SEMINÁRNÍ PRÁCE NA TÉMA: Specifické poruchy učení Vypracovaly: Bc. Dobiášová Kristýna, stud. obor Muzeologie, učo 346390, 346390@mail.muni.cz Bc. Studýnková Radana, stud. obor Muzeologie, učo 180544, 180544@mail.muni.cz Bc.Benešová Lenka, stud. obor Muzeologie-Historie, učo 178940, 178940@mail.muni.cz

Specifické poruchy učení obecně „Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Tyto poruchy jsou vlastní postiženému jedinci a předpokládají dysfunkci centrálního nervového systému. I když se porucha může vyskytnout souběžně s jinými formami postižení (např. smyslové vady, mentální retardace, sociální a emocionální poruchy nebo souběžně s jinými vlivy prostředí (např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitelé), není přímým důsledkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů.“ 1) 1) Smutná, J. Předpoklady k učení u dětí dyslektických a dysgrafických. Litomyšl: AUGUSTA, 1996. s. 13

Poruchy učení z historického hlediska poruchy učení existují tak dlouho jak lidská vzdělanost sama První zpráva o specifické poruše učení se v literatuře objevila v roce 1896, kdy byla porucha nazývána slovní slepotou V ČR se první zpráva o poruše učení a to o dyslexii objevila v roce 1904 a zasloužil se o ni MUDr. Antonín Heveroch

Diagnostika poruch učení Cílem je stanovit úrovně vědomí a dovedností, charakteristika poznávacích procesů, sociálních vztahů, osobních charakteristik a další faktorů, jenž se podílejí na úspěchu a neúspěchu dítěte. Diagnostika dětí je prováděna buďto na specializovaném pracovišti nebo v běžné či specializované třídě.

Druhy specifických poruch učení Dyslexie snížená či úplná neschopnost naučit se číst při dostatečném výukovém vedení, přiměřené inteligenci a dostatečné sociokulturní příležitosti projevuje se narušením běžné rychlosti čtení, chybami v průběhu hlasitého čtení a poruchami porozumění přečteného textu

Dysgrafie specifická porucha psaní, která se projevuje sníženou či úplnou neschopností naučit se psát při dostatečném výukovém vedení, přiměřené inteligenci a dostatečné sociokulturní příležitosti. projevuje se neschopností zvládnout technickou stránku psaného písma.

Dysortografie specifická porucha pravopisu, jenž se projevuje narušenou schopnost zvládat gramatické jevy mateřského jazyka. děti s touto poruchou nejčastěji zaměňují krátké a dlouhé samohlásky, nerozlišují slabiky dy-di, ty-ti, ny-ni, vynechávají, přidávají a zaměňují písmena či celé slabiky.

Ukázka diktátu Jiřího (1 Ukázka diktátu Jiřího (1.ročník) slova: liška, kůň, krk, bělásek, koření, bouda, pěnkava, svíčka, packa, kolotoč, žába, házela další slova: jedla, trn, laň, hrábě, botičky, pěšina

Dyskalkulie specifická porucha matematických schopností projevuje se narušením aritmetických dovedností, které jsou v protikladu s průměrnými či nadprůměrnými intelektovým předpoklady.

Dyspinxie specifická porucha kreslení. projevuje se sníženou schopností či neschopností zvládnout technickou stránku kresby typický primitivní kresebný projev, dítě je neobratné v zacházení s kreslířskými prostředky

Dysmuzie specifická porucha hudebních schopností jedná se o sníženou či úplnou neschopnost vnímat hudbu a rytmus žák s dysmuzií se není schopen dostatečně naučit zpívat či hrát na hudební nástroj

Dyspraxie projevuje se výraznou pohybovou nemotorností dítěte obtíže se týkají hrubé motoriky (chůze, lezení) a jemné motoriky (stříhání, jemné pohyby prstů, motorika mluvidel).

Příčiny specifických poruch učení Dle Otokara Kučery, jsou příčinami SPU : lehké mozkové dysfunkce (jiné označení: lehké dětské encefalopatie či minimální mozkové dysfunkce) dědičnost kombinace dědičnosti a lehkých mozkových dysfunkcí neurotická nebo nejasná etiologie (původ)

Projevy specifických poruch učení Představují charakteristický soubor projevů konkrétního typu specifické poruchy učení Specifické projevy dyslexie – porucha může postihovat rychlost četní (dítě čte pomalu nebo pouze slabikuje); správnost (dítě zaměňuje písmena, domýšlí text); porozumění čteného textu

Specifické projevy dysgrafie – porucha psaní postihující úpravu písemného projevu i osvojování jednotlivých písmen a spojení hláska-písmeno; psaní v pravolevém směru; vynechávání písmen, slabik či slov Specifické projevy dysortografie – porucha pravopisu; záměna tvrdých, měkkých, popřípadě dlouhých a krátkých slabik; nepřesná hranice slov, splývání více slov v jedno; vysoká chybnost v paní diktátu

Specifické projevy dyskalkulie – postihuje operace s čísly; obtíže v řazení předmětů či symbolů dle stanovených kritérií; snížená schopnost či neschopnost používat základní aritmetické operace; problémy při řešení slovních úloh Specifické projevy dyspinxie – deformace formálních znaků kresby; roztřesenost linií čar; neodpovídající proporcionalita kresby; primitivnost znaků kresby neodpovídající chronologickému ani mentálnímu věku

Specifické projevy dysmuzie – neschopnost reprodukovat hudbu; narušené vnímání rytmu melodie; narušení vnímání hudebních prvků Specifické projevy dyspraxie - nepřesné a nekoordinované cílené pohyby rukou či nohou; obtíže s každodenními pohybovými aktivitami spojenými se sebeobsluhou (oblékání, manipulace s příborem, zavazování tkaniček);

Reedukace specifických poruch učení dlouhodobý diagnosticko-terapeutický proces, jehož cílem je odstranění nebo zmírnění obtíží dítěte a zlepšení celkového stavu psychiky dítěte efektivnost reedukace specifických poruch učení je závislá na týmové spolupráci vyučujících, kteří se podílejí na výchově a vzdělávání žáka.

Vývoj specifických poruch učení závisí na několika faktorech, které se obměňují v závislosti na dítěti dle: typu dyslexie intenzity poruchy trvání, pravidelnost a intenzity reedukace, která může trvat i několik let podpory, motivace, důsledků zažitého neúspěchu, osvojování si nových poznatků bdělosti, spolupráce s rodinou, školou a specializovaným pracovištěm

Zásady reedukace: trpělivost, klid a optimistický výhled do budoucnosti nedopustit, aby se dítě naučilo něčemu špatně nešetřit povzbuzením, pochvalou, oceněním za snahu nepřipustit, aby vznikl u dítěte pocit méněcennosti vytvořit ovzduší spolupráce mezi rodinou a školou pracovat za dokonalého soustředění a dělat častěji přestávky k odpočinku

ADHD syndrom deficitu pozornosti s hyperaktivitou děti, trpící syndromem ADHD jsou nepozorné, aktivní a impulzivní v míře, jenž není přiměřena jejich mentálnímu věku a pohlaví jednotlivé symptomy vystupují do popředí v situacích, kladoucích požadavky na udržení pozornosti a sebekontrolu.

Symptomy ADHD: 1) NEPOZORNOSTI – děti mají největší a nejčastější obtíže s udržením pozornosti či s plněním zadaných úloh a jejich dokončením v určitém časovém limitu. 2) HYPERAKTIVITY - nadměrná nebo vývojově nepřiměřená aktivita. 3) IMPULSIVITA – třetí základní charakteristika ADHD. Pro impulsivitu jsou typické rychlé, neadekvátní reakce, které často předbíhají instrukci, vyvolávají chyby či omyly z nepozornosti.

Použitá literatura BARTOŇOVÁ, Miroslava. Kapitoly ze specifických poruch učení II : Reedukace specifických poruch učení. 1. vyd. Brno : Katedra speciální pedagogiky, 2005. 152 s. ISBN 80-210-3822-5. ELLIOT, Julian, PLACE, Maurice. Dítě v nesnázích : prevence, příčiny, terapie. 1. vyd. Havlíčkův Brod : Grada Publishing, spol. s. r. o., 2002. 208 s. ISBN 80-247-0182-0. SELIKOWITZ, Mark. Dyslexie a jiné poruchy učení. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, spol. s. r. o., 2000. 136 s. ISBN 80-7169-773-7. Smutná, J. Předpoklady k učení u dětí dyslektických a dysgrafických. Litomyšl: AUGUSTA, 1996. SWIERKOSZOVÁ, Jana. Specifické poruchy učení. Ostrava : Pedagogická fakulta, 2007. 110 s. ISBN 80-7368-042-4. ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení. 1. vyd. Praha : Portál, 1994. 196 s. ISBN 80-7178-038

Děkuji za pozornost ;)