Úvod do problematiky ŽP Vztah člověka k přírodě Co je to životní prostředí Historické souvislosti vývoje ŽP v ČR Životní prostředí a ekologie Základní ustanovení zákona č.17/1992 Sb., o životním prostředí

Literatura •Úvod do studia ŽP, Martin Braniš, Karel Pivnička,, Univerzita Karlova, Praha 1994 • Životní prostředí ČR, Pavel Červinka, Karolinum, Praha 1999 • Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí

Vztah člověka k přírodě (trocha zamyšlení) Zachování přírody jako zdroje uspokojování materiálních potřeb člověka nestačí  přírodu je nutno zachovat jako soubor kvalit, které umožňují plnohodnotný život člověka Životní styl člověka – základní příčina degradace ŽP Nutnost přehodnocení životních priorit člověka Trvale udržitelný rozvoj  řešení pro budoucnost Každý z nás musí přispívat k ochraně ŽP ve svém okolí (aktivity – osobní, pracovní, společenské)

2.1 Co to je životní prostředí ŽP je místo – prostor, ve kterém působí všechny vnější i vnitřní činitelé tak, že organismus v něm může žít, vyvíjet se a rozmnožovat  ŽP je souhrn podmínek umožňujících existenci, vývoj a reprodukci živých organismů.  Zákon č. 17/1992 Sb.: „Životní prostředí je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie“

2.2 Co to je životní prostředí K ŽP člověka patří i lidská společnost a výsledky jejího civilizačního a kulturního rozvoje V ŽP člověka lze rozlišit dílčí prostředí: 1. Přírodní prostředí 2. Pracovní prostředí 3. Obytné prostředí 4. Rekreační prostředí

2.3 Co to je životní prostředí Z prostorového hlediska lze ŽP členit na: Globální ŽP (planetární měřítko) Makroprostředí (krajina+externality) Mezoprostředí (např. ŽP sídleních jednotek) Mikroprostředí (pracovní, obytné a kulturní) Vliv člověka na přetváření jeho původního životního (přírodního) prostředí: - transformace ŽP dle potřeb člověka (tvorba kulturní krajiny – denaturizace ŽP) ale někdy až devastace

3.1 Historické souvislosti vývoje ŽP v ČR Středověk: výstavba rybničních soustav rozsáhlé odlesnění (narušení hydrolog. režimu, vliv klimat. faktorů, snižování biodiversity) introdukce nových druhů živočichů a rostlin obnova zalesnění (smrkové monokultury) Výrazný zlom – průmyslová revoluce v 19. století: - Čechy patřily mezi nejprůmyslovější země Evropy (těžba uhlí, rud, prům. výroba)  silné znečištění ovzduší

3.2 Nejvýrazněji utrpělo ŽP ČR v období let 1948 – 1989 (výstavba soc. ekonomiky): orientace na těžký průmysl, strojírenství, bezohledná těžba nerost. surovin, zeměděl. velkovýroba)  vysoké narušení kvality ŽP - Ostravsko, sev. Čechy  zhoršení kvality ovzduší (SO2, NOx, CO2, pevné a organ. látky)  acidifikace srážek  narušení vodní složky ŽP (úpravy vodních toků, vypouštění nečištěných odpadních komunálních a prům.vod, ztráty na vodní fauně a flóře, eutrofizace povrch. vod)  škody při rekultivacích (zánik či poškození mokřadních a prameništních biotopů)  povrchová a důlní těžba – degradace přírodního reliéfu krajiny – pokles biodiversity, ztráty na genofondu  bezohledná těžba neobnovitel. přírodních zdrojů + plýtvání

3.3 Obrat po r. 1990:  Ustaveno Ministerstvo životního prostředí, vznik ČIŽP  Definována ekologická politika státu (v souladu se zásadami TUR)  Formulován právní rámec péče o ŽP – složkové a další zákony – jejich následná transpozice dle přístupů EU Zavedeny ekonomické nástroje řízení péče o ŽP Zahájena likvidace starých ekolog. zátěží  Zajištěna programová podpora péče o ŽP (SFŽP, využití fondů EU)

3.4 Slabá místa a nedostatky péče o ŽP po r. 1990:  Přílišný důraz na makroekonomický rozvoj  Nedostatek investic  Nízké ekologické vědomí (jedinec – společnost)  Přetrvávání plýtvání s neobnovitelnými přírodními zdroji (štěrkopísky, kámen)  Růst produkce odpadů a problémy s jejich likvidací ŽP ČR je nutno rovněž uvažovat v evropském kontextu – znečištění nezná hranic (migrace a dálkový přenos škodlivin)  depozice kyselých srážek, znečištěné vodní toky apod.

4. Ekologie a péče (nauka) o životní prostředí Biologický obor zkoumající obecně vztahy mezi organismy a jejich prostředím. Šířeji se ekologie zabývá i vztahy člověka k prostředí a ostatním organismům. Životní prostředí a jeho ochrana: Obor zkoumající přírodu (organismy, prostředí, člověka) v okamžiku nežádoucí změny (negativních jevů) a hledání způsobu jejich řešení (např. odumírání lesů  vysazování odolných dřevin, odsíření elektráren) včetně doporučení preventivních opatření (např. úspora energií). Paralela vztahu Anatomie (ekologie) – Medicína (ochrana ŽP)

5. Základní ustanovení zákona č. 17/1992 Sb. (o životním prostředí) 5.1 Preambule zákona: Člověk je spolu s ostatními organismy neoddělitelnou součástí přírody  Člověk má právo přetvářet přírodu v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje,  Člověk je odpovědný za zachování příznivého ŽP budoucím generacím   Mezi základní práva člověka náleží právo na příznivé ŽP. 

5.2 Účel zákona:  Vymezuje základní pojmy a stanoví základní zásady ochrany ŽP.  Stanovuje povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně a zlepšování stavu ŽP a při využívání přírodních zdrojů. Stanovuje odpovědnosti za porušení povinností při ochraně ŽP a související sankce za poškozování ŽP. Stanovuje ekonomické nástroje za znečišťování ŽP (daně, poplatky, odvody apod.).

5.3 Zásady ochrany životního prostředí Území nesmí být zatěžováno nad míru únosného zatížení. Přípustnou míru znečišťování ŽP určují mezní hodnoty.   Lze-li předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození ŽP, nesmí být pochybnost o tom, že k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit. Každý se může stanoveným způsobem domáhat svých práv u příslušného orgánu. Výchova a vzdělávání musí vést k myšlení a jednání, jež je v souladu s principem TUR, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality ŽP a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.

5.4.1 Základní povinnosti při ochraně ŽP Každý je povinen, především opatřeními přímo u zdroje, předcházet znečišťování nebo poškozování ŽP a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na ŽP. Každý, kdo využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na ŽP a zatížení území. Každý, kdo hodlá zavést do výroby, oběhu či spotřeby technologie, výrobky a látky, je povinen zabezpečit, aby technologie, výrobky a látky splňovaly podmínky ochrany ŽP a aby v případech stanovených tímto zákonem a zvláštními předpisy byly posouzeny z hlediska jejich možných vlivů na životní prostředí.

5.4.2 Základní povinnosti při ochraně ŽP Každý, kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje životní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje, je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky. Právnické osoby a fyzické osoby jsou povinny v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy poskytovat informace o svém působení na ŽP – zákon č. 123/98 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Každý, kdo zjistí, že hrozí poškození ŽP nebo že k němu již došlo, je povinen učinit v mezích svých možností nezbytná opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění následků a neprodleně ohlásit tyto skutečnosti orgánu státní správy.