Mikroekonomie II Trh kapitálu Ing. Vojtěch Jindra Katedra ekonomie (KE)

Kapitál Kapitálové statky, tj. výrobky, které nejsou použity ke spotřebě, ale k další výrobě (budovy, stroje, vybavení kanceláří apod.). Finanční kapitál, který má podobu peněž či jiných finančních aktiv (obligace, akcie apod.). Lidský kapitál, tzn. zásoba technických znalostí a dovedností ztělesněných v pracovních silách. Společným rysem všech uvedených forem kapitálu je to, že obvykle přinášejí ekonomickému subjektu, který vynaložil v současnosti určité zdroje na jeho získání, v budoucnosti nějaký další dodatečný příjem.

Spotřební rozhodování Současná spotřeba – ekonomický subjekt vynakládá svůj příjem na nákup statků, které běžně spotřebovává. Úspory – část důchodu, kterou ekonomické subjekty nevynaloží okamžitě na svou spotřebu. Motivy k tvorbě úspor jsou různé, např. zvýšení budoucí spotřeby. Rozhodování spotřebitele – spotřebitel rozhoduje o spotřebě jednoho statku ve dvou obdobích.

Indiferenční křivky Celkový užitek spotřebitele – funkce objemu současné a budoucí spotřeby statku C Spotřebitel obvykle požaduje více jednotek budoucí spotřeby statku C za to, že se vzdá jedné jednotky současné spotřeby. Tento jev se označuje jako netrpělivost (impatience) spotřebitele, jako tendence spotřebitele dávat přednost současnosti před budoucností.

Linie tržních příležitostí Bod H – spotřebitel se vzdal veškeré své spotřeby na úkor své budoucí spotřeby. Bod J – spotřebitel se vzal veškeré své budoucí spotřeby a příjem z obou období používá pro svou současnou spotřebu statku C. Úsečka HA – spotřebitel se nachází v roli věřitele Úsečka AJ – spotřebitel se nachází v roli dlužníka Bod A – disponibilní rozdělení spotřeby statku C v obou obdobích. Spotřebitel se nenachází ani v roli věřitele ani v roli dlužníka, jeho hospodaření je vyrovnané.

Optimum spotřebitele Bod A – spotřebitel neuvažuje ani o půjčce ani o úsporách Bod E – spotřebitel snížil současnou a zvýšil budoucí spotřebu a tím dosáhne vyššího celkového užitku než v bodě A Τ = r – v bodě E platí: směrnice nejvyšší dosažitelné indiferenční křivky je shodná se směrnicí linie tržních příležitostí

Investiční rozhodování Ekonomický subjekt stojí před otázkou, jaký kapitál koupit, kam své úspory nejvhodněji investovat. Existují v podstatě dvě možnosti: investor přepočítá svůj budoucí příjem z různých investic na jejich současnou hodnotu (present value) investor přepočítá hodnotu svého současného příjmu na jeho hodnotu k nějakému budoucímu okamžiku (future value)

Investiční rozhodování při neexistenci kapitálového trhu Ekonomický subjekt nemá přístup na kapitálový trh Hranice výrobních možností se stává omezením při němž probíhá rozhodování ekonomického subjektu. Výnos z investice – přírůstek budoucí spotřeby při posunu z bodu A do bodu F

Investiční rozhodování na dokonale konkurenčním kapitálovém trhu Bod F – maximalizace užitku při neexistenci kapitálového trhu H´J´ je tečnou hranice výrobních možností Bod F1 – směrnice jsou shodné a platí R = r Podmínkou optima při investičním rozhodování je rovnost vnitřního výnosového procenta (R) a úrokové míry (r)

Kritéria investičního rozhodování Rovnost vnitřního výnosového procenta a reálné úrokové míry Současná hodnota aktiv – je třeba zvolit takovou investici, která přináší nejvyšší současnou hodnotu celkového příjmu. Budoucí hodnota aktiv - zvolíme takovou investici, která přinese nejvyšší budoucí hodnotu aktiv.

Investiční rozhodování pro více období Platí stejná kriteria jako při rozhodování v jednom období investor může přepočítat své budoucí příjmy na jejich současnou hodnotu a vybere si tu investici, která mu přinese největší celkový příjem investor může přepočítat hodnotu svých současných příjmů na jejich hodnotu k nějakému budoucímu okamžiku a opět ta samá volba další možností je vypočítat vnitřní výnosové procento z jednotlivých investic a zvolí tu, která mu přinese nejvyšší míru výnosu Mohou nastat dvě varianty konečný počet období, příjem se nazývá doživotní renta, čili anuita nekonečný počet období, příjem se nazývá věčná renta (perpetuita)

Současná hodnota anuity Pro jedno období r – úroková míra Současná hodnota budoucího výnosu je částka, kterou bychom museli vložit do banky, abychom při očekávané míře získali po jednom roce částku, odpovídající předpokládanému výnosu z investice. Pro více období

Budoucí hodnota anuity Výpočet současné hodnoty aktiv můžeme nahradit přepočtem příjmů z různých období k nějakému budoucímu okamžiku. Připočítáváme úroky, které bychom mohli získat, pokud bychom uložili příjmy z každého období do banky ihned, jakmile je investice přináší

Perpentuita Pravidelný příjem, který investor získává po nekonečný počet let. Současná hodnota věčné renty závisí přímo úměrně na velikosti budoucího výnosu a nepřímo úměrně na úrokové míře.

Investiční rozhodování s různými investičními náklady NPV – čistá současná hodnota, počítá se jako rozdíl mezi současnou hodnotou všech budoucích příjmů (PV) a částkou, kterou musí dnes investovat (K0) NFV – čistá budoucí hodnota, počítá se jako rozdíl budoucí hodnoty příjmů (FV) a budoucí hodnotou příjmů, které dnes investuje (Kn). Index (n) udává okamžik v budoucnosti, ke kterému přepočítáváme budoucí hodnotu

Reálná a nominální úroková sazba Reálná úroková míra – vyjadřuje prémii v dodatečném objemu budoucího statku, která musí být na trhu nabídnuta ekonomickým subjektům výměnou za vzdání se jedné jednotky současné spotřeby tohoto statku. Nominální úroková míra – dodatečná částka peněz, která musí být poskytnuta ekonomickým subjektům v budoucnosti (dI1) výměnou za poskytnutí určité částky peněz v současnosti (dI0)

Reálná a nominální úroková sazba Cenová úroveň Pm – v obou okamžicích změříme jako množství peněz, které potřebujeme k nákupu dodatečné jednotky reálného statku: Očekávaná míra inflace – poměr cenových hladin v obou okamžicích:

Investiční rozhodování a riziko Předpoklady analýzy investor s averzí k riziku trh bez monopolní síly rozhodování mezi dvěma obdobími nezávislé investiční alternativy

Investiční rozhodování a snižování rizika diverzifikací aktivum – něco, co přináší svému vlastníkovi příjem (např. byt, který pronajímám) rizikové aktivum – přinášejí příjem, který není s jistotou znám bezriziková aktiva – přinášejí jistý peněžní příjem Výnosy z aktiv – cílem investic do aktiv je získat dodatečný peněžní příjem, který převýší míru inflace. Reálný výnos z aktiva je jeho nominální výnos mínus míra inflace Investor očekává určitý výnos, ale reálný se může více či méně lišit v různých obdobích. V dlouhém období by se měl v průměru očekávanému přiblížit. Různá aktiva mají různou míru výnosu.

Linie rozpočtu a indiferenční mapa Směrnice linie rozpočtu vyjadřuje cenu rizika – jak velký dodatečný výnos investor získá podstoupením rizika vyššího o jednu jednotku při dané výši investovaných prostředků Za předpokladu, že preference investora závisí pouze na výnosu a riziku, je užitek dán funkcí U = f(NP, P) graficky vyjádřen indiferentními křivkami

Kritérium investičního rozhodování v podmínkách rizika Za podstoupení rizika se požaduje riziková prémie, která se musí brát v úvahu při investičním rozhodování, potom tedy při výpočtu současné hodnoty očekávaného zisku E(t) po t letech dostaneme: K = rf+rp rf – bezriziková míra výnosu rp – požadované prémie za podstoupené riziko

Kritérium investičního rozhodování v podmínkách rizika Systematické riziko – riziko, které nelze diverzifikovat jako například za války může pojišťovna těžko očekávat, že každý rok zemře „průměrný“ počet jejích klientů, z toho důvodu pojištění nezahrnuje válku. Nesystematické riziko – lze jej diverzifikovat, např. investicí do mnoha různých projektů nebo akcií, protože je možné ho eliminovat, nelze očekávat vyšší výnos než poskytuje bezriziková investice Model oceňování kapitálových aktiv CAPM (capital aaset pricing model) – měří rizikovou prémii kapitálové investice porovnáním očekávaného výnosu této investice s očekávaným výnosem celého akciového trhu.