Index demokracie http://en.wikipedia.org/wiki/Democracy_Index (Economist Intelligence Unit) Vyhodnocuje míru demokracie 167 zemí. Je vypracováván na základě 60 ukazatelů, seskupených do pěti různých kategorií: míra politické volby a pluralismu občanská práva funkčnost vlády politická spoluúčast politická kultura

Index demokracie (2012) 1. Norway 16. United Kingdom 2. Sweden 3. Iceland 4. Denmark 5. New Zealand 6. Australia 7. Switzerland 8. Canada 9. Finland 10. Netherlands 11. Luxembourg 12. Austria 13. Ireland 14. Germany 15. Malta 16. United Kingdom 17. Czech Republic 18. Uruguay, Mauritius 20. South Korea 21. United States of America 22. Costa Rica 23. Japan 24. Belgium 25. Spain … 28.France, Slovenia 32. Italy 33. Greece 38. India 39. Jamaica 40. Slovakia … 44. Poland, Brazil 49. Hungary 50. Croatia

Index demokracie (2015) „Flawed democracies“ již od 21. - Italy 1. Norway 2. Iceland 3. Sweden 4. New Zealand 5. Denmark 6. Switzerlan 7. Canada 8. Finland 9. Australia 10. Netherlands 11. Luxembourg 12. Ireland 13. Germany 14. Austria 15. Malta 16. United Kingdom 17. Spain 18. Mauritius 19. Uruguay 20. USA 21. Italy 22. South Korea 23. Japan, Costa Rica 25. Czech Republic 26. Belgium 27. France 28. Botswana 29. Estonia … 34. Israel 35. India 37. Slovenia 43. Slovakia .. 48. Poland … ... 132. Rusko 167. North Korea „Flawed democracies“ již od 21. - Italy

Index demokracie (2016) „Flawed democracies“ již od 20. - Japan 16. United Kingdom 17. Spain 18. Mauritius 19. Uruguay Flawed: 20. Japan 21-22. USA, Italy 23. Cabo Verde 24-25. France, South Korea 26. Costa Rica 27. Botswana 28. Portugal 29-30. Israel, Estonia 31. Czech Republic 32. India 34. Chile 35. Belgium 37. Slovenia 1. Norway 2. Iceland 3. Sweden 4. New Zealand 5. Denmark 6-7. Canada,Ireland 8. Switzerland 9. Finland 10. Australia 11. Luxembourg 12. Netherlands 13. Germany 14. Austria 15. Malta 42. Slovakia .. 52. Poland … ... 134. Rusko 167. North Korea „Flawed democracies“ již od 20. - Japan

Index demokracie (2016)

Politické ideologie Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... Svoboda, rovnost, spravedlnost Jsou i další pojmy – demokracie ,, sociální stát...

Povaha pojmu ideologie Co je v politice prvořadé? Prvořadý je boj o moc, ideologie jsou jen nástrojem k jejímu získání (Behaviorismus, marxismus, neomarxismus) Ideologie je pouhá pragmatická propaganda, případně pomýlené vidění světa, falešné vědomí, mystifikace ze strany vládnoucí třídy X Ideje jsou primárním hybatelem politiky J. M. Keynes: „Lidé praxe, kteří si myslí, že je nikdo intelektuálně neovlivňuje, jsou zpravidla otroky některého z mrtvých ekonomů. Fanatikové autority, slyšící trávu růst, čerpají své šílenosti z děl nějakého akademického pisálka, který žil bůh ví kdy“ Weaver (Ideas Have Consequences, 1948): Nominalismus v moderním myšlení převážil nad realismem, došlo k odříznutí od hodnot a pravdy

Povaha pojmu ideologie Neutrální x normativní pojetí ideologie Věda x ideologie „pravda“ x „nepravda“ Karl Mannheim Ideologie a utopie (1929) Ideologie – myšlenkové systémy sloužící k obhajobě společenského uspořádání, odráží zkušenost a vyjadřujíc zájmy určité skupiny Utopie – idealizované obrazy budoucnosti, radikální proměna společnosti, „totální ideologie“ Karl Popper: Ideologie jako „uzavřené“ myšlenkové systémy nárokující si monopol na pravdu, „politická náboženství“ X liberalismu jako otevřeného myšlenkového systému

Politické ideologie Ideologie je více či méně provázaný soubor idejí, které se stávají základem organizovaného politického postupu, ať už má tento postup stávající systém moci zachovat, pozměnit nebo svrhnout. Všechny ideologie: - přicházejí s určitým hodnocením stávajícího uspořádání - předkládají model nějaké žádoucí budoucnosti, vizi „dobré společnosti“ - objasňují, jak by se politická změna mohla a měla přivodit Neutrální pojem ideologie, ideologie jsou „paradigmata“ – verze hledání základních hodnot a principů, představ o člověku a povaze společnosti, průnik s politickou filosofií

„sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... SVOBODA Pospolitost Demokracie Sociální stát Blahobyt ROVNOST SPRAVEDLNOST „sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici

Politické ideologie

Politické ideologie

Politické ideologie

Rovnost Italský politolog Norbert Bobbio (kniha Pravice a levice. Důvod a smysl rozdělení politické scény) Za základní rozlišovací kritérium považuje v postoji vůči myšlence rovnosti, levice se zasazuje o rovnost a pravice o diferenciaci. Je to vlastně spor o přirozenou míru diferenciace a o míru potřeby jejího odstraňování. Na jedné straně stojí ti, kdo se domnívají, že lidé si jsou spíše rovni, na druhé ti, kdo si myslí, že si spíše rovni nejsou. Tento protiklad je také doprovázen odlišným hodnocením vztahu mezi rovností a nerovností přirozenou a sociální a dále odlišným hodnocením toho, zda s nerovností něco více či méně dělat. Levice má sklon zasahovat do chodu společnosti za účelem dosažení rovnosti, pravice je ochotnější přijmout to, co je přirozené.

Systemizace politických ideologií levice x pravice rovnost a revoluce x hierarchie a reakce pokrokáři x konzervativci liknavci x mravokárci extremisté x umírnění budoucnost x minulost ateismus x náboženská inspirace inovace x tradice rovnost x hierarchie komunismus – socialismus – liberalismus – konzervatismus – fašismus

Paroubkova rovnost Jdou Topolánek s Paroubkem po silnici a najednou jim cestu zkříží had. Topolánek hned přiskočí a hada zabije. Paroubek na to : "Co jsi to udělal? Nemůžeš zničit každého, kdo se nám postaví do cesty. Je demokracie a každý má právo jít svojí vlastní cestou.„ Jdou dál a najednou začne před nimi poskakovat žába. Paroubek zrychlí a jediným šlápnutím ji rozmáčkne na kaši. Topolánek nechápavě kroutí hlavou: "Ale před chvílí jsi povídal, že každý může jít svou vlastní cestou, ne...?„ Paroubek: " To ano, ale mají se plazit a ne si vyskakovat!!!"

Systemizace politických ideologií Teorie konfliktních linií (cleavages) „rozmrznutí“ (unfreezing) stranických systémů Arend Lijphart (1990) identifikuje 7 hlavních ideologických dimenzí - socioekonomická - náboženská - kulturně-etnická - urbánně-rurální - postmaterialismus (materiální nebo nemateriální hodnoty – životní potřeby x seberealizace) - podpora režimu (obhajoba nebo systémová reforma) - zahraniční politika (spor o prohlubování a charakter evropské integrace, atlantismus x euroasijství)

Dvourozměrné spektrum Hans Eysenck (Smysl a nesmysl v psychologii, 1964)

Systemizace politických ideologií Liberalismus Neokonzervatismus Neoliberalismus New Right Moderní socialismus Neomarxismus, New Left New Labour moderní klasický Socialismus Konzervatismus Komunitarismus

Socialismus – člověk není svobodný, je determinovaný zejména ekonomicky, jeho svoboda spočívá zejména v hmotném zabezpečení, lidé by si měli být rovni materiálně, formální rovnost je nedostačující, spravedlnost je především spravedlností sociální Liberalismus – člověk je svobodný a jeho svobodu je třeba chránit před mocí druhých i státu, lidé jsou si rovni zejména morálně a před zákonem, sociální nerovnost je spravedlivá, protože odráží přímo nebo nepřímo zásluhy člověka Konzervatismus – člověk je plně svobodná a odpovědná bytost, má ovšem výrazné sklony konat zlé věci a proto je třeba na něj být přísný, rovnost je pojem spíše transcendentní, spravedlivé je to, co je v souladu s přirozeným zákonem a tradicí

Příklady z naší reality k úvaze a debatě ANO – Moderní liberalismus, populismus, centrismus ČSSD – Socialismus silně ovlivněný moderním liberalismem, inspirace New Labour ODS – Neoliberalismus s konzervativními prvky, inspirace Novou pravicí TOP 09 – Klasický liberalismus s konzervativními prvky, europeismus KDU-ČSL – Mix prvků moderního a klasického liberalismu, „křesťanská demokracie“ SZ – Moderní liberalismus s prvky anarchismu, socialismu a ekologismu Piráti – Moderní liberalismus s prvky anarchismu SSO – Libertarianismus SPD – populismus, nacionalismus, antieuropeismus

Politické ideologie

Eugene Delacroix: Svoboda vede lid na barikády

Liberalismus Liberalismus je jakási „metaideologie“ v tom nejširším slova smyslu, ve všech svých variacích formující Západní civilizaci… Všechny současné hlavní ideologické proudy přijaly v jisté formě dědictví liberalismu (svoboda, lidská práva, ústavní demokracie, vláda práva) Liberalismus - jako politická doktrína - jako ekonomická doktrína

Konec dějin? (Fukuyama) Podle Fukuyamy (Konec dějin a poslední člověk, 1993) znamenal zánik komunismu definitivní vítězství osvícensko-liberálního projektu společnosti založené na trhu, lidských právech a zastupitelské demokracii. „...jsme svědky konce historie jako takové: tj. konce ideologického vývoje lidstva a univerzalizace západní liberální demokracie jako definitivní formy politického uspořádání“. „Konec historie pak neznamená konec světových událostí, ale konec vývoje lidského myšlení o těchto prvních principech“.

POPPER, K. R. Otevřená společnost a její nepřátelé Tíha modernity Tíha svobody Tíha odpovědnosti Neodbytný sentiment po kmenové uzavřené společnosti, která skrývala individuum pod křídla kolektivismu Odvěký útok na svobodu a rozum, vzpoura proti civilizaci

Hodnoty liberalismu individualismus (primát jednotlivce před společností) svoboda (co nejširší svoboda sladitelná se svobodou druhých) rovnoprávnost (nikoli rovnost) rozum (vychází z osvícenství, proti „předsudkům“) spravedlnost (rovnost příležitostí, meritokracie) tolerance a rozmanitost (pluralita)