ETIKA - úvod Marek Matějka

Motto „Vědění a umění vzniká u lidí proto, že mají zkušenost.“ Aristoteles, Metafysika Kniha I, kap. 1

Prolog „Kdo dává bezpečnosti přednost před svobodou, je právem otrok.“ Aristoteles

Aristoteles ze Stageiry  384 p.n.l., Stageira, Chalkidiké  322 p.n.l., Chalkida O: Nikomachos, osobní lékař makedonského krále Filipa II

Aristoteles ze Stageiry Oblast, odkud pocházel Aristoteles

Biografie Narozen: 384 p.n.l. Studium v Akademii: 367 – 347 p.n.l. Vychovatel Alexandra Velikého: 343 p.n.l. Návrat do Athén: 335 p.n.l Založení Lykeion: 335 p.n.l. Odchod do vyhnanství: 322 p.n.l. Zemřel: 322 p.n.l. Lykeion byl předkem dnešného lycea. Název je odvozen chrámu Apollóna Lykeiského. Rovněž peripatetická škola, to podle názvu krytého sloupořadí peripatos, které se nacházelo v místě, kde se žáci učili.

Platón versus Aristoteles Platón se zabýval zejména člověkem a společností. Aristoteles se zabýval vlastními pozorováními Země, oblohy, přírody, jazyka, společnosti, politiky a umění. Platón psal zásadně v dialozích. Aristoteles pouze zpočátku, posléze v traktátech.

Platón versus Aristoteles Platónovy dialogy se Sokratem jsou spíš jakýmisi „chytrými dialogy“. Aristotelovy spisy jsou ucelenými argumentovanými učebnicemi.

Platón Vlastním jménem Aristoklés  427 p.n.l., Athény

Sokrates  469 p.n.l., Athény  399 p.n.l., Athény

Posloupnost

Oblasti působení estetika, etika, metafyzika, rétorika teologie, anatomie, astronomie, biologie, ekonomie, embryologie, etnografie, geografie, geologie, lingvistiky, logiky, meteorologie politologie, estetika, etika, metafyzika, rétorika teologie, výchova a vzdělávání, literatura Poezie.

Bibliografie Tradiční uspořádání (Andronikos Rhodský): logické (Organon), tj. Kategorie, O vyjadřování (nebo O interpretaci), První a Druhé analytiky, Topiky a O sofistických důkazech; přírodovědecké: Fysika, O nebi, O vzniku a zániku, Meteorologie, O duši a 17 menších spisů, přičemž u poloviny z nich se o jeho autorství pochybuje, Metafysiku, etické a politické: Etika Nikomachova a Eudemova, Politika a další 3 spisy, rétoriku a poetiku. Mimo stojí Athénská ústava, nalezená až v 19. století.

Typy vlády Tři právní formy obce (státu): Tři pokleslé formy: monarchii, kde vládne jednotlivec ve prospěch všech občanů, aristokracii, kde vládnou ti nejlepší (řecky aristoi) politeu, kde se na vládě podílejí všichni svobodní občané. Tři pokleslé formy: tyranii, vláda samozvaného vládce ve prospěch sebe samého, oligarchii, vládu bohatých pro svůj vlastní prospěch, demokracii, vládu davu.

Typy vlády „Demokracie vznikla z domněnky, že lidé, kteří jsou si v něčem rovní (například svobodou), jsou si rovni ve všem, oligarchie naopak z předpokladu, že lidé v něčem nerovní (například v majetku), jsou nerovní vůbec.“

Typy vlády „Nejdůležitější v každé ústavě je, aby zákony zaručily, že se nikdo z úřadu nemůže obohatit.“

Typy vlády Stavěl distinkci mezi: politiku a etiku. V soukromém životě má člověk hledat mnoho různých ctností, v politice rozhoduje spravedlnost čili „dobro těch druhých“.

Typy vlády Politika se řídí určitými pravidly, která jsou spojena s formou vlády, a která je možno použít v každém politickém zřízení. Porovnejme například s Machiavelliho pojetím politiky, respektive hledejme společné a rozdílné body.

Vznikání církevních řádů Řád menších bratří (Ordo Fratrum Minorum), alias františkáni žebravý řeholní řád založený svatým Františkem z Assisi v roce 1209 charakteristickým oblečením je hnědá kutna převázaná v pase bílým provazem (cingulem), na kterém jsou tři uzly symbolizující tři řeholní sliby: chudobu, poslušnost a čistotu.

Vznikání církevních řádů Řád se dělí na 3 větve: OFM minorité, OFM observanté OFM kapucíni).

;

OFM kláštery v ČR do roku 1306 Staré Město pražské - u svatého Jakuba, po 1228 Olomouc, 1230 Brno, 1231 Staré Město pražské - u svatého Františka, asi 1233 Litoměřice, 1233 Kadaň, 1234 Znojmo, asi 1235 Opava, asi 1238 Hradec Králové, asi před 1238 Stříbro, asi 1240 Benešov, asi 1246 Jihlava, před 1250 Kladsko, před 1257 Cheb, 1260 Krnov, 1273 Bechyně, asi 1281

OFM kláštery v ČR do roku 1306 Valtice, 1286 Vysoké Mýto, 1290 Plzeň, po 1295 Nový Bydžov, po 1305 Žatec, před 1314 Čáslav, ? Planá u Mariánských Lázní, ? Uničov, 1330

Vznikání církevních řádů Řád svatého Benedikta (Ordo Sancti Benedicti) alias benediktýni nejstarší mnišský řád, založen svatým Benediktem z Nursie na počátku 6. století „Ora et labora“- česky „Modli se a pracuj“ Regula Benedicti – Řehole Benediktova (73 článků – pravidel)

Vznikání církevních řádů Sv. Benedikt z Nursie (Benedictus Nursias)  483 n.l.  543 n.l. založil v Monte Cassinu klášter Patron Evropy (Pavel VI. – 1964)

Vznikání církevních řádů Klášter (opat) Kongregace (české kláštery + Čokovac - Slovanská benediktinská kongregace sv. Vojtěcha, 1945) Benediktýnská konfederace (opat – primas, Řím)

OSB kláštery v ČR do roku 1357 Mužské kláštery Břevnov, 993 Ostrov na Vltavě u Davle, 999–1000 Sázava u Benešova, 1032 Rajhrad u Brna, 1048. Hradišťský (u Olomouce), 1078. Ženské kláštery: U sv. Jiří na Pražském hradě, kolem 970 Teplice, 1160–1167 Pustiměř 1340

OSB kláštery v ČR do roku 1357 Mužské kláštery: Opatovice nad Labem, kolem 1085 Třebíč, založen roku 1109 ) Kladruby u Stříbra, 1115 Postoloprty u Loun, 1119–1122 Vilémov u Čáslavi, před 1131 Podlažice u Chrudimi, před 1160 Police nad Metují, po 1213 Orlová, 1269

OSB kláštery v ČR do roku 1357 Mužské kláštery: Komárov-Luh, 1195 Těšín, 1211 Měřín u Velkého Meziříčí, 1298 Emauzský klášter či klášter Na Slovanech v Praze, 1347 Praha, klášter sv. Ambrože, 1354

Vznikání církevních řádů Řád bratří kazatelů (Ordo FratrumPraedicatorum) alias dominikáni katolický kněžský řeholní řád založen 1215 na základě Augustinovy řehole španělský kněz Domingo de Guzmán - sv. Dominik posláním dominikánů bylo kázat a zpovídat věřící Boj proti herezi v jižní Francii

Vznikání církevních řádů Sv. Dominik (Domingo de Guzmán)  1170 n.l.  1221 n.l.

Vznikání církevních řádů V roce 1233 se stali dominikáni z rozhodnutí Řehoře IX. Inkvizitoři pro oblast Francie. V roce 1487 napsali dominikánští inkvizitoři Heinrich Insistoris a Jakob Sprenger neblaze proslulý spis Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice), návod, jak vyhledávat a rozpoznávat čarodějnice.

Vznikání církevních řádů V čele řádu stojí tzv. generál zvolený generální kapitulou. V čele České provincie Řádu bratří kazatelů stojí Benedikt Tomáš Mohelník.

Dominikánští světci a světice Sv. Dominik († 1221) Sv. Petr Veronský († 1252) Sv. Zdislava z Lemberka († 1252) Sv. Hyacint Krakovský († 1257) Sv. Markéta Uherská († 1271) Sv. Tomáš Akvinský († 1274) Sv. Rajmund de Penyafort († 1275) Sv. Albert Veliký († 1280) Sv. Anežka z Montepulciana († 1317) Sv. Kateřina Sienská († 1380) Sv. Vincenc Ferrer († 1419) Sv. Antonín z Florence († 1459) Sv. papež Pius V. († 1572) Sv. Ludvík Bertrán († 1581) Sv. Kateřina de' Ricci († 1590) Sv. Růžena Limská († 1617) Sv. Martin de Porres († 1639) Sv. Jan Macías († 1645) Sv. Ludvík Grignion de Montfort († 1716)

Vznikání církevních řádů Sv. Dominik pálí katarské knihy

Vznikání církevních řádů Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Iesu) alias jezuitský řád založen byl sv. Ignácem z Loyoly roku 1534 (15.8.) 1773 jej papež Klement XV. na nátlak evropských panovníků zrušil, řád ale fakticky nikdy zcela nezanikl 1814 jej papež Pius VII. celosvětově obnovil členové řádu jsou známi jako jezuité.

Vznikání církevních řádů I H S (J H S) pochází z řeckého: ΙΗΣΟΥΣ alias Jésús Iesus Hominum Salvator (Ježíš spasitel lidí).

Vznikání církevních řádů Ignác z Loyoly  24.12. 1491  31.7. 1556.

Čeští jezuité Bohuslav Balbín, kněz a historik Josef Dobrovský, kněz a obrozenec Antonín Koniáš, antireformátor Tomáš Špidlík, kardinál

Čeští odpůrci jezuitů Karel Havlíček z Borové, literát a novinář „Českých knížek hubitelé lítí: plesnivina, moli, jesoviti.“ Alois Jirásek, spisovatel Staré pověsti české, Temno

Inkvizice Inkvizice (inquisitio; z inquaerere zjišťovat) byla právní institucí katolické církve či španělských a portugalských panovníků měla za úkol vypořádávat se s herezí termín inkvizice označuje také i samotné vyšetřování v otázkách víry a mravů, které vykonávala příslušná církevní autorita, tj. biskup, osoba jím k vyšetřování pověřená (tj. inkvizitor) později jednotlivé inkviziční instituce.

Inkvizice Běžně rozlišujeme inkvizici na: Středověkou Španělskou od Lucia III. (1184) – biskupská inkvizice od 4. lateránského koncilu, Inocenc III. (1215) – papežská inkvizice Španělskou od Ferdinanda II. Aragonského (1478) Římskou od Pavla III. (1542)

Inkvizice „Inkvizice, tento tribunál soudící myšlenky, toto mohutné zřízení, jehož pouhá představa ruší naše slabé nervy a nažene úzkost našim ptačím mozkům; Inkvizice věděla velmi dobře, že nejtěžší zločiny jsou zločiny ducha, ba proto tak bezlítostně trestala jich…“