Tvorba simulačních modelů. Než vznikne model 1.Existence problému 2.Podrobnosti o problému a o systému 3.Jiné možnosti řešení ? 4.Existence podobného.

Prezentace na téma: "Tvorba simulačních modelů. Než vznikne model 1.Existence problému 2.Podrobnosti o problému a o systému 3.Jiné možnosti řešení ? 4.Existence podobného."— Transkript prezentace:

1 Tvorba simulačních modelů

2 Než vznikne model 1.Existence problému 2.Podrobnosti o problému a o systému 3.Jiné možnosti řešení ? 4.Existence podobného simulačního modelu? 5.Vlastní model = kompromis mezi složitostí a přesností modelu

3 Proces od rozpoznání problému k jeho řešení 1.Rozpoznání problému 2.Diagnostika symptomů 3.Definice problému –Orientační fáze = předběžný výpočet nákladů, odhad doby trvání projektu –Výzkumná fáze = získání konkrétních podrobných informací o studovaném systému 4.Vymezení systému a cílů

4 Proces od rozpoznání problému k jeho řešení 5.Formulace modelu 6.Programování modelu 7.Verifikace modelu 8.Experimenty a jejich vyhodnocení -Nutnost eliminovat odlišnost výsledků, která je způsobena vlivem počátečních podmínek či vlivem náhodného kolísání způsobeného náhodnými veličinami 9.Interpretace výsledků

5 Základní pojmy Model = zjednodušené zobrazení systému Entita = dynamický objekt Zdroj = statický objekt Událost = změna stavu systému Aktivita = časově ohraničený stav entity mezi dvěma pro entitu důležitými událostmi

6 Zachycení času v simulačním modelu  Simulovaný (modelový) čas: Spojitý čas Diskrétní čas … čas nabývá hodnot jen z předem určené množiny  Stav modelu se s časem mění: Spojitě (teplota, tlak,..) – v jakémkoli časovém okamžiku je jiný Diskrétně (při výskytu významné události) – interval mezi událostmi je přeskočen = metoda pevného či proměnného časového kroku

7 a) Metoda pevného časového kroku  Kontrola po pravidelných intervalech  Vhodné pro případy, kdy ke změnám stavu modelu dochází relativně často a dosti pravidelně  Např. modelování zatížení hraničních přechodů – zjišťování stavu modelu (počtu čekajících či odbavených kamionů) každý den či půlden; makroekonomické modely se zpožděnými proměnnými

8 b) Metoda proměnného časového kroku  Kontrola po časových skocích  Překlenuje období, kdy se „nic neděje“  Výhodné tam, kde jsou intervaly mezi výskyty změn dlouhé či nepravidelné (příchody zákazníků, obsluha, …)

9 Hlavní směry využití simulačních modelů  Zhodnocení = jak navrhované změny či navrhovaný systém vyhovují požadavkům či stanoveným kritériím  Porovnání = srovnání efektů při různých pravidlech činnosti systému  Citlivostní analýza = určení dominantních faktorů, které ovlivňují zkoumaný systém  Optimalizace = určení takové kombinace hodnot faktorů, které vedou k extrémní hodnotě určitého kritéria