KLUB SBĚRATELŮ BALENÉHO CUKRU © KSBC 2012

Část I. Představujeme se © KSBC 2012

Kdo jsme? Klub sběratelů baleného cukru (dále jen KSBC) je občanské sdružení se sídlem v Praze, snažící se vytvářet optimální podmínky pro účelné využívání volného času zájmovou činností (sběratelství). Posláním klubu je vzájemná podpora sběratelů při shromažďování, klasifikaci, ukládání a prezentaci všech forem baleného cukru a organizování výměnných dnů a výstav. Členem se může stát každý zájemce z tuzemska i ze zahraničí (mládež do 18 let se souhlasem zákonného zástupce) po vyplnění jednoduché přihlášky a zaplacení ročního členského příspěvku ve výši 300,- Kč. © KSBC 2012

Počátky klubu Někteří z nás sbírali cukr již dlouho, ale moc o sobě nevěděli. Několik sběratelů se sešlo v říjnu 1996 na burze Klubu sběratelů kuriozit a tím to začalo. Již 27. 7. 1997 uspořádala Ing. Miloslava Žďárská první mezinárodní výměnný den za účasti 18 sběratelů z Čech, Německa, Francie a Belgie. Krátce poté byl založen Klub sběratelů baleného cukru. Nebyl nikde registrován, ale již v roce 1998 uspořádali jeho členové dva výměnné dny, výstavky ukázek ze svých sbírek a začali vydávat informační bulletin „Cukřenka“. © KSBC 2012

A historie pokračovala Klub uspořádal 24.7.1999 v Praze již druhý mezinárodní výměnný den. Účastnilo se ho 36 sběratelů. © KSBC 2012

Oficiální ustavení klubu 2. prosince 2000 se sešlo 24 členů a 5 hostů z Německa v motorestu „U černého vola“, aby neformálně existující klub zlegalizovali a oficiálně založili. Stanovy klubu byly zaregistrovány Ministerstvem vnitra v lednu 2001. Od té doby prošlo klubem celkem 265 sběratelů. Hodně jich sice časem své členství z různých důvodů ukončilo, ale přicházeli noví, takže nyní je nás celkem 100. Nepřidáte se? © KSBC 2012

Každoročně pro ně vydáváme Co děláme pro své členy? Umožňujeme vzájemné kontakty mezi našimi sběrateli včetně zahraničních a kontakty sběratelů s výrobci baleného cukru, poskytujeme jim metodickou pomoc při klasifikaci a organizaci jejich sbírek. Každoročně pro ně vydáváme nejméně jednu sérii klubových cukrů. © KSBC 2012

Naše webové stránky Na webových stránkách www.ksbc.cz informujeme o své činnosti a dění v klubu. Může je navštívit každý zájemce. © KSBC 2012

Klubový časopis „Cukřenka“ První číslo - 1998 Jubilejní 50. číslo - 2012 © KSBC 2012

Katalog Náš člen Ing. Daniel Froněk vytvořil a v roce 2006 vydal katalog cukrů vyrobených v cukrovarech na území ČR, který kromě jejich popisů obsahuje i barevnou přílohu se 129 vyobrazeními. Tisk sponzorovala společnost Cukrovary TTD a. s. (dnes Tereos) v Dobrovici. © KSBC 2012

Výměnné dny KSBC Klub pořádá každoročně dva výměnné dny. Jeden mezinárodní v červnu, druhý, pouze pro své členy, v listopadu po výroční členské schůzi. © KSBC 2012

Cukry k výměnným dnům Pro účastníky svých výměnných dnů vydává klub zvláštní cukry. Tahle skládačka byla vydána k výměnnému dni v Trenčíně v roce 2007. © KSBC 2012

Další setkání sběratelů Kromě klubových výměnných dnů pořádají naši sběratelé různá neoficiální setkání spojená s výměnou. Tenhle obrázek se jako skládačka objevil i na cukrech. © KSBC 2012

Jezdíme i do zahraničí… Účastníci výměnného dne v maďarském Balatonkenese v roce 2011 © KSBC 2012

... za kolegy sběrateli. © KSBC 2012

Vystavujeme © KSBC 2012

Naše kronika je i na webu © KSBC 2012

Osobní cukry Naši členové si nechávají vyrobit i své vlastní cukry, a to jak pro výměnu, tak jako dárek ostatním pro radost. © KSBC 2012

Část II. Co vlastně sbíráme? © KSBC 2012

Někteří z nás sbírají vše, co souvisí se slazením – krabice s kostkami, kilové sáčky s krystalovým cukrem i pytle od 50 kg balení, exotický cukr, homole a vanilkový nebo želírovací cukr. To vše ovšem vyžaduje místo na uskladnění, a proto je mnozí sběratelé sbírají jen příležitostně pro zpestření své sbírky. © KSBC 2012

A co ještě? Někdo sbírá i další předměty které nějak souvisejí s cukrem, jeho výrobou a zpracováním. Třeba staré pohlednice. © KSBC 2012

Ani tímhle nepohrdneme… © KSBC 2012

… natož tímhle! Všichni však sbíráme drobná (cca 2,5 – 15 g) hygienická balení sladidel (tj. kromě cukru i umělých) v pevném skupenství. © KSBC 2012

Čemu říkáme „cukry“? Cukry jsou pro nás sběratele všechna sladidla tj. sladké látky přírodní nebo umělé, používané ke slazení. Nemusí to být jen řepný nebo třtinový cukr (sacharóza), ale i cukr ovocný (fruktóza), dřevný cukr (xylitol), sladidla původu přírodního (stevia) nebo umělého, cukr s příchutí a směsi cukru a jiného sladidla („light“). © KSBC 2012

Hygienické balení Za hygienické balení pokládáme takové balení, při jehož výrobě se obsahu určeného ke spotřebě nedotkla lidská ruka. Výjimku tvoří cukry (zpravidla kostičky, ale i jiné tvary) ručně pro nás vyrobené našimi kolegy, protože ty nejsou určeny ke slazení. © KSBC 2012

Balené kostky Jedna nebo dvě kostky jsou zabalené v jednom obalu. Dříve se v některých zemích používaly obaly dva – spodní, základní, zajišťující vlastní ochranu výrobku (z pergamenového nebo impregnovaného papíru), a potištěný přebal z obyčejného papíru, mající zpravidla reklamní poslání. Předválečné čs. kostky Kostky ČSSR © KSBC 2012

Kostka „v hadici“ Francie Balené kostky Papírový obal je čtyřúhelníkový a uzavírá se lepením. Některé kostky se balí i do nekonečné hadice z papíru nebo z umělé hmoty, jednotlivá balení jsou pak oddělována a uzavřena svarem. Kostka „v hadici“ Francie Dvě kostky v krabičce © KSBC 2012

Balené kostky Dnešní kostky už váží většinou jen 5 gramů, vyrábějí se však i těžší, záleží na „sladivosti“ spotřebitelů; pověstné jsou balené kostky z bývalého SSSR, které vážily i 15 g. SSSR (Kazachstán) Finsko © KSBC 2012

Obálky: Belgie, Švýcarsko, Nizozemí Sáčky Výsledný tvar balení je výrazně plochý obdélník nebo čtverec připomínající polštářek. Ještě v osmdesátých letech 20. století se někde strojově balilo do lepených obálek s chlopní, která se po naplnění sáčku přehnula a přilepila. Obálky: Belgie, Švýcarsko, Nizozemí © KSBC 2012

Sáčky Dnes však převládá balení na hadicových balicích strojích, které vytvářejí z jednoho nebo dvou pásů obalového materiálu nekonečnou hadici, plní ji a oddělují ploché sáčky, jež uzavírají tzv. svarem. Materiálem je většinou speciální papír (zpravidla zevnitř opatřený vrstvičkou umělé hmoty na ochranu před vlhkostí), někdy i plastová fólie (Itálie, Slovinsko). © KSBC 2012

Sáčky V minulosti nebyly výjimkou sáčky o hmotnosti i 15 gramů. Postupně však jejich hmotnost klesala na 7 a 5 gramů a v některých zemích (v USA či Kanadě skoro vždy) najdeme i sáčky o hmotnosti 2,5 – 2,8 gramu. © KSBC 2012

Sáčky Existují i sdružená balení, v nichž je k cukru hygienicky přibalena i lžička a občas i cosi, co má představovat kávovou smetanu (v lepším případě je to sušené mléko, v horším jakási sloučenina vyrobená z rostlinných tuků). „All-in-one“ – cukr, sunar a lžička z kantýny v centrále NATO v Bruselu © KSBC 2012

Tyčky Sběratelé jim tak říkají podle anglického „sticks“; naši výrobci užívají rovněž označení „trubičky“, „stiksy“(!), „tyčinky“ či „ruličky“). Připomínají více či méně buclaté válečky uzavřené na delších koncích širokým svarem. Tyčky vznikly na základě rozumné úvahy, že na stejné množství cukru je při zabalení do válečku potřeba podstatně méně papíru, čímž se šetří náklady a životní prostředí. Hmotnost tyčky bývá zpravidla 5 gramů, někdy i vyšší, ale např. v Bulharsku také jen 2,5 či 2 gramy. © KSBC 2012

Vrtulky (pyramidky) Sběratelský název není ustálen. Naši výrobci používají i název „trojhránek“ a zahraniční „tetraedr“ (čtyřstěn), i když z hlediska geometrie má výrobek jen dvě hrany. Obal ve tvaru nekonečné hadice je po naplnění uzavírán tzv. křížovým svarem (svary na koncích jsou na sebe kolmé), čímž vznikne nezaměnitelný tvar připomínající zaoblený čtyřstěn, tolik „oblíbený“ sběrateli. © KSBC 2012

Polštářky (někdo jim říká „mašličky“, Slováci „vankúšiky“) jsou novinkou posledních let. Podobně jako vrtulky jsou baleny do obalu v podobě nekonečné hadice, ale oba krajní svary jsou rovnoběžné. © KSBC 2012

Část III. Vytváříme sbírku © KSBC 2012

Kde brát materiál? Například při návštěvě různých pohostinských a jiných podniků. Ti méně odvážní si svou kávu (čaj, grog) neosladí a cukříky si odnesou. Netřeba se za to stydět a brát ohledy na šklebící se obsluhu, protože odnášené cukříky jsme si řádně zaplatili a jsou tedy naše. Najdeme-li odvahu, můžeme personál o další cukříky požádat (občas vám i pomůže s hledáním), nebo si je zkusit od něj koupit. Odvážní „lovci“ se ani neptají a cukříky vystavené nebo ponechané na stole předchozím zákazníkem prostě seberou; sbírání se pak stává téměř adrenalinovým sportem. © KSBC 2012

Sami to neoběháme! Je dobré si vytvořit síť zvědů, kteří nám cukříky nosí z dovolené či služebních cest. Naši zvědové si časem najdou své zvědy a ti zase své, takže jejich síť, v jejímž středu sedí sběratel jako pavouk, utěšeně roste. Zvěda je nutno instruovat, že zejména cukry ze zahraničí bereme v jakémkoliv množství, protože musíme myslet i na kamarády. © KSBC 2012

Výměna Dalším zdrojem jsou výměnné dny a setkání, přičemž platí dvě zásady: Nevyměňuje se „kus za kus“ (každý si vezme, co se mu líbí, a nabídne, co má) a za cukry se mezi sběrateli neplatí! Při korespondenční výměně záleží na dohodě účastníků, ale ani tady se neobchoduje. Něco jiného je, když cukry objedná a zaplatí klub. Každý člen vždy dostane stanovené množství zdarma a potřebuje-li jich víc, prodá mu je klub za výrobní cenu. Je to totéž, jako by si je objednal v balírně sám. © KSBC 2012

Další zdroje Někdy lze získat zajímavé cukříky z pozůstalosti, ze zrušené sbírky nebo na burzách jiných oborů. Hodně staré cukry většinou ani jinak získat nelze. Zpravidla je nutno je koupit, nabízející nejsou sběratelé baleného cukru. Cena se sjednává dohodou, klub žádné ceníky nemá a ani mít nebude. © KSBC 2012

Cukry máme, co s nimi? Většina z nás vytváří tzv. sbírky generální, tedy sbírá všechno, třebaže ví, že všechno nasbírat nejde. Přibývající počet cukrů a rostoucí nedostatek místa k uložení sbírky nás však staví před problém: Co dál? Možností je několik, ale nejsou vždy ideální, a to ani ve vzájemné kombinaci. Pomineme-li řešení spočívající v tom, že prostě nebudeme dělat nic a naše sbírka nás jednoho dne buď vytlačí z našeho obydlí, nebo pro ni najdeme či přistavíme další prostory, musíme si dříve či později vybrat ze dvou „redukčních“ řešení. Prvním z nich je rozhodnutí, zda… © KSBC 2012

Musíme sbírat všechno? Rozsah sbírky výrazně omezí vhodná specializace, jejíž zaměření záleží výhradně na úvaze sběratele. Někdo soustřeďuje své úsilí na získání jen určitých cukrů a ty ostatní buď nesbírá vůbec, nebo jen okrajově. Specializace na vybrané náměty nebo obory také umožní sběrateli věnovat se jim víc do hloubky. Možností je mnoho: Někdo se specializuje na tuzemské cukry nebo na cukry z určitých zemí, cukry leteckých společností, významných výrobců kávy, podniků rychlého stravování (např. Mc Donalds), cukry s určitou tématikou (např. mašinky a vše kolem dráhy), někdo sbírá pouze série, jiný se vyhýbá baleným kostkám apod. © KSBC 2012

Vysypávat – ano či ne? Při nedostatku místa je možné objem sbírky zredukovat a sbírat jen prázdné obaly, tedy zbavit plné (zabalené) cukry jejich obsahu. Sáčky, tyčky a polštářky nelze otevřít bez poškození obalu, musí se proto velice opatrně a co nejnenápadněji naříznout např. žiletkou či skalpelem a cukr vysypat. Vysypat vrtulky sice také lze, ale nic se tím nezíská, prázdný obal podrží svůj tvar a nelze jej „zplacatit“. Otázka, zda vysypávat či ne, je dost zásadní a záleží na každém sběrateli, jak se rozhodne. Jsou dvě možnosti: © KSBC 2012

Nevysypávat! Nevysypávači tvrdí, že vyprázdněním obalu není naplněn účel tj. sbírání hygienicky baleného cukru a předmět sbírky se redukuje na sbírání jakýchsi papírků. Vyprázdnění je (s výjimkou kostek) nevratné. Tento argument je závažný, měla by být zachována jednota obsahu a formy. Však také ani přesvědčení vysypávači nevybalují kostky a raději je spíš vůbec nesbírají, protože cítí, že by tím zanikla jejich podstata. Ba jsou i tací, kteří do získaných prázdných obalů znovu balí kostky stejného rozměru. Cukr se nekazí, lze jej neomezeně skladovat, tak proč se ho zbavovat? © KSBC 2012

Vysypávat! Vysypávači soudí, že stačí i prázdný obal, protože jde o hygienické balení a to není nutno dokumentovat obsahem, který stejně není vidět. Má to své výhody: Prázdné obaly se daleko lépe ukládají a se sbírkou se lépe manipuluje. Při průměrné 5g hmotnosti jednoho sáčku váží běžná tisícikusová sbírka pět kilo! Praskne-li plný sáček, je cukr všude. Malé děti, které vše strkají do pusy, zaujme spíš sladký balíček než pouhý obal. Korespondenční výměna prázdných obalů je podstatně levnější, bez obav z neblaze proslulého „bílého prášku“ v poštovních zásilkách. © KSBC 2012

Jak se tedy rozhodnout? Vysypávačům nahrává i to, že vysypaný cukr lze využít ve sběratelově domácnosti nebo k odměňování zasloužilých zvědů. Vytopení bytu je pro vysypanou i nevysypanou sbírku pohroma. Argument o nebezpečí sežrání nevysypané sbírky mravenci neobstojí. I ve vysypaném obalu vždy několik zrnek cukru zbude a mlsný hmyz se k nim prohlodá. Začínajícímu sběrateli lze nezávazně doporučit: Plný cukr nevysypávejte, není-li to nezbytně nutné. Nepohrdněte ani kulturně vyprázdněným obalem. Unikátní staré sáčky je lepší držet plné jako doklad doby, stejně tak kostky a vrtulky. Přebytky nevysypávejte, mohou se hodit kolegovi. © KSBC 2012

Zásady pro uložení sbírky Snadná orientace při ověřování přírůstků Logický systém řazení jednotlivých cukrů a jejich skupin Možnost snadného přeuspořádání a doplnění Ochrana exponátů před poškozením Estetika uložení Pohodlné a snadné prohlížení © KSBC 2012

Jak neukládat? Kromě kostek a vrtulek NE do krabic a krabiček! Rozhodně NENALEPOVAT! Fotografické růžky nanejvýš pro vystavovanou kolekci Takhle ne! © KSBC 2012

Jak ukládat? Kostky a vrtulky do plochých krabic nebo zásuvek © KSBC 2012

Do folií (koupených nebo upravených na míru)… Sáčky a tyčky Do folií (koupených nebo upravených na míru)… … a folie do šanonu. © KSBC 2012

Zásady třídění sbírky Sbírka musí 1. mít řád, aby vynikly logické souvislosti mezi exponáty; 2. umožnit snadné ověření přírůstků. Kriteria třídění (lze kombinovat) podle zemí (zpravidla základní) tematické (např. káva, stavby, zvířata, fastfood apod.) podle orientace (na výšku, na šířku) abecední podle měst (občas nutno přeuspořádávat) podle převládající barvy (lehčí hledání, jinak nelogické) podle výrobců (někdy potlačí logické vazby) © KSBC 2012

Kdo chce, ať si ji vede. Klub ji nevyžaduje. A co evidence? Kdo chce, ať si ji vede. Klub ji nevyžaduje. © KSBC 2012