VÝVOJ KATASTRÁLNÍCH EVIDENCÍ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY ING. LUMÍR NEDVÍDEK Praha, 18. března 2010

KATASTR SOUPIS 1. verze 2. verze Slovo katastr je odvozeno z latiny (caput = hlava, tastrum = soupis, capitastrum = soupis podle hlav, později podle jakékoliv jednotky) a znamená krátce asi totéž co soupis . 1. verze Slovo katastr je odvozeno z původního řeckého slova katastichon, které znamená soupis a vzniklo spojením dvou řeckých slov kata stichon, což znamená „řádka po řádce“. 2. verze SOUPIS

KATASTR Obecně býval slovem KATASTR označován přehledný soustavný popis zvláštních vlastností, osob, věcí nebo práv, zejména pak SOUPIS POZEMKŮ nebo i výtěžků z obchodů a živností pořizovaný k účelům daňovým. SOUPIS

KATASTR SOUPIS KATASTR = soupis KATASTRÁLNÍ ÚZEMÍ = soupisové území KATASTR NEMOVITOSTÍ = soupis nemovitostí KATASTR LODÍ = soupis lodí KATASTR DLUŽNÍKŮ = soupis dlužníků KATASTR PRAŽSKÝCH HOSPOD = soupis pražských hospod SOUPIS

KATASTR NEMOVITOSTÍ V ČR JE MULTIDISCIPLINÁRNÍ OBOR PRÁVO GEODÉZIE INFORMATIKA

1. KATASTR jako podklad pro daňový systém HISTORII VÝVOJE KATASTRU LZE SLEDOVAT Z JEHO DVOU RŮZNÝCH VÝZNAMOVÝCH ASPEKTŮ 1. KATASTR jako podklad pro daňový systém 2. KATASTR jako evidence práv k nemovitostem

HISTORICKÁ POSLOUPNOST VÝVOJE KATASTRU JAKO PODKLADU PRO DAŇOVÝ SYSTÉM 1. HISTORICKÉ BERNÍ EVIDENCE počátky berních evidencí, první rustikální katastry v Čechách (1. a 2. berní rula), lánové rejstříky na Moravě, tereziánské katastry (3. a 4. berní rula, dominikální katastr, tereziánská rektifikace katastru), josefský katastr, tereziánsko-josefský katastr, 2. STABILNÍ KATASTR reambulovaný stabilní katastr 3. KATASTR EVIDENCE DANĚ POZEMKOVÉ 4. POZEMKOVÝ KATASTR 5. JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP) 6. EVIDENCE NEMOVITOSTÍ (EN) 7. KATASTR NEMOVITOSTÍ ČR (KN)

Vesnické gruntovní knihy HISTORICKÁ POSLOUPNOST VÝVOJE KATASTRU JAKO EVIDENCE PRÁV K NEMOVITOSTEM 1. ZEMSKÉ DESKY Urbáře Vesnické gruntovní knihy 2. POZEMKOVÉ KNIHY (VEŘEJNÉ KNIHY) Zemské desky Pozemkové knihy Horní knihy Vodní knihy Železniční knihy 3. EVIDENCE NEMOVITOSTÍ (EN) 4. KATASTR NEMOVITOSTÍ ČR (KN)

HISTORICKÉ BERNÍ EVIDENCE počátky berních evidencí, první rustikální katastry v Čechách 1. berní rula (1650-1684), 2. berní rula (1684-1748), lánové rejstříky na Moravě (1656-1748), tereziánské katastry (1748-1789) 3. berní rula (1749), 4. berní rula (1757), dominikální katastr (exaequatorium dominicale) 1757, tereziánský katastr (tereziánská rektifikace katastru), josefský katastr 1789-1790 (patent Josefa II. z 20.4.1785) z josefského katastru pocházejí pojmy pozemek a parcela v době josefského katastru mají původ i dnešní katastrální území tereziánsko-josefský katastr (1792-1860),

HISTORICKÉ BERNÍ EVIDENCE Počátky jednotné daňové politiky V období feudálních vztahů byla půda a zemědělská výroba prakticky jediným zdrojem pravidelných státních příjmů. Katastr historicky vznikl především jako berní instrument a jeho fiskální účel byl po mnoho století dominantním.

HISTORICKÉ BERNÍ EVIDENCE Počátky jednotné daňové politiky Snaha o jednotnou daňovou politiku je patrná již v r. 1022, kdy český kníže Oldřich (†1034) z rodu Přemyslovců zavedl vybírání daně z lánu Oldřich († 9.11.1034) český kníže (1012–1033 a 1034) z dynastie Přemyslovců.

HISTORICKÉ BERNÍ EVIDENCE Počátky jednotné daňové politiky V r. 1250 nacházíme v království Českém počátky daně pozemkové, která byla vyměřována podle honů a lánů (Hubenbesteuerung). V roce 1268 byly za krále Přemysla Otakara (*1228 - †1278) stanoveny míry zemské pro měření pozemků. Později uvádí se tato daň roku 1327, 1406, 1535 jakožto způsob, dle kterého daň pozemková a berně vyměřovány byly.

ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964) Soukromá práva na majetek si začala šlechta počátkem 14. století zajišťovat zápisem v zemských deskách. Původně tyto zemským soudem vedené knihy sloužily k zápisům o soudních sporech. Zemské desky se vyvinuly ze záznamů soudního písaře nedlouho po vzniku zemského soudu. První písemný doklad o zápisech je ve formuláři zemského písaře z  r. 1278. Podle českého vzoru byly na Moravě roku 1348 zavedeny desky zemské u soudu brněnského a olomouckého a začátkem 15. století i ve Slezsku u soudu Opavského.

ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964) Dne 2.6.1541 byly české zemské desky (uložené ve sklepě Pražského hradu) při požáru Malé strany a Hradčan zničeny (přes 100 knih s více jak 60.000 vklady, s výjimkou jediné knihy z let 1316 - 1325), což bylo pohromou pro právní řád celé země, neboť byly zničeny všechny soukromé i veřejné právní jistoty. Usnesením zemského sněmu v červenci 1541 byla činnost zemských desek oživena a v prosinci téhož roku byl stanoven i způsob obnovy shořelých vkladů. Obnova zápisů se děla podle předkládaných písemných dokladů nebo i jen na základě ústních prohlášení (přiznání), do zvláštních knih zvaných „communitatis“ nebo „kde sami kladou“. Pokud proti prohlášení nevznesl nikdo v zemské lhůtě (t.j. do tří let a osmnácti neděl) námitku, stal se vklad platným. Obnovované zemské desky se již psaly pro jistotu dvojmo a duplikáty psané na pergamen byly uloženy na hradě Karlštejně.

Zemské desky v 16. – 18. století ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964) Po ústavních změnách formovaných v Obnoveném zřízení zemském vydaném roku 1627 se změnil i úřední postup při zapisování do desek zemských. Nestačilo už jen osobní přiznání, ale každý, kdo chtěl zapsat majetkovou změnu nebo zadlužení, musel předložit písemný doklad. Zemské desky v 16. – 18. století

ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964) Zemské desky se staly na počátku 18. století vzorem pro zápisy v pozemkových knihách i ve všech dalších zemích habsburské říše.

ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964) Patentem z r. 1783 byly zrušeny všechny feudální soudy a také Úřad desek zemských. Zemský soud byl reorganizován. Byl oddělen trestní a civilní proces a desky zemské byly připojeny přímo k registratuře civilního zemského soudu. Jejich obsah se zúžil. Přestaly se do nich zapisovat soudní pře a staly se v podstatě pozemkovou knihou pro svobodný majetek. Zaznamenávaly pouze majetkové převody, dluhy, testamenty a nobilitace. V zemských deskách můžeme hledat toliko majetek šlechty, církevních řádů a bývalých královských měst.

ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964) Zápisy v zemských deskách byly prováděny v časové posloupnosti za sebou do jedné knihy, takže trpěly značnou nepřehledností. Proto roku 1795 vznikl nový knihovní systém, který v podstatě přetrval do dnešní doby. Základem se stala hlavní kniha desková a v ní zřízené rubriky (folia) pro každý šlechtický statek.

ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964) Zrušením poddanství a feudálních povinností v roce 1848 (7. 9. 1848) zanikl rozdíl mezi svobodnými statky evidovanými v deskách zemských a poddanským majetkem zapisovaným do pozemkových knih. Evidence svobodných statků však nesplynula s pozemkovými knihami, neboť dostala nový, politický význam. S vlastnictvím tzv. deskových statků zapsaných v deskách zemských byla spojena určitá politická práva, zejména právo volební (oprávnění volit do zemského sněmu).

ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964) Zákon č. 92/1874 z. z. Č., o založení nových pozemkových knih pro království České a jejich vnitřním zařízení upřesnil zápisy do hlavních knih deskových a přizpůsobil je novému správnímu rozdělení. Zemské desky začaly být považovány v širším slova smyslu rovněž za pozemkovou knihu a bylo stanoveno, že knihovní vložky obsahující nemovitosti zapsané v deskách zemských v obvodu království Českého, tvořily dohromady jednu hlavní knihu.  Postupně byly deskové zápisy uzavírány a přecházely do evidence pozemkových knih. Teprve rokem 1964 definitivně končí existence desek zemských.

ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964) Původní zemské desky jsou uloženy ve Státním ústředním archivu v Praze a dne 13. prosince 1989 byly prohlášeny kulturní památkou.

ZEMSKÉ DESKY (13. stol.–1964) Zemské desky vedené podle principů obecného knihovního zákona z roku 1871 jsou dnes uloženy na katastrálních úřadech. Pro historické Země české obsahují 1714 knih a jsou uloženy u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu. Pro historické Země moravské obsahují 488 knih a jsou uloženy u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, na Katastrálním pracovišti Brno-město. Pro historické Země slezské obsahují zemské desky 13 knih zemských desek opavských a 16 knih zemských desek těšínských a jsou uloženy u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, na jeho Katastrálním pracovišti Opava.

URBÁŘE (14. stol.-1650) Vrchnosti si před rokem 1650 dávaly zapisovat veškeré své držebnosti (zejména ale práva požitková) do knih zvaných urbáře. Do urbářů byly mimoto zanášeny i držebnosti poddaných a jejich povinnosti k vrchnosti (např. roboty, naturální a peněžité dávky) jakož i to, čím byly naopak vrchnosti povinny svým poddaným. Urbáře tedy byly vrchností pořízené seznamy a jejich správnost byla podmíněna jen jejich spravedlivostí.

URBÁŘE (14. stol.-1650) Urbáře byly přechodem z právních poměrů, spočívajících na ústním podání, obvyklostech a lidské paměti založených práv, stvrzených jednostrannou panskou listinou. Pozemky připsané v urbářích poddaným a svobodníkům byly nazývány pozemky urbárními, rustikálními, později též kontribuentními. Na rozdíl od pozemků vrchnostenských, které se nazývaly panské, dominikální anebo dvorské, které nebyly až do roku 1706 podrobeny žádné dani.

URBÁŘE (14. stol.-1650) Právní platnost urbářů v soudních rozepřích byla jen výminečná, jelikož „soukromé listině, jednou stranou sdělané, nemá se žádná víra dávati ku prospěchu toho, kdo ji sdělal“. Poddanské povinnosti, neobsažené ve starých ložních knihách (Stiftbücher), ani v knihách zákupních (Kaufbriefe) a ani v základních urbářích (Stock‑Urbarium) mohly být vyžadovány jen tehdy, když byl vrchnostenský urbář opatřen podpisy dotčených poddaných. Jen v tom případě, že vrchnost mohla prokázat nepřerušené a pokojné užívání sporného práva po dobu 32 let, mohl se vrchnostenský urbář považovat za právoplatný důkaz proti, avšak nikoli ve prospěch toho, kdo jej sepsal. Zachovány byly např. urbáře kláštera ostrovského z r. 1388, kláštera břevnovského z r. 1406, kláštera strahovského z r. 1410, nebo panství pardubického z r. 1680.

VESNICKÉ GRUNTOVNÍ KNIHY (15. stol.-1650) Vesnické gruntovní knihy vznikají v 15. století a byly do nich zaznamenávány právní poměry k poddanským nemovitostem tzv. rustikálu. Zápisy v nich byly prováděny hned od počátku podle jednotlivých usedlostí a to povinně. Bylo totiž především v zájmu šlechty (poplatkové hledisko) mít podchycenou každou poddanskou nemovitost. Neplatila však ještě intabulační zásada a důsledně ani zásada publicity.

PRVNÍ BERNÍ RULA (1650-1684) (berní rula, catastrum rollare, Militare ordinarium, Steuerrolle 1650, Rusticalgrundsteue) V roce 1650 se sněm království Českého usnesl na tom, aby byly daně vyměřovány na spravedlivějším a věcnějším základě než dosud. Přitom této dani měly být i nadále podrobeny jen statky a pozemky v držení poddaných nebo ostatních obyčejných poplatníků (např. farářů, měšťanů, svobodníků, mlynářů apod.). Vzniklý elaborát (vyhotovený v letech 1653 - 1656) byl prvním berním katastrem pro Čechy a je znám jako první rustikální katastr (berní rula, catastrum rollare, první berní rula, Militare ordinarium, Steuerrolle 1650, Rusticalgrundsteuer), který platil v letech 1656 - 1684. Veškerá půda byla rozdělena na dvě kategorie, na půdu ornou a půdu neobdělávanou. Výměra byla udána ve strychách. Jakost půdy měla tři třídy: dobrá, prostřední a špatná půda.

DRUHÁ BERNÍ RULA (1684-1748) První rustikální katastr byl revidován a doplněn v letech 1674 - 1683 (tzv. Recalculace rustikálního katastru) a uvádí se pak jako druhý rustikální katastr z roku 1684 (druhá berní rula), který platil až do r. 1748. Sloužil dlouhou dobu jako rozhodující základní pramen ve sporu, byl-li pozemek anebo statek počítán mezi statky dominikální nebo rustikální. Berně podle katastru byla vybírána s největší přísností a byla vedle krutých robot příčinou selských bouří, které se koncem 17. století rozzuřily v severních Čechách

LÁNOVÉ REJSTŘÍKY NA MORAVĚ (1656-1748) Za první moravský katastr je možné považovat tzv. lánové rejstříky (první lánová vizitace v letech 1656 - 1658, druhá 1669 - 1697). Moravské lánové rejstříky byly nahrazeny v r. 1748 prvním tereziánským katastrem rustikálním (3. berní rulou).

TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789) Roku 1706 se na zemském sněmu království Českého zemští stavové uvolili, aby byly vyměřeny pozemkové daně i ze statků vrchnostenských, a to jako dodatek k rustikálnímu katastru a dle vlastního přiznání výnosu a majetku jednotlivých vrchností. Tato fasse a příslušný elaborát byl přidělen ke zkoumání a případnému doplnění zvláštní komisi. Práce trvaly až do roku 1748, kdy bylo konečně patentem systemálným z 6. 9. 1748 stanoveno v království Českém nové roztřídění daně.

TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789) Marie Terezie (* 1717- † 1780) Za vlády Marie Terezie (*1717 - †1780, vládla 1740 - 1780) docházelo k více reformám (tzv. tereziánské správní reformy), jejichž podstatou byla centralizace a byrokratizace, čímž se mělo dosáhnout profesionalizace a větší efektivity veřejné správy. Politická správa byla oddělena od soudnictví a byla spojena se správou finanční. Zemské a krajské úřady byly vymaněny z vlivu stavů a obsazeny odborně vzdělanými, státem placenými a jen státu odpovědnými úředníky.

TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789) PRVNÍ TEREZIÁNSKÝ KATASTR RUSTIKÁLNÍ TŘETÍ BERNÍ RULA (1. 5. 1749) Dne 1. 5. 1749 vstoupil v platnost tzv. první tereziánský katastr rustikální (třetí berní rula z r. 1748), který nahradil předchozí berní rulu i moravské lánové rejstříky. Každý zájemce mohl do něho nahlédnout a do 3 let podávat námitky a připomínky.

TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789) DRUHÝ TEREZIÁNSKÝ KATASTR RUSTIKÁLNÍ ČTVRTÁ BERNÍ RULA (1757) Po nové jenerální vizitaci rustikální půdy (při níž došlo jen k nepatrným změnám) začal v roce 1757 platit druhý tereziánský katastr rustikální (čtvrtá berní rula z r. 1757, Revisitationslandescatastrum).

TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789) TEREZIÁNSKÝ KATASTR DOMINIKÁLNÍ EXAEQUATORIUM DOMINICALE (1757) V roce 1749 byly zavedeny i nové přiznávací listy pro statky dominikální, aby byla vyrovnána pozemková daň a to dle počtu a plochy půdy jednotlivých vrchností (exaequace - vyrovnání). V těchto přiznáních měly být uvedeny veškeré zahrady ovocné, zelinářské, dále role, úhory, vinice, chmelnice, pastviny a lesy jednotlivých vrchností. Šetření bylo ukončeno roku 1756 a výsledný elaborát je známý pod názvem Exaequatorium dominicale (panské vyrovnán) z roku 1757. Tvořil základ pro tereziánský katastr dominikální.

TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789) TEREZIÁNSKÝ KATASTR DOMINIKÁLNÍ EXAEQUATORIUM DOMINICALE (1757) Exaequatorium dominicale z roku 1757 mělo důsledky i na omezení zápisů do Zemských desk do nichž se nadále směla zapisovat jen půda zapsaná v exaequatoriu. Zápis v tereziánském dominikálním exequatoriu z r. 1757

TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789) TEREZIÁNSKÁ REKTIFIKACE KATASTRU Rustikální tereziánský katastr spolu s Exaequatorim dominicale aneb s tereziánským katastrem dominikálním tvořily úplný a velký katastr všech pozemků a statků jak rustikálních tak dominikálních. Nazýval se pak souhrnně katastrem tereziánským aneb  tereziánskou rektifikací katastru.

TEREZIÁNSKÉ KATASTRY (1748 - 1789) TEREZIÁNSKÁ REKTIFIKACE KATASTRU Možnost veřejného nahlížení do zápisů v tereziánském katastru vyvolala množství stížností a návrhů na řešení otázky daňových podkladů. Petr Kašpar Světecký (zeměměřič na panství třeboňském) předložil Marii Terezii návrh na zmapování říše 96 zeměměřiči za 10 let (chtěl měřit pouze obvody obcí). Po jednání o tomto návrhu v Dvorské komisi Marie Terezie zakázala napříště další úpravy berních soupisů jako marné a uložila Dvorské kanceláři, aby zkušebně dala měřit některou zemi v říši.

JOSEFSKÝ KATASTR (1789 - 1790) Syn Marie Terezie Josef II. (*1741 - †1790, panovníkem 1780 - 1790), nařídil patentem z 20. 4. 1785, o reformě daně pozemkové a vyměření půdy, že všechny úrodné pozemky dominikální i rustikální se uvnitř obce zaměří, zobrazí a určí jejich výměry a hrubý výnos podle úrodnosti. Josef II. (* 1741 – † 1790)

JOSEFSKÝ KATASTR (1789 - 1790) Patent zavedl dvě významné novinky - nahrazení dosavadní soustavy osedlostní jiným, menším a četnějším daňovým prvkem - pozemkem a zaměření každého pozemku, a tak možnost zjištění jeho správné výměry a následně i výtěžku. Jednalo se o první katastr, založený na přímém měření skutečného stavu v terénu.

JOSEFSKÝ KATASTR (1789 - 1790) Josefský katastr evidoval hospodářskou užitkovou půdu v zemi (poddanskou i panskou); neplodná půda (veřejná prostranství, cesty, vodní toky a.j.) nebyla do katastru pojata. Poddanská i panská půda měla být zdaněna stejně; základem zdanění byl hrubý výnos pozemků, zjištěný oceněním přiznané sklizně podle průměrných cen za devítiletí 1774 - 1782. Berní sazba z jednotlivých kultur přihlížela k výši výrobních nákladů (vyšší u pastvin, lesů a luk, nižší u polí a vinic). Na základě josefského katastru byla provedena nová úprava poddanských povinností.

JOSEFSKÝ KATASTR (1789 - 1790) Josefský katastr byl podle patentu veřejný („Nařizujeme, aby ... realisovaná přiznání k trvalému nahlédnutí pro každého byla u soudce nebo faráře uložena, aby tímto způsobem jedna obec druhou, držitel jiného mohli kontrolovat.“) a konfidentům byly zaručovány vysoké odměny.

JOSEFSKÝ KATASTR (1789 - 1790)

JOSEFSKÝ KATASTR (1789 - 1790) Josefský katastr přinesl spokojenost a klid poddaným, ale nenalezl porozumění u šlechty. ta si vymohla u Josefova nástupce, Leopolda II. (*1747 - †1792, vládnul v letech 1790 -1792), zrušení nového katastru po jeho roční platnosti (1789 - 1790) a opětné zavedení tereziánského katastru a exaeqatoria.

TEREZIÁNSKO-JOSEFSKÝ KATASTR (1792 - 1860) Po zrušení josefského katastru platil opět tereziánský katastr, avšak jen krátkou dobu, protože josefský katastr ukázal všechny nesprávnosti ve výměrách přiznaných v tereziánském katastru. Také vláda měla zájem, aby dostávala daně i z dříve zatajované půdy, objevené josefským měřením. Zavedla proto katastr, v němž byly převzaty správné výměry z josefského katastru a ponechány šlechtě výhody z ocenění exaequatoria.  Nový katastr byl založen v roce 1792, nazýval se tereziánsko-josefský katastr (Theresianisch-Josephinisches Grundsteuersystem) a byl podkladem pro založení zemských desk a pro daňové předpisy až do roku 1860, kdy vstoupil v platnost operát stabilního katastru.

VYTVÁŘENÍ STŘEDOEVROPSKÉHO SYSTÉMU POZEMKOVÝCH KNIH (18. stol.) Zejména naléhavá potřeba zajistit právní bezpečnost pohledávek váznoucích na nemovitostech (hypoték) vedla v 18. století zákonodárce Rakouska i jednotlivých německých států  k vytváření systému pozemkových knih (později charakterizovaného jako "středoevropský"), jehož prvotní historické kořeny spočívají již v Deskách zemských království Českého. Při průkopnické činnosti tehdejších zákonodárců bylo dosaženo  pozoruhodných výsledků a byly formulovány stěžejní zásady pro zakládání a průběžné udržování pozemkových knih:

VYTVÁŘENÍ STŘEDOEVROPSKÉHO SYSTÉMU POZEMKOVÝCH KNIH (18. stol.) vytvoření tzv. hlavní knihy (ve které nejsou předmětem zápisů jen nabývací tituly, nýbrž věcná i jiná občanská práva), uspořádání hlavní knihy podle věcného rejstříku (na rozdíl od chronologického systému zaručoval přehlednost informací týkajících se jednoho a téhož pozemku), přehledné členění vložek na různé listy či oddíly (což má význam zejména pro transparentnost pořadí různých břemen), vazba hlavní knihy na katastr a na katastrální mapu (pro pozemkovou knihu se využívá se výsledků státního katastrálního měřického díla),

VYTVÁŘENÍ STŘEDOEVROPSKÉHO SYSTÉMU POZEMKOVÝCH KNIH (18. stol.) zakládání pozemkové knihy úřední cestou (zaručuje úplnost evidence), přiřazení vedení pozemkových knih soudní moci, zakotvení intabulačního principu (okamžik nabytí práva je ztotožněn s okamžikem zápisu do pozemkové knihy - tento princip byl rakouským vzorem a ostatní státy jej převzaly později - Sasko 1843, Prusko 1872, německý občanský zákoník 1900), počátky ochrany dobré víry v zápisy do pozemkové knihy, stanovení veřejnosti pozemkových knih, odstranění tajných či privilegovaných hypoték.

OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811) Císařským patentem z 1. 6. 1811 č. 946 Sb. z. s. byl vyhlášen Obecný zákoník občanský (ABGB - Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch), s platností pro všechny země, které v té době tvořily císařství rakouské, s výjimkou země koruny uherské, který nabyl účinnost 1. ledna 1812, a který se později stal na základě tzv. recepčního zákona č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého, součástí československého právního řádu a od 28. 10. 1918 platil jako československý obecný zákoník občanský.

OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811) Některá ustanovení obecného zákoníku občanského měla bezprostřední vliv na funkčnost pozemkových knih i katastru.

OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811) Obecný zákoník občanský stanovil v § 287 mimo jiné: „Věci, které jsou všem členům státu ponechány ku přivlastňování, slovou věci volné. Ony, kterých se jim dovoluje jen užívati, jako: silnice, veletoky, řeky, přístavy a břehy mořské, slují obecný čili veřejný statek.“. Sama skutečnost, že nemovitost byla veřejným statkem však nevylučovala soukromé právo k ní.

OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811) V § 293 obecný zákoník občanský stanovil: "Věci, které bez porušení jejich podstaty s jednoho místa na druhé lze přenášeti, jsou movité, jinak jsou nemovité. Věci, které o sobě jsou movité, pokládají se v právním smyslu za nemovité, tvoří-li na základě zákona nebo vlastníkova určení příslušenství nemovité věci.". Nemovitostmi byly především pozemky, v zemi zakořeněné rostliny vestavěné budovy (ať byly či nebyly zapsány ve veřejných knihách) a předměty, které byly v pozemkové knize zapsány, jako součásti nemovitosti. Za nemovité věci byly jinými právními předpisy prohlášeny radikované živnosti (živnosti vázané na držbu nemovitostí), odškodňovací nároky bývalých vrchností,  tzv. "horní oprávnění" (horní vlastník může na cizích pozemcích dělati hory a báně) a později pak i stavební právo.

OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811) V § 297 obecný zákoník občanský stanovil: "Rovněž tak patří k nemovitým věcem ty, které byly na zemi a půdě zřízeny s tím úmyslem, aby tam trvale zůstaly, jako: domy a jiné budovy se vzduchovým prostorem v kolmé čáře nad nimi; rovněž: nejen vše, co do země je zapuštěno, ve zdi upevněno, přinýtováno a přibito, jako: kotly na vaření piva, na pálení kořalky a zazděné skříně, nýbrž i takové věci, které jsou určeny, aby se jich při nějakém celku stále upotřebovalo: např. u studní okovy, provazy, řetězy, hasící nářadí a podobně.". 

OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811) V citovaném ustanovení § 297 byly v podstatě obsaženy 3 myšlenky: 1) stavby jsou součástí pozemku  2) součásti staveb jsou součástmi pozemku, 3) příslušenství stavby je příslušenstvím pozemku.

OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811) Pro funkci katastru i pozemkových knih byl nesmírně důležitý zejména princip, který stanovil, že stavby jsou součástí pozemku a který vycházel ze staletími osvědčené zásady klasického římského práva superficies solo cedit.  V jednom z nejslavnějších odkazů římské klasické jurisprudence Gaiově Učebnici práva ve čtyřech knihách je tato zásada popsána takto: „Praeterea id quod in solo nostro ab aliquo aedificatum est, quamvis ille suo nomine aedificaverit, iure naturali nostrum fit, quia superficies solo cedit.“, v překladu :  „Kromě toho se podle přirozeného práva stává naším vlastnictvím to, co někdo vystaví na naší půdě, (a to) i kdyby stavěl pro sebe: protože povrch ustupuje půdě.“

OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811) O případech zhotovení stavby na cizím pozemku pak velmi obdobně také obecný zákoník občanský v § 418 stanovoval: "Naopak, stavil-li někdo ze své hmoty bez vědomí a vůle vlastníkovi na půdě cizí, připadne stavení vlastníkovi půdy. Stavitel poctivý může žádati náhradu nákladů nutných a užitečných; ke staviteli nepoctivému jest se zachovati jako k jednateli nezmocněnému. Věděl-li vlastník půdy o stavbě a staviteli poctivému ji hned nezakázal, může žádati za půdu jen obecnou cenu.".

OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811) Dále obecný zákoník občanský stanovil v § 431: „Ku převodu vlastnictví nemovitých věcí, musí být nabývací jednání zapsáno do veřejných knih k tomu určených. Tento zápis nazývá se vklad (intabulace).“, v § 436: „Má-li býti převedeno vlastnictví nemovitých věcí nebo stavby podle právoplatného rozsudku, soudního rozdělení nebo odevzdání pozůstalostí, je rovněž potřebí vkladu.“, v § 440: “Přenechal-li vlastník tutéž nemovitou věc dvěma různým osobám, připadne té, která dříve zažádala o vklad.“, v § 444: „Vlastnictví nemovitých věcí ... zaniká jen výmazem z veřejných knih.“ a v § 445: „Podle předpisů ... o způsobu nabytí a zániku vlastnického práva k věcem nemovitým, jest se říditi i při ostatních věcných právech, vztahujících se na věci nemovité.“.

OBECNÝ ZÁKONÍK OBČANSKÝ (1811) Všeobecný zákoník občanský platil do 31.12.1950. Dne 1. 1. 1951 byl zrušen zákonem č. 141/1950 Sb., (tzv. "středním občanským zákoníkem") a dříve uvedené principy byly zcela opuštěny.

STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883) Nejvyšší patent rakouského císaře Františka I. (*1768 - †1835, vládnul 1792 - 1835) ze dne 23. 12. 1817 o dani pozemkové a vyměření půdy. František I. (* 1768 - † 1835)

STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883) Na Moravě byl zaveden v r. 1851, v Čechách v r.1853 v pěti krajích, od r. 1860 i v ostatních. Již po revoluci v r. 1848 také rakouský císař František Josef I. (*1830 - †1916, vládnul 1848 - 1916) převedl katastrální agendu z kompetence bývalé spojené dvorní kanceláře do kompetence ministerstva financí.

STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883) Stabilní katastr byl již zcela založen na vědeckých základech velkoměřítkového mapového díla a jeho vybudování bylo svěřeno vědecky i prakticky připraveným zeměměřičům.

STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883) Pro nové mapové dílo bylo zvoleno Cassini-Soldnerovo nekonformní transverzální válcové zobrazení a systém pravoúhlých souřadnic s počátky v trigonometrických bodech Gusterberg (pro Čechy) a Svatý Štěpán (pro Moravu).

1 palec na mapě = 2880 palců v terénu (40 sáhů) STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883) Zvolené základní měřítko zobrazení 1:2880 vycházelo z tehdejšího požadavku, aby se jedno dolnorakouské jitro (to byl čtverec o straně 40 sáhů) na mapě zobrazilo jako jeden čtvereční palec. Délka 40 sáhů v terénu se tedy na mapě zobrazila jako jeden palec. 1 sáh = 6 stop, 1 stopa = 12 palců, 40 sáhů x 6 stop x 12 palců = 2880 palců 1 palec na mapě = 2880 palců v terénu (40 sáhů)

STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883) Trigonometrická síť byla určena číselným měřením pouze do úrovně trigonometrických bodů III. řádu (body III. řádu byly od sebe vzdáleny 4 až 9 km).

STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883) Další zhuštění číselně určené sítě vkládáním bodů IV. řádu proběhlo pouze graficky, a to v měřítku 1:14 400, tj. v měřítku 5 x menším, než mělo být měřítko výsledného mapového díla (1:2 880). Samotné poslední výchozí body podrobného měření jsou tedy zatíženy chybou z grafického protínání, kdy 1 desetina milimetru představovala 1,5 metru v terénu. Z graficky určených bodů 4. řádu se opět dalším grafickým protínáním určovala poloha stanovisek měřického stolu a z nich dalším grafickým protínáním teprve poloha bodů podrobných (obojí už ve výsledném měřítku 1: 2880 či 1:1440).

STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883) Hranice všech pozemků byly v přírodě za účasti jejich držitelů řádně vyšetřeny a označeny. Podrobné měření bylo realizováno ve většině případů metodou měřického stolu (grafickým protínám). V Čechách probíhalo podrobné měření v letech 1826 - 1843, na Moravě 1824 - 1836. Všechny zaměřené pozemky byly na vznikající mapě zobrazeny a očíslovány jako parcely. Výměra jednotlivých parcel pak byla odvozena od zobrazené plochy v mapě. Po dokončení všech prací vzniklo zcela ojedinělé a monumentální technické dílo.

STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883) Stabilní katastr stárnul podstatně rychleji než se předpokládalo. Zrychlený pohyb v pozemkové držbě, oproštěný od posledních zbytků feudálních pout a nástup prudké industrializace území způsobily, že se evidovaný stav začal záhy rozcházet se skutečným stavem v přírodě. Stalo se tak proto, že nebylo zajištěno systematické zjišťování a vyšetřování změn a jejich provádění v písemném a mapovém operátu. Zemský archivář v každé zemi prováděl jen ty změny, které mu byly dodány. Ostatní změny nikdo nevyšetřoval ani zaměřoval.

reambulace stabilního katastru (1869-1881) STABILNÍ KATASTR (1860 – 1883) Jednorázové doplnění stabilního katastru reambulace stabilního katastru (1869-1881) zákonem č. 88 ř. z. z 24. 5. 1869 o revizi katastru daně pozemkové, k jehož vydání přispěly i úvahy o založení zcela nových pozemkových knih.  Bylo třeba mapu doplnit změnami vzniklými v Čechách za 26 až 43 let a na Moravě za 33 až 45 let. Práce byly prováděny ve velkém spěchu a kvalita původního díla značně utrpěla: „Stávající změny v kulturách pozemků a změny povstalé dělením a proměněním pozemku na místa stavební provedeny byly jen povrchně a často byly jen od oka do mapy zakresleny.“.

KATASTR EVIDENCE DANĚ POZEMKOVÉ (1883 – 1927) Zákon ze dne 23. 5. 1883 č. 83 ř. z., o evidenci katastru daně pozemkové nařídil, že katastrální operáty se musí udržovat v přesném souladu se skutečným a právním stavem. 

KATASTR EVIDENCE DANĚ POZEMKOVÉ (1883 – 1927) Zákonem ze dne 23. 5. 1883 č. 82/1883 ř. z. vzniká geometrický plán, jako technicko-právní instrument sloužící pro systematickou údržbu katastru evidence daně pozemkové a pro označování nově vznikajících či dělených pozemků v pozemkových knihách. Tímto zákonem byl částečně změněn i stávající obecný zákon o knihách pozemkových, tak, že: „Rozdělení nějaké parcely katastrálné v knihách pozemkových může provedeno býti ... ...jen na základě geometrického plánu (plánu situačního), zdělaného a ověřeného měřickým úředníkem katastrálným neb úředně oprávněným technikem soukromým.“.

OBNOVOVÁNÍ KATASTRÁLNÍCH MAP NOVÝM ČÍSELNÝM MĚŘENÍM KATASTR EVIDENCE DANĚ POZEMKOVÉ (1883 – 1927) OBNOVOVÁNÍ KATASTRÁLNÍCH MAP NOVÝM ČÍSELNÝM MĚŘENÍM Podrobné katastrální mapy katastru daně pozemkové, udržované v nepřetržité shodě se skutečností se velmi rychle staly podkladem i pro různé technické činnosti,zvláště pak při plánované výstavbě měst a obcí. Povinnost všech obcí mít upravovací plán, uložená stavebním řádem, ještě více zvýšila význam katastrálních map, neboť mohly sloužit většině obcí jako podklady těchto plánů. Ve větších obcích a městech však měřítko katastrálních map (většinou 1:2880) nedostačovalo. Hlavně větší města se domáhala přesnějšího zaměření a zobrazení ve větším měřítku.

OBNOVOVÁNÍ KATASTRÁLNÍCH MAP NOVÝM ČÍSELNÝM MĚŘENÍM KATASTR EVIDENCE DANĚ POZEMKOVÉ (1883 – 1927) OBNOVOVÁNÍ KATASTRÁLNÍCH MAP NOVÝM ČÍSELNÝM MĚŘENÍM Finanční správa vyšla z hospodárných důvodů vstříc těmto oprávněným požadavkům a v intencích poslední správy dvorské komise (aby katastrální mapování vyhovovalo všem důležitějším odvětvím veřejné správy) povolila nové zaměřování obcí nebo částí moderní číselnou metodou (tzv. metodou polygonometrickou).

OBNOVOVÁNÍ KATASTRÁLNÍCH MAP NOVÝM ČÍSELNÝM MĚŘENÍM KATASTR EVIDENCE DANĚ POZEMKOVÉ (1883 – 1927) OBNOVOVÁNÍ KATASTRÁLNÍCH MAP NOVÝM ČÍSELNÝM MĚŘENÍM Výhodou číselného měření byla na svou dobu mimořádná přesnost, síť pevných trvale stabilizovaných bodů (trigonometrických a polygonových), možnost vyjádření polohy každého zaměřeného bodu pravoúhlými souřadnicemi, možnost zpětné rekonstrukce zaměřeného bodu kdykoli v budoucnu od stabilizovaných bodů, jakož i možnost zobrazení zaměřeného území v jakémkoliv měřítku. Podle podrobností a důležitostí se nově zaměřené části obcí zobrazovaly v měřítku 1:1440 nebo 1:720, ale později byly hlavními měřítky stanovenými instrukcí měřítka 1:2500 a 1:1250, související již se zavedením metrické míry.

REVIZE KATASTRU DANĚ POZEMKOVÉ (1896) KATASTR EVIDENCE DANĚ POZEMKOVÉ (1883 – 1927) REVIZE KATASTRU DANĚ POZEMKOVÉ (1896) Již zákon o reambulaci stabilního katastru z roku 1869 stanovil pravidelnou revizi katastrálních operátů každých 15 let, počínaje od prvního řádného daňového předpisu v roce 1881. Bylo nutno revidovat opomenuté změny, které se za 15 let nahromadily, hlavně však staré vady ve vcenění pozemků, na něž byly stálé stížnosti.

REVIZE KATASTRU DANĚ POZEMKOVÉ (1896) KATASTR EVIDENCE DANĚ POZEMKOVÉ (1883 – 1927) REVIZE KATASTRU DANĚ POZEMKOVÉ (1896) Revizi nařídil zákon z 12.7.1896 č. 121 ř. z. , o revizi katastru daně pozemkové, ale evidenční zeměměřiči vyhledávali a sepisovali hrubé závady ve vcenění již od roku 1894. S revizí se začalo v roce 1896 a v tomtéž roce se také skončila. Revize již neměla po stránce měřické takový rozsah a význam jako reambulace, protože většina velkých změn se vyřešila při reambulaci. Další změny byly dobře zachytitelné při provádění zákona č. 83/1883 ř. z., o evidenci katastru daně pozemkové, takže při dodržování evidenčních předpisů jich mnoho již neuniklo pozornosti. Revize odstranila nejvíce závad ve vcenění, které se udržely po reambulaci ovlivněné přílišným spěchem.

REVIZE KATASTRU DANĚ POZEMKOVÉ (1896) ZAVEDENÍ METRICKÉ MÍRY KATASTR EVIDENCE DANĚ POZEMKOVÉ (1883 – 1927) REVIZE KATASTRU DANĚ POZEMKOVÉ (1896) ZAVEDENÍ METRICKÉ MÍRY V zákonu o revizi katastru daně pozemkové bylo mimo jiné také i pro katastr stanoveno zavedení metrické míry: „Počátkem roku 1898 zavedeno budiž v operátech katastru daně pozemkové užívání míry metrové pro plošné výměry pozemkové.“ (obecné zavádění metrických měr nastalo již od r. 1876 zákonem z 23.7.1871 č. 16 ř. z. z r. 1872).

REVIZE KATASTRU DANĚ POZEMKOVÉ (1896) KATASTR EVIDENCE DANĚ POZEMKOVÉ (1883 – 1927) REVIZE KATASTRU DANĚ POZEMKOVÉ (1896) Revize katastru daně pozemkové byla poslední etapou přesného měření v 19. století a tento katastr sloužil bez větších změn až do konce roku 1927, kdy změnil svůj název na pozemkový katastr.

POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) Během 1. světové války bylo vedení katastru daně pozemkové značně zanedbáno a po vzniku samostatného Československého státu se finanční správa marně snažila o opětovné nastolení úplného evidenčního pořádku. Nedostatečné finanční prostředky a nedostatečné personální zajištění katastrální služby umožnili jen formální úpravy katastrálního operátu a sjednocování předpisů. Nepříznivou okolností pro jednotnou funkci katastru v novém státě pak bylo to, že zákon o evidenci katastru daně pozemkové z r. 1883 platil jen v Českých zemích. Na Slovensku platily bývalé uherské zákony a ve Slezsku zákony pruské. Bylo třeba vydat unifikační zákon, který by odstranil různost a neúplnost evidencí v jednotlivých částech nové republiky. Proto byl přijat zákon ze dne 16.12.1927 č. 177/1927 S.z.n., o pozemkovém katastru a jeho vedení (Katastrální zákon).

POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) Katastr daně pozemkové pozměněný novým zákonem oficiálně na pozemkový katastr, začal podstatně měnit svůj původní účel. Stal se nepostradatelnou součástí všech právních jednání o nemovitostech a jeho původní daňové poslání se začalo přetvářet na účel právní a všeobecně hospodářský. Technická úroveň nově vytvářených katastrálních map nabyla nebývalé výše a rozsáhlé nové katastrální měření četných měst (mezi nimi Prahy a Brna), vytvářelo spolehlivé předpoklady pro pořizování zastavovacích plánů. Zastaralé a nevyhovující zobrazení pozemků a budov v zastavěných částech měst se začalo nahrazovat moderním, podrobným a přesným zobrazením v měřítku 1:1000 (místy postupně doplňovaným i znázorněním výškopisných poměrů).

POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) Prioritním důvodem pro nové měření již nebyl daňový účel, ale především rozvoj výstavby.

Jednotné trigonometrické sítě katastrální POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) Nově vyhotovované katastrální mapy byly zobrazovány ve zcela novém lokálním národním souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK), charakterizovaným Besselovým elipsoidem a Křovákovým konformním kuželovým zobrazením v obecné poloze.

POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) Pozemkový katastr je v zákoně definován jako geometrické zobrazení, soupis a popis veškerých pozemků v Československé republice. Pozemkem podle tohoto zákona rozumí se část přirozeného povrchu zemského, která jest oddělena od sousedních částí trvale viditelným rozhraničením, hranicí správní nebo držebnostní nebo se od nich liší vzděláváním neb užíváním. Každý pozemek jest v pozemkovém katastru geometricky zobrazen. Takto zobrazený pozemek nazývá se parcelou. Každá parcela jest označena číslem (číslem parcelním).

POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) Pro každou parcelu byl v katastru uveden držitel, výměra, vzdělávání (kultura), jakostní třída (ve škále 9 stupňů) a katastrální výtěžek anebo pro parcelu pozemku bez katastrálního výtěžku jeho obecné označení nebo pojmenování; mimoto byla poznamenána pozemková trať, knihovní vložka, výměra zaplavované plochy, použité právo ke stavbě, u půdy odňaté zemědělskému (lesnímu) obdělávání účel, jemuž jest věnována a památka (přírodní či jiná), na pozemku jsoucí.

POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) Podstatnými částmi pozemkového katastru byly: operát měřický (t.j. mapy), operát písemný (t.j. písemné sestavení výsledků šetření), sbírka listin (podle kterých se provádějí zápisy v pozemkovém katastru) a úhrnné výkazy (obsahují celkové údaje pozemkového katastru pro katastrální území anebo širší finanční obvody).

POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) Pozemkový katastr byl zákonem stanoven jako veřejný. Definováno bylo katastrální řízení, jako měření nebo místní šetření, prováděné pro založení nebo obnovení pozemkového katastru. Pozemkový katastr měl být udržován v neustálém souladu se skutečným stavem a zákon stanovil i pravidla součinnosti mezi katastrálními měřickými úřady a knihovními soudy (jejich vzájemnou ohlašovací povinnost). Všeobecná ohlašovací povinnost byla stanovena všem držitelům pozemků, a to do třiceti dnů ohlásit katastrálnímu měřickému úřadu změny mezníků na držebnostních hranicích svých pozemků a veškeré trvalé změny, v jejichž důsledku se pozemkový katastr mění.

POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) Podrobný popis technologie pro tvorbu nové katastrální mapy upravovala Instrukce A pro katastrální měřické práce - Návod jak vykonávati katastrální měřické práce pro založení nového katastru původním katastrálním řízením, v návrhu vydaná již r. 1932, jako Návod I. pak r. 1937, a opět jako Instrukce A v roce 1940, s rozsáhlými přílohami z r. 1941. Podrobné technologické zásady údržby katastrálních map (převzatých i nově zhotovených) podrobně popisovala Instrukce B - Návod jak vykonávati katastrální měřické práce pro vedení pozemkového katastru, vydaná jako návrh v r. 1933 a o čtvrt století později, v upraveném znění ÚSGK, v roce 1960.

POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) Pozemkový katastr byl velmi přesný a spolehlivý především do r. 1938. Později již jeho údržba nebyla dostatečná a zejména po r. 1945 (poválečné konfiskace a přídělové řízení) se začal hrubě rozcházet se skutečností a po roce 1956 se přestal udržovat vůbec. Katastrální zákon č. 177/1927 Sb. byl zcela zrušen až v roce 1971 zákonem č. 46/1971 Sb., o geodézii a kartografii.

POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) NOVÉ MĚŘENÍ PODLE INSTRUKCE A  PRO OBNOVU KATASTRÁLNÍCH MAP (1932 - 1961) Katastrální měření pro obnovení pozemkového katastru novým katastrálním řízením podle Instrukce A se nazývalo „novým měřením“ a vzniklý měřický operát „novým měřickým operátem“.  Mělo probíhat především v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, kde nebyly existující soupisy nemovité držby úplné a často byly i nesprávné. V českých zemích bylo nové měření soustředěno především na intravilány největších měst.  Měřické práce se prováděly číselnými metodami a výsledné mapy byly zobrazovány na papíře rozměrově zajištěném hliníkovou fólií převážně v měřítku 1:1000 nebo 1:2000. Z map z nového měření podle Instrukce A vycházejí i dnes platné katastrální mapy v 294 katastrálních územích (cca 5% rozlohy dnešní ČR).

KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) Po ukončení 2. světové války došlo k mimořádně rozsáhlým změnám vlastnických práv k nemovitostem jejichž právním základem byly dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., ze dne 21. 6. 1945, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, dekret prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., ze dne 28. 7. 1945, o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., ze dne 25. 10¨1945, o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, a zákon č. 31/1947 Sb. ze dne 14. 2. 1947 o některých zásadách při rozdělování nepřátelského majetku konfiskovaného podle dekretu č. 108/1945 Sb.

KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) Právní úpravou poválečných konfiskací a přídělového řízení byl prolomen intabulační princip, na které byla založena funkce a spolehlivost pozemkových knih. Vlastnické právo přecházelo na přídělce dnem převzetí držby a povinnost zajištění následného zápisu přídělu do pozemkových knih byla uložena Národnímu pozemkovému fondu na jeho náklady.

KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) Konfiskace a následné přidělování pozemků se dotýkaly třetiny území státu. Vznikal zcela nový právní stav, který byl v nesouladu se stavem pozemkového katastru a pozemkových knih a to v rozsahu do té doby nebývalém. Tento nesoulad byl prohlubován i tím, že s osídlením mnohde souvisely i pozemkové úpravy, které se dotýkaly i půdy nedotčené konfiskací, zvláště té, kterou dosavadní vlastník poskytl pro vnitřní osídlení. Knihovní a právní stav se zejména v pohraničí zcela rozešly.

KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) Přídělový operát nebyl všude založen zcela jednotně a skládal se převážně z těchto částí: grafický přídělový plán, seznam zkonfiskovaných parcel, seznam pozemků získaných směnou, seznam břemen, návrhy přídělů, přehled návrhů přídělů. 

KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) Grafický přídělový plán byl vyhotovován zpravidla na zmenšeninách katastrálních map do měřítka 1:5000. Vytyčené hranice parcel byly v terénu označeny většinou jen kolíky. Nové hranice byly do plánu zakreslovány co nejjednoduššími způsoby a z takto přibližných zákresů byly zjišťovány dalším jednoduchým způsobem i výměry dělených parcel.

KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) Protože předpisy knihovního práva byly formálně velmi přísné, hrozilo, že vzhledem k obrovskému počtu nastalých změn nebude knihovní pořádek v dohledné době vůbec proveden. Hlavním problémem bylo, jak umožnit zaknihování přídělů i tehdy, když přídělce dostává pozemky z různých knihovních vložek a často i se zcela novými hranicemi parcel a v době přídělu nejsou přitom vyhotoveny ani nejnutnější měřické podklady. Dne 8. 5. 1947 byl přijat zákon č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek. Tento zákon velice zjednodušil zápisy do pozemkových knih ohledně konfiskovaného a přidělovaného majetku a zásadně tak změnil principy desítky let platného knihovního práva.

KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) Zákon č. 90/1947 Sb. především umožnil, aby parcely zapsané v knihovních vložkách na kterých byla vyznačena konfiskace mohly být zapsány do jiných vložek, aniž se odepisovaly z vložky dosavadní. Připustil zřizování předběžných vložek pro přidělený majetek, v kterých se však místo jednotlivých parcelních čísel konkrétně přidělených pozemků poznamenávalo jen souhrnné pořadové číslo přídělu nebo číslo popisné zemědělské usedlosti. Připustil, aby byly v případech dělení konfiskovaných pozemků geometrické plány nahrazovány technicky nedokonalými a nepřesnými polohopisnými nástiny (na kopiích katastrálních map zmenšených do měřítka 1:5000) a srovnávacím sestavením parcel. Toto zjednodušení mělo končit dnem určeným ministrem spravedlnosti.

KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) POZEMKOVÝ KATASTR (1928 – 1971) KONFISKACE A PŘÍDĚLOVÉ ŘÍZENÍ PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE (1945) Záměr definitivního zaměření přídělů a založení řádných knihovních vložek byl po změně politických poměrů v roce 1948 postupně zcela opuštěn. Výsledkem je stav, kdy do dnešního dne nejsou příděly řádně zaměřeny, nově vzniklé vlastnické hranice nejsou obsaženy ani v dnes platných katastrálních mapách a vlastnické právo je evidováno zjednodušeným způsobem. Původní technické podklady (grafické přídělové plány) jsou přitom často již zcela nečitelné a hrubě poškozené nebo jsou dokonce ztraceny. Kompetence k upřesňování nebo rekonstrukci přídělů (formou jednoduché pozemkové úpravy) přísluší v současné době pozemkovým úřadům na základě zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech.

STŘEDNÍ OBČANSKÝ ZÁKONÍK (1.1.1951-31.3.1964) Tzv. střední občanský zákoník z r.1951 především zavrhl po staletí osvědčenou zásadu římského práva superficies solo cedit a v § 25 výslovně stanovil: „Stavba není součástí pozemku“. Stavba byla v právním smyslu povýšena na zcela samostatnou věc (s výjimkou dočasných staveb) a vlastníkem stavby se mohla stát osoba rozdílná od vlastníka pozemku.

STŘEDNÍ OBČANSKÝ ZÁKONÍK (1.1.1951-31.3.1964) Došlo i k opuštění intabulačního principu zápisů do pozemkových knih, při kterém byl okamžik nabytí vlastnictví k nemovitostem ztotožněn s okamžikem jeho veřejné publicity. Podle § 111 občanského zákoníku z r. 1951: „Vlastnictví k věcem jednotlivě určeným převádí se už samou smlouvou.“. Vlastnictví též přecházelo ze zákona, výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy.

STŘEDNÍ OBČANSKÝ ZÁKONÍK (1.1.1951-31.3.1964) K občanskému zákoníku č. 141/1950 Sb. nebyl vydán žádný předpis v oboru knihovního práva. Knihovní zákon nebyl dokonce ani novelizován ani zrušen. Výnosem ministra spravedlnosti č. 6648/50-IV/1 z 18. 12. 1950 se však upozorňuje na některé změny knihovního práva a uvádí se, že: „formalismus, jímž bylo ovládáno staré knihovní právo, se nesmí stát brzdou na cestě k socialismu“. Změny týkající se zápisů právních vztahů k nemovitostem do pozemkových knih, byly shrnuty ve výnosu ministerstva spravedlnosti publikovaném v č. 12 Věstníku ministerstva spravedlnosti jako výnos ministerstva spravedlnosti č. 16 z 31. 12. 1950, s platností od 1. 1. 1951.

STŘEDNÍ OBČANSKÝ ZÁKONÍK (1.1.1951-31.3.1964) Střední občanský zákoník způsobil postupný úpadek významu a spolehlivosti zápisů v pozemkových knihách i v pozemkovém katastru, vedoucí prakticky až k úplnému zničení aktuálnosti jejich obsahu. Výslovné popření zásady superficies solo cedit (t.j. že stavba je součástí pozemku) a opuštění intabulačního principu založily obrovské problémy pro budoucí desetiletí jak při evidování nemovitostí, tak pro hospodaření s nimi. Dne 1. 4. 1964 nabyl účinnost nový občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.), kterým byla až na zcela nepatrné výjimky prakticky všechna ustanovení středního občanského zákoníku zrušena.. Střední občanský zákoník byl pak definitivně zrušen až 1. 1. 1992 zákonem č. 513/1991 Sb.

JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP) 1956-1964 Založení Jednotné evidence půdy (JEP) nemělo svůj základ v žádném ustanovení obecně závazného právního předpisu a vnitřním předpisem ÚSGK bylo dokonce teprve jen předvídáno vydání příslušného vládního usnesení. Podstatou JEP bylo evidování skutečného stavu užívání půdy, bez ohledu na vlastnické vztahy.

JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP) 1956-1964 Na základě návrhu ÚSGK bylo přijatu Usnesení vlády č. 192 z 25. 1. 1956, kterým bylo ÚSGK a jejím orgánům uloženo zajistit (s využitím operátů pozemkového katastru) výměry pozemků a jejich kultury a vyhotovit základní technické podklady pro Jednotnou evidenci půdy (JEP) a udržovat je v souladu se skutečným stavem. Podle základních technických podkladů doplnit evidenční listy a u MNV založit nové operáty JEP a nadále zajišťovat u MNV jejich odborné vedení. Úkol založení JEP byl rozepsán na 3 roky, ale již v r. 1956 se první zkušenosti zhodnotily tak, že zakládání JEP přesnými metodami je příliš nákladné a za předpokladu masivního nástupu hospodářsko technických úprav pozemků (HTÚP) nehospodárné.

JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP) 1956-1964 Písemná část JEP obsahovala písemný operát (soupis parcel, evidenční listy seznam uživatelů - vlastníků, rejstřík uživatelů - vlastníků), úhrnné výkazy (výkaz úhrnných hodnot druhů pozemků - ÚHDP a sektorové přehledy, oboje podle obcí okresů a krajů) a sbírku listin.

JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP) 1956-1964 Měřický operát JEP zahrnoval pozemkovou mapu (většinou jako pozitivní kyanokopii kopii katastrální nebo jiné vhodné mapy na papíru s modrým tónem, v pohraničí i jako kopii grafického přídělového plánu), pracovní mapu (většinou jako sepiakopii na papíru prostřední jakosti) a evidenční mapu (měla být kopií pozemkové mapy).

JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP) 1956-1964 Před vyhotovením pozemkové mapy bylo nutné jednorázové doplnění katastrální mapy o všechny předchozí změny. Poté se na každém listu katastrální mapy mělo vyznačit rok jejího uzavření a dále se do ní mělo zakreslovat jen tužkou, a to ještě jen v nezbytných případech. Změny se od uzavření zákresu v katastrální mapě měly zásadně vyznačovat jen do pozemkové mapy. Lze považovat za šťastnou historickou souhru náhod, že tato petrifikace stavu katastrálních map pozemkového katastru z r. 1956 v budoucnu (po r. 1989) umožnila technickou realizaci masivního restitučních procesů.

JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP) 1956-1964 Měření pro účely JEP mělo probíhat jen v nejnutnějších případech a délky nebyly kontrolovány ani nebyly měřeny oměrné míry. Zobrazovací práce se neměly provádět podle dosavadních měřických předpisů, ale jen způsobem vyhovujícím evidenčním účelům (např. propikýrováním ze snímků, pantografováním, vynášením polygonových pořadů jen graficky bez předchozího výpočtu souřadnic, atd.). Připuštěny byly trojnásobné odchylky oproti Instrukci B a i ty bylo možné v určitých případech překročit. Novostavby jakýchkoliv budov bylo možné vyznačovat přibližnými půdorysy (čárkovaně). Při výpočtu výměr nebyly jednoznačné meze přesnosti vůbec stanoveny, za vyhovující se při uzávěru skupin považovaly trojnásobky (někdy i pětinásobky) maximálních přípustných odchylek podle Instrukce B.

JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP) 1956-1964 PŘEVEDENÍ POZEMKOVÝCH MAP DO SOUVISLÉHO ZOBRAZENÍ (1957 – 1965) Rozsáhlé změny související se zakládáním jednotných zemědělských družstev (JZD) a prováděním HTÚP často přesahovaly hranice katastrálních území. Bylo proto rozhodnuto nahradit stávající ostrovní pozemkovou mapu JEP novou pozemkovou mapou v souvislém zobrazení. Ekonomickým hlediskem pak bylo až 60 % snížení počtu mapových listů a využitelnost výsledku pro zpracování vydavatelských originálů polohopisu Státní mapy 1:5000 - odvozené (SMO - 5).

JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP) 1956-1964 PŘEVEDENÍ POZEMKOVÝCH MAP DO SOUVISLÉHO ZOBRAZENÍ (1957 – 1965) Rám pozemkové mapy souvislého zobrazení měl být vyrýsován podle takových otisků map, které mají stejnou nebo málo se lišící srážku papíru. Zpravidla byl vyrýsován podle tzv. hlavního listu katastrální mapy pozemkového katastru (t.j. podle toho listu ostrovní katastrální mapy, který nejvíce zaplňoval nový list v souvislém zobrazení). Ve skeletu (okrajovém náčrtku) pozemkové mapy souvislého zobrazení byl pak tzv. hlavní list (podle kterého byl vyrýsován celý rám) podtržen.

JEDNOTNÁ EVIDENCE PŮDY (JEP) 1956-1964 PŘEVEDENÍ POZEMKOVÝCH MAP DO SOUVISLÉHO ZOBRAZENÍ (1957 – 1965) Kresba se pak do listu nově tvořené mapy souvislého zobrazení měla kopírovat podle hlavích zásad: při kopírování kresby dílčích listů se kopírovala kresba dílčího listu vždy vcelku a neztotožňovaly se tak zcela ani hranice sekčních rámů ani hranice katastrálních území (jejich odchylný průběh z dílčího listu byl v listu souvislého zobrazení vyznačen čárkovaně), u neztotožněných čar měla být zachována jejich rovnoběžnost, byla-li srážka dílčích listů stejná nebo blízká srážce hlavního listu, nastavovala se kresba podle sekčních čar, jinak podle hranice katastrálního území. Porovnávání a úprava kresby na rámu nově tvořených mapových listů se prováděla pouze v případech průkazně nesprávného zákresu.

(NOVÝ) OBČANSKÝ ZÁKONÍK (účinný od 1.4.1964) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v ust. § 134 odst. 2 stanovil: „Ke smlouvě o převodu nemovitosti je třeba její registrace státním notářstvím. Vlastnictví přechází registrací smlouvy.“.

EVIDENCE NEMOVITOSTÍ (EN) (1.4.1964 – 31.12.1992) Evidence nemovitostí byla konstituována zákonem č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí. K zákonu pak byla vydána prováděcí vyhláška č. 23/1964 Sb. V EN DOŠLO POPRVÉ KE SPOJENÍ TECHNICKÉ EVIDENCE NEMOVITOSTÍ S EVIDENCÍ VĚCNÝCH PRÁV K NIM U JEDINÉHO EVIDENČNÍHO ORGÁNU (středisek geodézie).

EVIDENCE NEMOVITOSTÍ (EN) (1.4.1964 – 31.12.1992) EN (resp. údaje o právních vztazích) se zakládala ve dvou etapách 1) Průběžně – na základě docházejících listin 2) Komplexní zakládání EN (KZEN) probíhalo systematicky po celých katastrálních územích

EVIDENCE NEMOVITOSTÍ (EN) (1.4.1964 – 31.12.1992) KZEN – KOMPLEXNÍ ZAKLÁDÁNÍ EN (1964-1988) Při KZEN byly systematicky zakládány listy vlastnictví (LV) pro nemovitosti stejných vlastníků, a to na základě právních listin, které toto vlastnictví osvědčovaly. Listiny shromážděné při KZEN se ukládaly do sbírky listin EN. KZEN bylo nápravou stavu, kdy v r. 1951 došlo k faktickému obsahovému zničení pozemkových knih a trvalo skoro čtvrt století.

EVIDENCE NEMOVITOSTÍ (EN) (1.4.1964 – 31.12.1992) V EN nebyly v pozemkových mapách evidovány všechny pozemky. V ust. § 7 odst. 3 prováděcí vyhlášky č. 23/1964 Sb. bylo stanoveno: „Zemědělské a lesní pozemky ve vlastnictví občanů budou zobrazovány v mapách a evidovány podle parcelních čísel jen u těch pozemků, které nejsou v užívání socialistickou organizací nebo nejsou v náhradním užívání.“. Vlastnictví takových pozemků se evidovalo na LV pouhou poznámkou: „Ostatní pozemky v užívání soc. org.“.

EVIDENCE NEMOVITOSTÍ (EN) (1.4.1964 – 31.12.1992) V období EN došlo k digitalizaci většiny obsahu písemného operátu EN. Digitalizován však ještě nebyl samotný obsah listů vlastnictví (LV).

KATASTR NEMOVITOSTÍ ČR (KN) (od 1.1.1993) Katastr nemovitostí ČR byl konstituován zákonem č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon). Pravidla pro zápisy věcných práv k nemovitostem byla dána v zákoně. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem .

KATASTR NEMOVITOSTÍ ČR (KN) (od 1.1.1993) Od roku 1993 byl částečně obnoven intabulační princip a k nabytí věcných práv k nemovitostem na základě smlouvy dochází vkladem do katastru nemovitostí. Okamžik nabytí práva je tak ztotožněn s okamžikem jeho veřejné publicity v katastru. O povolení vkladu do KN rozhodují ve správním řízení katastrální úřady.

KATASTR NEMOVITOSTÍ ČR (KN) (od 1.1.1993) DIGITALIZACE SOBORU POPISNÝCH INFORMACÍ KATASTRU (SPI) 1994-1998 Při digitalizaci SPI byly do digitální tvaru převedeny informace z LV o nabývacích listinách a pozemcích, které nejsou zatím v katastrální mapě zobrazeny.

KATASTR NEMOVITOSTÍ ČR (KN) (od 1.1.1993) DIGITALIZACE SOBORU GEODETICKÝCH INFORMACÍ KATASTRU (SGI) K masivní systematické digitalizaci SGI začlo docházet od roku 2009.