Blanka Kubešová Spisovatelka žijící v Čechách i v cizině, publikuje v novinách, v časopisech a internetových magazínech.

Začala psát, nejdřív drobné texty, pak i knížky Začala psát, nejdřív drobné texty, pak i knížky. Debutovala v nakladatelství 68 Publishers Toronto prózou Deník Leošky Kutheilové (byl také zdramatizovaný a v pražském Divadle 90 U Valšů s ním excelovala Nina Divíšková) . Dnes má autorka na kontě 11 titulů , k tomu několik divadelních her, připravených televizních scénářů. Režisér Vít Olmer v roce 2004 natočil podle jejího scénáře film Modrý kámen. Blanka Kubešová se narodila v roce 1944 v Praze v rodině lékaře, dědeček i tatínek provozovali soukromou praxi, kterou museli v padesátých letech ukončit. Vystudovala jedenáctiletku, na vysokou školu se nedostala protože její původ neodpovídal kádrovým požadavkům a bratr ještě ke všemu emigroval do Kanady. Po škole nastoupila do archívu Národního divadla, kde pracovala s manželkou herce Jana Pivce. Brzy byla i tam nežádoucí, a tak přešla do Krátkého filmu, prošla řadou příležitostných zaměstnání.

Srpnová okupace v roce 1968 ji s manželem zastihla v Paříži Srpnová okupace v roce 1968 ji s manželem zastihla  v Paříži. Čekali, jak se situace vyvine a věřili naivně jako mnozí jiní, že Západ to jen tak nenechá. Nechal a tak požádali o azyl v Kanadě, ocitli se ve Torontu, které v té době připomínalo ještě divoký Západ a paní Kubešové se brzy začalo stýskat po evropské civilizaci. To už emigrovali i její rodiče a po delších úředních tahanicích se jí podařilo přestěhovat se za nimi do Švýcarska. Po emigraci začala psát nejprve drobné texty, později debutovala v nakladatelství 68 Publishers Toronto prózou Deník Leošky Kutheilové, v níž zaznamenala absurdnost i úzkost života 50. let. Od té doby už pero nepustila. Její beletristické práce vycházejí ze zázemí psychologické prózy. Ústředními postavami, kterým věnuje porozumění a sympatie, jsou většinou autentičtí hrdinové, svérázné, neopakovatelné osobnosti z okraje společnosti, prožívající jedinečnost svých lidských osudů a snažící se včlenit do složitého soukolí společenské morálky.

Žije částečně v Praze v ČR a částečně v Lucernu ve Švýcarsku . V sedmdesátých letech budoucí uznávaná spisovatelka otevřela v Luzernu poetickou kavárničku, které čeští exulanti říkali Viola 2. Tady po mnoho let předčítala z exilové a disidentské literatury, recitovala své oblíbené básníky, zpívaly se Hašlerovy písničky… Žije částečně v Praze v ČR a částečně v Lucernu ve Švýcarsku . Píše články i fejetony do Lidových novin, Českého rozhlasu, Tvaru, Listů, internetových magazínů – pod odkazy se skrývají články Pozitivních novin, CzechFolks , Český dialog , SeniorTip a dalších periodik. Poskytla rozhovory pro různá rádia např. ČRO 2, Vltava, radio Praha, Regina V průběhu let získala řadu literárních ocenění.

Blanka Kubešová a Brácha Jerry audiozáznam Blanka Kubešová mluví o své knize   Blanka Kubešová a Brácha Jerry

Baletky v modrém vyšly jako KNIHY ► Romance pro Žoržínu, 1985, Konfrontace Curych ► Deník Leošky Kutheilové, 1987, 68 Publishers Toronto ► pod názvem Od školy se práší, 1992, Road Praha Vltavěnka, Brácha Jerry a Baletky v modrém vyšly jako E-knihy Perlový svět, 1996, B.Just, Praha Audioknihu Deník Leošky Kutheilové . z pera Blanky Kubešové čte Hana Maciuchová. Spolu s V.R.Židkem spoluautorka knihy

malá ukázka titulů

Sedím v první lavici vedle Annemarie, proč ne v poslední, bylo by na mě míň vidět. Vrána k vráně, Annemarie je Talijánka. Z okna jsou vidět hory, hory a hory kolem dokola, je to hezký takhle na podívání, ale jde z nich zima, a to je teprve podzim. Lidi jsou tu taky mražený, usmívaj se jak hvězda Polárka, svítí, ale nehřeje, všechno jen na oko a na pohled, a oni taky, ne a ne roztát. Je to nějaká nemoc asi z těch hor a z těch vejšek. Padá a tlačí se to za mnou, k oknu a skrz, nemá to konce, a když si pomyslím, že jsme tu na doživotí, cejtím, jak se kolem mě ten půlkruh uzavírá jako věnec... ten smuteční. Kapky deště, kterej se leje za oknem, dopadaj dutě, jako by někoho zahrabávali. Ten někdo, to jsem já, moje vzpomínky a moje město, zvony z něj odletěly do Říma, říká maminka, která už není taková jako bejvávala. Když se jí ptám, proč je taková, taková divná, pomáhá mi tatínek, krčí jen ramenama a vzdychá. Popadá mě hrozná chuť zmizet navždycky někam mezi ty hory, zavřít oči a nechat svět světem, ať se třeba staví na hlavu. Asi by mi to nebylo nic platný, poslali by za mnou bernardýny, ty jsou na takový nápady cvičený. ukázka z knihy Žoržína

Koupel byla rituál a měla svá pravidla Koupel byla rituál a měla svá pravidla. Dveře chatky nechala Vltavěnka za sebou dokořán a s vrátky v plotě se nezdržovala. Několik latěk potřebovalo opravit, otvíraly se jako závora a posloužily stejně dobře jako vrátka.Rozednívalo se. V tuhle dobu jí bylo na spaní už líto času. Pozdravila se na obloze se stádem beránků a s rozkoší a s pusou dokořán do sebe natáhla osvěžující ranní mlhu. Jen co ji poválela po jazyku, už se rozběhla dolů k řece. Tedy – běh v pravém smyslu to nebyl, dokonce ani chůze a vůbec nic, co by se tomu třeba jen zdánlivě podobalo, tohle terén nedovoloval. Na válení sudů se cítila také už poněkud stará a ze cviku, a tak zbývalo vlastně jen jedno: Vltavěnka svah sjížděla vlastním stylem, totiž po patách a jako na lyžích. Vidět bylo sotva na několik kroků, mlha připomínala žvýkací gumu, která se dala roztahovat a natahovat do šířky i délky, ale tady se nemusela bát, tady znala každý strom, každý drn, každý kamínek.Březnové mlhy přinášejí po sto dnech prudké bouřky... tedy v červenci, počítala. Mohlo být něco krásnějšího? Když se z nebe spouštěly blesky a poprvé nasucho zahřmělo, to hned nechala všeho a vybíhala ven, aby jí neutekla ani kapka. Tak tedy v červenci...Gumovky Vltavce překážely, shodila je ze sebe a vnořila chodidla do mokré trávy. Vmžiku se jí na nohou i mezi prsty obalenými mastným, těžkým prachem usadily chladné kapky. ukázka z knihy Vltavěnka zavzdychala slastí.Jaro přišlo letos brzy, odněkud zakvákaly žáby, jako když drnčí budík. Listy na stromech a keřích se zdály tak zkřehlé, že visely jako naškrobené. Zvrátila hlavu a s pusou dokořán pročišťovala kalich duše i oči, srdce i smysly proplachovala všudypřítomnými mlžnými střípky.

Literární ocenění V průběhu let získala řadu literárních ocenění. Blanka Kubešová je členkou Obce spisovatelů Literární ocenění První místo v Literární soutěži Čs.rozhlasu Brno za povídky Amore a Brácha Jerry, 1992 Čestné uznání v literární soutěži Varnsdorf, 1996 První Cena Knižního Klubu za román Černá v bílé, 1999 Prémie v soutěži Nadace Františka Langera, 2001 Prémie v soutěži Nadace Františka Langera, 2004

Tato skromná žena o sobě říká, že všechno začalo tím, že milovala slova. Češtinu jako takovou. „Mé psaní provokuje obava, že není daleko doba, kdy přestaneme spolu a mezi sebou komunikovat, kdy přestaneme vnímat jak krásu přírody, tak třeba bolest druhého, kdy ztratíme schopnost vidět a cítit, schopnost dokázat se soustředit na krásu slova, hudby, nebo krásu duševní. Že sice budeme stále bohatší, ale méně šťastní, méně soudržní, že v nás bude stále méně lásky a citu…“ odpovídá na klasický dotaz jak se stala spisovatelkou

Úryvek z mailu od paní Kubešové ze dne 13. července 2009 Milá paní Janino,  nevzpomínám si, že bych napsala něco tak úžasného. Na stránky mě ale samozřejmě dejte, bude mě to těšit. Moc si vážím každého, kdo v dnešní polistopadové době nepropadl lákadlu peněz, možnosti dělat něco co tzv. "vynáší" a namísto toho se věnuje  něčemu tak neziskovému, jako je výchova dětí k četbě a k lásce ke knize. Děláte to úžasně krásnou a zajímavou formou a já Vám k tomu držím všechny palce.  Píšete, že uvedete současně i  názvy mých knížek. Těch je dost, jen pro Vaši orientaci přikládám v příloze. Snad by stačilo uvést jen tu poslední, Žoržínu. Vyšla podruhé na podzim min. roku a když nic jiného, bude aspoň ještě k dostání. Je určena dospělým i dětem, četla jsem z ní také mnohokrát s úspěchem na školách.  Dospělým i dětem byl určen i Deník Leošky Kutheilové, který vyšel u Škvoreckých. Po Sametu vyšel pod názvem Od školy se práší, ale ten už je dávno rozebráný.  Obě tyto knížky, a vlastně všechny moje práce, jsou práce biografické nebo aspoň s biografickým nádechem. Pěkný pozdrav Blanka

film B.K. k shlédnutí Modrý kámen na YouTube www.jkk.estranky.cz © 15. 7. 2009 JaninaS aktualizace leden 2014 janina_s@volny.cz www.jkk.estranky.cz