Prof. PhDr. Alena Vališová, PhD Prezentace výsledků a představení odborného informačního materiálu, výstupy z učení v ČR Prof. PhDr. Alena Vališová, PhD Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích neuniverzitního typu, registrační číslo: CZ.1.07/2.2.00/28.01 Inovace výstupů, obsahu a metod bakalářských programů vysokých škol 15

„Inovace výstupů, obsahu a metod bakalářských programů vysokých škol neuniverzitního typu“ Projekt směřuje k  inovaci: v  oblasti hodnocení výsledků studia (u posluchačů bakalářského stupně na vysokých školách technického zaměření); v oblasti koncipování učebního obsahu (v podobě studijních programů, modulů a studijních opor); v oblasti používaných metod výuky u akreditovaných bakalářských programů – z oblasti stavebnictví, logistiky a ekonomiky.

Cílová skupina: studenti (oborů Ekonomika podniku, Stavební management, Konstrukce staveb a Logistika – prezenční a kombinovaná forma bakalářského studia akademičtí pracovníci dvou veřejných vysokých škol neuniverzitního typu s  akreditovanými bakalářskými studijními programy – Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích a Vysoká škola polytechnická v Jihlavě a studenti a pracovníci soukromé Vysoké školy logistiky o.p.s.

Konkrétní výstupy vycházejí z logicky promyšlených cílů a z realizovaných výzkumných metod – především nestandardizovaných dotazníků pro studenty a pro akademické pracovníky Výzkum potvrdil všeobecně platný fakt, že naše školství stále ještě „trpí neduhem“, který se zčásti projevuje i na vysokých školách – neúměrným důrazem na fakta při současném přehlížení širších souvislostí a vztahů (Cejpek, 2005, s. 275). Při dnešním rozvoji poznání (vědy i techniky), které je neustále v  rychlém sledu překonáváno novými poznatky, objevy a vynálezy, nejde v procesu vzdělávání ani tak o předávání faktů jako o to, aby vysokoškolský učitel se svojí přirozenou autoritou předal studentům své postoje, aby je naučil jistým dovednostem a vedl je k osvojení si kritického myšlení.

Autorita Autoritu je možné představit: jako multidimenzionální a multidisciplinární pojem; pojetí autority a její historické proměny v pedagogických kontextech; vzájemné souvislosti mezi autoritou a výchovou.

Autorita jako multidimenzionální a multidisciplinární pojem Kritéria: genetické a sociální hledisko. Dle sociálního statusu: - Osobní - Poziční - Funkční Na základě důsledků v chování sociálního okolí - Autorita skutečná - Autorita zdánlivá

Autorita jako multidimenzionální a multidisciplinární pojem Dle sociální prestiže Formální - Neformální Dle nositele v dějinném vývoji autoritu rodičovskou autoritu silnějších, starších, autoritu panovníků, náboženskou, úřední či vědeckou

Pojetí autority a její historické proměny v pedagogických kontextech Autorita v kontextu pedagogického myšlení první poloviny dvacátého století. Non-direktiva a svoboda ve vyhraněných pedagogických směrech. Principy humanistické psychologie a non-direktivní působení výchovy. Vlivy postmoderního myšlení na pojetí autority.

Autorita v kontextu pedagogického myšlení první poloviny dvacátého století Pedagogické myšlení a jeho prolínání do chápání autority bylo ovlivněno řadou konkrétních filozofických a psychologických teorií např: Naturalistické pojetí výchovy koncepce personalistické duchovědné orientace pragmatická pedagogika.

Non-direktiva a svoboda ve vyhraněných pedagogických směrech Revolta proti jakékoliv autoritě a prosazování snahy emancipovat se od ní jsou charakteristické znaky těchto vztahů. Vznikají extrémní koncepce, k nimž patří například tzv. emancipační pedagogika a tzv. antipedagogika.

Principy humanistické psychologie a non-direktivní působení výchovy Výrazný proud představuje pedagogické myšlení, které se opírá výrazně o humanistickou psychologii. V kontextu autority je zde zvláště významný pojem vývoje a pojem seberealizace. Z toho potom pramení i interpretace svobody a nondirektivity.

Vlivy postmoderního myšlení na pojetí autority Pojetí autority v pedagogických souvislostech 70. – 80. let dvacátého století výrazně ovlivnila i etapa postmoderny. Nové aspekty v pojetí autority zohledňují v současnosti: o postavení subjektu ve společnosti; o potřebu svobody a seberealizace individua; o schopnost orientace ve složitých sociálních vazbách a náročných životních situacích; o význam individuální a sociální odpovědnosti, sebeovládání a volního úsilí; o osobnostní charakteristiky.

Vzájemné vztahy mezi autoritou a výchovou Tři úrovně, které se vzájemně propojují, jsou na sobě závislé a obsahově se k sobě přibližují: Makrosociální - zahrnuje především vztah autority a výchovy ve společnosti, vyplývající ze vztahů norem a hodnot rodiny, školy a společnosti v tom nejširším kontextu. Mikrosociální či interindividuální - tematicky jde převážně o hodnoty, normy jednání, pravidla a zásady, které jsou určovány například rodinným životem nebo interakčním schematem ve škole, základním zájmem je odkrytí konkrétního situačního jednání, je rovinou každodenních aktivit mezi pedagogy a současnou mládeží. Intraindividuální - směřuje ke zkoumání toho, jakým způsobem se jednající subjekty (děti, dospívající) učí normám a hodnotovým orientacím od druhých, jakými prostředky jsou nejvíce ovlivňováni, jak je určován vývoj osobnosti, charakteru nebo individuálního jednání.

Vzájemné vztahy mezi autoritou a výchovou Dva základní aspekty: Aspekt relativnosti - jedinec získává autoritu v určitém časovém období, vůči svému sociálnímu okolí, vůči určitým lidem, konkrétním skupinám (například na svém pracovišti, v rodině, v zájmové skupině). Aspekt asymetričnosti - nositel autority působí na ostatní lidi ve svém okolí rozhodujícím, převažujícím vlivem, vytváří vztah nadřízenosti a podřízenosti, vztah vedení a následování. Asymetričnost vztahu může pramenit z formální pozice nositele autority, ale také z jeho neformálního postavení, případně z kombinace obojího.

Fenomén autority a doporučené desatero: 1. Autorita jako multidimenzionální a multidisciplinární pojem (pro objasňování termínu autorita je nezbytné uvědomit si potřebu jeho vědecké interpretace z pozic různých vědních disciplín). 2. V pojetí autority nejde o izolovaný problém (autorita není problémem, který je možné vytrhávat ze společenských kontextů, naopak je nutné ho vidět v jejich rámci, vzájemných vztazích a vzájemném podmiňování; průběhu historického vývoje se jednotlivé aspekty problematiky autority proměňují). 3.Autorita není autoritářství (autorita není v rozporu s demokracií a demokratickými principy výchovy). 4.Autorita není v rozporu s kritičností (fungování autority ve výchově neznamená nekritický pohled na světě a absenci konstruktivní kritiky). 5.Autorita nemusí vést ke konformitě (přítomnost autority nesměřuje automaticky ke slepé poslušnosti a bezzásadové přizpůsobivosti, nýbrž respektuje pluralitu názorů).

Fenomén autority a doporučené desatero: 6. Autorita vyjadřuje vztah (autoritu není možné chápat jako vlastnost osobnosti nebo její charakteristiku, ale jako vztahovou záležitost). 7. Aspekt relativnosti a asymetričnosti v chápání autority (příjemce vlivu podmiňuje existenci autority tím, že vliv nositele autority uznává, respektuje a přijímá; jedinec získává autoritu v určitém časovém období). 8. Specifika přijímání a rozvíjení autority v různém sociálním prostředí (sociální role nositele a příjemce autority se vzájemně dotvářejí, jsou komplementární, ovšem asymetrické). 9. Rozvíjení autority jako dlouhodobý proces (autoritu si těžko a dlouho budujeme, snadno ji však můžeme ztratit). 10.Nebezpečí relativizace autority v sociálním kontextu (pokud mladí lidé nenacházejí autoritu v rodině a ve škole, hledají ji jinde; mohou tak směřovat do nejrůznějších závadových sociálních skupin, náboženských sekt a podobně).

Děkuji za pozornost