalogu výrobků cíl přímo nepodporuje a proto leží mimo záběr systému často dochází v této fázi k přehodnocení cílů (např. na podpora prodeje – sem spadá i katalog výrobků)

Určení záběru systému nebezpečí – cíle nelze definovat pomocí požadovaného záběru systému (svádí to k „nabalování“ zbytečných funkcí, které zákazník nepotřebuje) dvě specifické situace (tzv. „funkce s přidanou hodnotou“) zákazník na implementaci funkce trvá (i když nesouvisí přímo se systémem) fce má pro uživatele významnou hodnotu která převýší vícenáklady spojené s implementací (pokud peníze nejsou, nemusí se implementovat)

Analýza nákladů a výnosů nesouvisí přímo s definicí parametrů systému vyplatí se zejména u systémů složených z několika komponent – pořadí, v jakém komponenty implementujeme určíme pomocí relativního poměru nákladů ku přínosům jako první je třeba impementovat ty komponenty, které mají nejvyšší přínosy (dosáhneme „rychlého zisku“, tj. systém se začne rychle vyplácet)

Analýza nákladů a výnosů analýzu je nutné provádět ve společných měrných jednotkách (nelze porovnávat náklady vyjádřené časem s přínosy vyjádřenými penězi) – stanovení jednotek může být problematické provedení analýzy podléhá pravidlu o nákladech na přípustný omyl, které převyšují náklady na zjištění odpovědi odhadované přínosy funkce vydělíme odhadovanými náklady na implementaci – čím vyšší hodnota, tím vyšší hodnotu má daná komponenta ve srovnání s ostatními