Jan Bosco – radostný světec

Jan Bosko se narodil 16.srpna 1815, matka se jmenovala Markéta Occhienová z Capriglia a otec František. Otec koupil malou zemědělskou usedlost na samotě v Becchi (samota Becchi měla asi deset usedlostí), asi třicet kilometrů od Turína. Aby uživil šestičlennou rodinu, chodil vypomáhat majetnějším sousedům. Jednoho májového večera se vrátil jeho otec z pole celý propocený, ale přišel soused a požádal ho, jestli by mu nešel pomoci udělat něco ve sklepě. Ochotně šel, silně se tam nachladil, dostal zápal plic a za čtyři dny zemřel.

Matka Markéta, která měla v této době dvacet devět roků, se musela postarat o starou ochrnutou manželovu matku, o Antonína - syna z prvního Františkova manželství, měl devět roků, a o své dva syny Josefa, který měl čtyři a Jeníka, který měl dva roky. Bylo třeba udržovat v čistotě dům, starat se o pole a vinici, její ruce byli ztvrdlé a mozolnaté od orání, sekání a okopávání, ale dovedly zároveň velice příjemně hladit a mazlit se s dětmi. I když byla namáhavě pracující ženou, zůstala především matkou svých synů.

žádná činnost, žádný rozhovor, za který by se musel křesťan stydět Studia v Chieri I když se v tehdejších školách tvrdě prosazovaly křesťanské zásady, skutečnost nebyla nijak radostná, i v jeho ročníku byli zkažení hoši. V Pamětech vzpomíná, že ho jakýsi spolužák naváděl, aby okradl svou bytnou. Protože byl chudý, nezúčastňoval se žádných mimoškolních podniků a nepěstoval záškoláctví. Studijními úspěchy se dostával do popředí zájmu. Použil svého vlivu k šíření dobra. Po čase si vytvořili jakousi partu. Jan ji dal jméno VESELÁ SPOLEČNOST. Souhlasili se třemi pravidly: žádná činnost, žádný rozhovor, za který by se musel křesťan stydět plnit vlastní školní a náboženské povinnosti být veselí

Postupně Jan Bosko s naprostou určitostí poznal, že ho Bůh volá, aby se stal katolickým knězem. Již od dětství se cítil být Bohem povolán, aby věnovat svůj život mládeži( sen ). V roce 1831 jako šestnáctiletý mládenec začal pořádně studovat. Dříve studoval u dona Calossa, respektive jeho učitelem byl Don Calosso, ale poté co Don Calosso zemřel, byla dvouletá přestávka ve studiu. Jan Bosko toužil studovat na kněze, přestože to znamenalo překonat mnoho překážek, kterými byli zejména dlouhá cesta do školy, náročné studium, nutnost vydělávat si současně na toto studium plus na ostatní náklady tohoto studia svojí vlastní prací. V roce 1835 jako dvacetiletý nastoupil studovat do místního katolického semináře v Chieri. V roce 1841 Jan Bosko ukončil studia teologie a dne 5. června roku 1841 byl pak konečně po velikém odříkání života ve skromnosti jahen vysvěcen na katolického kněze.

Don Bosko vypravuje: V devíti letech jsem měl sen, který se mi vryl na celý život hluboce do paměti. Zdálo se mi, že jsem před naším domem na velice prostranném dvoře, kde se bavilo mnoho chlapců. Někteří se smáli, jiní si hráli, mnoho jich klelo. Když jsem zaslechl rouhání, šel jsem mezi ně a pokoušel jsem se je umlčet domluvami a pěstmi. Nádherně se přede mnou objevil nádherně oděný muž. Byl již starší, ale jeho vzhled byl vznešený. Měl bílý plášť. Jeho tvář jsem nemohl posoudit, protože z ní vyzařoval zvláštní jas.

Oslovil mě jménem a řekl mi: "Tyto své přátele nezískáš bitím, ale vlídností a láskou. Dej se hned do práce a vysvětli jim, jak ošklivý je hřích a jak vzácná je ctnost." Celý zmatený a polekaný jsem namítl, že nejsem schopen vysvětlovat těmto chlapcům náboženství, protože sám dosud nic neznám. V tom okamžiku se přestali hádat, křičet, klít a obklopili mluvícího. "Kdo vlastně jste? Vždyť to, co říkáte, je nemožné." namítl jsem. "Právě proto, že se ti to zdá nemožné, to musíš učinit možným, a to poslušností a vědomostmi." "Kdo mě bude učit?" "Dám ti učitelku. Povede tě a naučí tě moudrosti. Každá jiná moudrost je zbytečná." "Ale kdo jste vy?" "Jsem syn té, kterou tě matka naučila zdravit třikrát denně. Zeptej se na moje jméno mé Matky."

V tu chvíli stála vedle něj vznešená paní a slunečně zářivém plášti V tu chvíli stála vedle něj vznešená paní a slunečně zářivém plášti. Všimla si, jak jsem zmatený a bezradný. Pokynula mi, abych se k ní přiblížil, a vzala mě za ruku. "Dívej se," řekla. V tu chvíli zmizeli všichni hoši a místo nich bylo všude plno koz, psů, koček, medvědů a jiných zvířat. "Zde je tvoje místo, zde musíš pracovat. Buď pokorný, statečný a silný. To, co uvidíš u zvířat, to musíš uskutečnit pro moje syny." Naráz se divoká zvířata změnila v přítulné beránky, kteří radostně poskakovali a mečeli kolem onoho Pána s Paní. Dal jsem se do pláče a prosil Paní, aby mi vysvětlila, co to všechno znamená. Položila mi ruku na hlavu. "Přijde doba, kdy všechno pochopíš!" Jak to řekla nastal hluk a já se probudil.

Když se tedy stal Jan Bosko knězem, tím se sice jeho osobní sociální situace výrazně zlepšila, nicméně když si pak jako novokněz doplňoval svá studia v Turíně, zde se setkal s obdobnou sociální bídou a utrpením v jaké žil kdysi on sám….. Za těchto okolností svatý Don Bosko ( Don – oslovení kněze v Itálii )pamatujíc sociální bídy a utrpení v jaké kdysi sám žil předtím než se stal katolickým knězem, a současně i inspirován navíc k tomu i svým snem z dětství se cítil být povolán dát všechen svůj volný čas, síly, peníze a všechny ostatní prostředky – které měl k dispozici – do služby těmto nejbídnějším a nejopuštěnějším dětem a mladým lidem, a to nejen k materiálnímu překlenutí jejich bídy a sociální nouze, ale svou autoritou a vlivem jaký si u těchto dětí a mládeže takto získal, a tedy fakticky i svým výchovním působením, pomáhal svatý Don Bosko těmto sociálně nejubožejším vrstvám dětí a mládeže, aby se z nich stali dobří křesťané a stateční občané. Pomáhala mu v tom jeho maminka Markéta …

Setkání dvou světců : Jan Bosko a Dominik Savio Když měl Dominik Savio došlo k rozhodující události v jeho životě : setkává se s Donem Boskem a je jím přijat na Valdocco ke studiu. Don Bosko se mu stává otcem a bezpečným vůdcem. Dominik tak objevil obzory života prožívaného jako Boží dítě, v přátelství s Kristem a Pannou Marií, a vrhl se do dobrodružství svatosti, kterou pochopil jako úplné darování se Bohu z lásky. Modlí se, pilně studuje, je velmi oblíben. Osloven Don Boskovým ideálem Da mihi animas – Dej mi duše , chce zachránit duše všech; zakládá Společnost Neposkvrněné, ze které vzejdou významní pomocníci Dona Boska. V patnácti letech vážně onemocní a vrací se domů do Mondonia, kde 9. března 1857 vyrovnaně umírá, šťasten, že se jde setkat s Pánem.

Jan Bosko založil první tři "větve" salesiánské rodiny: - Společnosti sv. Františka Saleského (1859) - salesiány, Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice (1872) -salesiánky  a Salesiány-spolupracovníky (1876). Jako tajemství úspěchu pro práci s mladými dal salesiánům jedinečnou výchovnou metodu tzv. preventivní systém založeného na rozumu, náboženství a laskavosti. Systém inspirovaný láskou zakořeněnou v živém setkání s Ježíšem Kristem, především v eucharistii, v neomezené důvěře v Pannu Marii, ve věrnosti církvi a jejímu učení. Jan Bosco zemřel v Turíně 31. ledna 1888. Mezi svaté byl připočten Piem XI. o Velikonocích roku 1934. Na závěr roku, ve kterém se slavilo sto let od jeho úmrtí, ho Jan Pavel II. prohlásil za otce a učitele mládeže (24. ledna 1989).