Bezpečnost internetu Bára Konečná

Pravidlo 1 Nikomu neříkej svoje heslo ani jméno a neodpovídej na správy a neukazuj svoji fotku

Pravidlo 2 Musíš držet pravidla s počítačem jako třeba (nepiš si s cizím).Bacha na to.

Pravidlo 3. Uvědomujeme si, jak je důležité chránit a vzdělávat mladé lidi, kteří používají internet. Chceme proto všem uživatelům zajistit bezpečné podmínky. Poskytovat rodičům a učitelům nástroje, s jejichž pomocí lze vybrat obsah, který děti mohou vidět na internetu Nabízet rodinám tipy a rady ohledně toho, jak na internetu zůstat v bezpečí Úzce spolupracovat s organizacemi, dalšími skupinami v našem odvětví a s vládními orgány, které se věnují ochraně mladých lidí

Pravidlo 4 Internet je nebezpečný Pro toho, kdo ho nejvíc používá, Bezpečnost na internetu je relativně široký pojem a zároveň důležitý problém jak pro běžné uživatele, tak administrátory velkých sítí. Můžeme jí rozumět jako souboru opatření, jež mají za cíl znemožnit, nebo maximálně znesnadnit útočníkovi získání soukromých či neveřejných dat, obsahu komunikace, zamezit převzetí vlády nad počítačem, případně celou sítí, nebo útoku s pokusem vyřadit server z činnosti.

Pravidlo 5 Kontroverzní problémy internetové bezpečnosti[editovat] Internetová bezpečnost je i zájmem států, avšak z trochu jiného hlediska než je bezpečnost jednotlivce, nebo firem jejíž síť je propojená s internetem. Prohlášeními o nelegálním obsahu a internetové bezpečnosti některé země, převážně totalitní, ovlivňují podobu internetu a vytěsňují z něj jiné než jimi protlačované oficiální názory. Vzniká tak jev regionalizace internetu, případně se tento jev připodobňuje k obrovskému firewallu[13], za kterým daná země a tamější uživatelé internetu leží. Internetový obsah je podrobně sledován i ve vyspělých zemích, v roce 2009 CIA investovala prostřednictvím jedné ze svých firem do firmy, jež se zabývá monitoringem Twitteru.[14][15] V roce 2007 Německá vláda zvažovala schválení zákona nasazení spywaru v boji proti zločinu[16], od stejného roku je veřejně znám fakt, že FBI používá spyware k monitoringu počítačů podezřelých osob.[17] Jak se chránit: Používat aktuální antivir, antispyware, firewall. Pravidelně aktualizovat používaný operační systém a užívané programy (zejména prohlížeče a jejich pluginy. Flash, Java ). Používat bezpečné heslo, nezapisovat, neukládat a nesdělovat ho. Kontrolovat u podezřelých stránek jejich skutečnou adresu v řádku prohlížeče. Neotvírat neznámé či podezřelé soubory, programy nebo přílohy poštovních zpráv. K citlivým službám se připojovat pouze z vlastního počítače a nikdy přes neznámou wifi nebo z internetové kavárny. Nenavštěvovat pornografické stránky nebo stránky, jež šíří warez. Často je na těchto stránkách záměrně obsažen malware. Připojovat se k internetovému bankovnictví, e-mailové schránce, či jiným citlivým službám zásadně přes HTTPS protokol.

Pravidlo 6 Sociální sítě jsou velmi lákavým cílem jak pro klasické hackery, tak pro sociální inženýrství. Jejich databáze obsahují obrovské množství osobních údajů, které jsou lukrativním zbožím zejména pro účely šíření vysoce cílené nevyžádané reklamy, případně pro vytvoření sociologické analýzy, taktéž využitelné pro marketing. Pokud má sociální síť svoje API umožňující vytváření programovatelných nástaveb, můžeme se často setkat se zneužitím na první pohled bezpečné aplikace, například hry, k současnému sbíraní dat o uživateli a jeho kontaktech.[4][5] Setkáváme se s vytvářením dalších kanálů pro nevyžádanou reklamu (skupiny nebo stránky na Facebooku, či účty na Twitteru), které lákají uživatele k připojení například populární hláškou z filmu, nabídkou něčeho zdarma či aktivaci nové služby, případně vydáváním se za veřejně známou osobnost. Přidání se ke skupině, nebo odběru zpráv není nebezpečné v obvyklém slova smyslu, člověk se však dobrovolně vystavuje další možností průniku spamu k němu. Sociální sítě jsou však vesměs unikátní systémy ve kterých neplatí vše univerzálně. Míra spamu tak v dané síti záleží na její koncepci (jak je řešeno sdružování uživatelů a hromadné posílání zpráv).