Pozitivismus
Objevuje se na počátku 19. stol. Vyhýbá se spekulacím, vychází pouze z jistého - pozitivního Reaguje na spekulativní filosofii a rozvoj přírodních věd v 18. a 19. stol. Navazuje na starověký skepticismus, kritickou filosofii D. Huma, francouzské osvícenství, britský utilitarismus a evoluční filosofii dějin G. Hegela
Vyvíjí se ve třech fázích 1.fáze – programové formulování základních východisek pozitivismu 2.fáze – vývoj empiriokriticismu (zaměřuje se na analýzu poznávání) 3.fáze – filosofie logického empirismu neboli novopozitivismu (soustředí se na analýzu jazyka sdělujícího poznatek)
August Comte (1798-1857) „pozitivismus“ – z jeho pozitivní filosofie a filosofie dějin Zakládá novou vědu – sociologii – pokládal jí za královnu všech věd 3 fáze vývoje lidstva – mýtická, metafyzická a pozitivní Byl pod vlivem fr. katolicismu, církev považoval za zpátečnickou – náboženská stránka pozitivismu se prosazuje v Brazílii
Jeho myšlenky ovlivnili K. Marxe, H. Spencera i T.G. Masaryka Na konci 19. st. se dostává do přírodních věd – Ernst Mach prezentuje 5 zásad: 1. Zdrojem všeho lidského poznání je to, co je dáno 2. Daná je jen množina smyslových vjemů 3. Všechno, co navíc ke smyslovým vjemům tvoří „svět“, není dané 4. Rozlišení mezi mnou a světem není udržitelné 5. Není žádné metafyzické poznání mimosmyslové skutečnosti
Kritika pozitivismu K. Marx - neviděl vyústění dějin lidstva ve vědeckém poznání, nýbrž v praktickém osvobození vykořisťovaných E. Husserl - Na tak základní otázky jako „proč“ nedovede důsledný pozitivismus, pokud se omezuje jen na fakta, dát žádnou odpověď. I vědecké poznání začíná hypotézou a výběrem relevantních fakt ještě dřív, než vůbec může něco konstatovat
Zdroje: wikipedia.cz, Odmaturuj ze ZSV Vypracoval: Petr Makovec, 8.E