O DHAD NÁKLADŮ NA TVORBU INFORMAČNÍHO SYSTÉMU A MINIMÁLNÍ DOBY JEHO REALIZACE

Důležitým vstupním údajem pro jakékoliv plánování a řízení prací na IS a SW produktech je samozřejmě odhad nákladů, které bude třeba na vývoj vynaložit Odhad je potřeba v průběhu vývoje stále korigovat v závislosti na tom, jaká vstupní data máme pro něj k dispozici. V průběhu realizace projektu můžeme užít některý z odhadů složitosti vycházející z grafu řízení či hierarchického rozkladu, pro odhad mezimodulové složitosti pak odhady složitosti projektování ve velkém, resp. odhady složitosti objektového řešení.

. Po dokončení implementace můžeme užít odhady založené na zdrojovém kódu SW, které je ovšem vhodné, které hodnotí nejen pouhý „objem“ kódu, ale i složitost toku řízení, resp. rozkladu, který kód vyjadřuje. Tyto údaje máme ovšem k dispozici příliš pozdě na to, abychom je mohli užít k rozhodnutí o tom, že za danou cenu raději projekt řešit nebudeme.

V každém případě zkoumání řešitelských podkladů, tedy specifikace, různých fází projektů a posléze kódu vede k odhadu složitosti produktu. Zůstává otázka, jaký je vztah mezi složitostí a náklady, resp. složitostí, počtem řešitelů a časem, který je na realizaci projektu potřeba.

u velkých programových celků lze závislost pracnosti na objemu programu aproximovat funkcí: E=m*V 3/2 E… pracnost měřená např. v člověkoměsících V… objem programu, měřený v modifikovaných tisících řádek zdroj.kódu m … je vhodná konstanta Tato metoda je dnes již zastaralá

COCOMO – CONSTRUCTIVE COST MODEL V současnosti je nejpoužívanějším odhadem pro růst složitosti v závislosti na objemu tzv. odhad COCOMO. Další důležitou otázkou je min.doba, za kterou lze projekt realizovat. Ta samozřejmě závisí na jeho celkové pracnosti a na počtu pracovníků, kteří se mu budou věnovat. „Dělba práce“ totiž vyžaduje stanovit přesná rozhraní komponent, které vzniknou u různých autorů paralelně a následnou kompletaci těchto komponent. Práci na SW nelze dělit do nekonečna tzn. existuje určitá mez.

Odhady COCOMO, umožňují stanovit i minimální dobu, za kterou je „rozumné“ požadovat realizaci projektu. Snažit se o realizaci rychlejší je již silně neekonomické nebo dokonce zcela nereálné.

ODHAD COCOMO (CO NSTRUCTIVE CO ST M ODEL ) Mějme: E… celková pracnost projektu uváděná v člověkoměsících za předpokladu, že řešitel vlastní práci na projektu věnuje plně asi 150 hodin týdně T… minimální „rozumná“ doba realizace projektu v měsících práce V… modifikovaný počet tisíců zdrojových řádků kódu tvořícího SW řešení Pak: E = a*V b T = c*E d kde a,b,c,d jsou empiricky zjišťované konstanty

Základní model COCOMO rozlišuje 3 úrovně projektů zvané „módy“: organický mód – relativně malý SW tým pracuje na známé aplikaci, v které se užívají běžné algoritmy v „domácím prostředí“ na stabilním HW. Pro tento mód: a=3,2; b=1,05; c=2,5; d=0,38 přechodný mód – je přechodem mezi „snadným“ organickým módem a obtížným „vázaným módem“ a týká se projektů se zvýšenými nároky na komunikaci. Pro tento mód: a=3,0; b=1,12; c=2,5; d=0,35 vázaný mód – pro velké projekty, řešené za obtížných podmínek, při častých změnách požadavků v průběhu řešení, na nestabilním HW, pod nestabilním OS s vysokými nároky na interakce a s požadavky na časovou odezvu. Pro tento mód: a=2,8; b=1,20; c=2,5; d=0,32

KOREKCE ODHADŮ COCOMO V odhadech COCOMO nejsou zahrnuty některé faktory, které mohou podstatně ovlivnit celkovou pracnost E a následně i minimální rozumnou dobu řešení T. Jde především o faktory charakterizující nároky na produkt a jeho jakost, faktory výpočetní techniky, která je pro vývoj k dispozici, faktory popisující kvalifikaci předpokládaných řešitelů a faktory popisující řízení projektu a SW nástroje, které mají řešitelé k dispozici.

Proto byla navržena metoda, jak odhad korigovat. Metoda spočívá v tom, že klasifikujeme každý faktor v ordinální stupnici: velmi nízký, normální, vysoký, velmi vysoký a v závislosti na této klasifikaci odhad COCOMO násobíme hodnotou blízkou k jedné.

Přitom je-li faktor hodnocen stupněm normální, násobíme vždy číslem jedna (hodnota odhadu se nemění). Při nízkém hodnocení bude činitel, kterým odhad násobíme, menší než 1, při vysokém větší než 1. Korekce odhadu COCOMO skýtá možnost uplatnit pouze ty faktory, které se nám zatím v hodnocení nikde „udat“ nepodařilo  aby nedocházelo ke zdvojení započtení Lze považovat např. faktory: spolehlivost, rozsah dat, složitost, časové omezení, paměťové omezení, stabilita HW, rychlost odezvy, znalosti a zkušenosti analytika, znalosti řešitelů, moderní metody, napjaté termíny, CASE,…

P RACNOST A DĚLBA PRÁCE Snížit celkovou pracnost tím, že práci rozdělíme na části řešené samostatně, které nebudou tak rozsáhlé. Další důvod pro nezbytnost dělby práce tkví v tom, že kdyby projekt realizoval jediný řešitel, byla by u projektů s vysokou celkovou pracností doba neúnosně dlouhá a řešení by bylo ukončeno až v době, kdy by o ně již jistě nikdo nestál.

Mezi spolupracujícími řešiteli je třeba vymezit vzájemné rozhraní, pomocí kterého budou jimi realizované subsystémy vzájemně komunikovat, to je předávat si data a řízení. Toto rozhraní nestačí vymezit, je třeba je kontrolovat a po odděleném odzkoušení obou systém; provést kompletaci a znovu ověřit funkčnost celku. Souhrn těchto doplňkových prací, které si dekompozice vyžádá, je možno chápat jako pracnost programování ve velkém. tj. provést dekompozici, kontrolu,…