co se skrývá pod povrchem Poznej sám sebe aneb co se skrývá pod povrchem Collegiate Association Research for Principle

Obsah: Opakování – nový a starý mozek. Základní potřeby člověka. Jak trávíme svůj čas. Pozice při vnímání sebe sama. Nefunkční pravidla nastavená společností Vrstvy naší osobnosti Životní scénáře Psychologické hry Collegiate Association Research for Principle

otázky: Jaké jsou základní potřeby člověka? Kde se bere naše vnímání reality? Collegiate Association Research for Principle

Vnímání reality Nový mozek Starý mozek Collegiate Association Research for Principle

Starý mozek – podvědomí Je starý přibližně 250 mil let. Kontroluje biologické procesy v těle, je sídlem emocí. Řídí všechny naše automatické činnosti, např. řízení auta Nepamatuje si čas, místo, obličeje. Nemá smysl pro morálku a etiku. Collegiate Association Research for Principle

Nový mozek – vědomí Je starý přibližně 40 tisíc let. Zabírá 80% celkové hmoty mozku. Je zdrojem myšlení, také abstraktního. Díky němu můžeme plánovat, tvořit nové věci, komunikovat a kontrolovat starý mozek. Je zdrojem svědomí, morálky a etiky.

Základní potřeby člověka Dostatečné množství variabilních podnětů – když podněty chybějí, mozek si je vytváří uměle. Potřeba uznání – bez ohledu na výkon - uznání – pozitivní, negativní, žádné Potřeba struktury – uvědomění sama sebe ve struktuře času Někam patřit – rodina, práce Otevřená budoucnost – potřeba smyslu života, naděje . Collegiate Association Research for Principle

Struktura času Stažení se – čas který trávíme sami se sebou. Každý potřebuje. Rituály - společenské aktivity, ne příliš kreativní. Pozdrav, poděkování,… Zábava – Projevuje se při ní hlavně naše vrstva dítě. Je to příjemné a neohrožující. Navazujeme tak přátelství. Činnost – zaměstnání, studium může být druh úniku – workoholici Psychologické hry Důvěrné vztahy blízkosti – nejdůležitější – vyžadují postoj dospělého a vnímání jsem v pořádku

Pozice při vnímání sebe sama Já jsem v pořádku, ostatní jsou v pořádku. - sebeúcta, optimismus Já jsem v pořádku, svět není v pořádku. - arogantní nebo paranoidní Svět je v pořádku, já nejsem. - buď přehnaně pečujeme nebo jsme oběť Svět ani já nejsme v pořádku. – marnost, zoufalství, nic nemá smysl Collegiate Association Research for Principle

Současné schéma vnímání Většinou střídáme několik pozic vnímání, ale 1 je naše nejčastější Mé schéma vnímání se může změnit, ale původní pozice nikdy úplně nezmizí Současné schéma vnímání Staré schéma vnímání 90% 10% Collegiate Association Research for Principle

Vrstvy naší osobnosti rodič dospělý dítě Rodič: nahrané modely chování a jednání od rodičů, autorit, kulturních vzorů. Nejsme sami sebou, podvědomě kopírujeme. - kritizuje, zakazuje, podporuje, oceňuje Dítě : reagujeme podle modelů získaných z dětství, ne podle aktuální situace. - hraje si, je zvědavé, tvoří, bojí se má koncepty Dospělý: chová se podle aktuální situace. Vnímá i dětskou a rodičovskou vrstvu. - vyhodnocuje, rozhoduje, řeší Vzkazy vtištěné do vrstev naší osobnosti mohou být pozitivní i negativní !!! V každé situaci jsou přítomné všechny 3 stavy, ale většinou vnímám jen jeden.

Vrstva rodič Přímé nekritické přebírání chování a výchovy rodičů a dalších autorit Obsahuje postupy, jak se co dělá, příkazy, zákazy, společenská pravidla. Utváří se u člověka během prvních 5 let života. Zdravá kritika Kritický rodič kritizuje, vymezuje Nezdravá kritika Zdravá péče Pečující rodič podporuje, oceňuje Nezdravá péče Collegiate Association Research for Principle

Nefunkční pravidla nastavená společností: Nechval a neoceňuj i když chceš – mohli by si na to zvyknout. Neříkej si o ocenění i když potřebuješ. Neodmítej nic i když to nechceš a nepotřebuješ.. Nechval se. Nepřijímej chválu, i když ti dělá radost. Collegiate Association Research for Principle

Vrstva dítě rodič dospělý dítě tyto stavy se utvářejí v raném dětství, nejpevnější vznikají do věku 3. let. Jsou to emotivní reakce na vnější podměty. Rodič v dítěti : na základě reakcí rodičů a dalších autorit si vytváříme představu jací bychom měli nebo neměli být. Pověry. Př: Když to neudělám perfektně, jsem neschopná. Je dobré, když jsem čestná a záleží mi na druhých. Dospělý v dítěti: Rozhoduje o tom, jak vnímáme sami sebe. Vychází z emocionálních představ, jak by měla vypadat realita. Rozhodující pro dítě jsou emoce. „Já to chci takhle.“ Př. Ona mě musí milovat. I když dělám chyby, mám hodnotu. Dítě v dítěti: somatické projevy. Vnitřně se zdánlivě přizpůsobím nějaké situaci, ale mé tělo promluví. Př: Jdu, ale začnou mě bolet nohy. Vidím zmrzlinu, cítím se dobře. dospělý rodič dospělý dítě dítě

Životní scénáře Dítě vítězné nevítězné prohrávající dospělý dítě rodič Dítě Podvědomé životní plány, uložené v našem podvědomí Utvářejí se ve vrstvě dospělý v dítěti Vznikají do věku 3 – 5 let, takže jsou často zkreslené Když se scénář potvrdí, dochází k jeho posílení, pokud je situace v rozporu, ignorujeme Ovlivňují každé naše rozhodnutí. Scénář není jen jeden. V různých situacích používám různé. Scénáře Je důležité zjistit náš scénář : nápis na tričku oblíbené pohádky a dětští hrdinové – co mají společného s mým životem vítězné nevítězné prohrávající

Co podněcuje vznik negativních scénářů: Rodič v dítěti nařizuje: Musíš být dokonalý – nesmíš udělat chybu, jinak… Musíš být silný – vše vydržet, jinak… Musíš spěchat – vše stihnout, abys o nic nepřišla – nedokáží si nic užít. Potěš ostatní, jsi tu pro druhé. - syndrom pomáhajících profesí Jak se zbavit negativních scénářů: Zjistit odkud scénář pramení. Uvědomit si jeho nereálnost. Podporující prostředí Cílená, soustavná snaha krok za krokem. Collegiate Association Research for Principle

Psychologické hry Jsou součástí negativního životního scénáře. Začínají podvědomě. Vždy mezi dvěma nebo více lidmi. Mají vést k vnějším či vnitřním psychologickým ziskům. Mají předem danou manipulativní strukturu. Psychologické hry: 1. řádu 2. řádu 3. řádu

Psychologické hry 1. řádu společensky přijatelné Závislý – hráč využívá omamnou látku (alkohol) k tomu, aby nemusela přijímat odpovědnost za své činy. Další rovina této hry je Zkus jestli mě napravíš. Kopejte do mě - zisk - lítost ostatních. ( Já mám pořád takovou smůlu). Vidíš k čemu jste mě dohnali – hráč se zbavuje odpovědnosti za své neúspěchy. (Kdybys mi tak blbě neporadil..) Řekni kdo má pravdu - dvě obviňující se strany se domáhají rozsudku od třetí osoby, což jim má dodat sebejistotu a pocit zadostiučinění. „Vidíte to, já jsem to říkal.“ Vidíš jak se obětuji – hráč úmyslně zatajuje vlastní oběť v podobě nemoci nebo sebezapření. Motivace - využít pro citové vydírání či výčitky. „Celý život jsem si odtrhával od huby, aby jste se měly dobře a tohle je váš vděk?“

Psychologické hry 2. a 3. řádu Nejsou společensky tolerované Hry 2. řádu – doprovázeny fyzickým či psychickým násilím – způsobují zranění Hry 3. Řádu – doprovázeny velkým násilím. Končí v nemocnici, ve vězení nebo dokonce smrtí. Collegiate Association Research for Principle

Jak se vyhnout hrám Zůstat ve vrstvě dospělého Pěstovat své sebevědomí. Zveřejnění hry. Collegiate Association Research for Principle