REGIONALIZACE ČESKÉ REPUBLIKY ÚSPĚCH ČI NEÚSPĚCH? Michal ILLNER Sociologický ústav AV ČR

O ČEM BUDE ŘEČ 1. Co je regionalizace a regionalismus 2. Politicko-administrativní a ekonomická regionalizace ČR 3. Obtížný zrod krajského zřízení 4. A jeho obtížný start: problém legitimity 5. Konzolidace krajů 6. Závěrem: uspěla regionalizace ČR?

1. CO JE REGIONALIZACE A REGIONALISMUS Regionalizace = tendence formovat regiony resp. vlastní proces jejich vytváření Regionalizace = proces, který vytváří předpoklady pro to, aby se vnitrostátní regiony mohly rozvíjet se na základě svého vlastního úsilí, mobilizací své ekonomické struktury, své regionální identity a dalších složek svého potenciálu (MARCOU 2002)

Důvody regionalizace - politické - ekonomické - politické V ČR byly v 90. létech primární důvody politické: - demokratizace veřejné správy - její decentralizace - její debyrokratizace - zavedení územní samosprávy

Regionalismus = úsilí o větší nezávislost regionů Regionalismus = politické nebo kulturní hnutí, které politizuje územní znevýhodnění regionů s cílem obhajovat a prosazovat regionální zájmy (Johnston 2000) Regionalismus = úsilí o větší nezávislost regionů Živnou půdou regionalismu mohou být - etnické rozdíly mezi regiony - sociální a ekonomické rozdíly mezi regiony - dřívější autonomie nebo samostatnost regionů

2. POLITICKO-SPRÁVNÍ A EKONOMICKÁ REGIONALIZACE ČR Politicko-správní regionalizace ČR: 1993: podle Ústavy ČR se republika člení na obce … a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky 1997: vytvořeno 14 vyšších územních samosprávných celků (VÚSC) úrovně NUTS 3 = kraje a hl.m. Praha, stanovení jejich počtu, území, názvů

2000: první volby krajských zastupitelstev pokračování 2000: uzákoněno krajské zřízení – kraje mají samostatnou a přenesenou působnost, vlastní rozpočty, vlastní majetek, přímo volené zastupitelstvo, nepřímo volenou radu kraje a hejtmana 2000: první volby krajských zastupitelstev 2001: kraje začínají fungovat

Ekonomická regionalizace ČR: pokračování Ekonomická regionalizace ČR: 2000: zákon o podpoře regionálního rozvoje - vytvoření 8 regionů soudržnosti úrovně NUTS 2 skladebných z krajů Regiony soudržnosti hrají roli při přípravě, realizaci a sledování rozvojových programů podpořených z evropských fondů Mají své orgány složené ze zástupců krajů Jejich faktická role je ale sekundární

3. OBTÍŽNÝ ZROD KRAJSKÉHO ZŘÍZENÍ Šest let odkladů krajského zřízení: důvody Vleklá diskuse o koncepci regionalizace: okresy? země? kraje? Spojený nebo dvojitý systém veřejné správy? Počet krajů? Skepse centrálních politiků pokud jde o potřebnost krajské úrovně veřejné správy Obava úředníků centrálních úřadů z omezení jejich vlivu

Obava starostů měst z omezení kompetencí a financí měst pokračování Obava starostů měst z omezení kompetencí a financí měst Nedůvěra veřejnosti: obava z nákladnosti regionalizace obava z růstu byrokracie obava ze vzdálení správy od občanů

pokračování - Krajské zřízení neuspokojovalo moravský regionalismus (Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko aj.), jeho představitelé trvali na obnovení zemského zřízení zrušeného v r. 1949

pokračování 45 % dotázaných dospělých obyvatel soudilo, že krajská úroveň veřejné správy by byla zbytečná, 33 % bylo opačného názoru 68 % považovalo potenciální vznik krajských orgánů za příliš nákladnou záležitost (výzkum IVVM, červen 1997) 59 % starostů měst nepovažovalo absenci krajského článku veřejné správy za problém (výzkum starostů měst, SOÚ 1997)

4. OBTÍŽNÝ START KRAJSKÉHO ZŘÍZENÍ Důvody: Nedořešený způsob financování krajů Materiální a personální problémy nových krajských orgánů Zdlouhavý převod působností z centra Revize hranic a názvů krajů Územní vymezení krajů nenavazuje na dřívější krajskou soustavu a nemá oporu v subjektivní regionalizaci českých zemí (ve vědomí obyvatelstva)

pokračování Krajská soustava není v českých zemích dlouhodobě zakořeněná kvůli své historické labilitě (přerušovaná existence, časté změny) Důsledky: Krajské zřízení se stalo „nechtěným dítětem“ Legitimita krajského zřízení byla ohrožena už na počátku jeho existence

pokračování Prvních voleb do zastupitelstev krajů v r. 2000 se účastnilo jen 35 % oprávněných voličů Krajským zastupitelstvům důvěřovalo na počátku jeho existence v únoru 2001 pouze 19 % obyvatel, nedůvěřovalo 36 % (CVVM) Ve vědomí obyvatel ČR jsou nejvíce zakořeněné historické země. Kraje mnohem méně. Pokud ano, jsou to zejména kraje s regionálními názvy převzatými z minulého krajského uspořádání (SIWEK 2007: výzkum mentálních map regionů)

5. KONZOLIDACE KRAJU Postupná konzolidace postavení krajských vlád – její faktory a projevy: stabilizace působností krajů Stabilizace jejich příjmů rostoucí vliv hejtmanů (jako role a jako konkrétních politických osobností) v rámci jejich politických stran rostoucí vliv kooperačních struktur krajů a hejtmanů: Asociace krajů ČR, společná stanoviska hejtmanů při jednání s vládou

kraje vyslovují autoritativní stanoviska k otázkám územního rozvoje pokračování kraje vyslovují autoritativní stanoviska k otázkám územního rozvoje postavení krajů posiluje jejich evropská spolupráce a členství ve Výboru regionů při Evropské komisi územní organizace politických stran a občanského sektoru se přizpůsobuje nové krajské organizaci veřejné správy

pokračování roste důvěryhodnost krajských zastupitelstev: od září r. 2002 převyšuje počet občanů důvěřujících krajským zastupitelstvům počet nedůvěřujících (CVVM) politická stabilita krajských vlád - opakované vítězství ODS v krajských volbách 2000 a 2004 ve většině krajů naznačuje, že veřejnost je s krajskými vládami spokojena (avšak výhrada: nízká volební účast – 35 % v r. 2000 a 30 % v r. 2004)

funkce hejtmanů se stává odrazovým můstkem pro vládní funkce pokračován funkce hejtmanů se stává odrazovým můstkem pro vládní funkce veřejnost postupně přivyká novému územnímu vymezení krajů včetně krajských měst

6. USPĚLA REGIONALIZACE ČR? Na jedné straně: Projekt krajského zřízení se postupně mění v realitu Počáteční handicapy se daří překonávat Krajské vlády se stávají důležitými hráči na vnitropolitické scéně

Naproti tomu ale pozice krajů zůstává vratká: pokračování Naproti tomu ale pozice krajů zůstává vratká: - kraje jsou navzájem nevyrovnané, příliš se liší co do svého ekonomického a sociálního potenciálu a své výkonnosti - většina krajů je příliš malá na to, aby se mohla prosadit v mezinárodní soutěži regionů - kraje se nestaly univerzálním územním článkem veřejné správy

- kraje příliš závisí na státním rozpočtu pokračován - kraje příliš závisí na státním rozpočtu - z krajů se dosud nestaly „regions of the mind“

Facit: Odpověď na otázku o úspěšnosti regionalizace v ČR se odkládá

Literatura Illner, M. 2003. „Thirteen years of reforming sub-national government in the Czech Republic.“ Pp. 261-282 in: Kersting, N. and A. Vetter (eds.). Reforming Local Government in Europe. Opladen: Leske+Budrich Illner, M., Kostelecký, T. a V. Patočková. 2007. „Jak fungují kraje – příspěvek k hcodnocení výkonu krajských vlád.“ Sociologický časopis, přijato k publikaci

pokračování Marcou, G. (ed.) 2002. Regionalization for development and accession to the European Union: a comparative perspective. Budapest: Open Society Institute Siwek, T. 2007. „České regiony ve vědomí svých obyvatel.“ Sociologický časopis, přijato k publikaci