Základní syntaktické pojmy Cíl přednášky: přehled obecných východisek syntaktického popisu v českých syntaxích a syntaktických statích od 70. let minulého století

Základní syntaktické pojmy Nutno zmínit dvě starší práce: Novočeská skladba Vladimíra Šmilauera (1. vyd. 1947, 2., přepracované vydání 1966) + na ni navazující Učebnice větného rozboru (1958) Základy české skladby Františka Kopečného (1958, 1962).

Novočeská skladba Závislostní syntax, zakládá se na syntaktických vztazích formálních (parataxe, hypotaxe) a významových (koordinace, determinace), do nichž vstupují autosémantická slova na základě svých slovnědruhových vlastností. Větu vytvářejí „skladební dvojice“ s členem řídícím a členem řízeným, přičemž jedno slovo může být řídící pro více slov, ale může být řízeno jen jedním slovem. Struktura věty i souvětí představuje síť hierarchicky uspořádaných závislostí, kterou lze ukázat závislostními grafy.

Novočeská skladba PRÁVĚ VYDANÁ KNIHA REPORTÁŽÍ MLADÉHO ŽURNALISTY VYVOLALA NEČEKANOU SENZACI. VYDANÁ KNIHA, PRÁVĚ VYDANÁ, KNIHA REPORTÁŽÍ, REPORTÁŽÍ ŽURNALISTY, MLADÉHO ŽURNALISTY, KNIHA VYVOLALA, VYVOLALA SENZACI, NEČEKANOU SENZACI KNIHA VYVOLALA VYDANÁ REPORTÁŽÍ SENZACI PRÁVĚ ŽURNALISTY NEČEKANOU MLADÉHO vyjádření vztahu - kongruence, rekce, predikace pojem FRÁZE rozvitý větný člen je stejné kategorie jako člen holý

Novočeská skladba Výklad přívlastku: při nominalizaci sloves a adjektiv se všechny jejich rozvíjející členy mění v přívlastky s předvídatelnou formou – v podstatě jde o typ transformace. vydaná kniha – vydání knihy vyvolala senzaci – vyvolání senzace Podobně: sbírat papír – sběr papíru, pomáhat rodičům – pomoc rodičům pracovat v zahradě – práce v zahradě

větněčlenská (povrchová) analýza Základy české skladby závislostní syntax větněčlenská (povrchová) analýza zřetel k dichotomii gramatické formy a významu, sémantika syntaktických konstrukcí (pojetí tzv. doplňku) zřetel k uplatnění syntaktických funkcí gramatických kategorií slovních druhů v syntaxi materiál nejen ze spisovné češtiny, ale i z nářečních útvarů

Funkčně strukturalistický pohled na syntax F. Daneš - monografie Intonace a věta ve spisovné češtině (1957) F. Daneš – M. Dokulil K tzv. významové a mluvnické stavbě věty (článek, 1958). věta – základní systémová jednotka založená na predikaci výpověď – realizace věty v promluvě (vs. tzv. větný ekvivalent) rovinový přístup k syntaktickému popisu (rovina sémantická, rovina formálně gramatická) postup od významu k výrazu – sémantická rovina se chápe jako východisko pro tvoření syntaktických jednotek Sémantika v syntaxi se v této době a v 60. letech začíná objevovat s odkazy na slovesnou valenci (resp., v návaznosti na Paulinyho, na intenci slovesa).

Funkčně strukturalistický pohled na syntax Spojení/vztah významové a výrazové složky v syntaxi definuje větné typy (základové větné struktury). Zachycuji je tzv. větné vzorce založené na vlastnostech slovesa (F. Daneš, Z. Hlavsa a kol. – Větné vzorce v češtině, 1981, 1987). ZVS obsažená ve větě JANA VYPRALA SVETR GVV S nom - Vf - S acc SVV Agens - Actio - Patiens Věta JANA UPLETLA SVETR stejný GVV S nom - Vf - S acc SVV má podobu Agens - Actio - Efficiens (výsledek). Sémantice v syntaxi a přechodu syntaktických a textových jevů se věnuje soubor studií Věta a text (F. Daneš, 1985).

Funkční generativní popis (FGP) Východisko: tektogramatická (významová) rovina/reprezentace, která se chápe jako podklad povrchové syntaktické stavby; součástí tektogramatické roviny je i aktuální členění, centrem predikát. Z okruhu FGP vyšlo velké množství studií: P. Sgall – Generativní popis jazyka a česká deklinace J. Panevová – E. Benešová – P. Sgall – Čas a modalita v češtině, E. Hajičová – Negace a presupozice ve stavbě české věty J. Panevová – Formy a funkce ve stavbě české věty V současnosti: Pražský závislostní korpus, Prague Tree Bank. Integrace aktuálního členění do tektogramatické roviny umožnila nové pohledy na pojetí presupozice a interpretaci záporných vět. J. Panevová vypracovala model valence, který s otázkovým testem umožňuje zjišťování sémantické obligatornosti.

Funkční generativní popis (FGP) Integrace aktuálního členění do tektogramatické roviny umožnila nové pohledy na pojetí presupozice a interpretaci vět. Mnoho lidí čte málo knih - Málo knih čte mnoho lidí. Každý v této místnosti umí dva jazyky – Dva jazyky umí v této místnosti každý. Honza nespí na podlaze. Negace popírá vztah mezi tématem/presupozicí a rématem/ohniskem.

Funkční generativní popis (FGP) J. Panevová vypracovala model valence, který s otázkovým testem umožňuje zjišťování sémantické obligatornosti. (syntaktická vs. sémantická obligatornost) Moji přátelé přišli. Kam? *Nevím. Matka je v kuchyni a vaří. Co? Nevím.

Novější syntaxe češtiny Skladba spisovné češtiny (J. Bauer – M. Grepl, 1970) Skladba spisovné češtiny (M. Grepl – P. Karlík, 1986) Mluvnice češtiny III (F. Daneš, M. Grepl, Z. Hlavsa a kol., 1987) Skladba češtiny (M. Grepl – P. Karlík, 1998) - explicitní rozdělení na syntax věty a syntax výpovědi (Syntax věty – P. Karlík, syntax výpovědi s rozsáhlými výklady pragmatickými - M. Grepl). Rozvoj syntaktického bádání: studie P. Karlíka Hypotéza modifikované valenční teorie (SaS 2000) syntaktická hesla v Encyklopedickém slovníku češtiny (Karlík – Nekula – Pleskalová a kol., 2002) - rekapitulují tradiční chápání syntaktických pojmů, dále se poprvé v českém kontextu a v češtině zpracovávají teoretické podněty nejnovější generativní syntaxe. Danešův rovinový model syntaxe (původně A three-level approach to syntax, stať v TLP z r. 1964) se v ESČ prezentuje jako dvourovinná valenční syntax, kdy za specifickou syntaktickou rovinu se už nepovažuje aktuální členění (je vlastností výpovědi). - další studie – především tzv. mikrosyntax (vlastnosti deverbativ), syntax pasiva v č.

Východisko zkoumání syntaxe Jevy jazyka/langue jsou přístupny pouze od parole, proto poznáváme vlastnosti věty skrze vlastnosti výpovědi. Výpověď - minimální komunikát, ukončený zvukově (nebo graficky), který je ukotven v nějaké komunuikační situaci. Termíny komunikát a základní textová jednotka - M3 užívají synonyma. Teprve ve druhém kroku se mezi výpověďmi rozlišuje na základě jejich formálních vlastností: Liší se výpovědi s ustálenou, standardizovanou (nedefektní) formou, které realizují určité syntaktické (větné) schéma, výpovědi větné, a výpovědi ostatní (s aktuální elipsou, defektní nebo nesyntaktické, např. citoslovečné), výpovědi nevětné.

Věta vs. výpověď Věta - abstraktní systémová jednotka obsahující verbum finitum (určitý = osobní tvar slovesný). Věta je teoretický konstrukt se standardizovaným pořadím a formou konstituujících prvků (S – V – O). Výpověď - realizace věty v komunikační interakci. Pro porozumění obsahu a smyslu výpovědi je relevantní pořadí jejích složek: Maminka (moje? naše? Tvoje?) dnes navštívila tetu / Tetu navštívila maminka včera/Maminka tam tetu navštívila. U výpovědi lze identifikovat její smysl / komunikační funkci a referenci indexových a referenčně užitých výrazů.

Nevětná výpověď vs. tzv. větný ekvivalent Dvě kávy a kolu. Za panem Novákem. Nádraží, Čekárna, Okresní knihovna Pozor! Vpravo v bok! Hrůza! Nádhera!

Predikace, predikát, predikátor, propozice, valence vztah mezi podmětem a přísudkem, vyjádření predikace (výsledek aktu predikačního) vyjádření predikace – formální prostředky - predikátor valence - schopnost vázat na sebe další prvky definovatelné formálně gramaticky a sémanticky (komplementy/argumenty/aktanty/participanty) Počet predikací vs. počet vět: Viděl, jak otec přichází ->Viděl otce přicházet/otcův příchod, Dědeček kráčí usmívaje se, Dědeček sedí u stolu shrbený.