Právo na osobní svobodu, právo na jméno a právo na podobu © Vladimír Plecitý, 2007 Právo na osobní svobodu, právo na jméno a právo na podobu

Podle ústavního pořádku je osobní svoboda zaručena každé fyzické osobě od jejího narození až do smrti. Pojem osobní svobody je velmi široký a zahrnuje vedle nedotknutelnosti vlastní osobní svobody (čl. 7 a 8 Listiny) i svobodu pohybu a pobytu (čl. 14 Listiny), svobodu volby zaměstnání (čl. 26 Listiny), aj. Přesto, že občanský zákoník osobní svobodu ve svém demonstrativním výčtu v § 11 výslovně neuvádí, patří k dalšímu významnému dílčímu oprávnění všeobecného osobnostního práva. Obsah práva na osobní svobodu Složka negativní = všeobecné zápovědní právo zásahů Složka pozitivní = právo užívací a dispoziční Omezení práva na osobní svobodu v rámci soudního a správního řízení Omezení vyplývá ze zákonných ustanovení veřejnoprávního řádu – např. zadržení policejním orgánem, vazba, výkon trestu odnětí svobody, předvedení obviněného, účastníků řízení, svědků, uložení ochranného léčení a další.

Omezení práva na svobodu v rámci trestního řízení – k tomu srov Omezení práva na svobodu v rámci trestního řízení – k tomu srov. rozsudek KS v Ostravě ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 23C 118/99 V civilním řízení např. výkon rozhodnutí vyklizením (§ 340 OSŘ) nebo řízení o vyslovení přípustnosti převzetí či držení v ústavu zdravotnické péče - § 191a OSŘ nebo hmotně právní úprava převzetí a držení osoby v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu podle § 23 odst. 4 zákona o péči o zdraví lidu Právo na jméno Předmětem práva na jméno = jak příjmení, tak i jméno vlastní, dále jméno krycí (pseudonym), popř. přezdívka, je-li osoba pod touto přezdívkou dostatečně známa a identifikovatelná. Obsahem práva na jméno = výlučné právo fyzické osoby mít a užívat ke svému označení jména, disponovat s ním a bránit tomu aby někdo jiný, ať již k jakémukoliv účelu, jejího jména neoprávněně užíval.

V případě zásahu do práva na jméno musí být vždy dána objektivní možnost přímé spojitosti se subjektem práva. Každé použití jména, které je shodné se jménem, jež přísluší někomu jinému, nemusí být zásahem do práva na jméno. O zásah půjde tehdy,jestliže by osoba byla označena takovým jménem, za takových okolností (vzhledem k rozlišovacím znakům, souvislostem apod.), které by – objektivně posuzováno – mohly ve veřejnosti, kde k uvedenému jednání došlo, vyvolávat dojem, že se jedná o uvedený subjekt práva (a to i kdyby to tak jednajícím zamýšleno nebylo). O neoprávněné použití jména nejde, jestliže má jednající k takovému užití právo. Nejčastěji se jedná o svolení k užití jména. Svolení k užití jména však nezahrnuje i právo k užití podobizny nositele jména a obráceně.

Právo na podobu = právo, jehož předmětem je podoba fyzické osoby individualizovaná zejména charakteristickými rysy jeho postavy a tváře jako jedna z hodnot osobnosti člověka. Právo k podobizně = právo, jehož předmětem je podobizna, tj. hmotné zachycení podoby člověka. Předmět práva k podobizně se neomezuje jen na podobu živého člověka, nýbrž i na podobu člověka zemřelého (posmrtná maska). Podmínkou ochrany práva na podobu i práva k podobizně je, aby osoba zobrazeného byla na základě zobrazení identifikovatelná! Obsah práva na podobu a práva k podobizně Pozitivní vymezení – užívací a dispoziční právo subjektu ve vztahu k podobizně Negativní vymezení – bránit se proti neoprávněnému použití podobizny

Při kolizi práva vlastníka podobizny a práva zpodobeného k podobizně je nutno dát vždy přednost právu k podobizně jako právu společensky závažnějšímu, významnějšímu a funkčně vyššímu, než je právo vlastnické. Ze svolení k zachycení podoby nelze bez splnění dalších podmínek usuzovat, že bylo dáno také k použití podobizny! Ve svolení k zachycení podoby lze spatřovat zároveň svolení k použití podobizny jen tehdy a jen potud, jestliže oprávněný v době, kdy svolení k zachycení uděloval, věděl o rozsahu a způsobu, za jakých bude podobizna použita. Důvody vylučující neoprávněnost zásahu do práva na podobu a práva na podobiznu : k zásahu došlo v rámci přiměřeného hájení chráněného zájmu vlastního nebo cizího, popř. oprávněného veřejného zájmu při výkonu zákonem stanoveného subjektivního práva nebo plnění zákonem uložené povinnosti zákonné licence § 12 odst. 2 a 3

Podmínky použití Při každém použití podobizen a obrazových snímků, ať k nim dochází na základě zákonných licencí či na základě svolení, či jiným oprávněným způsobem, musí být zachovány dvě základní podmínky : Použití se musí stát vždy přiměřeným způsobem Použití nesmí být v rozporu s takovými osobnostními zájmy oprávněného, jichž je třeba vždy bezpodmínečně šetřit a které jsou tedy za všech okolností nedotknutelné (tzv. oprávněné zájmy). Přiměřené je použití jen tehdy, jestliže je co do formy, rozsahu i obsahu odůvodněného potřebou užití k účelu, k němuž oprávněný dal svolení nebo pro který byla stanovena zákonná licence a jestliže tomuto účelu vyhovuje i svým způsobem.